INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Energie budou zdražovat, to je samotný princip Green Dealu. Evropská komise naprosto otevřeně mluví o energetické chudobě, ve které má být zhruba 25 % obyvatel do roku 2030. „A aby tito lidé mohli nějak fungovat, vláda je bude dotovat sociálními dávkami. Takže ti, kdo ještě jakž takž budou mít na jídlo, budou platit vyšší daně, aby přežili ti, kdo jsou na tom nejhůř,“ říká pro ParlamentníListy.cz Markéta Šichtařová. A to vše kvůli představě, že se údajně můžeme dostat do stavu bezemisní ekonomiky – což nemůžeme.

Desítka organizací zastupujících část tuzemského byznysu vyzvala premiéra Petra Fialu, aby jeho vláda rychle schválila tři strategické dokumenty, jejichž projednávání v polovině července odložila. Řeč je o Státní energetické koncepci (SEK), Vnitrostátním plánu v oblasti energetiky a klimatu (NECP) a Politice ochrany klimatu (POK). Co si myslíte o jejich varování, že v případě nezachycení trendu bezemisní ekonomiky v podobě nástupu zelených technologií, elektromobility, digitalizace, úspor energie a sektorů s vyšší přidanou hodnotou může dojít k odlivu kapitálu do zemí, které vytvoří vhodnější podmínky?

Nevím, kdo přesně v tomto případě Petra Fialu vyzval k „urychlenému zachycení trendu bezemisní energetiky“; vím ale, že to nemohl být nikdo rozumný. Vysvětlím vám to.

Nulové emise, kvůli nimž zavádíme elektromobilitu, jsou jako perpetuum mobile – jenom fantasmagorická představa daná energetickou nevzdělaností. Abychom hypoteticky docílili uhlíkové neutrality, museli bychom plně přejít na obnovitelné zdroje.

V tomto ohledu hraje klíčovou úlohu něco, co se označuje jako EROI – totiž podíl vložené a zpět získané energie. Třeba taková větrná elektrárna má průměrné EROI kolem 4, možná 5, je-li postavená na břehu Baltského moře. Anebo také třeba jenom 3 i méně, stojí-li uprostřed České republiky. V každém případě tato větrná elektrárna je hluboko pod úrovní 7, kterou můžeme považovat za bod zlomu, kdy se výroba energie začíná rentovat. Neboli, větrná elektrárna je energeticky nerentabilní. Za svou životnost vyprodukuje tak malé přebytky energie ve srovnání s tím, co jsme do ní museli vložit, že se její výstavba energeticky nevyplácí. Sotva energeticky uživí sama sebe a kousek infrastruktury na svou stavbu – ale už neprodukuje energetické přebytky, kterými by mohla napájet elektromobily. Nebo neumožní vyrobit cement na stavbu infrastruktury pro provozování elektroaut.

Tahle fakta asi zástupci firem jako ČEZ, Orlen Unipetrol, Škoda Auto, Moneta, Komerční banka a dalších, kteří se pod výzvu premiérovi podepsali, nevzali v potaz…

A to ještě není vše. Taková větrná nebo solární elektrárna nemá dostatečnou ještě další klíčovou veličinu, takzvaný energetický gradient neboli spád, tedy schopnost změny energie. Větrná elektrárna nemá dostatečný energetický gradient k tomu, aby dokázala vyprodukovat kupříkladu ocel na výrobu sebe sama. Nebo na výrobu elektroauta.

Ovšem vedlejším produktem výstavby této elektrárny, která se nevyplatila, je zbytečné vydrancování přírodních zdrojů a vydrancování fosilních paliv na její výstavbu. I kdybychom za sebe zřetězili tisíc větrníků, nijak si nepomůžeme, protože tím se jejich energetický gradient nijak nezvětší. Jinými slovy, bez fosilních paliv nepostavíme obnovitelné zdroje. Bez fosilních paliv nevyrobíme elektroauta.

Konec utopie. Elektroauta jsou tlačena, abychom přešli na nulové emise CO2. Ale s nulovými emisemi CO2 nejsme schopni vyrábět a provozovat elektroauta. Bez fosilních paliv prostě větrníky, soláry, elektroauta neexistují. Chování bankovního sektoru, velkých korporací, vlád, Evropské komise, Evropského parlamentu, environmentalistů, progresivistů, kteří nám tlačí ESG, je tedy hluboce iracionální, nevýslovně hloupé a lživě pokrytecké.

Možná něco z toho sedne i na ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkelu, který se při projednávání své nominace na post eurokomisaře nechal ve sněmovním výboru pro evropské záležitosti slyšet, že za největší riziko Green Dealu považuje jeho podcenění. Čím později se některá opatření, podle jeho názoru, budou dělat, tím budou dražší. Ale přece jen – lze tato slova od profesí bankéře brát na lehkou váhu?

Mohla bych vám zopakovat na tuto otázku celou svou předešlou odpověď: Pointa je v tom, že Green Deal není realizovatelný. Je technicky nemožný. Přechod na bezuhlíkovou ekonomiku znamená vypnutí ekonomiky úplně. Návrat někam do 18. století do doby, kdy jsme ještě topili dřevem – to vyšlo energeticky zhruba nastejno jako pokus o bezemisní ekonomiku. Buď ti lidé vůbec nevědí, o čem mluví, nebo je jim to jedno, což je obojí hrozné.

Nicméně, na lehkou váhu bych Síkelova slova vůbec nebrala, protože znamenají, že vláda tohle zničení naší země myslí smrtelně vážně.

Ministr financí Zbyněk Stanjura nakonec nenavrhne vládě zkrátit o rok platnost daně z neočekávaných zisků. Odůvodnil to tím, že celkové příjmy státu z mimořádných daní do konce letošního roku nepokryjí výdaje, které stát měl s energetickou krizí, a tzv. windfall tax tak bude platit i příští rok. Není to poněkud překvapivé s ohledem na to, že už nyní stát žádnou pomoc s energiemi prakticky neposkytuje?

Není to překvapivé vůbec, protože to je přesně princip Green Dealu, který především za energetickou krizí stál – salámovou metodou pořád posouvat, co vydržíme, a utahovat šrouby. Energetickou krizi vyvolalo to, že Evropa ve svém zeleném blouznění vypíná tradiční zdroje energie. Tím se pomalu stáváme ze země, která má přebytky energie, zemí, která bude deficitní. Deficit znamená nedostatek; čeho je nedostatek, to je drahé. Cílem vypínání energií je zdražování energií. Energie tedy budou zdražovat, to je samotný princip Green Dealu.

Evropská komise naprosto otevřeně mluví o energetické chudobě, ve které má být zhruba 25 % obyvatel do roku 2030. A aby tito lidé mohli nějak fungovat, vláda je bude dotovat sociálními dávkami. Takže ti, kdo ještě jakž takž budou mít na jídlo, budou platit vyšší daně, aby přežili ti, kdo jsou na tom nejhůř. A to vše kvůli představě, že se údajně můžeme dostat do stavu bezemisní ekonomiky – což nemůžeme.

Z předběžných srpnových výsledků indexů nákupních manažerů (PMI) vychází, že v sousedním Německu poklesl na pětiměsíční minimum. V komentářích k tomu jsem zaznamenal, že je pozitivní, když si problémy začínají uvědomovat i firmy samotné. Bude to něco platné?

Je to asi jako říci: „Dům hoří. Hurá, všiml jsem si toho.“ Hm. A co jako s touto informací? Platné to není nic. Nehledě na to, že firmy samozřejmě dávno věděly, že se jim nedaří, akorát si zachovávaly jakous takous naději na zlepšení. A teď jim pohasla i ta naděje. O tom je PMI – o očekávání firem. Znovu opakuju, a je to pořád na jedno brdo: Evropa si to dělá sama svou zelenou ideologií, a to jsme s Green Dealem teprve na začátku. Bude mnohem hůř. Jakž takž pozitivní bude, až tohle pochopí většina voličů, protože pak s tím ti voliči budou schopni něco udělat ve volbách (nebudou-li třeba zmanipulované). Ale dokud chápou jenom firmy, co se děje, je to málo.

Tak jsme se dočkali moderního, snadného a férového volebního systému, jak o Senátem 21. srpna schválené korespondenční volbě pro Čechy v zahraničí hovoří Piráti. Jaké přívlastky pro tuto vymoženost byste zvolila vy? A není drobnou pihou na kráse to, že někdo odvolí korespondenčně, ale když si to rozmyslí, bude mít možnost později volit ve volební místnosti, přičemž se započítá pouze jeho osobně odevzdaný hlas? Tedy možná jen ten jeden…

Jsem jednoznačně proti, a kdybych v tuto chvíli seděla v Senátu, hlasuji proti. Korespondenční hlasování je až příliš snadno zneužitelné a podvody s hlasovacími lístky a s ověřováním totožnosti voliče se dějí! Dokonce zákon je postaven tak, že pokud se v roce 2025 uskuteční podvod s volebními lístky, nebude to trestný čin.

Není také logické nechat hlasovat o domácích věcech lidi, kteří doma nechtějí žít. A navíc tento zákon je jasně účelový, protože pětikoalice ví, že v zahraničí žijící lidé jsou víc levicově-progresivističtí, takže volby vychýlí ve prospěch pětikoalice. Je to zkrátka jasná účelová manipulace s volbami tak, aby bylo snazší podvádět ve prospěch progresivistů.

Pro svou neviditelnost v Senátu kritizovaný Jiří Drahoš dal o sobě vědět vystoupením, kterým chtěl – podle svých slov – krátce přispět k pohledu na situaci kolem digitalizace stavebního řízení. Na ten jeho projev by se hodilo rčení, že sice mluvil, ale nic neřekl. Považujete za výhodu, že váš soupeř v blížících se senátních volbách naplňuje více než kdo jiný charakteristiku Senátu Parlamentu ČR jako odkladiště neúspěšných politiků?

Od některých senátorů, kolegů pana Drahoše, jsem se dozvěděla, že prý pan Drahoš „poprvé za jejich mandát v Senátu k něčemu smysluplnému vystoupil, asi kvůli volbám“. Tak asi tak.

Nicméně to, že je Senát vnímán jako odkladiště neúspěšných politiků, mě vůbec netěší. Chápu, že je to jednak důsledek toho, že se často do Senátu chtějí lidé uklidit, jednak i toho, že Senát má omezené pravomoci (největší pravomoci má v hlasováních o mezinárodních smlouvách). Ale to neznamená, že nemůžete v Senátu dělat nic. Když nic jiného, můžete některá témata veřejně komunikovat a upozorňovat na ně! Představte si, jak by to asi dneska vypadalo, kdyby senátoři včas lidem vysvětlili, o čem je Green Deal, a lidé by mohli proti němu včas začít protestovat!

Co se děje v České republice se svobodou slova, když výsledky čerstvého průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Akademie věd konstatují, že si 37 % Čechů myslí, že si dnes musí dávat pozor na to, co veřejně říkají, aby se nedostali do problémů s policií?

Jenom 37 %? Nu, ti ostatní na to teprve přijdou. Anebo to možná už také vědí, ale báli se to do průzkumu přiznat.

Zdroj: parlamentní listy