NOVÁ PRAVIDLA HUMORU: „SPRÁVNÉ“ VTIPY PRO „SPRÁVNÉ“ LIDI

NOVÁ PRAVIDLA HUMORU: „SPRÁVNÉ“ VTIPY PRO „SPRÁVNÉ“ LIDI

Když vám v metru zakážou vtipnou reklamu na vodku, není to drobná epizoda z kulturních válek. Je to test, jestli ještě žijeme ve svobodné společnosti nebo už jen v pečlivě vystlané kleci, kde se smí říkat jen to, co je „bezpečné“ pro pocity progresivních aktivistů.

A než někdo mávne rukou, že „jde jen o reklamu“, máme čerstvou domácí zkoušku téhož. Karel Šíp teď sklízí bídu za vtip ve svém pořadu. Pointa: „U soudu stojí chlap za znásilnění a soudkyně se táže na obhajobu. Chlap odpoví, že kdyby měl u sebe baterku, nestalo by se to.“ Všichni „dobří“ a „uvědomělí“ se okamžitě shodli, že takové vtipy už jsou dnes za hranou.

Co k tomu říct: pokud je hranou to, že se někdo cítí dotčený, pak jsme si z humoru udělali minové pole. A čím víc lidí bude trvat na tom, že společnost se má řídit jejich momentálním pocitem, tím míň prostoru zůstane pro humor – a nakonec i pro normální debatu.

HUMOR SE NEDÁ DĚLAT NA VODÍTKU

Dělat dobrý humor nikdy nebylo snadné. Milan Markovič si nedávno povzdechl, že žijeme v době, kdy se bavič baví víc než divák. Inteligentní humor vytlačují scénky, které rozesmějí hlavně tvůrce, protože klaun je za smích placen. Teď k tomu přidáváme další level: poslední generaci skutečných bavičů (neklaunů) ještě peskujeme, jestli je ten který vtip „správný“.

Jenže v prostředí, kde se bavič musí dopředu bát, koho urazí, se humor dělat nedá. Vyškrtněte vtipy o policistech, blondýnách, homosexuálech a za chvíli už vám nezbude než mlčet. A ticho je přesně to, co se dnes prodává jako „citlivost“.

Možná proto se u nás nejlepšími stand-up komiky stali politici. Bohužel oni to, co říkají, myslí vážně a co víc, smát se jim přestává být bezpečné. Pokud chcete Silvestra strávit u televize a místo těchhle „osvědčených bavičů“ typu Milouš Jakeš, Petr Fiala, Danuše Nerudová nebo Markéta Pekarová Adamová zkusit něco opravdu ostrého, pusťte si raději „Mortality“ Rickyho Gervaise. Premiéra by se měla objevit na Netflixu 30. prosince 2025.

KDO JE RICKY GERVAIS (A PROČ JE PRO NĚ IDEÁLNÍ TERČ)

Ricky Gervais je britský komik, scenárista a herec. Proslavila ho britská verze The Office, pak seriály Extras a After Life. Jeho humor je suchý, krutě upřímný, rád sahá na místa, která jsou ve společnosti citlivá, a právě tím funguje.

Zároveň poslední dva roky není „jen komik“. Je spolumajitelem palírny Ellers Farm Distillery a propaguje Dutch Barn Orchard Vodku. Značku rozjel naplno a je do ní zapojený obličejem i jazykem včetně toho, že si z její propagace udělal vlastní komediální žánr.

Gervais je pro progresivistické aktivisty ideální terč: je slavný, je drzý, odmítá papouškovat morální poučky dnešní doby a hlavně dělá si legraci z jejich posvátných krav.

SUPERNATURE: „ŽENY NEMAJÍ PENISY“ (A PŘESTO SE SVĚT NEZBOŘÍ)

Například ve stand-upu Netflix speciálu SuperNature (2022) má pasáž, kde s typickou sarkastickou nadsázkou paroduje moderní ideu, že pohlaví je hlavně „pocit“. Hraje karikaturu nadšeného progresivisty, který s rozzářenýma očima oznamuje, že „žena je dnes každý, kdo se tak cítí“, a pointu vystřelí do kontrastu s biologií: „…but meet me halfway, ladies: lose the cock.“ (…něco ve smyslu „dobře, zkusme se potkat na půl cesty dámy: to jest bez toho penisu.“) Pointa je tedy v typicky kousavé větě o tom, že lidem vyjde vstříc, když oni vyjdou vstříc jemu.

To je přesně ten druh humoru, který část lidí pobaví, část popudí a v demokracii je to úplně v pořádku. Protože demokracie není režim povinného souhlasu. Ve svobodné společnosti se prostě někdy řekne i něco, co řadu lidí naštve a svět se kvůli tomu nezboří.

Smyslem není někoho ponižovat. Smyslem je ukázat absurditu okamžiku, kdy se od celé společnosti chce, aby předstírala, že realita neexistuje jen proto, aby nikdo nebyl smutný. A když se tomu někdo nechce klanět, dostane nálepku „nebezpečný“. Ve skutečnosti je ale takový člověk nebezpečný pouze pro absurdní ideologii, protože rozbíjí její křehkou kulisu.

ZLATÉ GLÓBY: KDYŽ NĚKDO ŘEKNE HOLLYWOODU PRAVDU

Když moderoval Zlaté glóby, udělal z nablýskaného sálu školní třídu. Slavným hercům bez obalu připomněl, že na pódiu káží morálku, ale v zákulisí berou peníze od autoritářských režimů a korporací. Pokrytectví tak husté, že by se dalo krájet.

Vypíchl třeba, že „woke“ hvězdy káží o lidské důstojnosti, zatímco samy točí pro Apple, Amazon nebo Disney – firmy, které si tu „důstojnost“ nechávají vyrábět v montovnách s dětskou prací a mzdou na hraně almužny. Prostě moderní otročina pro západní pohodlí.

Připomněl, že Hollywood má najednou plnou pusu morálního rozhořčení, jen je zvláštní, že se objevilo až po aférách typu Weinstein nebo Epstein. A pak pronesl větu, kterou by progresivní hlídací psi nejradši zapsali na seznam zakázaných látek: vezměte cenu, poděkujte agentovi a nepoučujte lidi politickými kázáními, protože nejste vzory, jste jen herci.

Tohle není jen „drzý humor“. To je veřejná služba. Gervais tam odvedl práci dvorního šaška – člověka, který může králi říct, že je nahý. A přesně to se v progresivních kruzích neodpouští. Proč? Protože progresivní ideologie se umí tvářit jako rebel, ale nesnese výsměch stejně jako starý dobrý puritán.

Ricky se nebojí dělat si legraci z náboženství, LGBT+, tlustých lidí, etnických menšin, ale taky třeba depresí, AIDS či smrti – zkrátka z čehokoli. Vezme tragédii a udělá z ní černý humor, protože bez černého humoru se tragédie často přežít nedá.

Například při Globes 2020 mluvil o After Life jako o seriálu o chlapovi, co chce spáchat sebevraždu, protože mu zemřela žena na rakovinu – a pak odpálil pointu: „…ale druhá řada bude, takže se evidentně nezabil. Stejně jako Jeffrey Epstein.“ (narážka na Epsteina – miliardáře zapleteného do skandálu se zneužíváním nezletilých světovými woke elitami, který „oficiálně ve vězení spáchal sebevraždu“, ale ve skutečnosti tomu nikdo nevěří).

Glóby 2020 obsahovaly i jeho rýpnutí do církve během „roku filmů o pedofilech“, kde vedle dokumentů o R. Kellym a Leaving Neverland schválně přihodil i The Two Popes a připomněl tak stín skandálů kolem církve. Tedy film o papežích, kterému se v sále tleskalo… dokud nepřipomněl stín skandálů kolem církve. Publikum se smálo a sténalo, kamera zabrala Jonathan Pryce s výrazem „tohle fakt řekl?“.

Gervais má s náboženstvím jeden dlouhodobý spor: neuznává privilegium posvátnosti. Část publika a komentátorů ho proto opakovaně označuje za „militantního ateistu“ a člověka, který „uráží víru“.

Jenže tady je přesně ten paradox dneška: ještě před patnácti lety vadily vtipy bez hranic hlavně konzervativním věřícím. Dnes vadí progresivistům, protože si mezitím vytvořili vlastní nové náboženství – gender, identitu, „bezpečné“ pocity. A stejně jako každé náboženství nesnesou rouhání. Princip je pořád stejný: „Tohle se nesmí říkat.“ Ricky je ale rouhač z povolání, takže to schválně řekne a ještě s úsměvem na tváři.

CAITLYN JENNER A „VĚČNÁ“ URAZITELNOST

Na Golden Globes 2016 si Gervais udělal legraci z Caitlyn Jenner. Vtip stál na tom, že jestli je Caitlyn hrdinka, tak možná i proto, že teď „konečně bude líp řídit auto“ – narážka na její autonehodu. Aktivisté okamžitě vyjeli. Ricky na to suše řekl, že vtip o konkrétní osobě není automaticky transfobie, stejně jako vtip o Billu Cosbym (afroamerický komik) není automaticky rasismus.

ZAKÁZANÁ VODKA, ZAKÁZANÝ VTIP, ZAKÁZANÁ DOBA

Aktuálně Gervais rozvířil sociální sítě ještě z jiného důvodu. Zveřejnil návrhy reklam do londýnského metra pro Dutch Barn Orchard Vodku. Nejvíc rezonuje slogan: „Welcome to London. Don’t forget your stab vest.“ – tedy „Vítejte v Londýně. Nezapomeňte bodnuvzdornou vestu.“

Podle Gervaise mu Transport for London (TfL), tedy instituce, která spravuje londýnskou MHD, tyto reklamy zakázalo. TfL odpovědělo, že nejvirálnější návrhy jim prý nebyly nikdy oficiálně předloženy, takže je nemohli zamítnout a že jiné reklamní verze Dutch Barn v metru běží. (zdroj: www.nme.com/news/tv/tfl-respond-to-ricky-gervais-claims-about-rejected-and-banned-ads-3904875; zdroj: www.ppc.land/tfl-denies-ricky-gervais-stab-vest-ad-rejection-claim-amid-train-attack/;

Můžeme se přít o to, jestli šlo o zákaz, nebo o marketingový šach. Ale nejdůležitější je něco jiného: I kdyby to byl virál, reflektuje reálný trend. A ten trend je jednoduchý – progresivismus se tváří jako hnutí tolerance, ale jeho reálným výstupem je stále častěji zákaz, umlčení a morální šikana.

TfL se hájí, že metro je veřejný prostor a u alkoholu platí přísnější pravidla. A že slogany typu „bodnuvzdorná vesta“ nebo „pod zemí nadobro“ můžou být problematické

Spor s TfL měl Ricky už v srpnu 2024, kdy TfL prokazatelně požádalo Dutch Barn o úpravu reklamy se sloganem „One day, you’ll be underground for good.“ (Černý vtip na téma, že jednou skončíme pod zemí natrvalo – tedy v hrobě – a do té doby jezdíme pod zemí metrem.) Úřední argument zněl, že slogan by mohl naznačovat „život je krátký, tak pij, dokud můžeš“ a tím podporovat nadměrné pití.

Šlo tedy o reálné posuzování satiry úředníkem. A výsledek byl typický: úředník čte humor doslova, protože úřední logika s nadsázkou neumí pracovat. Když satiru posuzuje paragraf, satira většinou tahá za kratší konec. Jenže jak to kdysi shrnul film Lid versus Larry Flynt: „Přít se o vkusu je zbytečné… trestat výroky, jež někomu vadí, je nesmyslná norma.“

„NEVHODNÉ“ – GUMOVÝ POJEM, KTERÝ NIČÍ SVOBODU

Co je vlastně na těch billboardech špatně? Nic nezákonného, žádná výzva k násilí. Jen temná satira.

Vtip o bodnuvzdorné vestě míří na to, že Londýn řeší problém bodných útoků a bezpečnostní situace v části města je dlouhodobě špatná – v britských médiích a politice úplně běžné téma. (zdroj:

Progresivní reflex se ale neptá „Je to legální?“, nýbrž: „Je to pohodové? Neuráží to? Je to bezpečné pro pocity?“ A protože odpověď zní „ne“, následuje verdikt: „Nevhodné.“

Jenže v demokracii z dobrých důvodů platí jednoduché pravidlo: co není zakázáno, je povoleno. Zákon zná pojmy jako „protiprávní“ nebo „trestné“. Jestli máme být právním státem, musíme se držet zákona – ne nálad. Jenže progresivní svět tlačí novou kategorii: „legální, ale škodlivé“.

Tohle není žádná teorie. Evropská legislativa typu DSA pracuje přímo s kategorií „legální, ale škodlivý obsah“, o němž mají ve výsledku rozhodovat „experti“ a aktivisté bez demokratické legitimity. (zdroj:

Jakmile ale zavedete pojem „škodlivé“ bez jasné právní definice, otevřete prostor pro libovůli. Každý aktivista si do něj schová, co chce, a pak bude tvrdit, že neomezuje svobodu, jen „chrání duševní pohodu“.

To není tolerance. To je nástroj moci. Kdo určuje, co je „škodlivé“, určuje, co se smí říkat. A kdo to dnes určuje? Ne voliči, ne parlament, ale armáda nevolených komisařů, neziskovek a „expertů na citlivost“.

PROGRESIVISMUS: TOLERANCE V UČEBNICI, NETOLERANCE V ULICI

Progresivismus se prodává jako hnutí laskavosti. V praxi ale často funguje podle jednoduché rovnice: tolerance pro souhlasící, ostrakizace pro nesouhlasící. Na billboardu je to „respektujme všechny“, v realitě „respektuj nás a mlč“.

Mechanismus je pořád stejný:

  1. Vytvoří morální normu („správný názor“).
  2. Z normy udělá identitu („kdo nesouhlasí, je špatný člověk“).
  3. Z identity udělá moc (platformy, úřady, neziskovky, moderátoři).
  4. A moc začne zakazovat, co se normě nehodí – vše „nevhodné“ či „škodlivé“.

Zatím jde o humor a reklamy. Zítra to může být politika. Pozítří historická interpretace.

PROČ SE ZESMĚŠŇOVÁNÍ NESMÍ ZAKAZOVAT

Humor je ventil. Společnost, která ventil vypíná, si zakládá na explozi. A speciálně my Češi bychom si právo na náš černý, švejkovský humor měli chránit, po staletí nám totiž pomáhal přečkávat těžké časy.

Rowan Atkinson (ano, Mr. Bean) to v roce 2012 v britském parlamentu řekl přesně: společnosti nepomůžeme zákazy urážek, ale tím, že zvýšíme její odolnost vůči nim. Jinak skončíme ve světě, kde kdokoli umlčí kohokoli jen tím, že prohlásí „jsem uražen“.

Atkinson tehdy varoval, že zákon proti „urážce“ je zbraň, která se časem rozšíří na všechno. A měl pravdu. Čím víc zakazujeme, tím křehčí jsme a tím snadněji se pak zakazuje úplně všechno. Dnes už se vtip považuje za „násilí slovem“.

Vtipy se dělaly o Churchillovi, o Reaganovi, o Havlovi. Demokratické země to přežily, protože chápaly, že výsměch je součást zdraví veřejného prostoru. Zkuste si ale udělat vtip o Putinovi v Rusku, o Si Ťin-pchingovi v Číně nebo o Kimovi v Severní Koreji. Tam už humor není „škodlivý obsah“. Tam je to trestný čin. (zA když dnes na Západě začneme satiru dusit proto, že zraňuje pocity, tak neděláme nic jiného, než že se k nim přibližujeme.

ZÁVĚR: BUĎ VTIP NEBO KLEC

Ricky Gervais není politik. Je to komik s vodkou. A jeho billboardy nejsou nenávistný manifest, jsou to vtipy. Černé, ostré, občas přes čáru, ale pořád vtipy. A dokud je smíme říkat nahlas, jsme svobodní.

Ve chvíli, kdy začne platit „legální, ale škodlivé“, nejde o slušnost. Jde o cenzuru v rukavičkách. Takže až zase někdo zvedne prst a řekne „tohle ven nepatří“, zeptejme se: Je to nelegální? Není? Tak to pusťte ven. Kdo má nadhled, zasměje se a kdo v sobě pěstuje nenávist, najde si ji na čemkoli.

Svobodná společnost je hluk, třenice a spousta pitomostí. Uklizená klec je ticho, pořádek a jeden povolený názor. Otázka zní, co je vám bližší: povinný „klid a řád“ nebo autentický život se vším nepořádkem, chybami a nedokonalostmi, které k němu patří?

________________________

Publikováno dne 6.11.2025 na webu PARLAMENTNÍ LISTY pod názvem: „Nová pravidla humoru: ,Správné‘ vtipy pro ‚správné‘ lidi“ (prolink: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Nova-pravidla-humoru-Spravne-vtipy-pro-spravne-lidi-783421)

Všechny články autora dostupné na www.blogosvět.cz (prolink: https://www.blogosvet.cz/author/tomas-zitko-qAlYk)

Použité zdroje:

https://www.gamereactor.cz/dalsi-stand-up-special-rickyho-gervaise-na-netflixu-dorazi-na-konci-prosince-1897713/
https://www.lewissilkin.com/insights/2024/09/05/tfl-ad-ban-represents-a-good-day-in-the-office-for-ricky-gervais-102jib3

www.nme.com/news/tv/ricky-gervais-criticised-for-transphobic-jokes-in-special-supernature-3232661

www.rev.com/transcripts/ricky-gervais-2020-golden-globes-speech-transcript

www.spectator.co.uk/article/full-text-ricky-gervais-golden-globes-speech/

www.highsnobiety.com/p/ricky-gervais-golden-globes-2020-opening-monologue/

www.rev.com/transcripts/ricky-gervais-2020-golden-globes-speech-transcript

www.spectator.co.uk/article/full-text-ricky-gervais-golden-globes-speech/

www.justjared.com/2020/01/05/jonathan-pryce-doesnt-seem-amused-by-ricky-gervais-two-popes-joke-at-golden-globes-2020/

www.azquotes.com/author/5454-Ricky_Gervais/tag/atheism

www.attitude.co.uk/culture/film-tv/ricky-gervais-brands-those-offended-by-transphobic-caitlyn-jenner-joke-whiny-cts-287380/

www.ppc.land/tfl-denies-ricky-gervais-stab-vest-ad-rejection-claim-amid-train-attack/

www.nme.com/news/tv/tfl-respond-to-ricky-gervais-claims-about-rejected-and-banned-ads-3904875

www.harro.com/2025/11/03/ricky-gervais-clashes-with-london-transport-body-over-rejected-vodka-ads/

www.marketing-beat.co.uk/2024/08/23/ricky-gervais-dutch-barn-vodka/

www.gbnews.com/celebrity/ricky-gervais-sadiq-khan-tfl-banned-advert-dutch-barn-vodka

www.marketing-beat.co.uk/2024/08/23/ricky-gervais-dutch-barn-vodka/

www.7news.com.au/news/world/attention-turns-to-ricky-gervais-dutch-barn-vodka-ads-after-mass-stabbing-attack-on-train-in-england-c-20556247

www.42rulesforlife.com/rowan-atkinson-on-free-speech/

www.hrw.org/world-report/2025/country-chapters/russia

www.amnesty.org/en/location/asia-and-the-pacific/east-asia/china/report-china/

Obrázky:

https://www.facebook.com/photo/?fbid=1355136262650633&set=a.302852257879044
https://ppc.land/tfl-denies-ricky-gervais-stab-vest-ad-rejection-claim-amid-train-attack/
https://www.facebook.com/rickygervais/posts/we-had-an-official-complaint-from-a-lovely-gentleman-about-this-billboard-he-cla/1383267379837521/
https://www.facebook.com/britishstandupcomedyfans/photos/ricky-gervais-new-post-is-going-viral-/1275164411306559/

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Tomáš Zítko

Tomáš Zítko

Novinky

Nejnovější video

V pořadu Události, komentáře na ČT24 8. ledna 2026 se střetly dva odlišné pohledy na roli prezidenta, premiéra i české angažovanosti v muniční iniciativě pro Ukrajinu. V debatě moderované Lukášem Dolanským proti sobě stanuli předseda Svobodných a místopředseda ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny Libor Vondráček a místopředseda poslaneckého klubu Pirátů Ivan Bartoš. Výsledkem byla svižná, místy konfrontační, ale argumentačně nabitá diskuse, v níž Libor Vondráček vystupoval jako právník a obhájce parlamentní demokracie proti podle něj příliš ambicióznímu pojetí prezidentské funkce.

Pat kolem Filipa Turka: prezident pod palbou kritiky

Debatu otevřela aktuální kauza nejmenovaného ministra životního prostředí Filipa Turka, nominanta Motoristů, jehož setrvávající kandidatura a odmítavý postoj prezidenta Petra Pavla vytvářejí vleklý politický pat. Moderátor připomněl čerstvé prohlášení Motoristů Borise Šťastného, že klub jednomyslně podporuje Turka, je znepokojen kroky prezidenta při plnění jeho ústavních povinností a trvá na Turkovi jako kandidátovi na ministra.

Ivan Bartoš v úvodu podotkl, že od chvíle, kdy byl Turek poprvé navržen – původně na ministerstvo zahraničí – se situace v jeho neprospěch spíše zhoršovala. Připomněl výroky a chování Turka na sociálních sítích i další „přitěžující okolnosti“ a zmínil, že i tehdejší místopředsedkyně hnutí ANO Alena Schillerová už v říjnu veřejně pochybovala, že pro Filipa Turka může být ve vládě místo. Motoristy označil za hnutí, které vsadilo svou tvář právě na Turkovi, což podle něj stojí za jejich tvrdohlavým trváním na nominaci.

Na přímou otázku moderátora, zda rozumí argumentům prezidenta republiky, Libor Vondráček odpověděl jednoznačným „Ne.“ Vysvětlil, že se dokáže vcítit do prezidentovy role do okamžiku, než premiér oficiálně podá návrh na jmenování. Do té doby mohlo být podle něj legitimní diskutovat, zda nominace skutečně přijde – brzdily ji i zdravotní indispozice Filipa Turka a snaha, aby se kandidát osobně setkal s prezidentem, byť to ústava nevyžaduje.

Klíčový zlom nastává v momentě, kdy byl návrh skutečně oficiálně podán. Od té chvíle prezident podle Vondráčka nemá prostor pro svévolné váhání. Vondráček se ostře vymezil proti předvolebnímu videu Petra Pavla, v němž prezident varoval před silami údajně chtějícími změnit systém české politiky: „Nakonec on tady začíná překreslovat systém parlamentní demokracie na systém, kde prezident má daleko silnější roli, než jakou mu přisuzuje ústava.“

Jako oporu pro svůj výklad cituje bývalého předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského, který podle Vondráčka už před čtyřmi lety jasně řekl, že ústava prezidentovi neposkytuje žádný prostor pro diskreci při jmenování ministra – prezident má jmenovat na návrh předsedy vlády, nikoli posuzovat politickou vhodnost kandidáta. I proto Vondráček tvrdí, že prezident překračuje své pravomoci a narušuje „štít demokracie“. V provokativní narážce dodává, že kdyby šlo o obranu parlamentní demokracie, „Milion chvilek pro demokracii by měli svolávat demonstrace“ – tentokrát ne proti vládě, ale na obranu ústavy proti prezidentovi.

Historie prezidentů a „zvykové právo“: Vondráček trvá na literě ústavy

Ivan Bartoš oponuje historickou perspektivou. Připomíná, že v minulosti se politické strany včetně SPD a Tomia Okamury odvolávaly na „silnější mandát“ přímo voleného prezidenta Miloše Zemana a obhajovaly jeho aktivistický výklad pravomocí, pokud jim to politicky vyhovovalo. Citoval ústavního právníka Jana Kyselu, který mluví o kontinuitě prezidentských „vrtochů“ – od Havlových amnestií, přes Klausovy abolice až po Zemanovo „roztahování mundúru“ prezidentského úřadu do maxima.

Moderátor se proto ptá, zda současný postup Petra Pavla není jen pokračováním zvykového práva vytvořeného jeho předchůdci. Vondráček připouští, že prezidenti v minulosti zkoušeli hranice ústavy, ale zdůrazňuje, že nikdy nedošlo až do fáze kompetenční žaloby, která by je jasně vymezila. Připomíná, že právě Petr Pavel se v kampani vymezoval proti svým předchůdcům a sliboval, že „to dělat nebude“. Proto podle něj nelze současné jednání omlouvat méně či více problematickou praxí z minulosti.

Na Bartošův odkaz na Jana Kyselu Vondráček navazuje tím, že i Kysela mluví o tom, že jen závažný trestný čin nebo špionáž by mohly být důvodem, aby prezident odmítl vyhovět premiérově návrhu. Nic takového podle Vondráčka v Turkově případě prokázáno není – a ani veřejné „černé puntíky“ či mediální průzkumy nemohou nahrazovat volby a ústavu.

Vondráček proto trvá na tom, že návrh padl, prezident měl jmenovat a vláda měla 13. ledna dostat důvěru jako celek, nikoli v „okleštěné“ podobě. Kritizuje i to, že otálení s jmenováním ministra nebo i předsedy vlády může být prakticky nekonečné, protože ústava nestanoví žádné lhůty. Naznačuje, že by bylo vhodné se na ústavněprávním výboru nebo ve stálé komisi pro ústavu bavit o zavedení alespoň orientačních časových rámců.

Kompetenční žaloba: právní řešení, nebo zbytečný konflikt?

Další část debaty se soustředí na otázku kompetenční žaloby na prezidenta. Bartoš připomíná, že podle ústavy může takovou žalobu podat jen vláda, respektive premiér, v tomto případě Andrej Babiš, a že právě on je za celou situaci politicky odpovědný. Zaznělo, že Babiš veřejně prohlásil, že do žádné žaloby nechce jít, protože ji považuje za zatěžující – a Bartoš to interpretuje jako důkaz, že spor je především Babiš–Pavel, nikoli Motoristé–Hrad.

Vondráček připouští, že nikomu se nechce pouštět do otevřeného ústavního sporu s prezidentem, byť by to „vyjasnilo“ výklad ústavy a ukončilo roky trvající nejistotu. Jako právník však říká, že by si ústava po 33 letech zasloužila právě takové judikaturní upřesnění. Na druhé straně upozorňuje, že i samotný proces kompetenční žaloby by politickou práci zdržoval, a s typicky svobodnickým důrazem na šetření financí ironicky dodává, že jediným pozitivem současného stavu je ušetřený ministrův plat na životním prostředí – ovšem ihned dodává, že to jistě nebyl záměr prezidenta.

Ivan Bartoš zdůrazňuje, že v právním státě se zákony vykládají až v konfliktu před soudem, nikoli politickými proklamacemi. Proto by podle něj kompetenční žaloba byla čistým způsobem, jak rozetnout spor. Zároveň však varuje před častými zásahy do ústavy: sahání na ústavu v koaličně roztříštěném prostředí často končí „zásadním průšvihem“. Jako realistickou cestu vidí buď žalobu, nebo politické řešení – dohoda Andreje Babiše s Motoristy na jiném kandidátovi.

Vondráček odpovídá, že v minulosti měl na všechny podobné situace (za Havla, Klause i Zemana) stejný názor – kompetenční žaloba měla být podána vždy. Připomíná, že Miloš Zeman nakonec Jana Lipavského – přes silné řeči a výhrady – jmenoval, zatímco Petr Pavel nyní „realizoval to, čím Zeman jen strašil“. Současně chápe, že Babiš se může obávat podezření z osobní msty vůči prezidentovi, který ho porazil ve druhém kole prezidentské volby, pokud by žalobu inicioval.

Role premiéra a Motoristů: vláda nespadne, program běží dál

Moderátor posléze odklání debatu od prezidenta k premiérovi Andreji Babišovi. Ptá se, zda podle Vondráčka Babiš za Motoristy u prezidenta bojoval dostatečně. Vondráček odpovídá opatrně: „Ještě uvidíme, tahle věc neskončila.“ Připomíná, že post ministra životního prostředí zůstává neobsazený a že další krok je na Motoristech a premiérovi.

Současně zdůrazňuje, že spor kolem Turka vládu neohrozí: „Podstatné pro občany je, že tato vláda na tomto sporu nepadne. Vláda se pustí do práce.“ Ministerstvo životního prostředí je podle něj možné po určitou dobu vést přes náměstka či pověřeného člena vlády, a podobné situace, kdy jeden politik dočasně spravoval dva resorty, Česko v minulosti již zažilo.

Na dotaz, jak dlouho jsou ochotni tolerovat dočasné řešení, Vondráček odpovídá v duchu koaliční stability: je to odpovědnost Motoristů a premiéra, ale Svobodní a SPD budou situaci snášet tak dlouho, „aby vláda vydržela čtyři roky“ a mohla naplnit programové prohlášení – tedy v jejich pojetí učinit život svobodnějším, levnějším a zbavit stát „umělého zdražování“ i prostřednictvím ministerstva životního prostředí.

Bartoš z opoziční lavice připomíná, že Babiš má talent sledovat především zájmy sebe a svého hnutí a že v minulosti neváhal náhle měnit postoj – ať už k evropským otázkám, nebo dnes k muniční iniciativě. Připomíná také, že souběh dvou náročných ministerských agend (zahraničí a životního prostředí) je dlouhodobě těžko zvládnutelný, zejména v době konfliktu na Ukrajině.

Když Bartoš zmiňuje morální profil Filipa Turka a odkazuje na jeho údajné sbírání nacistických relikvií, Vondráček kontruje, že voliči dali Motoristům i Turkovi mandát a že osobní nelibost či mediální kampaně nemohou nahrazovat ústavu. Podle něj by se podobné „průzkumy černých vroubků“ daly udělat na celou řadu politiků a nesmí se stát normou, podle níž se přepisují základní pravidla politického systému.

Muniční iniciativa: peníze českých daňových poplatníků jako klíčový spor

V závěru se debata přesouvá k muniční iniciativě pro Ukrajinu, která se stala symbolem české angažovanosti ve válce. Moderátor připomíná, že Andrej Babiš po jednání „koalice ochotných“ zjemnil svou kritiku a připustil, že pokud Česko z iniciativy neodejde, ale nebude do ní dávat další peníze, je to akceptovatelné.

Libor Vondráček odmítá, že by šlo o zásadní obrat: podle něj byla pozice Svobodných  vždy stejná – je potřeba zabránit tomu, aby na muniční iniciativu šly peníze českých daňových poplatníků. Připouští, že iniciativu lze nechat běžet, pokud je financována ze zahraničí: „Každá věc, která funguje bez peněz českých daňových poplatníků, ať si funguje.“

Moderátor však upozorňuje, že Babiš dříve iniciativu označil za „předraženou, plesnivou“ a na dotaz agentury Reuters, zda by z ní Česko mělo vystoupit, odpověděl „samozřejmě, proč bychom pokračovali“. Vondráček přiznává, že konkrétní citaci pro Reuters neznal, ale trvá na tom, že problémem jsou konkrétní částky: „Dvě miliardy korun jsme tam dali a pořád jsou to dvě miliardy, které nechybí na zemi. Chybí ve školství a jinde.“ Zdůrazňuje, že z hlediska Svobodných jde o peníze, které bychom neměli vyvážet z rozpočtu, když doma chybí na základní služby.

Ivan Bartoš naopak – netypicky pro opozici – vyjadřuje uznání k tomu, že vláda Andreje Babiše fakticky nechává muniční iniciativu běžet. Připomíná, že Česká republika na začátku poskytla zhruba dvě miliardy korun a že následné roky se financování opíralo hlavně o zahraniční zdroje. Podle Bartoše je muniční iniciativa auditovaná, kontrolovaná více státy a není důvod o její účelnosti plošně pochybovat; sám byl u jejího vzniku a považuje ji za správnou a pro reputaci Česka v Evropě důležitou.

Závěr moderátor uzavírá připomenutím, že i ministr zahraničí Lipavský hovořil o českém příspěvku ve výši 2–3 miliard korun, a konstatuje, že je výjimečné slyšet od opozičního politika něco, co se blíží pochvale práce vlády. Vondráček i Bartoš diskusi zakončují stručným poděkováním za pozvání – po debatě, která zřetelně ukázala, že v otázkách ústavy, role prezidenta i válečné pomoci Ukrajině vede Libor Vondráček konzistentní, právnicky vyargumentovaný odpor k posilování Hradu i k dalšímu zatěžování českého rozpočtu.

Oblíbené štítky

Tomáš Zítko

Tomáš Zítko

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31