Ondřej Jurásek s Michalem Jandou: Brno potřebuje změnu priorit

Ondřej Jurásek s Michalem Jandou: Brno potřebuje změnu priorit

Zde je jazykově i stylisticky upravená, konzistentní a profesionální verze textu. Zachovávám význam, jen čistím formulace, logiku a plynulost:

Pořad Facka zprava tentokrát nabídl rozhovor zaměřený na Brno, jeho rozvoj a na to, proč se podle hosta v komunální politice stále opakují stejné chyby. Do studia přišel Ondřej Jurásek, místopředseda Svobodných v Jihomoravském kraji a kandidát na starostu městské části Brno‑střed, který se v debatě představil nejen jako politik, ale i jako celoživotní Brňák se silným zájmem o pravicové myšlenky. Rozhovor vedl Michal Janda a už od začátku bylo zřejmé, že půjde o kombinaci osobní zkušenosti, kritiky současného vedení města a konkrétních návrhů, jak Brno měnit.

Jurásek popsal svůj vztah k městu jako zásadní a osobní. Připomněl, že je Brňákem od narození, profesně začínal v ekonomickém prostředí a k politice se po letech aktivně vrací, protože považuje současný stav města za dlouhodobě neudržitelný. Podle něj Brno už dvě dekády vede úzký okruh stejných lidí, jejichž koalice ovládá magistrát i Brno‑střed, a skutečné rozhodování se odehrává v malé skupině napojené na současný systém. To považuje za hlavní brzdu změny, zejména pokud jde o velké investice, stavební rozvoj a nakládání s veřejnými penězi.

Velkou část rozhovoru tvořila bytová otázka, kterou oba diskutující označili za klíčový problém velkých měst. Ondřej Jurásek vysvětloval, že v Brně i dalších aglomeracích se byty často neužívají jako prostředek pro zajištění bydlení, ale jako uchovatel hodnoty. Tím se podle něj trh deformuje. Lidé kupují nemovitosti jako ochranu proti inflaci, firmy hledají finance spíše přes banky než přes kapitálový trh a mladí či středně příjmoví obyvatelé pak narážejí na nedostupné ceny. Přidal i širší pohled na urbanizaci.  Města budou dál růst a Brno podle něj ještě posílí jako součást jedné ze čtyř hlavních českých aglomerací.

Z toho vyplývá jeho kritika dosavadního bytového a stavebního modelu. Podle Juráska stát i města podporují bydlení hlavně na straně poptávky, například přes příspěvky na bydlení, místo aby posilovaly nabídku. To vede ke zdražování nájmů a k „obchodu s chudobou“, kdy se sociálně slabší lidé soustřeďují v levných a často nevyhovujících lokalitách. Místní samospráva podle něj zároveň nemá motivaci stavět, protože nové byty přinášejí vysoké náklady na infrastrukturu, dopravu, kanalizaci či školy, zatímco daňové výnosy obce rostou jen omezeně.

Na úrovni Brna střed i celého města proto Jurásek navrhuje změnu systému. Zdůraznil, že je potřeba více stavět na straně nabídky včetně družstevní výstavby, lepší práce s obecními pozemky a větší motivace obyvatel hlásit si trvalý pobyt tam, kde skutečně žijí. Kriticky se vyjádřil k systému modrých zón, které podle něj fungují jako skrytá daň a současně neřeší parkování systémově. Tvrdí, že za modré zóny se sice vybírá poplatek, ale reálně nezaručují místo k parkování, což považuje za nesmyslné a byrokratické. Podobně mluvil i o poplatcích za odpad, které podle něj zatěžují hlavně nízkopříjmové domácnosti a zároveň vytvářejí další administrativní náklady.

Silným tématem byla také doprava. Jurásek ostře kritizoval dlouhodobý stav brněnských komunikací, pomalou výstavbu městského okruhu i přetížené dopravní vazby směrem do centra. Podle něj se v Brně soustavně staví podle ideologických priorit například cyklo pruhy či vizuálně atraktivní projekty. Zatímco klíčová infrastruktura zaostává. Zvláštní pozornost věnoval novému nádraží u řeky Svratky. Jeho vznik neodmítá, ale upozorňuje, že současná podoba projektů často vypadá dobře jen na vizualizacích, zatímco skutečné provozní řešení je odtržené od reality. Oceňuje, že nové nádraží má vzniknout mimo historické centrum, ale varuje, že bez návazné celostátní železniční infrastruktury a rychlejších spojů zůstane velká část potenciálu nevyužitá.

Rozhovor se přirozeně stočil i ke konkrétním brněnským problémům, které mají přímý dopad na každodenní život. Jurásek mluvil o komplikovaném pohybu po městě, nedostatku parkovacích míst v hustě osídlených částech a o tom, že některé lokality jsou dopravně uzavřené vlastní strukturou ulic. Zmínil také novou bytovou výstavbu, například v prostoru bývalé Zbrojovky, kde podle něj vznikne velký tlak na dopravu i parkování. To podle něj dokazuje, že bez reálné dopravní koncepce nelze Brno dál rozvíjet. Místo toho je podle něj třeba stavět parkovací domy na sídlištích, dobudovat velký městský okruh a otevřeně přiznat, že automobilová doprava zůstane pro mnoho obyvatel zásadní.

Podobně ostře se vymezil i vůči některým městským investicím, které považuje za politicky atraktivní, ale prakticky méně důležité než doprava a bydlení. Kritizoval například plánovanou multifunkční halu za miliardy korun, kterou chápe spíše jako podporu komerčního podnikání než jako veřejný zájem. Podle něj vedení města dává přednost projektům, které dobře vypadají, ale nejsou pro běžné obyvatele klíčové. Oproti tomu dostupné bydlení, funkční silnice, parkování nebo rozvoj železničních vazeb považuje za skutečné priority městské správy.

V závěru rozhovoru Jurášek představil i politický rámec kandidátky Brno naplno, kterou tvoří Svobodní a Trikolora s podporou Moravanů. Cílem má být podle něj úplná obměna radnice a návrat politiky k obyčejným lidem, kteří pracují, platí daně a očekávají za ně odpovídající služby. Zmínil také konkrétní kandidátku Kláru Liptákovou a ostře se vymezil proti městskému „systému“ napojenému na dlouholeté mocenské vazby. Rozhovor tak vyzněl jako jasný politický manifest: Brno podle Ondřeje Juráska potřebuje změnu v řízení, nové priority a méně dekorativní, zato mnohem praktičtější městskou politiku.

Pokud chceš, mohu text ještě více zestručnit, převést do publicistického stylu, nebo naopak učesat do neutrálního zpravodajského tónu.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Michal Janda

Michal Janda

Novinky

Nejnovější video

Interview ČT24 s moderátorem Danielem Takáčem mělo být zpovědí k projevu prezidenta Petra Pavla na valném shromáždění OSN, ve skutečnosti se ale proměnilo ve čtvrthodinový výslech, v němž moderátor opakovaně tlačil hosta k jednoslovným odpovědím. Libor Vondráček, předseda Svobodných a místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti, se do této hry nenechal vtáhnout. Na otázky odpovídal klidně, s právnickou přesností a s argumenty, které se v televizních debatách o bezpečnosti objevují jen zřídka.

Hned na úvod bez vytáčení potvrdil, že agresivita jakékoliv velmoci, včetně Ruska, je hrozbou pro bezpečnost, a to zejména pro menší státy, které velmocemi nejsou. Zároveň ale upozornil na věc, kterou si mnozí diváci jistě uvědomují také: v projevech světových lídrů zaznívá slovo válka mnohem častěji než slovo mír. Vondráček připomněl, že všechny války, včetně těch světových, nakonec skončily u jednacího stolu, a proto je potřeba o mír aktivně usilovat, nikoli neustále vyvolávat dojem, že České republice bezprostředně hrozí válka. To podle něj není pravda a strašení veřejnosti nikomu nepomáhá.

Když se ho moderátor zeptal, čím k ukončení války přispěl on sám, odpověděl věcně a bez nafukování vlastní role. Zahraniční politiku podle ústavy vede ministerstvo zahraničí a nejvyšší ústavní představitelé, poslanec na to mandát nemá. Jeho příspěvkem je snaha neeskalovat situaci, a to i ve veřejné komunikaci. Připomněl bývalou ministryni obrany Janu Černochovou, která po dopadu rakety na polské území začala na sociálních sítích psát téměř o třetí světové válce, a doporučil učit se spíše od rakouské diplomacie. Bezpečnost podle něj není soutěž o to, kdo se vyjádří první a bombastičtěji. Platí staré pravidlo: dvakrát měřit, jednou řezat.

K roli Číny, kterou prezident Pavel vyzval k pomoci s ukončením války, zaujal Vondráček střízlivý postoj. Přiznal, že konkrétní výsledky čínské snahy nevidí, ale dodal podstatnou věc: konkrétní výsledky nevidíme u nikoho, jediné, kdo o mírových jednáních alespoň otevřeně mluví, jsou Spojené státy. Možnou čínskou strategii viděl v tom, že nedodává zbraně žádné ze stran, a tím konflikt neeskaluje. K prezidentově větě, že čím je země mocnější, tím větší nese odpovědnost, doplnil přesnou právní logiku: odpovědnost nese v první řadě ten, kdo jedná. Za překročení ukrajinských hranic odpovídá Rusko, stejně jako za invazi do Iráku v roce 2003 bez mandátu Rady bezpečnosti odpovídala vláda Spojených států. Jde o konzistentní měřítko, které neuhýbá podle toho, o koho se jedná.

Tuto nestrannost prokázal i u Donalda Trumpa. Přestože přiznal, že s mnoha jeho větami souhlasí, výrok o tom, že někdo může někoho poslat do pekla, označil za špatný slovník, který na půdu OSN nepatří. K reformě OSN pak nabídl jasnou vizi: organizace vznikla po druhé světové válce proto, aby pečovala o mír, a to má zůstat jejím hlavním úkolem. Nemá rozšiřovat pravomoci o pandemické úmluvy WHO ani prosazovat zelené ideologie. Zároveň ale Vondráček realisticky upozornil, že větším ohrožením pro každodenní život Čechů je dnes centralismus Evropské unie, který má nad naším životem mnohem větší moc než OSN.

U otázky, zda zrušit právo veta stálých členů Rady bezpečnosti, ukázal, že uvažuje o krok dál. Formálně by šlo o škrtnutí pár slov, jak namítal moderátor, jenže prakticky by to mohlo vést k tomu, že Čína a navázané země BRICS z OSN odejdou a velmoci přestanou spolu mluvit úplně. OSN má cenu právě jako místo, kde se politici mohou setkávat, aniž by je někdo a priori z něčeho obviňoval. V této souvislosti připomněl pokrytectví kolem cest do Číny: zatímco Ursula von der Leyenová tam za posledních deset let byla asi pětkrát, česká delegace vyvolala doma poprask.

K NATO se Vondráček vyjádřil zcela jednoznačně. Pro něj je důležité, aby platily články čtyři a pět Severoatlantické smlouvy, a na přímou otázku odpověděl, že je připraven hlasovat pro vyslání českých vojáků na pomoc spojenci, pokud bude zjevné, že probíhá otevřený válečný konflikt. Kdyby někdo zaútočil na nás, také očekáváme, že nám spojenci přijdou na pomoc. Zároveň ale rozlišil skutečnou obranu od zneužívání článku pět a připomněl Afghánistán, kde čeští vojáci přišli o život, a dnešní režim tam rozhodně není lepší než ten předchozí. Jde o poučení z historie, nikoli o zpochybňování aliance.

Profesionalitu prokázal i ve chvíli, kdy mu moderátor předložil výrok slovenského premiéra Roberta Fica, že nechce, aby se Slovensko stalo součástí vojenského konfliktu kvůli nějakému článku pět. Místo aby se nechal vtáhnout do komentování citátu vytrženého z kontextu, Vondráček férově uvedl, že výrok neslyšel a nezná jeho kontext ani tón. Přesto dodal, že on sám by na Ficově místě volil jiná slova. Taková odpověď není vytáčením, ale projevem odpovědnosti politika, který nechce hodnotit cizí slova, dokud si je sám neověří.

Nejostřejší část rozhovoru se týkala hybridní války a důvěry v tajné služby. Vondráček uvedl, že Rusko vede hybridní válku proti NATO, což se dotýká i Česka, a že nejlepší obranou je pravdivá komunikace vlády. Na naléhání, zda bere za fakt vše, co řeknou tajné služby, odpověděl jako právník: nečiní tak automaticky a pro označení něčeho za fakt uplatňuje podobně přísná kritéria jako trestní řízení. Jako příklad uvedl útok na Nord Stream, kde se to, co se zpočátku prezentovalo přesvědčivě jako fakt, po letech vyšetřování ukázalo jinak. Připomněl, že pachatele lze stíhat i v nepřítomnosti, jak se to děje u válečných zločinců, a pokud jsou u Vrbětic jmenováni konkrétní lidé, mělo by to vést k soudnímu řízení, stejně jako tomu bylo po 11. září. Nejde o nedůvěru ke státu, ale o požadavek na právní stát.

Oblíbené štítky

Michal Janda

Michal Janda

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31