Zákon o transparentnosti neziskovek bude! A je to správně.

Zákon o transparentnosti neziskovek bude! A je to správně.

Poslední týden se médii valí vlna dezinformací. Titulky křičí o „ruském zákoně“, o útoku na neziskovky, o likvidaci občanské společnosti. Rád bych to uvedl na pravou míru — jako poslanec, který se na rozvinutí této myšlenky do programového prohlášení či do zákona přímo podílel.

Žádnou RUSKOU LEGISLATIVU PROTI NEZISKOVKÁM nechystáme. Chystá se legislativa o transparentnosti neziskovek. A to je zásadní rozdíl, na což v nedávném videu upozornil i premiér Babiš.

Stejné podmínky pro všechny

Politické strany v Česku podléhají jedněm z nejpřísnějších pravidel v Evropě: transparentní účty, povinné zveřejňování dárců, stropy na kampaně, zákaz zahraničních darů, pravidelné kontroly. A to je dobře. Jenže existuje celá řada organizací, které do politiky vstupují úplně stejně — lobují za změny zákonů, sedí v poradních orgánech vlády, školí státní úředníky, vstupují do médií jako „nezávislí experti“ — a přitom čerpají peníze ze zahraničí bez jakékoli srovnatelné povinnosti.

Kdo ovlivňuje politiku, má hrát podle stejných transparentních pravidel. To není útok. To je narovnání hřiště.

Inspirace z Ameriky, ne z Ruska

Opoziční politici se nás snaží stavět do pozice, kde musíme volit mezi „ruským zákonem“ a ničím. To je argumentační trik. Náš zákon se inspiruje americkým zákonem FARA z roku 1938, který vznikl proto, aby měla americká veřejnost přehled o tom, kdo prosazuje zájmy cizích mocností. Tehdy šlo o nacistické Německo a sovětský komunismus. Dnes mluvíme o zahraničních nadacích, mezinárodních strukturách a geopoliticky motivovaných grantech.

Pokud se v minulém volebním období celá politická scéna bála „ruského vlivu“ — tak přece musí vítat zákon, který nám dá jasný přehled o tom, kdo skutečně dostává peníze ze zahraničí.

O co v plánovaných předpisech skutečně jde?

Nejde o kriminalizaci. Nejde o nálepkování. Kdo přijímá peníze ze zahraničí a zároveň aktivně vstupuje do politického prostoru, zapíše se do registru a povede transparentní účet — stejně jako každá politická strana. Kdo se nestydí za zdroje svého financování a nemá nekalé úmysly, tomu přibyde jediná povinnost: být v registru a mít to vyznačeno na webu.

Stávající zákon o lobbingu nestačí — neposkytuje informaci o tom, kdo čerpá peníze ze zahraničí. Informace jsou dnes rozptýleny a romlženy v účetních závěrkách, grantových databázích a výročních zprávách desítek institucí. Zákon je spojí na jednom místě — pro všechny občany.

Co zákon neříká

Zákon se netýká charity pomáhající seniorům. Netýká se dětských kroužků ani vesnických spolků. Netýká se zdravotníků ani sociálních pracovníků. Týká se organizací, které soustavně usilují o změnu legislativy, vytvářejí tlak na ministerstva a čerpají přitom peníze z mezinárodních či zahraničních struktur — a o tom veřejnost nemá žádný přehled.

Nová pravidla budou. A budou precizní.

Nechceme zákon napsaný narychlo. Chceme předpisy, které obstojí — ústavně, právně i v evropském kontextu. Poučíme se z chyb Maďarska a Slovenska tak, aby česká verze odpovídala ústavním limitům a evropským standardům. Proto to chce čas, odbornou debatu a poctivou práci.

Programové prohlášení vlády platí. Větší dohled nad neziskovkami (obdoba FARA) bude.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31