Poslední týden se médii valí vlna dezinformací. Titulky křičí o „ruském zákoně“, o útoku na neziskovky, o likvidaci občanské společnosti. Rád bych to uvedl na pravou míru — jako poslanec, který se na rozvinutí této myšlenky do programového prohlášení či do zákona přímo podílel.

Žádnou RUSKOU LEGISLATIVU PROTI NEZISKOVKÁM nechystáme. Chystá se legislativa o transparentnosti neziskovek. A to je zásadní rozdíl, na což v nedávném videu upozornil i premiér Babiš.

Stejné podmínky pro všechny

Politické strany v Česku podléhají jedněm z nejpřísnějších pravidel v Evropě: transparentní účty, povinné zveřejňování dárců, stropy na kampaně, zákaz zahraničních darů, pravidelné kontroly. A to je dobře. Jenže existuje celá řada organizací, které do politiky vstupují úplně stejně — lobují za změny zákonů, sedí v poradních orgánech vlády, školí státní úředníky, vstupují do médií jako „nezávislí experti“ — a přitom čerpají peníze ze zahraničí bez jakékoli srovnatelné povinnosti.

Kdo ovlivňuje politiku, má hrát podle stejných transparentních pravidel. To není útok. To je narovnání hřiště.

Inspirace z Ameriky, ne z Ruska

Opoziční politici se nás snaží stavět do pozice, kde musíme volit mezi „ruským zákonem“ a ničím. To je argumentační trik. Náš zákon se inspiruje americkým zákonem FARA z roku 1938, který vznikl proto, aby měla americká veřejnost přehled o tom, kdo prosazuje zájmy cizích mocností. Tehdy šlo o nacistické Německo a sovětský komunismus. Dnes mluvíme o zahraničních nadacích, mezinárodních strukturách a geopoliticky motivovaných grantech.

Pokud se v minulém volebním období celá politická scéna bála „ruského vlivu“ — tak přece musí vítat zákon, který nám dá jasný přehled o tom, kdo skutečně dostává peníze ze zahraničí.

O co v plánovaných předpisech skutečně jde?

Nejde o kriminalizaci. Nejde o nálepkování. Kdo přijímá peníze ze zahraničí a zároveň aktivně vstupuje do politického prostoru, zapíše se do registru a povede transparentní účet — stejně jako každá politická strana. Kdo se nestydí za zdroje svého financování a nemá nekalé úmysly, tomu přibyde jediná povinnost: být v registru a mít to vyznačeno na webu.

Stávající zákon o lobbingu nestačí — neposkytuje informaci o tom, kdo čerpá peníze ze zahraničí. Informace jsou dnes rozptýleny a romlženy v účetních závěrkách, grantových databázích a výročních zprávách desítek institucí. Zákon je spojí na jednom místě — pro všechny občany.

Co zákon neříká

Zákon se netýká charity pomáhající seniorům. Netýká se dětských kroužků ani vesnických spolků. Netýká se zdravotníků ani sociálních pracovníků. Týká se organizací, které soustavně usilují o změnu legislativy, vytvářejí tlak na ministerstva a čerpají přitom peníze z mezinárodních či zahraničních struktur — a o tom veřejnost nemá žádný přehled.

Nová pravidla budou. A budou precizní.

Nechceme zákon napsaný narychlo. Chceme předpisy, které obstojí — ústavně, právně i v evropském kontextu. Poučíme se z chyb Maďarska a Slovenska tak, aby česká verze odpovídala ústavním limitům a evropským standardům. Proto to chce čas, odbornou debatu a poctivou práci.

Programové prohlášení vlády platí. Větší dohled nad neziskovkami (obdoba FARA) bude.