Přepsaná pohádka o zlých Trumpových clech aneb kdo reálně zahájil celní válku?

Přepsaná pohádka o zlých Trumpových clech aneb kdo reálně zahájil celní válku?

Poslední týdny se horem dolem skloňuje, že americký prezident Donald Trump zahájí celní válku s celým světem. Prý nenávidí EU, a tak chce rozpoutat spirálu zavádění cel bez ohledu na následky. Ale opravdu s tím začal Trump? Nezačala snažení Světové obchodní organizace o bourání cel a rozšiřování volného obchodu bojkotovat spíš sama EU?

„EU uvalí clo na čínské elektromobily až do výše 48 procent,“ tak zněl titulek z dubna 2024, který upozorňoval na fakt, že navzdory varování německé vlády EU riskuje rozpoutání obchodní války s Pekingem. Evropská komise tehdy oznámila výrobcům automobilů, že od příštího měsíce bude na dovážené čínské elektromobily předběžně uplatňovat dodatečná cla ve výši 17 až 38 procent, a to dokonce nad rámec stávajících 10procentních cel na všechny čínské elektromobily, v závislosti na tom, do jaké míry výrobci vyhověli šetření EU týkajícímu se elektromobilů.

Ještě dříve, avšak s odloženou platností na 1. ledna 2026, schválil Brusel tzv. CBAM uhlíková cla, která se mají týkat veškerého dováženého zboží z ciziny, u kterého nebude prokázána „uhlíková neutralita“. V květnu 2023 tak bylo schváleno, že se CBAM uhlíková cla budou od roku 2026 uplatňovat v rámci do té doby již dost asymetrických cel i na dovoz zboží z USA.

Přestože bylo mnohokrát upozorněno na to, že již platná cla na dovoz amerického zboží do EU jsou výrazně vyšší než na zboží EU dovážené do USA, rozhodl se Brusel celní poplatky ještě před zvolením Trumpa vůči americkému zboží navýšit.

Proč to EU dělá? Proč média nespustila hysterickou kampaň s titulky jako: „Ursula von der Leyenová chce zničit globalismus a rozpoutat obchodní válku se spojenci“?

Vysvětlení jsou prostá

Zaprvé – „uhlíková cla“ jsou podle sbírky zelených pohádek „hodná cla“, zatímco Trumpova cla jsou „zlá cla“. Když si Brusel v rámci Green Dealu a balíčku Fit for 55 začal likvidovat vlastní průmysl „hodnými emisními povolenkami“ a ten pak začal křičet, že ho zlikviduje světová konkurence, vymyslela EU pro průmysl úlitbu ve smyslu: „Zabili jsme vaši kozu, tak ji zabijeme i Američanům a Číňanům,“ aby průmysl neprotestoval příliš nahlas.

Zadruhé – Evropská unie chce více peněz, o kterých bude sama rozhodovat. EU vlastně vyhovuje, že jsou cla vysoká a mají být ještě vyšší. Žádný jiný zdroj peněz pro EU není tak snadno dosažitelný jako výnosy z cel.

Stále rostoucí počet úředníků a dalších hladových krků v Bruselu se nezastaví na čísle 80 tisíc lidí. Choutky EU ještě více utrácet a mít stále více kompetencí zřejmě nepřejdou, a protože navýšení přímých plateb do eurofondů ze státních rozpočtů v poslední době stále více zadlužené členské státy neodklepnou, musela si EU už v roce 2020 půjčit 750 miliard eur a ráda by si půjčila znovu. Jednorázově půjčky se ovšem před lidmi dají ospravedlnit jen nějakou mimořádnou hysterií (pro kterou minule posloužil covid a dnes by jí mohla EU vyvolat tím, že straší válkou), ale i tak jednorázový dluh bude dříve či později zkonzumován.

Brusel jako nenasytný Otesánek

Peníze z roku 2020 již EU rozfrcala, a tak se jí náramně hodí, že součástí schválení unijního dluhu bylo i rozšíření kompetence EU zavádět své vlastní daně. Kdyby ovšem skutečně zavedla tolik diskutované uhlíkové daně nebo daně z mastných výrobků či cukrovinek, asi by tím na popularitě mezi zelenou drahotou sužovanými obyvateli EU nezískala.

Pokoutné rozšiřování systému emisních povolenek (ETS), které jsou vlastně proměnlivě vysokými daněmi nebo také „zelenými odpustky“, lidem také začíná vadit. Zvýšený výnos z cel by tak mohl být jedinou odkomunikovatelnou cestou a v podstatě darem z nebes pro krátkozraký Brusel, který dlouhodobě šlape po ekonomické prosperitě, aby mohl jako Otesánek požírat peníze, jež by ještě nedávno zůstaly v místě vzniku reálných hodnot.

Jednoduchá rovnice o nenasytném Bruselu, kterému se cla vlastně hodí, by již dříve jistě mohla napadnout kdejakého novináře mainstreamu, který se místo po Trumpovi mohl kvůli clům již dávno vozit po Evropské komisi, jenže tu máme ještě jeden fakt, kterým se kruh uzavře.

Evropská komise i díky „pracovité Věře Jourové“ připravila Evropský akt o svobodě médií (EMFA), ve kterém plánuje EU rozdávat peníze, které předtím někomu sebrala nebo si je půjčila, mezi ta „správná média“, čímž prý zajistí „nezávislost médií“. Ta „správná média“ tak nebudou věnovat pozornost „hodným uhlíkovým clům“ z dílny EU, ale jen „zlým clům Donalda Trumpa“. Osmdesátitisícihlavá bruselská saň se tak bude v přepsané pohádce tvářit jako „kladný hrdina“, zatímco ten, kdo s ní bude bojovat, bude „zlý záporák“.

Dejme si tak pozor na „přepsané pohádky“ a pamatujme na to, že „válka není mír, otroctví není svoboda, v nevědomosti není síla a celní válku spustila EU.“

Převzato z Denik.to

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Pondělní superdebata CNN Prima NEWS, kterou moderovala Pavlína Wolfová, posadila kjednomu stolu lídry menších stran a hnutí: Gabrielu Svárovskou za Zelené, Jindřicha Rajchla zaPRO, Roberta Šlachtu za Přísahu, Vítka Prokopa za Stačilo!, Jiřího Nedvěda za SOCDEM a LiboraVondráčka za Svobodné. Nejostřejší ideový souboj večera se odehrál mezi dvěma opačnýmipóly české politiky. Na jedné straně stála spolupředsedkyně Zelených, která věří ve větší rolistátu, evropské daně a Green Deal. Na druhé straně předseda Svobodných, který proti tomupostavil nižší výdaje, žádné nové daně a právo lidí rozhodovat o vlastním okolí. Diváci mělijasno: v anketě CNN Prima NEWS přesvědčil Vondráček 34,3 procenta hlasujících a skončildruhý.
Debata o rozpočtu začala otázkou, zda Vondráček ve vládní koalici trpí. Odpověděl s nadhledemi upřímně: při pohledu na vysoký schodek samozřejmě trpí, ale za minulé vlády trpěl víc. Věří,že po dalších volbách budou mít Svobodní silnější mandát a budou moci víc používatpomyslnou motorovou pilu na státní výdaje. Zároveň ocenil, že šéfka Úřadu vlády přišla spožadavkem snížit výdaje na aparát jednotlivých ministerstev o deset procent. Připomněl, žepodobnou cestou šel Nový Zéland a fungovalo to. Když moderátorka naznačila, že jde ohausnumera, Vondráček odpověděl, že stejné výtky slyšeli i Novozélanďané, a přesto se úsporypodařily. Rozpočtový problém je podle něj na straně výdajů, nikoli příjmů.
Tady se nejvíce rozcházel se Svárovskou. Ta navrhovala zdanit miliardáře, nejlépe na evropskéúrovni. Vládní příspěvek dva tisíce korun pro seniory přitom označila za aroganci a peníze byraději rozpustila v systému sociálních služeb a superdávky. Vondráček oproti tomu jasně řekl,že pro zvyšování daní jako svobodný ruku nezvedne. Moderátorka jeho slova později použilajako měřítko, podle kterého se ptala i ostatních hostů. Vondráček připomněl, že progresivnízdanění v Česku už existuje prostřednictvím slevy na poplatníka. Další zatížení občanů bypodle něj nic nevyřešilo. Kdo dnes v Česku podniká a dává lidem práci, odejde tam, kde jsoulevnější energie a nižší daně, a lidé přijdou o práci. Levicovým zastáncům vyšších daní vzkázal,že pak to bude jejich vizitka. Svárovská přitom na hrozbu odchodu bohatých odpovídala tím, že
Vytvoř z přepisu z vystoupení Libora Vondáčka vpořadu Svoební super debeta na CNN Prima nesw aťje tak jeho střet se svárovskou. Článek na 3,5 NS.Clánek musí vyjít pro Vondráčka pozivtivně. Vytvoř tove stejném stylu jako je Saloń Echa24:
zdanění by se mělo přenést na evropskou úroveň. To by ale znamenalo předat Bruselu dalšípravomoc, o kterou Svobodní dlouhodobě bojují, aby zůstala v rukou českého státu.
Vondráček přitom neskončil u odmítání. Na rozdíl od Svárovské, jejíž návrhy stály na novýchdaních, přišel s konkrétním zdrojem peněz bez zvyšování daní: pracovními agenturami, kterépodle něj často fungují načerno a připravují stát o velké sumy. Připomněl, že nestačí řešit jenEET, jak naznačoval Robert Šlachta. Agentury jsou podle něj další oblast, kde stát může získatpeníze tím, že vymůže dodržování stávajících pravidel. Je to přístup člověka, který místonových břemen pro poctivé hledá peníze tam, kde se dnes nepoctivě šetří na úkor ostatních.
Do rozpočtové debaty Vondráček vnesl i varování ze zahraničí. Na adresu nového newyorskéhostarosty, kterého označil za neomarxistu, poznamenal, že tento politik ještě nevládne ani rok, alidé se už stěhují do Texasu a na Floridu. Tak to podle něj chodilo ve všech státech, které začalyždímat majetné obyvatele a nemovitosti. Kapitál i lidé utíkají tam, kde je nikdo nedusí. Přesněpřed tímto scénářem varoval i ve vztahu k návrhům Zelených a dalších levicových stran.
Rozdíl mezi oběma politiky byl vidět i u tématu, které večer sjednotilo téměř celé studio:soukromé zahraniční cesty prezidenta Petra Pavla v době komunálních a senátních voleb.Svárovská zvolila opatrnou formulaci a odjezd prezidenta označila za nešťastný. Vondráček bylmnohem přímější. Prohlásil, že po 33 letech od pádu komunismu jsme si za prezidenta vybraličlověka, který tento úřad ponížil a dokazuje, že dokáže laťku snižovat ještě níž. Připomněl, ževolby jsou svátkem demokracie, a od hlavy státu se proto očekává, že je bude brát vážně. Spodobně tvrdým hodnocením přišli i Rajchl, Prokop, Šlachta a Nedvěd. Opatrnost Svárovskétak působila spíš jako snaha prezidenta chránit než ho hodnotit.
Nejvěcnější a pro Svárovskou nejnepříjemnější střet přišel u větrných elektráren a takzvanýchakceleračních zón. Svárovská tvrdila, že obce mají díky územnímu plánu své právo rozhodovatgarantované a naprosto nezpochybnitelné. Stát by podle ní měl být aktivnější a obcím pomocivstupovat do investic do obnovitelných zdrojů. Vondráček jí na to odpověděl přesně: zákon oakceleračních zónách územní plány obcí naopak ruší. Tvrzení o nezpochybnitelném právu obcítím postavil do zcela jiného světla. Divákům zároveň dal jasnou radu: ať se podívají, jak o tomtozákonu hlasovali jejich senátoři, a pokud se jim to nelíbí, ať je ve volbách vymění.
Stejně zásadní byl jeho postoj k referendům o větrnících. Stát podle něj nesmí dát ani korununa to, aby ovlivňoval smýšlení lidí. Připomněl, že před referendem o vstupu do Evropské uniedal stát 200 milionů korun na přesvědčování občanů, aby hlasovali pro vstup, a nula korun navysvětlení nevýhod členství. Tohle se podle něj nesmí nikdy opakovat. Svobodní jsou rádi, že sereferenda konají, ale lidé v nich musí rozhodovat sami, ne pod tlakem státní propagandy.Zatímco Svárovská mluvila o tom, jak by stát měl být aktivnější, Vondráček hájil právo občanů,aby jim stát do jejich rozhodnutí nemluvil.
Kvality Vondráčkova vystoupení si všimli i komentátoři, kteří debatu hodnotili po jejímskončení. Thomas Kulidakis ho zařadil mezi nejpřesvědčivější řečníky večera, vedle Rajchla,Prokopa a Svárovské. Ocenil, že na rozdíl od Šlachty a Nedvěda dokázal oslovit své voliče.Martin Schmarcz sice upozornil, že Vondráček to měl jako člen vládní většiny nejtěžší, protoževláda zatím neplní vše, co Svobodní chtějí. Zároveň ale uznal, že své postoje v debatě obhájil.
Superdebata tak ukázala dva zcela odlišné pohledy na roli státu. Gabriela Svárovská nabídlaevropské daně pro bohaté, další přerozdělování a akcelerační zóny pro obnovitelné zdroje.Libor Vondráček nabídl škrty v aparátu ministerstev, žádné nové daně, vymáhání pravidel upracovních agentur a respekt k rozhodnutí obcí a jejich obyvatel. Výsledek divácké anketynaznačuje, že druhý přístup je českým voličům bližší.

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31