Média a část mladých se nás stále pokouší vykreslit jako generaci, která je zmítána klimatickou úzkostí a apokalyptickými obavami z budoucnosti. Není to pravda. To říká odvážně jednadvacetiletý politik David Lavička, který je od podzimu v čele Mladých Svobodných. „Naším úkolem je motivovat mladé k tomu, aby se nejen o politiku zajímali, ale aby aktivně přispívali k jejímu formování,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Pane Lavičko, co vás osobně přivedlo k politické angažovanosti? Proč jste se rozhodl právě pro Svobodné?

Sledování politiky a aktuálního dění mě vždycky bavilo; dá se říct, že to byl a je můj dlouhodobý koníček. Intenzivněji jsem se o politiku začal zajímat v období kolem roku 2020, kdy covidové restrikce výrazně zasáhly do života každého z nás. Právě tehdy jsem si začal více uvědomovat, jak důležité je, aby stát nezneužíval svou moc a aby zachoval co největší svobodu jednotlivce. Svobodní mi byli vždy ideově nejblíž – hájí právo na vlastní odpovědnost, menší roli státu a zdravý selský rozum. Krátkou dobu mě oslovovala i Trikolora, ale nakonec jsem zjistil, že Svobodní mnohem lépe odpovídají mým hodnotám a vizi pro budoucnost.

Říká se, že mladí lidé dnes o politiku nestojí, že je toto téma zcela míjí. Vnímáte to také tak? Čím je to, podle vašeho názoru, zapříčiněno?

Je pravda, že značnou část mladých politika nezajímá, ale nedá se to zobecňovat jen na mladou generaci, podobný nezájem vidím i u starších ročníků. Na druhou stranu, existuje část mladých lidí, kteří politiku sledují a dokonce se aktivně angažují, což mě těší o to víc, když vidím, že mnozí z nich smýšlejí pravicově. Sám se svým přátelům a svému okolí snažím ukázat, že politika není jen o zdlouhavých debatách a nekonečných hádkách, jak to často vypadá na první pohled. Ve skutečnosti se týká každého z nás a ovlivňuje téměř každou naši denní činnost, což si značná část společnosti, nejen mladých, neuvědomuje. Myslím si, že když se mladým ukáže, že mohou reálně něco změnit, jejich zájem postupně naroste.

Mladá generace se často nechává inspirovat některými významnými osobnostmi. Byl to i váš případ? Je někdo, kdo by se mohl pro mladou generaci stát takovým vzorem? 

Rozhodně ano, měl jsem několik vzorů, které mě inspirovaly. V zahraničí to byla například Margaret Thatcherová, která dokázala i ve složitých časech prosazovat nekompromisní politiku založenou na individuální svobodě. Dalšími byli třeba Ronald Reagan a Donald Trump. V domácím prostředí je mým velkým vzorem Václav Klaus, kterého si velmi vážím dodnes. Z mladší generace pak musím zmínit Libora Vondráčka. Právě Libor je ukázkou toho, že i mladí mají své místo v politice. Tito všichni by mohli být skvělými vzory pro každého.

Dnes stojíte v čele Mladých Svobodných. Jak si vede tato organizace třeba oproti mládežnickým organizacím jiných politických stran?

Je ještě těžké hodnotit, jak si Mladí Svobodní vedou v porovnání s jinými mládežnickými organizacemi, protože jsme na začátku naší cesty. Jsem v čele teprve od podzimu 2024 a organizace je stále v procesu růstu a formování. Nicméně už nyní cítím, že máme obrovský potenciál. Neustále nabíráme nové členy, kteří mají chuť přidat ruku k dílu. Uvědomujeme si, že naše síla spočívá v tom, že se nebojíme jít proti proudu, zpochybňovat zavedené normy a ukázat mladým lidem, že svoboda a osobní odpovědnost jsou hodnoty, které je třeba chránit.

Kdybyste měl ve stručnosti přiblížit činnost Mladých Svobodných, na co byste poukázal především? 

Naším cílem není pouze se navlékat do obleků jako tradiční politici a na politiku si hrát, ale zaměřujeme se spíše na to, jak mladým politiku a politiky přiblížit a jak vytvářet komunitu, kde se mladí lidé mohou setkávat, diskutovat a dělat přitom něco smysluplného. Chceme pořádat politické debaty, setkání s politiky a umožnit mladým první kroky v této oblasti. Důležité je scházet se i při jiných aktivitách, které nás spojují, ať už jde o sportovní akce či neformální setkání u piva.

Jak chcete přesvědčit mladé lidi, že politika není jen o „starých pánských klubech“, ale že mohou reálně něco změnit?

Důležité je, aby si každý uvědomil, že politika opravdu ovlivňuje fungování každého z nás na denní bázi. Politika není něco vzdáleného, ale každý zákon, každé rozhodnutí se nějakým způsobem dotýká našeho života. Naším úkolem je motivovat mladé k tomu, aby se nejen o politiku zajímali, ale aby aktivně přispívali k jejímu formování. Navíc, politika nemusí být jen o nudných a zdlouhavých debatách; je to o setkávání se s lidmi, navazování přátelství a hledání společných řešení, která mají smysl.

Co jsou podle vás hlavní témata, která dnes oslovují mladou generaci? Je to dostupné bydlení nebo dobře placené pracovní příležitosti?

Někteří by rádi tvrdili, že hlavním problémem dnešní mladé generace je klimatická krize, ale to je samozřejmě nesmysl. Dostupnost bydlení je rozhodně jedním z velkých problémů dnešní mladé generace. Spousta z nich si nemůže vlastní bydlení dovolit. Potýkáme se s tím, že je všechno strašně drahé. Ceny bydlení, potravin, služeb… K tomu se přidává zdanění. Peníze, které si vyděláme, jsou zdaněny nejen při výplatě, ale také při každém nákupu, na nejrůznějších poplatcích nebo třeba daní z nemovitosti. Je šílené, že téměř tři čtvrtě roku pracujeme na pokrytí veřejných výdajů.

O mladé generaci se mluví jako o lidech, kteří si uvědomují nutnost boje proti klimatickým změnám. Přitom Green Deal je něco, co Svobodní od začátku ostře kritizují. Nepodřezáváte si tak větev právě u mladých lidí?

Určitě ne. Green Deal nemá s bojem proti klimatickým změnám nic moc společného. Ve své podstatě je to jen nebezpečný experiment, který jen zvyšuje náklady na energie a způsobuje devastaci ekonomiky. Politika Zeleného údělu naprosto ignoruje realitu. Média a část mladých se nás stále pokouší vykreslit jako generaci, která je zmítaná klimatickou úzkostí a apokalyptickými obavami z budoucnosti. Není to pravda. Mladí řeší skutečné problémy, jako je již zmíněná nedostupnost bydlení nebo vysoké životní náklady.

Svobodní se profilují také jako ryze pravicová strana, která chce méně státu, méně přerozdělování, méně byrokracie a více svobody. Jak se vám s těmito tématy daří u mladé generace? 

Spousta mladých si čím dál častěji uvědomuje, že je třeba se umět sám o sebe postarat a nespoléhat se na stát. Mladí znovu začínají kriticky uvažovat a přestávají se bát říkat svůj názor. Navíc má už naše generace dost Green Dealů a ideologických nesmyslů. Více a více lákají pravicové osobnosti a pravicová témata. Je ale potřeba s mladými lidmi o politice hodně mluvit, vysvětlovat jim souvislosti a ukazovat, proč právě pravicová politika dává smysl. Když se o této problematice s lidmi ve svém okolí bavím, tak se často shodneme. Ale někteří jsou líní zjišťovat si podrobné informace a studovat programy politických stran a hnutí. Často podlehnou mediální kampani a volí první stranu, např. s programem „antibabiš“.

Jak si představujete ideální společnost za 10 až 20 let, pokud by se principy Svobodných podařilo plně prosadit? 

Než by se taková společnost mohla stát realitou, muselo by se změnit myšlení lidí. Lidé by museli chtít převzít zodpovědnost za svůj vlastní život, přestat se spoléhat na stát. Museli by přestat vybírat mezi zlem a ještě větším zlem. Cítím, že se všechno začíná obracet na správnou stranu. Nejenom u nás, ale po celém světě.

Pokud by se tedy podařilo tyto principy plně prosadit, představoval bych si stát, který přestane zasahovat do životů lidí. Lidé by přestali čekat na pomoc od státu a snažili by se o sebe postarat sami. Země bez Green Dealů, ideologických nesmyslů, přebujelého státního aparátu a šílené byrokracie. Místo, kde by se podnikatelé nemuseli potýkat s nekonečnými regulačními překážkami, kde mladí lidé nemusí odkládat své sny, a kde se vzdělání zaměřuje na skutečné dovednosti, které připraví člověka na život, ne jen vtlouká do hlav ideologickou propagandu.

Představuji si společnost, která odměňuje práci a iniciativu, nikoli pasivitu a závislost na státních dotacích. Kde stát není chápán jako řešitel každého problému, ale jako garant svobody, bezpečnosti a rovnosti před zákonem. Taková společnost by byla základem pro budoucnost, na kterou bychom mohli být hrdí.