INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Blackouty jsou nový normál, říká ekonomka Markéta Šichtařová po pátečním výpadku proudu, který postihl velkou část České republiky. „Tento blackout byl jen mírný, ale je důležité si uvědomit, že taky příště mírný být nemusí. Green Deal totiž významně zvyšuje riziko blackoutů,“ upozorňuje. Česká energetická koncepce podle ní stojí na nereálných číslech, ale o problémech, které nás čekají, se moc nemluví, protože to „nepasuje do utopické pohádky o zelených energiích“.

Živnostníci se museli zaregistrovat ke koncesionářským poplatkům, i když pro ně nevyplývá povinnost je platit. Systémy nefungovaly a registrace se v mnoha případech ani nedaly provést. Má takhle vypadat státní správa?

Myslím, že asi všichni chápou, že přesně takhle státní správa vypadat nemá. Stát by měl mít tři úkoly: Zajišťovat vnitřní bezpečnost, vnější bezpečnost a zajistit fungování smluv. Z toho lze odvodit všechny jeho činnosti. Rozhodně do těchto oblastní nespadá vynucování k registraci pro platbu daní u lidí, kteří žádnou povinnost platit nemají. Jestli slovo byrokracie někomu není srozumitelné, tak přesně toto je jeho definicí: Zbytečná činnost pro činnost, která nemá pro nikoho užitek. 

Česká pošta se chystá zvýšit benefity pro své zaměstnance, dá na to o 750 milionů korun ročně víc. Je to u chronicky zadluženého státního podniku správný krok?

Myslím, že takhle otázka nestojí. Pokud si pošta chce udržet zaměstnance, musí je zaplatit. Otázka spíš zní, zda si my chceme udržet poštu. A tady je už odpověď zcela jiná. V dnešní době technologií máme mnoho jiných možností, jak zabezpečit poštovní služby. A to levněji a efektivněji, aniž by to museli platit daňoví poplatníci. Existence pošty v její dnešní podobě je již technologickým přežitkem. Nač posílat dneska balíčky přes poštu, když máme soukromé dopravce a boxy skoro v každé vesnici? Tyto boxy jsou dokonce frekventovanější než poštovní úřady. A tak bychom mohli pokračovat i ohledně dalších služeb pošty, třeba ohledně výplaty důchodů. To vše lze už dneska řešit mnohem snadněji.

Česko a dalších 17 států EU žádá Evropskou komisi o změny v systému emisních povolenek pro domácnosti ETS2. Pro český návrh na jejich zrušení se nenašla podpora. Věříte ve změnu pozitivní pro občany?

Upřímně řečeno, nemyslím si, že tato stávající Evropská komise přinese nějakou pozitivní změnu. Myslím si, že k pozitivní změně se budou muset uchýlit jednotlivé národní státy navzdory Komisi. Budou zkrátka muset začít rebelovat a budou muset povolenky odmítnout na národní úrovni. To se rovná přímé postavení se na odpor Komisi. Ale myslím si, že jinak to asi nepůjde. Ono to totiž není tak, že zmírnění chystaných povolenek je nějakou pozitivní změnou. Je to tak, že pokud z nich nepřijmeme nic, budeme tam, kde dnes. Pozitivní změnou by bylo odbourat i ty stávající povolenky.

Co říkáte na to, že Česko musí žádat Brusel, aby nemuselo zavádět nový předpis? Není to jen divadlo?

Je to podstata fungování EU. Nařízení se využívá tam, kde je třeba zajistit přímou aplikaci jednotných pravidel ve všech členských státech. V případě Fit for 55 jde například o Revizi systému obchodování s emisními povolenkami EU ETS nebo nařízení o mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM). 

Směrnice se používá tam, kde je třeba poskytnout členským státům určitou flexibilitu. V případě Fit for 55 jde například o Revizi směrnice o obnovitelných zdrojích energie (RED II) nebo směrnice o energetické účinnosti (EED).

Paradoxem je, že Rada EU schválila jednotlivé směrnice a nařízení z velké části během českého předsednictví za mohutné podpory premiéra Petra Fialy, ministra průmyslu a obchodu Josefa Síkely, ministra životního prostředí Mariana Jurečky a ministra zemědělství Zdeňka Nekuly. Implementace do národní legislativy měla proběhnout potichu během letní okurkové sezóny 2024, jenže veřejnost se zřejmě s přispěním čerstvě vydané knihy Tomáše Břicháčka „Green Deal – Zelený úděl“ probudila a vláda se náhlé vlny odporu zalekla. Implementaci proto přehodila až na příští vládu.

V Itálii tento týden zažili první letní blackouty. Florencie a Bergamo hlásily přetížení svých sítí, pravděpodobně v důsledku masivního používání klimatizací. Bude to nový normál?

On to už je nový normál, jak ukázal malý blackout, který během pátku 4. 7. postihnul Českou republiku včetně značného kusu Prahy. Tento blackout byl jen mírný, ale je důležité si uvědomit, že taky příště mírný být nemusí. Green Deal totiž významně zvyšuje riziko blackoutů.

Důvodem je to, že česká energetická koncepce stojí na nerealistických číslech a je jasné, že bez paroplynových elektráren nemůžeme být v blízké budoucnosti soběstační. To ale nezabránilo vládě Andreje Babiše v roce 2021 schválit doporučení Uhelné komise o ukončení využívání uhlí do roku 2033. Nebránilo to ani následujícímu premiérovi Petru Fialovi, aby v roce 2023 na konferenci COP28 v Dubaji tento závazek potvrdil a připojil se k protiuhelné alianci „Power Past Coal Alliance“ (PPCA), čímž ještě posílil dřívější rozhodnutí vlády Andreje Babiše.

Zatímco se čeští politici předhánějí, kdo bude víc dekarbonizovat, provozovatelé uhelných elektráren zvažují jejich předčasné uzavření kvůli ztrátovosti způsobené emisními povolenkami. Předčasný konec uhelných elektráren by také znamenal předčasný konec těžby uhlí. Na uhlí jsou ale navázány i teplárny a řada dalších průmyslových odvětví. Toto je reálně probíhající dezindustrializace. To není jen teorie, statistiky dokládají soustavné a dlouhodobé ubývání českého (ale například i německého) průmyslu.

Dovoz energie ze zahraničí bude velmi problematický i kvůli větším a ekonomicky silnějším sousedům, kteří jsou také energeticky deficitní. Významně tak roste riziko blackoutu. O tom se ale příliš nemluví, protože to nepasuje do utopické pohádky o zelených energiích.

Čeští senátoři odmítli novinku z EK, podle které by auta starší 10 let musela na STK každý rok. Lidé to vítají, ale není problém už v tom, jak moc Brusel zasahuje do našich životů?

Převzato z Parlamentních listů