Nápady senátora Smoljaka: Vtip roku, kdyby to nebylo smutné, nechápe Šichtařová

Nápady senátora Smoljaka: Vtip roku, kdyby to nebylo smutné, nechápe Šichtařová

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ „Přijde pan Smoljak a řekne: „Tak, a teď si v Evropě založíme novou sociální síť, která bude tak skvělá, že to natře X-ku a TikToku,“ popisuje Markéta Šichtařová nejnovější nápad zákonodárce STAN. Jenže takto ekonomika nefunguje. Takže senátor jen ukázal, že vůbec nechápe, jak funguje ekonomika.

Senátor David Smoljak se Česku pochlubil, že na zasedání Rady Evropy přednesl návrh na vznik nové evropské sociální sítě, která by byla postavena na ověřené identitě uživatelů. Měla by prý konkurovat sítím jako TikTok, Facebook nebo X. Co na nápad pana Smoljaka říkáte?

Opravdu mě to rozesmálo. Lidé prostě mají ten sociální inženýring zažraný hluboko ve svých hlavách, což tedy u starostů nepřekvapuje. Tihle sociální inženýři si myslí, že o geniálních startupech a o úspěšných projektech se rozhoduje shora. Že třeba přijde nějaký geniální vůdce, třeba paní von der Leyenová, a rozhodne: „Tak, a teď v Evropě založíme konkurenta Applu!“ Anebo třeba“ „Tak, a teď jsem se rozhodla, že budeme konkurovat Američanům a založíme si naši vlastní Teslu, která té americké natrhne zadek!“ Anebo třeba přijde pan Smoljak a řekne: „Tak, a teď si v Evropě založíme novou sociální síť, která bude tak skvělá, že to natře X-ku a TikToku!“ To by byl vtip roku, kdyby nebylo tak smutné, že lidé, kteří nemají elementární povědomí o tom, co je to konkurence, svobodný trh a evoluční úspěch, chtějí rozhodovat o našich životech.

A tím to jenom začíná. Nejen že z toho čouhá na sto honů, že někdo, kdo může vyslovit takovou blbost, vůbec nechápe, jak funguje ekonomika. Navíc z toho kouká ještě druhá věc: Takový člověk si přeje kontrolovat naše životy a chce nad námi mít Velkého Bratra, protože nikomu nechce dát právo anonymity. Ale anonymita je jeden z mnoha základních atributů svobody. Povšimněte si, jak všichni tito sociální inženýři, kteří se cítí jako „stojící nad společností“, nikoliv jako „součást lidu“, chtějí zrušení hotovosti a přechod na digitální peníze, zrušení anonymity na sockách a ověřenou identitu, kamery všude, digitální e-doklady… To není nic jiného než příprava na čínský systém sociálních kreditů. Varuju před digitalizací všeho, varuju před ztrátou anonymity, to v konečném důsledku nikdy nedopadá dobře.

Evropská unie vymyslela zlepšovák pro ty, kteří topí dřevem. Pokud bude schválena nová směrnice EcoDesign 2027, krby a kamna na pevná paliva by musely být povinně připojeny k elektrické síti. Pomiňme nyní otázky „proč?“ a „jak?“. Zajímá mě, co to přinese spotřebitelům.

Tak především to spotřebitelům přinese to, že krby a kamna pro ně ztratí užitek. Dnes si krb nebo kamna pořizují rozumní a zodpovědní lidé, kteří si jsou vědomi toho, že taky může – při současné rádoby zelené politice – nastat blackout, a nechtějí zůstat bez tepla a bez možnosti uvařit si. A EU jim teď tu možnost chce vzít ve své obsesi z CO2. Víc a víc se ukazuje, že tady vůbec nejde o nějaké klima, ale jen o šikanu obyvatelstva bez příčiny. Ti, kdo si budou chtít postavit krb do budoucna, to budou mít extrémně těžké a drahé a raději se na to vykašlou. A ti, kdo ho už mají, ho budou dál provozovat načerno, protože budou moc dobře vědět, že tohle nařízení není nic než jen bizár.

Miroslav Kalousek v reakci na unijní nápad s elektrickými kamny na dřevo prohlásil, že má dojem, že autory těchto nápadů si platí antisystémové nacionalistické strany. „S každým podobným návrhem stoupá jejich popularita a klesá argumentační výbava těch, kteří na společnou Evropu stále věří a klimatickou hrozbu nepodceňují.“

Že klesá argumentační výbava těch, kteří na společnou Evropu stále věří, s tím souhlasím. Ale je to přesně naopak. Nedávno vyšel najevo skandál, že Evropská komise si platí neziskovky, které tlačí na EK a evropská aparát, aby takováto bizarní nařízení vydávala. Kdyby s tím totiž přišla sama EK, bylo by to až moc do očí bijící. A tak se musí tvářit, jako kdyby vlastně taková opatření ani moc nechtěla, a „musela ustupovat“ tlaku „běžných lidí“, kteří na EK tlačí. Je to prostě jen zastírací manévr, jak si prosadit svou a přitom se tvářit, že Evropská komise nic, ona muzikant.

Evropská komise podpořila iniciativu OpenEuroLLM. Ta plánuje vytvořit vlastní LLM model, který by konkuroval zavedenému americkému ChatGPT nebo nedávno spuštěnému čínskému DeepSeeku. Konsorcium OpenEuroLLM má na to zatím rozpočet 52 milionů eur a povede jej Čech Jan Hajič. Je to dobrá zpráva?

Je mi to úplně jedno. Stejně z toho nic nebude. Jak už jsem řekla, úspěšné projekty nevznikají tak, že si je státní aparát objedná. (Mimochodem, každý IT projekt, která si u nás stát za posledních 10 let objednal, byl fiaskem.) Samozřejmě bychom mohli naříkat, že jsou takhle neproduktivně vyhozené peníze vybrané na našich daních za 52 milionů eur, ale to už se v těch jiných vyhozených částkách vsákne. Nevěřím na projekt, který nefinancuje soukromý sektor za účelem dosažení zisku.

Praha zvažuje, že zvýší pobytovou denní taxu pro turisty z dnešních 50 korun na 200 korun, tedy asi 8 euro. To je na horní hranici zvyklostí v Evropě. Například v Paříži tolik platí jen ti, kteří se ubytují ve čtyřhvězdičkovém a lepším hotelu. Londýn takovou daň nemá vůbec. Můžeme si v Česku účtovat tolik?

Tak hodně štěstí, Praho. Hodně turistů jsme už měli. Teď už o ně Praha evidentně nestojí. Škoda.

Vyšla hra Kingdom Come 2 českého herního studia Warhorse. Projekt režiséra Dana Vávry se stal nejprodávanější hrou na světě na platformě Steam a získává pochvalné recenze od hráčů i odborné veřejnosti. Hra má rozpočet západního filmového trháku a kvalitou a kulturním dopadem je přinejmenším srovnatelná. Mediální pokrytí tohoto úspěchu se ale zdá být malé. Čím to je? Nevnímáme ještě počítačové hry stejně jako film nebo hudbu?

Nemyslím, že by to mizerné mediální pokrytí bylo způsobené tím, že se jedná o počítačovou hru. Mám podezření – ale to říkám bez záruky, je to jen moje hypotéza – že tady je pro média problémem osoba Daniela Vávry, který dlouhodobě kritizuje cenzuru a omezování svobody slova v českém mediálním prostoru. Vávra je zakladatelem Společnosti pro obranu svobody projevu, organizace zaměřené na podporu svobody slova a boji proti cenzuře. Tím si u mnoha médií vysloužil nálepku „dezolát“ a nyní se mnohá média tváří, že Vávra neexistuje.

Převzato z Parlamentních listů

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31