Novela stavebního zákona: Řešení krize bydlení, nebo jen netransparentní developerský lobbing?

Novela stavebního zákona: Řešení krize bydlení, nebo jen netransparentní developerský lobbing?

13. novela stavebního zákona (sněmovní tisk 67/0) je velmi kontroverzní návrh, který v lednu 2026 prošel prvním čtením v Poslanecké sněmovně. Byl předložen jako poslanecký tisk bez standardního připomínkového řízení. Mění nejen stavební zákon, ale cca 42 dalších zákonů, de facto nový zákon bez řádné odborné přípravy.

Neproběhlo mezirezortní připomínkové řízení, neexistuje posouzení Legislativní rady vlády ani kvantifikace dopadů na rozpočet.

Pokud novela projde beze změn, očekává se účinnost od 1. ledna 2027, tedy takřka bez přechodného období.

Novela neřeší krizi bydlení ani kolaps stavebních úřadů, ale naopak vytváří nové závažnější problémy, od snížení bezpečnosti přes ohrožení vlastnických práv až po divokou výstavbu bez pravidel. ČKAIT opakovaně žádá stažení tisku 67/0 a přípravu komplexní, odborně připravené úpravy. Přerušení projednávání a zapracování stanoviska ČKAIT by umožnilo přijmout vyváženější a odborně kvalitnější podobu novely, která by skutečně pomohla řešit krizi bydlení, aniž by ohrozila veřejný zájem, bezpečnost a právní jistotu.
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) sdružuje přes 32 000 autorizovaných odborníků a je ze zákona (zákon č. 360/1992 Sb.) pověřena hájit veřejný zájem na kvalitě, bezpečnosti a udržitelnosti výstavby. Její připomínky k tisku 67/0 jsou proto nezbytným odborným podkladem.

Negativní dopady:
(podle kritiků – ČKAIT, hasiči, architekti, Arnika, samosprávy)

  • Oslabení bezpečnosti a kvality staveb: Rozvolnění technických norem (požární bezpečnost, statika, hygienické požadavky) – riziko horších staveb, havárií, vyšších nákladů na opravy a pojišťovny. Hasiči varují před snížením požární ochrany.
  • Diskriminace malých stavebníků a občanů: Výhody jen pro velké developery                (nad 10 000 m²) – rodinné domy a malé stavby žádné zjednodušení nedostanou. To by prohloubilo nerovnost, zdražilo bydlení pro běžné lidi a zvýšilo riziko vyvlastňování soukromých pozemků ve prospěch velkých firem.
  • Nekontrolovaná zástavba a chaos v území: Snazší výjimky z územních plánů – riziko „divoké výstavby“, ničení krajiny, přetížení infrastruktury (doprava, školy, kanalizace). Oslabení ochrany přírody, památek a veřejného zdraví.
  • Zvýšení nejistoty a sporů: Zrušení stovek obecních stavebních úřadů – přechod na centrální správu by způsobil personální krizi (odchod úředníků), průtahy a vyšší náklady na soudy (občanské spory, ústavní stížnosti). Riziko korupce při udělování výjimek.
  • Neřešení hlavních problémů: Novela neřeší selhávající digitalizaci (Portál stavebníka), nedostatek úředníků ani systémové chyby – naopak by je mohla zhoršit, což by stavebnictví uvedlo do další nejistoty podobné té z let 2024–2025.

Neprošel standardním hodnocením dopadů regulace RIA (Regulatory Impact Assessment).

Co RIA konkrétně zkoumá?

  • Ekonomické dopady – náklady pro státní rozpočet, obce, firmy, občany
  • Sociální dopady – vliv na zaměstnanost, zdraví, rovnost, rodiny, zranitelné skupiny
  • Dopady na životní prostředí – emise, znečištění, spotřeba zdrojů, ochrana přírody
  • Administrativní zátěž – kolik papírování, času a peněz to přinese podnikatelům a úřadům
  • Dopady na malé a střední podniky
  • Alternativy – porovnání s jinými variantami řešení

Provádí se u vládních návrhů zákonů, povinně podle Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace. Výsledek RIA je součástí důvodové zprávy k návrhu zákona, posuzuje ho Úřad vlády  a Legislativní rada vlády.

Jelikož byl tento návrh předložen jako poslanecký, nikoli vládní, žádné dopady zkoumány nebyly.

Je naprosto nezbytné, aby byl tento návrh stažen a přepracován, přezkoumány jeho dopady dle RIA a k jeho nové podobě přizvána, v rámci připomínkového řízení,  širší odborná veřejnost, především ČKAIT, hasiči a Arnika.


Co dodat na závěr?

Dostupnost bydlení je v přeneseném významu cena bydlení. A cenu neurčuje rychlost stavebního řízení, nýbrž trh. A pokud bude poptávka po bytech vetší než jeho nabídka, o čemž není nutno pochybovat, vůle zlevnit byty, hlavně ze stran developerů, bude naprosto minimální, spíše nulová.
Tento návrh není řešením, ale „kočkopsem“, který vytvoří nejen chaos ve stavebnictví a ohrožení bezpečnosti staveb, ale i nekontrolovatelné korupční prostředí.

Tomáš Rout

Článek vyjadřuje názor autora. Nejedná se o oficiální stanovisko strany Svobodných

https://www.ckait.cz/ckait-varuje-pred-dopady-dalsi-zmeny-stavebniho-zakona

POZMĚŇOVACÍ NÁVRH ČKAIT K TISKU 67/0

Základní postoje SMS ČR k reformám stavebního zákona

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Tomáš Rout

Tomáš Rout

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Tomáš Rout

Tomáš Rout

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31