Hodně se toho v posledních týdnech napsalo o globální obchodní válce. Hodně se napsalo o tom, že ji rozpoutal Donald Trump. A hodně ekonomové mluvili o tom, že cla nepomáhají v konečném důsledku ani jedné ze stran. To je samozřejmě pravda. V rámci objektivity ovšem musíme doplnit, že přilít oleje do ohně a zavést plošná cla chce i Evropská unie.
Evropská komise (EK) totiž navrhuje zavést plošný poplatek ve výši dvou eur (zhruba 50 Kč) za každý malý balík vstupující do Evropské unie. Legrační je, že Evropská komise tomu říká „poplatek“. To je ovšem vědomě chybné označení. Ve skutečnosti se jedná o clo. Jediný rozdíl je formální. Výše cla závisí na typu zboží, původu a hodnotě. Tento poplatek má být označován správní nebo environmentální poplatek, spojený s náklady na kontrolu, správu nebo externality, přičemž výše poplatku je fixní pro každý balík. Ale ať už to bude EK nazývat jakkoliv, je to svou ekonomickou podstatou clo.
A k tomu ještě musíme připočítat, že od roku 2027 bude na hranicích zavedeno uhlíkové clo. I zde EK mlží a moc se jí nechce clo nazývat clem. Mluví o něm jako o poplatku za uhlík obsažený ve vybraných produktech dovážených do EU. Jeho cílem je „vyrovnat náklady na emise CO₂ mezi výrobci v EU a těmi mimo EU, kde často neexistují podobně přísná klimatická pravidla“. Opět si povšimněte, že EK se pojmu „clo“ úzkostně vyhýbá a záměrně mlží. Uhlíkové clo se oficiálně jmenuje Carbon Border Adjustment Mechanism neboli CBAM. Ale clo to je.
Takže je zavádějící tvrzení, že obchodní válku rozpoutávají Spojené státy. Správný výrok zní, že obchodní válku rozpoutávají Spojené státy a Evropská unie. Činí tak obě zóny. A jestliže jak USA, tak EU rozpoutávají obchodní válku a zavádějí cla, a jestliže víme, že cla jsou ekonomicky škodlivá pro obě dotčené země, tu, který je uvalila, i tu, na kterou byla uvalena, pak nás nemůže překvapit následující dnešní zpráva: Ekonomičtí poradci německé vlády neočekávají v letošním roce žádný hospodářský růst. Původní odhad byl 0,4 procenta.
I zde musíme výrok uvést na správnou míru. Žádný růst znamená BUĎ stagnaci, NEBO pokles. Takže si rovnou řekněme, co si na tomto místě říkáme již od počátku tohoto roku, ale na co poradci německé vlády přišli až nyní: Totiž že Německo se nachází ve třetím roce recese. A pokud skutečně Německo bude v roce 2025 ve třetím roce recese, půjde o nejdelší recesi v moderní historii Spolkové republiky od jejího vzniku v roce 1949. Není asi nutné dodávat, že kondice Německa je plus mínus i kondicí naší.
A nyní zpozorněte: Za posledních 12 měsíců (od května 2024 do května 2025) zaznamenal německý akciový index DAX růst přibližně o 25 procent. Tento nárůst představuje jedno z nejvýraznějších období růstu indexu v posledních letech.
Lze nějak rozumně vysvětlit, že v situaci, kdy největší evropská ekonomika je v největším rozvratu od kolapsu, kterým procházela po druhé světové válce, její akciový trh – posuzováno dlouhodobým trh – posuzováno roste? Ano, lze. Není to totiž skutečný růst. Index sice roste nominálně, měřeno na body. Ale je to pouze inflační růst, skutečná reálná vnitřní hodnota firem neposiluje. Tuto hypotézu potvrzuje i pohled na růst ceny zlata. Za posledních 12 měsíců (od května 2024 do května 2025) vzrostla cena zlata vyjádřená v eurech přibližně o 31 procent. Pokud bychom zlato považovali za měnovou kotvu a účtovací jednotku, což není tak iracionální nápad, pak by podle těchto měřítek akciový index naopak klesl asi o 6 procent.
Převzato z EpochTimes.cz
