Občan, já a Evropa

Občan, já a Evropa

Pokud jsem tázána, kdo je to občan, musím říct – hlavně člověk. Úplně obyčejný člověk, který žije ve své rodině, ve své obci, ve své zemi… a taky v Evropě. A pořád je to ten jeden člověk, pořád na stejném místě. Nejčastěji tam, kde se narodil.

A na nás politicích je, jaké to „doma“ bude. Postupně jsme dosáhli toho, že občan, člověk, se cítí doma nejen ve svém bytě, ve svém domě, na své zahradě, ale také ve své obci a ve své zemi. Podařilo se to poté, co padla diktatura, a lidé se přestali doma skrývat před světem, který jim diktoval, co si mají a co si nesměji myslet. Pak, pozvolna, jsme učili občana být doma v Evropě. V EU. Tedy slovo domov se opět rozšířilo. A co se děje teď? Občan Evropy cítí, že tento domov je mu kraden. Těmi, kdo do Evropy nepatří, protože jejich domovem není a nikdy nebyla. Stahuje se proto zpátky do své země.  Ale ani tady už necítí domov, protože EU jeho domovu nařizuje, co on nechce. A tak se stahuje dál – do svých obcí a měst. Ale i těm už se postupně ukrajuje svoboda. Takže se lidé vrací ukrývat zpátky do bytů a domů a na své zahrádky.  Do těch malých domovů, jako tomu bylo v dobách diktatury. Protože jen tam se nám dobře dýchá. Přeji si něco úplně jiného. Chci, aby se lidem dobře dýchalo v obcích a městech. Chci, aby se cítili dobře ve svých rodných zemích. A chci, aby jejich domovem byla stále Evropa jako starý dobrý kontinent. Proto musíme udělat vše proto, aby se v ní občan každé evropské země opět mohl cítit doma. Teď nám ten domov kradou pod líbivými frázemi, které lidé odmítají, protože jsou lživé. Evropu přece musíme, stejně jako naši předci,  chránit před nájezdníky, I kdybychom měli obehnat Evropu zdí. Evropa si to zaslouží. A mít plot kolem domova je normální. Nikdy si nenechám namluvit nic jiného, a ten plot – ať pomyslný nebo faktický – budu chtít. Pro evropskou bezpečnost. Protože Evropa je náš domov. Nikoho jiného. A nikdo, ani evropští politikové, nemá právo nám náš domov brát. Protože i já jsem občan jako vy. Tedy hlavně – člověk.  A chci svobodně dýchat doma, ve své obci, ve své zemi, i v Evropě. Proto musí řada lidí odtud pryč, a nikoho už sem nesmíme bez dovolení pustit. Přesně, jako bychom byli u sebe doma.

V takzvané komunální oblasti – ve vedení obce (resp. Městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky ve městě Ostrava) jsem jako starostka pracovala 28 let, od roku 1990 do roku 2018. Mám tedy s touto funkcí bohaté zkušenosti. Podobné zkušenosti, jen v širším měřítku, jsem získala jako krajská zastupitelka v letech 2012 až 2016. I zde jsem se setkávala s občany a řešila v rámci svých možností problémy občanů Moravskoslezského kraje. Nejvyšší politickou funkcí, kterou mi občané – voliči – umožnili vykonávat, byla v Senátu v období 2004 až 2010. I v Senátu jsem se snažila promítat požadavky, připomínky a přání občanů do zákonů, resp. pozměňovacích návrhů k nim. Tehdy jsem se poprvé setkala s praxí implementace Evropských zákonů a nařízení do našich právních norem. Ve spěchu, většinou bez důkladného projednání, pod hrozbou pokut či sankcí se přijímaly a přejímaly Evropské normy a ani se moc nehledělo na to, jaký budou mít dopad na naše občany. Je však pravdou, že si mnohdy Evropská nařízení zpřísňujeme sami. Nejsem proti Evropskému uskupení, ale zasahování Evropy do záležitostí jednotlivých členských států by mělo být minimalizováno.

Pokud jde tedy o občana Evropy, mělo by být automatické, že jsou si všichni občané, a tedy i členské státy, rovny. V mnoha případech to neplatí. Evropská unie by měla své občany chránit, ne je ohrožovat, bránit je proti vnějšímu světu. Chci bránit práva našich občanů v naší obci, vlasti, Evropě i ve světě. Jen silný občan může v životě uspět a necítit se druhořadým článkem společenství. Proto kandiduji do Evropského parlamentu. Tam bych chtěla pracovat ve výboru regionu, věnovat se dodržování Evropské charty místních samospráv a zařadit se do frakce konzervativců. Pokud získám Vaše hlasy – Vás občanů – společně to zvládneme. EU je dobrá myšlenka, ale ne tato EU; chci ji změnit.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. arch. Liana Janáčková

Ing. arch. Liana Janáčková

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Ing. arch. Liana Janáčková

Ing. arch. Liana Janáčková

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31