Poslední týdny se horem dolem skloňuje, že americký prezident Donald Trump zahájí celní válku s celým světem. Prý nenávidí EU, a tak chce rozpoutat spirálu zavádění cel bez ohledu na následky. Ale opravdu s tím začal Trump? Nezačala snažení Světové obchodní organizace o bourání cel a rozšiřování volného obchodu bojkotovat spíš sama EU?

„EU uvalí clo na čínské elektromobily až do výše 48 procent,“ tak zněl titulek z dubna 2024, který upozorňoval na fakt, že navzdory varování německé vlády EU riskuje rozpoutání obchodní války s Pekingem. Evropská komise tehdy oznámila výrobcům automobilů, že od příštího měsíce bude na dovážené čínské elektromobily předběžně uplatňovat dodatečná cla ve výši 17 až 38 procent, a to dokonce nad rámec stávajících 10procentních cel na všechny čínské elektromobily, v závislosti na tom, do jaké míry výrobci vyhověli šetření EU týkajícímu se elektromobilů.

Ještě dříve, avšak s odloženou platností na 1. ledna 2026, schválil Brusel tzv. CBAM uhlíková cla, která se mají týkat veškerého dováženého zboží z ciziny, u kterého nebude prokázána „uhlíková neutralita“. V květnu 2023 tak bylo schváleno, že se CBAM uhlíková cla budou od roku 2026 uplatňovat v rámci do té doby již dost asymetrických cel i na dovoz zboží z USA.

Přestože bylo mnohokrát upozorněno na to, že již platná cla na dovoz amerického zboží do EU jsou výrazně vyšší než na zboží EU dovážené do USA, rozhodl se Brusel celní poplatky ještě před zvolením Trumpa vůči americkému zboží navýšit.

Proč to EU dělá? Proč média nespustila hysterickou kampaň s titulky jako: „Ursula von der Leyenová chce zničit globalismus a rozpoutat obchodní válku se spojenci“?

Vysvětlení jsou prostá

Zaprvé – „uhlíková cla“ jsou podle sbírky zelených pohádek „hodná cla“, zatímco Trumpova cla jsou „zlá cla“. Když si Brusel v rámci Green Dealu a balíčku Fit for 55 začal likvidovat vlastní průmysl „hodnými emisními povolenkami“ a ten pak začal křičet, že ho zlikviduje světová konkurence, vymyslela EU pro průmysl úlitbu ve smyslu: „Zabili jsme vaši kozu, tak ji zabijeme i Američanům a Číňanům,“ aby průmysl neprotestoval příliš nahlas.

Zadruhé – Evropská unie chce více peněz, o kterých bude sama rozhodovat. EU vlastně vyhovuje, že jsou cla vysoká a mají být ještě vyšší. Žádný jiný zdroj peněz pro EU není tak snadno dosažitelný jako výnosy z cel.

Stále rostoucí počet úředníků a dalších hladových krků v Bruselu se nezastaví na čísle 80 tisíc lidí. Choutky EU ještě více utrácet a mít stále více kompetencí zřejmě nepřejdou, a protože navýšení přímých plateb do eurofondů ze státních rozpočtů v poslední době stále více zadlužené členské státy neodklepnou, musela si EU už v roce 2020 půjčit 750 miliard eur a ráda by si půjčila znovu. Jednorázově půjčky se ovšem před lidmi dají ospravedlnit jen nějakou mimořádnou hysterií (pro kterou minule posloužil covid a dnes by jí mohla EU vyvolat tím, že straší válkou), ale i tak jednorázový dluh bude dříve či později zkonzumován.

Brusel jako nenasytný Otesánek

Peníze z roku 2020 již EU rozfrcala, a tak se jí náramně hodí, že součástí schválení unijního dluhu bylo i rozšíření kompetence EU zavádět své vlastní daně. Kdyby ovšem skutečně zavedla tolik diskutované uhlíkové daně nebo daně z mastných výrobků či cukrovinek, asi by tím na popularitě mezi zelenou drahotou sužovanými obyvateli EU nezískala.

Pokoutné rozšiřování systému emisních povolenek (ETS), které jsou vlastně proměnlivě vysokými daněmi nebo také „zelenými odpustky“, lidem také začíná vadit. Zvýšený výnos z cel by tak mohl být jedinou odkomunikovatelnou cestou a v podstatě darem z nebes pro krátkozraký Brusel, který dlouhodobě šlape po ekonomické prosperitě, aby mohl jako Otesánek požírat peníze, jež by ještě nedávno zůstaly v místě vzniku reálných hodnot.

Jednoduchá rovnice o nenasytném Bruselu, kterému se cla vlastně hodí, by již dříve jistě mohla napadnout kdejakého novináře mainstreamu, který se místo po Trumpovi mohl kvůli clům již dávno vozit po Evropské komisi, jenže tu máme ještě jeden fakt, kterým se kruh uzavře.

Evropská komise i díky „pracovité Věře Jourové“ připravila Evropský akt o svobodě médií (EMFA), ve kterém plánuje EU rozdávat peníze, které předtím někomu sebrala nebo si je půjčila, mezi ta „správná média“, čímž prý zajistí „nezávislost médií“. Ta „správná média“ tak nebudou věnovat pozornost „hodným uhlíkovým clům“ z dílny EU, ale jen „zlým clům Donalda Trumpa“. Osmdesátitisícihlavá bruselská saň se tak bude v přepsané pohádce tvářit jako „kladný hrdina“, zatímco ten, kdo s ní bude bojovat, bude „zlý záporák“.

Dejme si tak pozor na „přepsané pohádky“ a pamatujme na to, že „válka není mír, otroctví není svoboda, v nevědomosti není síla a celní válku spustila EU.“

Převzato z Denik.to