Paní Drábová tvrdí, že se máme parádně? Ve srovnání s Kongem určitě, říká Šichtařová

Paní Drábová tvrdí, že se máme parádně? Ve srovnání s Kongem určitě, říká Šichtařová

NVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Podle političky STAN a jaderné inženýrky Dany Drábové se máme v té naší zemi fakt parádně. „To se těžko komentuje, protože to vyjádření je velmi obecné. Samozřejmě že se máme fakt parádně ve srovnání s Kongem. Samozřejmě že se máme parádně ve srovnání s rokem 1944 nebo 1955,“ reaguje pro ParlamentníListy.cz Markéta Šichtařová. Nynější snahu Fialovy vlády vyjednat v EU odklad spuštění systému nových emisních povolenek považuje za nehorázný podvod a pokus o manipulaci s lidmi, protože to byla právě ona, kdo emisní povolenky během svého evropského předsednictví protlačila.

Prezident Petr Pavel tak dlouho napínal, zda podepíše, nebo nepodepíše zákon o státním rozpočtu, až trochu nedůstojně ve videu na sociální síti oznámil, že ho podepsal. Zmínil vícero výhrad, ale rezignovaně přiznal, že by bylo snadné udělat silné gesto, když je zřejmé, že jeho veto Sněmovna přehlasuje. Navíc uvedl, že dostal osobní garance od premiéra Petra Fialy a ministra financí Zbyňka Stanjury, že deficit rozpočtu nebude vyšší. Udělal prezident to nejrozumnější, co mohl?

Prezident potvrdil, že není silný hráč. Dopředu se čekalo, že podepíše – a podepsal. Jasně že by Sněmovna jeho veto asi přehlasovala, ale prezident přece má tento nástroj k dispozici proto, aby jím ukazoval svou vůli. Aby dával informace veřejnosti. Když veřejnost uvidí, že prezident bojuje s vládou o rozpočet, uvědomí si, že asi něco není správně. A bude se ptát. Bude na vládu tlačit. Bude se to řešit v médiích. A až bude vláda příště sestavovat rozpočet, takovou mediální masírku už nebude chtít podstoupit a dá si pozor, aby jí rozpočet seděl. Zkrátka ten nástroj „nepodepsat“ je mocný, i když je přehlasován.

Česká vláda se pokusí vyjednat v EU odklad spuštění systému nových emisních povolenek, které mají začít platit v roce 2027, alespoň o rok. „Musíme zreálnit ekologické cíle, aby neměly negativní vliv na celou ekonomiku,“ zdůvodnil to Petr Fiala. Na Radě Evropské unie o tom bude jednat ministr životního prostředí Petr Hladík, který plánuje vytvořit širokou koalici podporující odklad. Měl by takový boj za české zájmy být standardem každé české vlády?

Standardem každé české vlády by hlavně mělo být, že ani nepodepíše takové blbosti jako emisní povolenky. A právě Fialova vláda emisní povolenky během svého evropského předsednictví protlačila a teď se tváří, že to byl nějaký omyl, že ona nic, ona muzikant, a chce odklad. Jak důvěryhodně to asi může působit, když všichni víme, že vláda u toho byla, když se povolenky dojednávaly, a zasazovala se o Green Deal v jeho stávající podobě? To je přece nehorázný podvod, pokus o manipulaci s lidmi. Každopádně každý boj proti povolenkám je dobrý, i když v tomto případě není moc důvěryhodný, ale i tak je to lepší než nic.

Politička STAN a jaderná inženýrka Dana Drábová vzkázala z Facebooku: „Máme se v té naší zemi fakt parádně, akorát to hromada lidí nevidí a nikdy nedocení.“ Je to její vyjádření jen poplatné tomu, že sama souzní s nynější vládní koalicí, nebo by jí při zamyšlení u štědrovečerní tabule měla dát za pravdu výrazná většina populace?

Tohle se těžko komentuje, protože to vyjádření je velmi obecné. Samozřejmě že se máme fakt parádně ve srovnání s Kongem. Samozřejmě že se máme parádně ve srovnání s rokem 1944 nebo 1955. Ale současně naše životní úroveň zaostává ve srovnání s tím, jak například nyní roste Asie. Také výrazně sílí omezování svobody slova. Dochází k deindustrializaci české ekonomiky. Roste daňová kvóta. A tak bychom mohli pokračovat. A o tom mlčet nesmíme. Relativizování těchto problémů poukazem na to, že se máme dobře ve srovnání s mnoha jinými zeměmi, by vedlo k tomu, že bychom rezignovali na ochranu naší svobody, která je stále menší. Akorát to – slovy Dany Drábové – hromada lidí nevidí a nikdy nedocení, jak moc naše svobody ubývají a jak moc se stav naší ekonomiky relativně ke srovnatelnému zahraničí zhoršuje.

Říkáte, že o tom mlčet nesmíme. Ale když jste na blog iDnes napsala komentář s titulkem „Úpadek průmyslu náhle zrychlil“, tak byl stažen. Myslíte si, že mohl vyvolat nenávistné nálady vůči politikům, kteří na úpadku nesou svůj díl viny, nebo třeba paniku, což obojí odporuje kodexu blogera? Jaké jiné vysvětlení pro tento krok redakce můžete mít?

Naprosto netuším, vůči komu mohl blog vyvolat nenávistné nálady či komu mohl přivodit paniku. Možná blog hrozil způsobit paniku ve vládních kruzích, protože pojmenovával problémy, kterým česká ekonomika čelí po třech letech vlády Petra Fialy, a to se před volbami neposlouchá dobře. Na můj dotaz administrátorům, v čem konkrétně spatřovali porušení kodexu blogera, se mi nedostalo odpovědi. Prostě následovalo mlčení. A to mlčení vyvolává nejvíce otázek. Každopádně v poslední době pozoruji narůstající pokusy o bagatelizaci ekonomické situace. Když zmíníte, že ekonomická situace Česka není tak růžová, jak se ji příznivci vlády snaží vykreslovat, setkáváte se až se zuřivými reakcemi fandů vlády. Zajímavé je, že zatímco v některých kruzích můj popis ekonomické situace zřejmě hrozil „vyvolat paniku“, lidé z velkých firem a zejména z průmyslu vesměs reagovali velmi souhlasně a mé závěry potvrzovali.

Světově významná ratingová agentura Moody’s v jeden den zhoršila rating Francii, druhé největší ekonomice eurozóny, a také Slovensku. Obě země tak vykazují horší rating, než když začínaly platit eurem. To ale platí i pro Itálii, Španělsko, Rakousko, Finsko, Irsko, Belgii, Portugalsko, Řecko, Slovinsko, Kypr a Maltu. Lepší rating než před vstupem do eurozóny vykazují jen Litva, Lotyšsko a Chorvatsko, které v ní jsou poměrně krátce. Když třináct z dvaceti zemí eurozóny je na tom hůř a jen tři lépe, není to povel vrátit se k národním měnám? Byl by takový proces vůbec proveditelný?

Chce se mi smát. No samozřejmě že se euro neosvědčilo. Samozřejmě že to šlo vidět už mnoho let. A samozřejmě že některým zemím euro spíš pomáhá a jiným spíš ubližuje, a těch je většina. Euro (relativně) pomohlo například Německu, protože vyřadilo ze hry jeho konkurenci. Pomohlo ale i Chorvatsku, protože chorvatská ekonomika je velmi málo průmyslová a je velmi silně založená na službách. A pak jsou tu země, které byly zvyklé v historii pomáhat si kurzem, jako jsou Řecko, Itálie. Pro ně byl náraz eura nejhorší, byly v první vlně poškozených. Další kategorií jsou země, které jsou průmyslové, mezi nimi bychom vynikali my, kdybychom měli euro, a sem patří i Slovensko. A tyto země mají eurem poškozenou svou konkurenceschopnost. Ale návrat k národním měnám je pro Evropskou komisi no-go area, protože euro od samého počátku bylo politickým, nikoliv ekonomickým projektem. Proces návratu k národním měnám by technicky proveditelný byl, kdyby se chtělo. Podívejte se, jak snadno šlo rozdělit československou korunu, protože se chtělo. Ale ono se nechce.

Naopak zemím EU, které zůstaly mimo eurozónu, se rating za dobu existence eura, od 1. 1. 1999, prakticky všem zlepšil, ač tedy eurem neplatily a neplatí. Týká se to Dánska, Švédska, Polska, Bulharska, Rumunska a Česka. Jak v tuto chvíli vypadají politické špičky TOP 09, které chtějí do koaliční smlouvy SPOLU prosadit termín přijetí eura, nebo STAN, jehož ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák se letos v únoru rozhodl jmenovat ekonoma Petra Zahradníka svým zmocněncem pro otázky eura, i když nakonec zůstalo jen u funkce poradce? Co je k tomu může vést, že paličatě trvají na vstupu do teď už viditelně nepovedeného projektu?

Tak jasně, na tom není nic překvapivého či zvláštního. To je prostě naprosto ekonomicky logická záležitost. Euro uměle a falešně snižuje úrokové sazby, a tím činí zadlužování státu jednodušší. Státy platící eurem se tak mnohem ochotněji zadlužují, a tím si ničí svůj rating neboli svou finanční odolnost.

Já vždy cítím hroznou frustraci, když za mnou někdo přijde a začne mi rozšafně vykládat: „Paní Šichtařová, já s vámi skoro ve všem souhlasím, ale s tím eurem, s tím tedy nesouhlasím. Euro bychom měli přijmout, protože je to pro nás výhodné, já tomu věřím.“ Víte, to není věc víry nebo názoru. To je, jako byste přišli do školy a začali se hádat s paní učitelkou: „Víte, paní učitelko, já s vámi ve většině věcí souhlasím, ale s tím, že jedna plus jedna jsou dvě, s tím tedy nesouhlasím. Jedna a jedna by přece mělo být pět, já tomu věřím!“ Chápete, kam mířím? To není věc názoru. To je jen hloupost. Neinformovanost. Možná nevzdělanost. Možná pokus o manipulaci a o odlišení se od ostatních. Ale to, že jedna a jedna je pět a že euro by pro nás bylo výhodné, nemůže tvrdit nikdo příčetný, kdo má elementární ekonomické znalosti. Mohla bych vám o tom vykládat hodiny, mohla bych vám jmenovat všechny důvody a mechanismy, kterými by nás euro poškodilo, ale bylo by to jedno. Fanatici si vždy budou tvrdit svoje. Protože euro je politický projekt.

Ptáte se, proč si někteří politici paličatě trvají na svém. Mohou mít víc důvodů. Mohou se chtít „odlišit“ od jiných politiků. Mohou být neochotní přiznat, že se v minulosti zmýlili. Anebo je klidně může přitahovat představa absolutní kontroly nad obyvatelstvem. Přijetí eura totiž v podstatě znamená přijetí CBDC, což není nic jiného než technologie čínských sociálních kreditů umožňující absolutní kontrolu obyvatelstva.

„Věra Jourová je ztělesněním banálního byrokratického zla,“ reagoval v říjnu Elon Musk na útoky končící české eurokomisařky na jeho sociální síť X. „Věra Jourová se stane prorektorkou Univerzity Karlovy. Na starost bude mít rozvoj lidských zdrojů i nové technologie,“ schválil čerstvě akademický senát školy záměr rektorky Mileny Králíčkové. Tyto dvě zprávy od sebe dělí necelé dva měsíce. Jak to bude na UK vypadat, když rozvoj lidských zdrojů bude mít na starosti ztělesnění banálního byrokratického zla? Nebo je hloupost brát Muskovu jedovatou slinu vážně a lidské zdroje pod taktovkou Jourové se budou rozvíjet tím správným směrem?

Tak jak to asi tak může vypadat, když výkvět byrokracie bude mít na starost rozvoj lidských zdrojů a nové technologie… Elona Muska beru velmi vážně, protože Věra Jourová ve své funkci dostatečně předvedla, kam až její cenzurní zásahy mohou dojít. Já bych to ale protáhla ještě dál. Podle mne nejde jenom o prostou byrokracii. Podle mne se v tomto případě snoubí byrokracie s ideologií. A to je mnohem nebezpečnější kombinace.

Převzato z Parlamentních listů

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31