Vznikající vláda ve složení ANO, SPD a Motoristů sobě si chce posvítit na neziskové organizace, zejména na ty, které označuje za politické. „Politické neziskovky se naprosto vymkly kontrole. Snaží se ovlivnit společnost stejně jako politické strany, ale nemají mandát z voleb,“ říká poslankyně Markéta Šichtařová (Svobodní, za SPD). „Říká se tomu lobbování a má to pravidla. Potřeba měnit společnost je přirozená,“ oponuje poslankyně Barbora Urbanová (STAN) v pořadu Pro a proti.

Máte dojem, že se politicky zaměřené neziskové organizace vymkly a že by se proti nim ze strany vlády mělo zakročit? Paní Šichtařová, proč chce budoucí možná vláda omezovat neziskovky, které označuje za politické?

Šichtařová: To není dojem. To je snadno doložitelný fakt, že se politické neziskovky naprosto vymkly kontrole. Lépe řečeno, ta kontrola ani žádná neexistuje.

ahle agenda je opravdu míněna velmi vážně a dokonce já osobně stojím za tím, že byla prosazená do programového prohlášení.

Nutno říci, že značná část neziskovek se věnuje užitečným věcem. Skutečně sdružují lidi podle jejich zájmů a neziskovkou může být i organizace, která pořádá výtvarné kroužky pro děti nebo provozuje hospice. Tyto neziskovky velmi často trpí tím, že se hází do jednoho pytle s politickými neziskovkami. To je potřeba velmi důrazně rozlišovat.

Politické neziskovky se totiž od těch nepolitických liší v tom, že se snaží ovlivňovat společnost podobně jako politické strany, aniž by k tomu ale měly mandát vzešlý z voleb. Jejich politické cíle směřují k ovlivňování lidí přímo mimo jejich členskou základnu.

Když máte třeba klub rybářů, tak se soustředí jenom na své členy – rybáře. Politická neziskovka chce ale přebudovat celou společnost, což se dotkne všech občanů.

Normální politická strana válčí o svoje politické cíle tím, že musí provést politickou kampaň, projít volbami a potom ještě přehlasovat svoje cíle proti jiným stranám. A jejich financování je velmi transparentní. Zatímco u politických neziskovek v podstatě neexistuje žádná kontrola jejich financování.

Obracím se na Barboru Urbanovou. Vymkly se, jak říká Markéta Šichtařová, politické neziskovky jakékoliv kontrole?

Urbanová: To samozřejmě není vůbec pravda. Já vím, že je paní Šichtařová v politice nová a neví, co všechno se udělalo i směrem k té transparentnosti. Třeba lobbování. To je věc, o které paní Šichtařová v podstatě mluví.

Znamená to, že nějaká organizace, ať už nezisková nebo firma, jde a nějakým způsobem prosazuje zájmy. Což je v demokracii naprosto běžné. I díky naší vládě jsme přijali legislativu, která činí lobbování transparentnější.

Ještě jednou opakuji, říká se tomu lobbování. To, že to dělají nějaké neziskovky, je přirozené. Když jste totiž třeba nezisková organizace, která pracuje s oběťmi domácího násilí, tomu se věnuji já, tak přirozeně v praxi vidíte, jak zákony fungují, nebo nefungují.

Pak se objednáte k nějakému poslanci či poslankyni a říkáte jim, co v té praxi funguje a co chcete, aby poslanci změnili. Myslím si, že je to úplně přirozené v jakékoliv občanské demokratické společnosti. Nejsme tady za komunismu, za totality, kdy nebylo možné říct, co chceme změnit a jak bychom chtěli, aby systém fungoval.

Tyhle organizace nejenom pomáhají třeba obětem, ale také tráví svůj čas schůzkami a my jsme za to jako poslanci rádi. Udržuje nás to v kontaktu s tou realitou, která funguje.

Jsem ráda, že paní Šichtařová přiznává, že mnoho neziskových organizacích pomáhá. Ale ony se taky chtějí podílet na tom systému, chtějí říkat, co by chtěly, co by se mělo dělat jinak.

A jediná politická neziskovka, kterou znám a která nemá vůbec transparentní financování, je Aliance pro rodinu nebo Hnutí pro život. Nebo také ty naše politické think-tanky, respektive politické instituty, které jsou zřizovány přímo politickými stranami.

Think-tank SPD, strany, za kterou paní Šichtařová kandidovala, využívá svůj příspěvek ze státního rozpočtu třeba na to, že zve různé školy do Poslanecké sněmovny. A to není politická činnost, která ovlivňuje žáky základních nebo středních škol?

Moje obava je, že paní Šichtařová vůbec neví, že jde spíš proti aktivitám vlastní strany a že by se jejich věty v programovém prohlášení mohly dotknout těch neziskových organizací, které skutečně pomáhají.

Zahraniční zdroje

Prospěje něčemu, když tady bude povinnost ze zákona označovat zahraniční zdroje? Kde se bere ta inspirace z vašeho pohledu?

Urbanová: Ještě můžeme říct, že to tady všechno ovládají ilumináti a zednáři a tím možná celou tuhle debatu zabijeme. Neprospěje to ničemu.

Už dneska máme Hlídač státu, můžeme se tam podívat, kdo je jakýmkoliv způsobem financován z našeho státního rozpočtu. A je to taky neziskovka. Je to spolek, který tady funguje a jsem ráda, že to vůbec někdo dělá.

Transparentnost je potřeba, ale to, že se každý občan může podívat, kdo je jak financovaný, už tady existuje. Řešili jsme také lobbování. Už dnes je možné zjistit, jakým způsobem třeba vznikl návrh zákona.

Jestli někomu vadí, že je něco financované ze zahraničí, tak si demagogicky vybírá jenom to téma, které mu vadí, a ignoruje jiná témata.

Typicky například Aliance pro rodinu a Hnutí pro život. Nemyslím si, že zrovna tyto dvě organizace jsou financovány transparentně. Nikdo je ale v rámci té debaty nezvedá. Nedělám to ani já a to s těmito dvěma organizacemi rozhodně nesouhlasím.

O čem tady paní Šichtařová mluví, znamená, že budeme kontrolovat, jestli náhodou něco nejde ze státu, který třeba nemáme rádi. Budeme to pak řešit stejně jako v Rusku.

Já si dovolím zacitovat z prohlášení vlády: „U organizací, které vyvíjejí politickou činnost a jsou financované ze zahraničí, zavedeme povinnost tuto skutečnost transparentně označovat.“ Není to inspirace putinovským Ruskem, kde je ze zákona povinnost označovat se za zahraničního agenta, pokud dostane někdo peníze z ciziny? Bude to tak i u nás?

Šichtařová: Všimněte si, že když už protiřečník neví, čím argumentovat, vždycky vytáhne heslo Rusko.

Ne, není tam z mé strany žádná inspirace ze zahraničí, je to inspirace znalostí ekonomie. Tou asi nejnebezpečnější strategií, kterou ty různé propojené korporace, neziskovky a státní moc používají pro torpédování demokracie, je velmi pokročilá infiltrace nadnárodních soudních institucí.

Problémem je, že jejich rozsudky jsou závazné i pro jednotlivé národní státy. Konkrétně vrcholnou soudní institucí, která stojí nad evropskými národními soudy, je Evropský soud pro lidská práva. Organizace European Centre for Law and Justice vydala v únoru 2020 zprávu o vlivu politických neziskovek na rozhodování Evropského soudu pro lidská práva mezi lety 2009 až 2019.

A představte si, že nejméně 22 ze stovky soudců Evropského soudu v uvedených letech jsou bývalí představitelé, nebo přímo spolupracovníci sedmi nejvýznamnějších politických neziskovek.

To není lobbing, to je střet zájmů. Kdyby stejný střet zájmů byl provozován v České republice u soudního řízení, tak by to u nás mohlo být napadeno pro podjatost soudce. Ovšem problém je, že v případě Evropského soudu pro lidská práva nic jako podjatost soudce nefunguje.

A my následně v České republice musíme tyto precedenty přejímat i do našeho soudního systému. Stáváme se tak rukojmími stavu, kde si neziskovky vybírají případy, u kterých se domnívají, že dosáhnou systémové změny společnosti.

Jsou neziskové organizace pod dostatečným dohledem? A co přesně chce nová vláda změnit? Poslechněte si celé Pro a proti s Markétou Šichtařovou (Svobodní, za SPD) a Barborou Urbanovou (STAN).

Převzato z irozhlas.cz