Občan, já a Evropa

Občan, já a Evropa

Pokud jsem tázána, kdo je to občan, musím říct – hlavně člověk. Úplně obyčejný člověk, který žije ve své rodině, ve své obci, ve své zemi… a taky v Evropě. A pořád je to ten jeden člověk, pořád na stejném místě. Nejčastěji tam, kde se narodil.

A na nás politicích je, jaké to „doma“ bude. Postupně jsme dosáhli toho, že občan, člověk, se cítí doma nejen ve svém bytě, ve svém domě, na své zahradě, ale také ve své obci a ve své zemi. Podařilo se to poté, co padla diktatura, a lidé se přestali doma skrývat před světem, který jim diktoval, co si mají a co si nesměji myslet. Pak, pozvolna, jsme učili občana být doma v Evropě. V EU. Tedy slovo domov se opět rozšířilo. A co se děje teď? Občan Evropy cítí, že tento domov je mu kraden. Těmi, kdo do Evropy nepatří, protože jejich domovem není a nikdy nebyla. Stahuje se proto zpátky do své země.  Ale ani tady už necítí domov, protože EU jeho domovu nařizuje, co on nechce. A tak se stahuje dál – do svých obcí a měst. Ale i těm už se postupně ukrajuje svoboda. Takže se lidé vrací ukrývat zpátky do bytů a domů a na své zahrádky.  Do těch malých domovů, jako tomu bylo v dobách diktatury. Protože jen tam se nám dobře dýchá. Přeji si něco úplně jiného. Chci, aby se lidem dobře dýchalo v obcích a městech. Chci, aby se cítili dobře ve svých rodných zemích. A chci, aby jejich domovem byla stále Evropa jako starý dobrý kontinent. Proto musíme udělat vše proto, aby se v ní občan každé evropské země opět mohl cítit doma. Teď nám ten domov kradou pod líbivými frázemi, které lidé odmítají, protože jsou lživé. Evropu přece musíme, stejně jako naši předci,  chránit před nájezdníky, I kdybychom měli obehnat Evropu zdí. Evropa si to zaslouží. A mít plot kolem domova je normální. Nikdy si nenechám namluvit nic jiného, a ten plot – ať pomyslný nebo faktický – budu chtít. Pro evropskou bezpečnost. Protože Evropa je náš domov. Nikoho jiného. A nikdo, ani evropští politikové, nemá právo nám náš domov brát. Protože i já jsem občan jako vy. Tedy hlavně – člověk.  A chci svobodně dýchat doma, ve své obci, ve své zemi, i v Evropě. Proto musí řada lidí odtud pryč, a nikoho už sem nesmíme bez dovolení pustit. Přesně, jako bychom byli u sebe doma.

V takzvané komunální oblasti – ve vedení obce (resp. Městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky ve městě Ostrava) jsem jako starostka pracovala 28 let, od roku 1990 do roku 2018. Mám tedy s touto funkcí bohaté zkušenosti. Podobné zkušenosti, jen v širším měřítku, jsem získala jako krajská zastupitelka v letech 2012 až 2016. I zde jsem se setkávala s občany a řešila v rámci svých možností problémy občanů Moravskoslezského kraje. Nejvyšší politickou funkcí, kterou mi občané – voliči – umožnili vykonávat, byla v Senátu v období 2004 až 2010. I v Senátu jsem se snažila promítat požadavky, připomínky a přání občanů do zákonů, resp. pozměňovacích návrhů k nim. Tehdy jsem se poprvé setkala s praxí implementace Evropských zákonů a nařízení do našich právních norem. Ve spěchu, většinou bez důkladného projednání, pod hrozbou pokut či sankcí se přijímaly a přejímaly Evropské normy a ani se moc nehledělo na to, jaký budou mít dopad na naše občany. Je však pravdou, že si mnohdy Evropská nařízení zpřísňujeme sami. Nejsem proti Evropskému uskupení, ale zasahování Evropy do záležitostí jednotlivých členských států by mělo být minimalizováno.

Pokud jde tedy o občana Evropy, mělo by být automatické, že jsou si všichni občané, a tedy i členské státy, rovny. V mnoha případech to neplatí. Evropská unie by měla své občany chránit, ne je ohrožovat, bránit je proti vnějšímu světu. Chci bránit práva našich občanů v naší obci, vlasti, Evropě i ve světě. Jen silný občan může v životě uspět a necítit se druhořadým článkem společenství. Proto kandiduji do Evropského parlamentu. Tam bych chtěla pracovat ve výboru regionu, věnovat se dodržování Evropské charty místních samospráv a zařadit se do frakce konzervativců. Pokud získám Vaše hlasy – Vás občanů – společně to zvládneme. EU je dobrá myšlenka, ale ne tato EU; chci ji změnit.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. arch. Liana Janáčková

Ing. arch. Liana Janáčková

Novinky

Nejnovější video

V Událostech, komentářích se Lukáš Dolanský pokusil zatlačit Libora Vondráčka do obhajoby toho, proč Česká republika nefiguruje mezi devíti zeměmi, které oznámily vznik takzvané antibalistické koalice. Proti němu na dálku stál senátor Pavel Fischer, který v otázkách obrany razí tón naléhavosti a alarmu. Vondráček ale ukázal, že chladná hlava a rozpočtová kázeň jsou v bezpečnostní politice někdy cennější než rychlé přihlášení se k další nové struktuře.

Vondráčkova odpověď na úvodní otázku byla věcná a bez vytáček. Česká republika podle něj nepotřebuje další paralelní struktury vedle NATO, zvlášť ve chvíli, kdy sama plní takzvané capability targets a v příštím roce poprvé po více než dvaceti letech, naposledy za vlády sociální demokracie, přesáhne dvouprocentní hranici HDP na obranu, tedy téměř 200 miliard korun. Přidávat k tomu závazky vůči nejasně definované iniciativě, u které nikdo nezná harmonogram ani rozpočet, je podle něj zbytečné riziko rozhazování peněz tam, kam nikdo pořádně nedohlédne.

Ještě zajímavější byl moment, kdy Vondráček nabídl politické čtení celé iniciativy. Upozornil, že za snahou Emmanuela Macrona budovat nové obranné struktury mimo klasický rámec NATO může stát především domácí francouzská politika, kde se mu nedaří prosadit evropskou armádu na půdorysu EU a kde mu doma hrozí, že příštím prezidentem bude Jordan Bardella nebo Marine Le Pen. Fischer sice odmítl toto čtení, ale nedokázal nabídnout přesvědčivější vysvětlení, proč mezi zeměmi antibalistické koalice chybí právě ti, kdo jsou Rusku geograficky nejblíž, tedy Polsko, Finsko, pobaltské státy, Rumunsko nebo Bulharsko.

Vondráček přitom nezůstal jen u kritiky, nabídl i konkrétní argument, proč je zdrženlivost oprávněná. Připomněl, že už dnes je odpovědnost za ochranu vzdušného prostoru České republiky v rukou velitelství NATO v Ramsteinu, a že Česko už má vážné a nákladné závazky, například nákup letounů F-35, které samy o sobě stojí desítky miliard korun ročně. Když se ho Fischer snažil zatlačit poukazem na premiérův projekt Europatriot, Vondráček poctivě přiznal, že nezná přesně premiérovy úvahy, ale trefně upozornil na nekonzistentnost debaty: stejná výtka, že chybí harmonogram a rozpočet, platí stejnou měrou i na samotnou antibalistickou koalici, kterou senátor hájil.

Vondráček přinesl i konkrétní dobrou zprávu: k armádě letos nastoupilo 2300 nových vojáků. Místo honby za symbolickými procenty a novými strukturami navrhl soustředit se na výzbroj, výstroj, boty a batohy pro nováčky, a na budování obranných schopností podle jasné, dlouhodobé koncepce.

Na otázku, zda Česko utrpělo na summitu v Ankaře „diplomatický výprask“, reagoval klidně. Přiznal, že Česko mluvilo poslední a vydávalo nejméně na obranu, ale dodal, že je to vizitka minulé vlády, ne té současné, která u moci je půl roku a chystá historicky první překročení 2 % HDP po více než dvou desetiletích.

Celý duel tak ukázal dva přístupy k obraně, jeden založený na dramatických gestech bez konkrétního plánu, druhý na rozpočtové kázni a ochotě přiznat, kde je potřeba zlepšení, aniž by se sahalo po planých slibech.

Oblíbené štítky

Ing. arch. Liana Janáčková

Ing. arch. Liana Janáčková

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31