Nové koupaliště na Praze 11: Pomník radního Dohnala či vábnička na voliče.

Nové koupaliště na Praze 11: Pomník radního Dohnala či vábnička na voliče.

Jižní Město má už léta svůj vysněný projekt: venkovní koupaliště u areálu Jedenáctka Vodní svět. Od chvíle, kdy s ním v roce 2019 přišla tehdejší rada MČ Praha 11, uplynulo sedm let, vznikly dvě studie a jedno odborné posouzení, ale ani jediná lopata hlíny se nepohnula [1][2]. Než začneme nadšeně tleskat další „velké investici pro lidi“, měli bychom si položit prostou otázku: potřebuje Jižní Město koupaliště, nebo potřebuje především to, aby radnice hospodařila s penězi jako řádný hospodář? Odpověď, k níž dochází i řada zastupitelů napříč politickým spektrem, je jasná. Tento záměr je drahý, ekonomicky nepodložený a odvádí pozornost od skutečných problémů městské části.

Koupání máme v Praze na dosah ruky

Praha 11 argumentuje tím, že Jižnímu Městu chybí venkovní koupání. Realita je ale jiná. V hlavním městě a jeho bezprostředním okolí funguje celá síť koupacích lokalit. Od biotopů v Radotíně a na Lhotce přes koupaliště Šeberák, Motol, Hostivař či Džbán až po sousední koupaliště Kolovraty, vzdálené od Jižního Města jen několik kilometrů [1]. Přímo na Jižním Městě navíc už dnes stojí komplex Jedenáctka Vodní svět s bazénem, tobogánem i venkovní terasou [1]. Kdo chce plavat pod otevřeným nebem, nemusí čekat na multimilionový projekt – může nastoupit do auta nebo autobusu a za pár minut je u vody. Argument „nemáme se kde koupat“ tak v Praze 11 jednoduše neobstojí.

Kolik to bude stát a kolik to bude stát nakonec

Radnice v roce 2021 odhadovala náklady na výstavbu venkovního koupaliště včetně povinného parkovacího domu a lávky na přibližně 200 milionů korun [2][3]. Kdo trochu sleduje komunální politiku Prahy 11, ví, že takové odhady je třeba brát s velkou rezervou. Sousední krytý bazén Jedenáctka Vodní svět byl v roce 2011 vysoutěžen za 400 milionů korun bez DPH, tehdejší starosta počítal s realizací kolem 350 milionů – nakonec stavba vyšla na 510 až 512 milionů korun, tedy o desítky procent více, než se slibovalo [8][9][10]. Jen v přípravné fázi mezi lety 2007 a 2010 radnice na projektovou dokumentaci a úpravy pozemku „propálila“ 43 milionů korun a rozpočet ještě v průběhu roku navyšovala o dalších 17,5 milionu [9]. To je typický vzorec: nejprve nízký odhad, který má projekt protlačit, a pak postupné navyšování, kdy se už nedá couvnout, protože peníze jsou dávno investované. Není důvod se domnívat, že u venkovního koupaliště, jehož záměr se od roku 2021 dodnes rozšiřuje o další pozemky za cyklostezkou a za Košíkovským potokem, to bude jinak [4]. A vzhledem k tomu, že jen o pár let starší studie na novou radnici Prahy 11 počítala v roce 2020 s částkou 482,2 milionu korun a už o rok později se v samotné radnici hovořilo o tom, že se stavební náklady výrazně zvýšily, je jasné, že reálná cena koupaliště bude dnes citelně vyšší než papírových 200 milionů z roku 2021 [16].

Je stávající bazén vůbec pro radnici výdělečný?

Zastánci koupaliště raději mlčí o ekonomice sousedního bazénu, který má sloužit jako důkaz, že „to jde“. Fakta jsou ale nemilosrdná. Jedenáctka Vodní svět stála městskou část přes půl miliardy korun, ale provozuje ji soukromá firma, která radnici platí nájem 3 miliony korun ročně [8]. Prostou matematikou: při investici 510 milionů korun a ročním výnosu 3 miliony jde o zhruba 0,6% roční návratnost – na splacení investice pouhým nájmem by radnice potřebovala přibližně 170 let. Ani v tom „úspěšném“ scénáři, kdy provozovatel bazénu hradí provoz a městská část nemusí sahat do rozpočtu, tedy nejde o rozumnou investici veřejných peněz, ale o prestižní stavbu, jejíž návratnost je z pohledu rozpočtu města nulová. A u venkovního koupaliště, které je v provozu jen dva až tři letní měsíce a jehož náklady na vyhřívání vody, filtraci a údržbu jsou vyšší než u krytého bazénu, by byla bilance nutně ještě horší.

Zkušenosti odjinud: koupaliště jsou byznys ztrát, ne zisků

Praha 11 není první, kdo si sliboval, že venkovní koupání se obci vyplatí. Praxe menších obcí a městských částí říká něco jiného. Blízké Kolovraty muselo koupaliště kvůli vysoké provozní zátěži v řádu 500 tisíc korun za sezónu pronajmout soukromému nájemci, protože si je obec sama nemohla dovolit provozovat [12]. V pražských Klánovicích firma provozující místní koupaliště kvůli neekonomičnosti odběru vody svou činnost rovnou ukončila [13]. Ve středočeském Bakově nad Jizerou obec svůj areál nejprve pronajala, pak i nájemce kapituloval před vysokými provozními náklady, a v roce 2003 se koupaliště přestalo provozovat úplně i po částečném znovuotevření radnice počítala se ztrátou stovek tisíc korun ročně [15]. A v moravských Kozlovicích to místní zpravodaj shrnul jasně: „Provoz koupališť je všude ztrátový. Ani vysoké vstupné nestačí nikde uhradit náklady na údržbu a provoz“ [14]. To není náhoda pár nešťastných obcí, je to strukturální rys tohoto typu infrastruktury všude, kde není extrémní turistická poptávka. Není důvod věřit, že Praha 11 objeví obchodní model, který se nepodařil nikomu jinému.

Radnice má na starosti jiné věci

Městská část není podnikatelský subjekt, který má hledat výnosné investice do zábavních areálů. Má zákonné povinnosti: výkon samosprávy a státní správy, provoz mateřských a základních škol, sociální služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením. Rozpočet Prahy 11 na rok 2026 počítá s příjmy 636,2 milionu a výdaji 857,6 milionu korun, přičemž jen na vzdělávání a školské služby jde 354,4 milionu korun – největší jednotlivá položka běžných výdajů [19]. Jen rekonstrukce školní kuchyně na ZŠ Ke Kateřinkám vyjde na 55 milionů korun [20]. Praha navíc podle analýz do roku 2030 čeká nedostatek zhruba 3 000 míst v základních školách, který dál poroste [21]. Opozice už letošní rozpočet kritizovala jako netransparentní a nehospodárný, protože je z významné části kryt z rezerv běžného účtu, které na rok 2028 už nebudou stačit [20]. V situaci, kdy městská část musí hlídat každou korunu na provoz škol a sociálních služeb, je stavba nákladného a dlouhodobě ztrátového vodního areálu luxusem, který si Praha 11 nemůže dovolit, bez ohledu na to, jak dobře se na billboardu vypisuje před volbami.

Studie za studií, peníze mizí, koupaliště nikde

Nejvíc zarážející na celé kauze není samotné koupaliště, ale mechanismus, jakým se o něm rozhoduje. Studie proveditelnosti zpracoval ateliér A8000 už na přelomu let 2020 a 2021 [1][2]. V roce 2022 si radnice objednala doplňující odborné posouzení včetně ekonomické analýzy provozu [4]. Posudek podle materiálů pro zastupitele obsahoval řadu připomínek a místo aby radnice na jejich základě záměr přehodnotila, rozhodla se zadat rovnou další, novou architektonickou studii, která má zohlednit rozšíření areálu o další pozemky [4]. Na zastupitelstvu v červnu 2025 dokonce jeden z členů koaličního vedení otevřeně přiznal, že nehlasoval pro pořízení další studie, protože to považuje za „vyhození peněz městské části“, když předkladatel nemá žádný příslib dotace z magistrátu a jakákoliv studie je tak podle jeho slov „bezpředmětná“ [7]. Jinými slovy: i lidé, kteří po koupališti volají, si uvědomují, že utrácet za další papíry bez zajištěného financování nedává smysl. Přesto se v přípravě pokračuje už sedmým rokem, zatímco vlastní starosta při hodnocení tempa přípravy sám ironicky přiznal, že „v letech 2026–30 možná ke stavebnímu povolení a v letech 2030–34 možná k výstavbě“ [6].

Praha 11 v tom není sama. Praha 9 utratila přes 5 milionů korun za dopravní studie k zavedení zón placeného stání, které se po zásahu magistrátu staly nepoužitelnými.  Vlastními slovy radnice šlo o částku „nevratně ztracenou“ [17]. A Praha 2 v případě revitalizace Karlova náměstí vypsala nákladnou architektonickou soutěž, jejíž výsledky nakonec „opustily“ zadání, cena nebyla určena a použitelný projekt rekonstrukce parku k dispozici není [18]. Studie a koncepce se v pražské komunální politice staly alibi za nečinnost: politik může před voliči tvrdit, že „na tom pracuje“, aniž by musel vysvětlovat, proč se nic reálně nestaví.

Svobodní by pro tento návrh nezvedli ruku

Za Svobodné na Praze 11 říkáme jasně: samotný záměr vybudovat koupaliště v této lokalitě považujeme apriorně za špatný, a proto neexistuje důvod financovat k němu jakoukoliv další studii. Kdybychom byli v zastupitelstvu městské části postaveni před hlasování o penězích na další studii proveditelnosti, ruku bychom pro něj nezvedli. Naopak vnímáme jako velký nešvar komunální politiky, když se veřejné peníze systematicky posílají do studií a koncepcí, které nikam nevedou a jejichž hlavním smyslem je vykázat před veřejností nějakou činnost. Radní by měli mít odvahu řešení odmítnout hned na začátku, ne prohlubovat závazek radnice další a další objednávkou dokumentů.

Skutečná priorita: parkovací krize, ne koupaliště

Pokud chce vedení Prahy 11 řešit skutečný problém, na který si obyvatelé Jižního Města dlouhodobě stěžují, není to chybějící koupání, je to parkování. Podle studie, kterou si radnice sama objednala, chybí na Jižním Městě minimálně 3 000 parkovacích míst a v nejzatíženějších lokalitách by bylo nutné kapacitu zvýšit až o 150 procent [22]. Současný starosta Martin Sedeke sám otevřeně přiznává, že „skutečné vyřešení problému“ si vyžádá šest až osm let a první hotové parkovací domy uvidíme nejdříve za čtyři roky [23]. To je problém, který obyvatele Jižního Města trápí každý den, celoročně, bez ohledu na počasí na rozdíl od koupaliště, které by fungovalo maximálně dvanáct týdnů v roce a jehož absenci si lidé bez potíží vykompenzují cestou do jiné městské části nebo za Prahu. Zaparkovat u vlastního domu či bytu ale nikam „zajet“ nelze. Je to právě nedostatek parkování, který skutečně omezuje kvalitu života na Jižním Městě a je to i ta oblast, kde by měly směřovat investiční peníze, které dnes míří do studií na vodní atrakce.

Závěr: peníze na účelné věci, ne na pomníky

Koupaliště na Praze 11 je ukázkovým příkladem projektu, který zní na plakátech skvěle, ale ekonomicky nedává smysl. Náklady na výstavbu se od prvního odhadu jen budou zvyšovat, srovnatelný bazén vedle něj dokazuje, že návratnost takových investic je pro rozpočet městské části téměř nulová, a zkušenosti desítek jiných obcí ukazují, že provoz koupališť je dlouhodobě ztrátový. Přitom Praha 11 má povinnosti, které nemůže obejít – školy, školky, sociální služby, dopravu – a rezervy na jejich financování se ztenčují. Namísto další studie k projektu, který je od základu špatný, by radnice měla směřovat energii i peníze tam, kde je skutečná, akutní potřeba: do parkovacích domů a řešení dopravy v klidu. Voliči by si měli dobře rozmyslet, zda chtějí platit za pomník radního Dohnala, nebo za městskou část, která hospodaří rozumně a řeší problémy, které lidem skutečně komplikují každodenní život.

Zdroje

[1] Veřejné venkovní koupaliště – Praha 11

[2] Vedení Prahy 11 plánuje stavbu nového veřejného koupaliště – Seznam Zprávy, 5. 5. 2021

[3] Praha 11 pokračuje v přípravách venkovního koupání – Praha TV, 2. 7. 2021

[4] Praha 11 se nevzdává plánů na venkovní koupaliště, nechá vytvořit další studii – Pražský patriot, 15. 5. 2025

[5] Zprávy z Rady MČ Praha 11 – Praha 11, 26. 8. 2024

[6] Zastupitelé Prahy 11 rozhodnou o novém koupališti – Prahain.cz, 8. 2. 2025

[7] Reportáž z 18. jednání Zastupitelstva MČ Praha 11 – YouTube, 15. 6. 2025

[8] Praha 11 otevřela nový bazén s tobogánem, podle opozice předražený – ČT24, 23. 6. 2014

[9] Praha 11 vypsala zakázku na bazén za 400 milionů – ČT24, 17. 10. 2011

[10] Praha 11 začne stavět sportoviště s bazény za půl miliardy – e15.cz, 17. 5. 2012

[11] Jedenáctka VS – Wikipedie

[12] Koupaliště – Naše Kolovraty

[13] Zpravodaj MČ Praha-Klánovice

[14] Zpravodaj Kozlovice

[15] Zpravodaj Bakov nad Jizerou

[16] Podobu nové radnice Prahy 11 navrhli architekti ze studia KAAMA – Seznam Zprávy, 14. 9. 2021

[17] 29. 4. – Městská část Praha 9

[18] Park na Karlově náměstí – vyhozené peníze za architektonickou soutěž – TOP 09 Praha 2

[19] Praha 11 má schválený letošní rozpočet, na investice je určeno 218 milionů – Pražský patriot, 30. 1. 2026

[20] Zastupitelé Prahy 11 schválili rozpočet pro rok 2026 – YouTube

[21] Vzdělávání a uprchlíci: Praha bude přehlcená – PAQ Research

[22] Praha 11 zvažuje zapojení do systému zón placeného parkování – Pražský patriot [23] Martin Sedeke: Nejpalčivějším problémem Prahy 11 je parkování – YouTube, 9. 2. 2026

Mgr. Martin Reinisch

Článek vyjadřuje názor autora nejedná se o oficiální stanovisko Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Martin Reinisch

Martin Reinisch

Novinky

Nejnovější video

Celorepublikový volební sněm Svobodných proběhl 14. listopadu 2026 ve jménu spojování a apelu na všechny politické struktury ve smyslu odsouzení násilí a agrese proti jiným názorovým platformám. Jako hosté na sněmu vystoupily špičky naší politické reprezentace.

První vystoupil Tomio Okamura, předseda Poslanecké sněmovny a předseda strany SPD. Poděkoval za skvělou práci straně Svobodných a především jejímu předsedovi Liboru Vondráčkovi za jeho mimořádně aktivní a nenahraditelnou aktivitu v rámci poslaneckého klubu SPD.

Na projev navázal Petr Macinka, ministr zahraničí a předseda strany Motoristé sobě. Zmínil „svobodného motoristu“ jako ideální výsledek naší společné práce a svobodu v přímé souvislosti se zodpovědností. V jeho projevu zazněla jako podmínka silné společnosti důvěra státu občanům místo restrikcí. Popřál Svobodným, aby zůstali svobodní.

Paní senátorka Daniela Kovářová pojala myšlenku svobody jako možnosti žít si po svém a rozhodovat o svém životě ve vlastní zemi a vyjádřila odpor k regulacím EU.

Na sněmu dále vystoupil Jindřich Rajchl, poslanec a předseda PRO, který přirovnal EU k Mordoru a pozastavil se nad tím, že pravda je dnes částí společnosti vnímána jako útok.

Již tradičním hostem na sněmech Svobodných byl Michal Simkanič, který nechyběl ani tentokrát. Všechny přítomné pobavil krátkou alegorickou povídkou o politických trendech ve společnosti.

Neočekávaně promluvil i jeden z někdejších zakladatelů Svobodných, Ladislav Jakl. Připomněl svůj starší text o pomyslném spojení fotbalových týmů Sparty a Slavie, kterým varoval před neuváženými fúzemi a z nich vyplývajícími riziky. Na současný stav společnosti navázal obratem, kdy při obraně společného hřiště je možné dočasně odložit rozdílné dresy a spojit se za účelem získání hřiště zpět. Pokud Evropská unie bere všem našim politickým stranám možnost rozhodovat o našich věcech na politickém hřišti v Praze, aby se o nich rozhodovalo v Bruselu, ty politické strany, kterým se to nelíbí, by měly síly spojovat.

Téma spojování a nutnosti držet při sobě rezonuje celým sněmem. Stejně jako omezení vlivu státu a nutnost vystoupení z EU, která už kromě restrikcí a regulací nic neprodukuje.

Následně se představili kandidáti na předsedu a místopředsedy strany i na členy Republikového výboru. Libor Vondráček tentokrát poprvé neměl protikandidáta a lze očekávat, že bude po skončení elektronického hlasování 21. 11., i po sedmi letech ve funkci, znovu zvolen předsedou strany.

V následné politické diskusi byla zmíněna i páteční konference „Co bude po EU?“, při které byl podle diskuse dán policií nepřiměřený prostor protestujícím v rámci jejich ohlášeného shromáždění na úkor účastníků konference. V návaznosti na to bylo přijato prohlášení jako apel na veřejnost i politická uskupení k odsouzení násilí, jako je třeba zamezení vstupu na konferenci jako nástroje politiky.

Na závěr se řešily praktické připomínky a podněty a návrhy na změny stanov, které by umožnily hlubší integraci politických stran v rámci Svobodných.

Text usnesení:

Svobodní varují před rostoucí mírou násilí používanou jako nástroj politiky.

Alarmujícím příkladem je pro nás včerejší (13. 11. 2026) útok levicových a progresivistických násilníků proti konání konference „Co bude po EU? Migrace, nebo remigrace?“, kteří násilím bránili účastníkům a hostům ve vstupu do sálu.

Nebudou-li tyto jevy jasně odsouzeny, a to nejen námi, ale všemi stranami a hnutími, které se chtějí nazývat demokratickými, je nepochybné, že se budou stupňovat. Ukazují se totiž jako účinné. Je jen otázkou času, kdy bude ve jménu tzv. tolerance a pokroku někdo zraněn nebo připraven o život. Kdo za to ponese morální a politickou odpovědnost?

Vyzýváme tedy strany a hnutí zastoupené v Poslanecké sněmovně: postavme se projevům násilí v politice, odsuďme je a vydejme tak jasný signál, že Česká republika je stále demokratickou a svobodnou zemí, kde lze svobodně projevit politický názor.

Republikový sněm Svobodných


14. listopadu 2026

Oblíbené štítky

Martin Reinisch

Martin Reinisch

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31