Petr Tulis: Příspěvek muže z auto průmyslu k petici za zrušení zákazu spalovacích motorů, 18.2.2025

Petr Tulis: Příspěvek muže z auto průmyslu k petici za zrušení zákazu spalovacích motorů, 18.2.2025

V automobilovém průmyslu jsem strávil celý život, z toho posledních 5let ve funkci obchodního ředitele. Firma, ve které působím není z největších, přesto ne nevýznamná. Už 20 let sídlí v Moravské Třebové a působí v automobilovém průmyslu. Její zvláštností je, že jako jedna z nemnoha v této zemi je v ryze českém vlastnictví a její majitelé ji vybudovali na zelené louce bez přispění cizího kapitálu.  

Projednává se zde petice za zrušení zákazu spalovacích motorů, proto se pokusím v několika větách nastínit některé charakteristiky automobilového průmyslu, aby bylo zřejmé, proč zákaz toto odvětví tak poškozuje.

Automobilový průmysl vyvíjel během desítek let své existence metody, které umožnily hromadnou výrobu milionů aut ve špičkové kvalitě při stále nižších nákladech. Tyto metody propojily celý jeho dodavatelsko-odběratelský řetězec do systému, který je natolik provázaný a optimalizovaný, že může fungovat pouze za předvídatelných a především stabilních podmínek. 

Všechny firmy v řetězci investují obrovské prostředky do vývoje dílů a výrobních technologií celé roky před tím, než pověstnou bránu výrobního závodu opustí první automobil. Tyto investice realizují pouze na základě příslibu, že se během 5ti, 7mi či 10ti let sériové výroby vyrobí dostatečné množství aut, aby se vynaložené prostředky vrátily. 

Z výše uvedeného je zřejmé, jaké riziko na sebe každá z firem v řetězci bere, a že celý systém může fungovat jedině tehdy pokud se prvotní předpoklady opravdu bez velkých odchylek realizují. Systém dlouhé roky fungoval a automobilový průmysl byl pokládán za výkladní skříň (nejen) evropské průmyslové tradice a dovednosti.

A do tohoto vyladěného, ale přesto křehkého světa vtrhla politika se svou představou o záchraně planety prostřednictvím zelených nápadů. Evropské automobilky a s nimi celý dodavatelský řetězec dělají věci, které by je samotně nikdy nenapadly, protože nevyplývají z přirozeného vývoje inovací a představ zákazníků. Na základě politiky cukru a biče ve formě dotací a sankcí realizované Evropskou unií masivně investovaly do elektromobility v očekávání nevyhnutelného konce spalovacích motorů. 

Ale svět se netočí podle plánů evropských byrokratů.

Zákazníci nemají o elektromobily zájem, výrobní plány se mění, rozjezdy výroby nových modelů se odsouvají, plánované prodejní cíle zůstávají desítky procent za očekáváními. Návratnost realizovaných investic se posouvá do nekonečna. Zprávy o propouštění (Mercedes), uzavírání celých závodů (VW) a výměnách špičkových manažerů (Porsche) podlamují důvěru investorů v celý sektor. Dostupnost financování nových projektů opatrnými bankami se snižuje a úroky z úvěrů rostou.

Postupný úpadek evropského automobilového průmyslu způsobený nesmyslnými

byrokratickými zásahy je stále zjevnější a rychlejší. Kdysi výkladní skříň se rychle mění v další regulacemi utlučenou a finančně vyčerpanou karikaturu sebe sama. 

Přesto se můžeme pokusit negativní vývoj zvrátit. Nepotřebujeme, aby nám politici pomáhali auta vyrábět, potřebujeme, aby nás nechali je vyrábět. Na vývoji a výrobě se podílí spousta srdcařů, kteří autům zasvětili celý život. V nich je stále obrovský inovační potenciál.  Pokud jim státy, pod taktovkou evropské komise, nebudou svými absurdními regulacemi házet klacky pod nohy, máme šanci napravit, co politici způsobili. A zrušení nesmyslného zákazu spalovacích motorů, tak jak žádá 50 tisíc signatářů naší petice, bude dobrý začátek.

Ing. Petr Tulis, MBA, 18.2.2025

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v pořadu 360° CNN Prima NEWS hájil vládní rozpočet na rok 2026, vysvětloval, proč podle něj obrana reálně neklesá pod 2 % HDP, a bránil opatrný postup vlády při řešení prudkého zdražení nafty

Rozpočet 2026: proti „vycucaným číslům“

V debatě nad čerstvě schváleným rozpočtem (schodek 310 miliard) Vondráček tvrdil, že současná verze je „návrat do reality“ po Stanjurově návrhu, který podle něj stál na „vycucaných číslech“ a nepočítal s reálnými výdaji, zejména na dopravu. Kritizoval, že dříve chyběly peníze na už vysoutěžené dopravní stavby, zatímco nyní se podle něj podařilo peníze na tyto projekty zajistit, a naopak ušetřit u armádních nákupů, které nebyly ani soutěžené.

Zároveň připomněl, že po započtení chybějících prostředků pro SFDI by reálný schodek starého návrhu nebyl 286, ale kolem 323,5 miliardy. Národní rozpočtovou radu, vedenou Mojmírem Hamplem, použil jako argument, že realita je blíže nynějším vládním číslům než původním představám bývalé vlády.

Obrana: 2 % a víc, ale bez „honění procent“

Na výtku opozice, že kabinet „kašle na obranu“, Vondráček odpověděl, že klíčové je dívat se na celkové výdaje na obranu, nejen na kapitolu Ministerstva obrany. Tvrdil, že celkový balík pro obranu roste o zhruba 13 miliard a že se tak dostává nad hranici 2 % HDP (uváděl 2,07 %), přičemž do obrany se započítávají i výdaje jiných resortů, například infrastruktura využitelná pro přesuny armády.

Odmítl představu „nahánění procent“ předčasnými zálohovými platbami či zbytečnými nákupy jen proto, aby se papírově splnil cíl: podle něj je lepší kupovat to, co armáda skutečně potřebuje, a zároveň držet schodek nižší než v návrhu předchozí vlády. Připomněl také, že historicky měla ODS za svých vlád výdaje na obranu kolem 1 % HDP, zatímco dnes jsou násobně výš.

Na otázku, zda Česko naplní dlouhodobý závazek vyšších výdajů do roku 2035, odpověděl vyhýbavě s tím, že závazků se koalice nevzdala, ale nejdřív potřebuje „ekonomický růst a sociální smír“, jinak budou i vysoké obranné výdaje politicky těžko obhajitelné.

Spor o dluh: kdo je „levicový“?

Jan Skopeček označil současný rozpočet za „šílený“ a Svobodné za „novou levicovou stranu“, která se podílí na růstu deficitu oproti původním 286 miliardám. Vondráček kontroval, že právě za vlád ODS vznikl nárůst dluhu o zhruba 1200 miliard a že v poměru k HDP šlo o rekord.

Zdůraznil, že do současného rozpočtu koalice dokázala vtělit i zrušení „zelené daně“ – poplatku za obnovitelné zdroje, který podle něj uměle zdražoval energie a tlačil inflaci nahoru. Tvrdil, že díky tomu je inflace okolo 1,6 % a že se to podařilo bez zvýšení odvodů pro OSVČ.

Vlček ze STAN naopak argumentoval, že čísla vlády nesedí, protože nepočítají s nespotřebovanými výdaji a dalšími příjmy z EU, a že rozpočet je „nezákonný“ a neodpovídá dnešní bezpečnostní realitě. Vondráček odmítl, že by šlo o „prázdný“ rozpočet, a připomněl, že právě z nespotřebovaných výdajů se dříve financovaly některé sliby minulé vlády.

Nafta +6 Kč/l: monitoring teď, daňové zásahy až podle okolí

Ve druhé části pořadu řešila čtveřice skokové zdražení nafty, která za týden podražila zhruba o 6 Kč na litr a místy se v rámci jednoho města lišila až o 10 Kč. Radek Vondráček jako „těžký řidič“ uznal, že rozdíl 10 Kč je extrém, ale připomněl, že část rozdílů může být dána aditivy a typem paliva.

ODS přišla s návrhem snížit spotřební daň o 1,70 Kč z litru, který chtěla urychleně projednat; Skopeček to označil za „relevantní krok“ na omezenou dobu. Vondráček jej varoval, že jisté je jen to, že takový krok udělá díru zhruba 11 miliard do rozpočtu, zatímco dopad na konečnou cenu není garantovaný. Připomněl také, že Maďarsko se svým zastropováním cen pohonných hmot narazilo na problémy a nechce opakovat chyby, které vedou k nedostatku a frontám.

Stropy, Polsko, Maďarsko a daně

Na dotaz, zda by podpořil zastrojování marží jako „krajní variantu“, Libor Vondráček připomněl zkušenost z roku 2022: podle něj „nejlepší model“ zvolilo Polsko, které šlo cestou snížení daní, zatímco maďarské stropy přinesly vedlejší problémy. Pokud by okolní státy znovu začaly snižovat spotřební daň, Česko by podle něj nemohlo zůstat stranou, jinak by přicházelo o tranzitní tankování.

K ODS byl v této věci kritický: připomněl, že když se během energetické krize mluvilo o stropech, tehdejší premiér nejdřív označoval stropování za populismus, aby krátce před volbami koalice prezentovala zastropování energií na billboardech jako svůj úspěch. Podle Vondráčka je tedy na místě méně moralizování a více realistického zvažování nástrojů podle situace.

Ropa, plyn a Rusko: „neexistuje ideologicky lepší plyn“

V závěru debaty se téma posunulo k otázce energetické bezpečnosti a možného návratu k ruským surovinám. Moderátorka citovala výzvy, aby EU znovu zvážila sankce na ruskou ropu a plyn, a připomněla argumenty, že bez ruských surovin bude doplňování zásobníků před zimou složité.

Vondráček zopakoval dlouhodobou pozici Svobodných: podle něj „neexistuje ideologicky lepší nebo horší plyn“ a Slovensko je příkladem země, která reálně mnoho alternativ nemá. Poukázal na to, že i Ukrajina, která s Ruskem válčí, ruské suroviny odebírá, a položil otázku, zda omezení odběru ze strany EU skutečně vedla k menším ztrátám na životech.

Zároveň upozornil, že výpadek dodávek přes Hormuzský průliv – kudy prochází zhruba pětina světové produkce – Rusko samo nenahradí, a proto se primárně dívá na globální trh a diverzifikaci. Kritizoval „pokrytectví“, kdy Evropa formálně sankcionuje, ale zároveň roste dovoz ruského LNG po moři například do Francie, a vyzval k otevřené debatě bez ideologických klišé.

Na přímou otázku, zda Česko „obětuje sankce a Ukrajinu“, odpověděl, že o zrušení sankcí se nyní v EU fakticky nejedná a že případná změna musí být součástí širšího balíčku, nikoli izolovaného kroku jednoho státu.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31