V posledních týdnech Svobodní rozvířili politickou scénu kritikou současné vlády Petra Fialy (ODS). Na svých sociálních sítích zveřejnili kampaň „7 smrtelných hříchů vlády“, která upozorňuje na podle nich největší selhání vládnoucí koalice. Podle předsedy strany Libora Vondráčka premiér blouzní, když mluví o německé životní úrovni, protože jeho vláda už tři roky nenaplňuje své předvolební sliby a svým jednáním ohrožuje svobodu jednotlivců i stabilitu české ekonomiky. Jaké konkrétní výtky Svobodní vládě adresují a co od této kampaně očekávají? Na tyto otázky a mnoho dalšího odpovídá předseda Svobodných v následujícím rozhovoru.
Pane Vondráčku, kampaň „7 smrtelných hříchů vlády“ vzbudila rozruch na politické scéně. Co bylo jejím hlavním impulsem a čeho chcete dosáhnout?
Kampaň vznikla z potřeby upozornit veřejnost na to, že vláda se vzdálila od svých předvolebních slibů a zároveň přijímá opatření, která komplikují život občanům i podnikatelům. V momentě, kdy pan premiér blouzní o německé životní úrovni, je třeba lidem připomenout konkrétní kroky vlády. Naším cílem je upozornit na sedm oblastí, ve kterých vláda selhala, a třeba i přimět vládu k nápravě chyb, které ohrožují naši ekonomiku i individuální svobody. Jako červená nit přitom všech 7 hříchů propojuje hřích osmý, lhaní. V momentě, kdy je potřeba provádět často velmi choulostivé reformy, není možné kázat vodu a pít víno. Takové chování vytváří ve společnosti obrovskou nedůvěru a komplikuje práci i vládě budoucí, která bude muset základní důvěru v politické kroky získávat složitě zpět.
Jedním z hříchů je „Chamtivost“, kde kritizujete zvyšování daní. Proč to považujete za tak závažný problém?
Zvyšování daní jde přímo proti slibům vládních stran, zejména ODS, které se prezentovaly jako zastánci nízkých daní. Nárůst složené daňové kvóty je však důkazem, že vláda svou chamtivostí sahá občanům stále hlouběji do kapes, místo aby hledala úspory ve svých výdajích.
Kritizujete také zachování dotačního systému. Proč by podle vás mělo dojít k jeho zásadní reformě?
Dotace jsou symbolem plýtvání a nespravedlnosti. Namísto podpory konkrétních zájmů by měl stát vytvořit prostředí, které je férové pro všechny. Vláda však naopak navyšuje rozpočet na lehce zrušitelné dotace, čímž podporuje dotační byznys a nesmyslné projekty.
Podnikatelské prostředí jste označili za přeregulované. Jaké konkrétní kroky vlády situaci zhoršily?
Nedávné změny, jako zavedení kvót na ženy ve vedení firem nebo zpřísnění pracovního práva, ukazují, že vláda místo zjednodušování podnikání přidává další překážky. To odrazuje malé a střední podnikatele, kteří jsou páteří naší ekonomiky.
Jak hodnotíte přístup vlády k průmyslu a jeho budoucnosti? Zmínili jste hřích nazvaný „Nedbalost“.
Nedbalost je slabé slovo pro přístup vlády k našemu průmyslu. Přijetí zelených regulací, jako je zákaz aut se spalovacími motory, jasně ukazuje, že vláda ignoruje realitu české ekonomiky, která je průmyslově orientovaná. Namísto vytvoření vhodného prostředí pro vznik inovací se zavádějí opatření, která průmysl dusí.
Počet státních zaměstnanců dále narůstá, což kritizujete v rámci „Rozmařilosti“. Co byste změnili?
Je nepřijatelné, aby státní aparát stále bobtnal, když vláda slibovala opak. Musíme vrátit počet státních zaměstnanců na rozumnou úroveň a omezit plýtvání ve veřejné správě. Jen tak může stát efektivně sloužit občanům.
Stavební řízení a problémy kolem dostupnosti bydlení jste shrnuli jako „Lhostejnost“. Co považujete za největší chybu v této oblasti?
Vládě chybí jasná koncepce. Digitální stavební řízení, které mělo přinést revoluci, zůstává polofunkčním experimentem. Zvyšování daní z nemovitostí navíc bydlení dále zdražuje, což je přesný opak slibů o jeho dostupnosti.
V posledním bodě „Nenechavost“ mluvíte o zestátňování. Co konkrétně vás na tom znepokojuje?
Vláda stále více zasahuje do tržního prostředí, například nákupem čerpacích stanic nebo vytvářením státní potravinové sítě. Takové kroky nejenže stojí miliardy, ale vytvářejí i neférovou konkurenci vůči soukromým podnikatelům. Stát by měl ustoupit a nechat prostor trhu. To se týká i státem zřízených médií jako Česká televize či Česky rozhlas, kterým dle plánu vlády máme povinně sypat daleko více peněz než dnes. Z hlediska dostupnosti technologií nedává žádný smysl, aby stát ve třetím tisíciletí provozoval tato média, to je relikt minulosti. Jediné logické vysvětlení vidím v tom, že politici si hýčkají svoji hlásnou troubu, ve které jede naplno propaganda EU a nic takového opravdu financovat z veřejných prostředků nepotřebujeme.
Jaké konkrétní kroky navrhujete, aby se situace zlepšila?
Klíčem je návrat k principům svobody a zodpovědnosti. Musíme snížit daně, zjednodušit regulace a přestat s plýtváním. Také je nezbytné posílit právní stát, aby vláda nemohla svévolně měnit pravidla hry ve prospěch vyvolených.
