Na náhodu nevěřím. Zažil jsem to sám. Docent Ševčík se zastal Turka

Na náhodu nevěřím. Zažil jsem to sám. Docent Ševčík se zastal Turka

„Myslím si, že je to jasně řízená snaha o znemožnění vytvoření nové vlády na půdorysu politických stran, které nebudou sloužit cizím zájmům a cizím mocnostem,“ uvedl ke kauze Filipa Turka docent Miroslav Ševčík, poslanec za SPD. Zmínil svou vlastní neblahou zkušenost s novináři a roli exdiplomata Petra Koláře.

Co říkáte na vývoj kauzy Filipa Turka? Motoristé přikročili k trestnímu oznámení na Deník N.

Osobně mám s neprofesionalitou redaktorů a redaktorek Deníku N několik nedobrých zkušeností už z minulosti. V dnešních dnech probíhající kauza Filipa Turka je především záležitostí Filipa Turka a dále Motoristů sobě. Možné právní kroky jsou samozřejmě plně na Motoristech a jejich opatření jsou plně namístě. Celá kauza je velmi nešťastná, a to jak pro skládání nové vlády, tak i pro politickou kulturu v České republice. Já sám jsem sociální sítě až do voleb neměl a vždy mně unikal smysl psaní všeho, co si člověk myslí, do veřejného prostoru. Vím, že bohužel mnohdy vznikaly falešné účty ve snaze někoho dehonestovat. Týkalo se to i webových stránek. Snad to bude pro mnohé poučením.

„Tahle kauza ve mně vyvolává celou řadu otázek, ze kterých jsem rozpačitý a vidím tam řadu rizik,“ řekl pro ParlamentníListy.cz Miroslav Kalousek. Kauza je podle něj podivná. Jaký je váš názor?

Kauza podivná rozhodně je. Její rozsah, možné promlčení, včetně jejího načasování do období těsně po volbách ve mně vyvolává přinejmenším rozpaky. Spíše si však myslím, že je to jasně řízená snaha o znemožnění vytvoření nové vlády na půdorysu politických stran, které nebudou sloužit cizím zájmům a cizím mocnostem. Jsem už natolik starý a něco jsem i osobně zažil, že vůbec nevěřím na náhodu. Ale pokud vím, už jí prošetřuje Policie ČR, a to je dobře. Věřím, že v tomto případě snad vyšetřovatelé odvedou poctivou a nakonec úspěšnou práci.

Myslíte, že do sestavování vlády zasahuje někdo zvenčí?

Ano, myslím si to. Málokdo ví, že celá dehonestace začala rozhovorem hradního vodiče Petra Koláře s Karolínou Brodníčkovou ze sorosovských Novinek (Seznamu) už v pondělí 6. 10. (rozhovor vyšel 7. 10.) po spolubitcoinisty a dozimetrickými stánkaři prohraných volbách, s nadpisem i obsahem tomu odpovídajícím: SKLÁDÁNÍ VLÁDY SE MŮŽE VYVINOUT PŘEKVAPIVÝM ZPŮSOBEM. Dovolím si pár citací Petra Koláře, a kdo používá zdravý selský rozum, tak si úsudek může udělat sám.

Petr Kolář (P.K.): „Já bych byl na místě pana Okamury opatrný, existují tu jiné možné vývoje a alternativy“

P.K. „Nejsem prognostik, ale na politické scéně by mohly nastat různé pohyby. Už jsem zaznamenal některé výkřiky z nitra ODS, jsou tu i lidovci, kteří oproti svým třem procentům podpory mají ve Sněmovně šestnáct mandátů…

Je tu nějaká povolební situace, která může vyústit v různé scénáře“…

P.K. „Nedivil bych se, kdyby v jisté fázi vyjednávání přišel někdo ze stávajících vládních stran k panu Babišovi a nabídl mu, že by ho za určitých podmínek, jako je jasné směřování na Západ, jasné ukotvení v euroatlantických strukturách, pokračování podpory Ukrajiny a tak dále, mohl podporovat“…

P.K. „Taková menšinová vláda by měla své výhody i nevýhody. Pan Babiš si toho je vědom. Už jsem slyšel i odhady, že by neměla dlouhého trvání a do dvou let tu máme předčasné volby“…

P.K. „Věřím, že si pan pravděpodobný premiér Babiš vyhodnotí, jak je pro nás muniční iniciativa užitečná, a to jak z hlediska mezinárodního, tak i pro náš domácí byznys“…

P.K. „Já si myslím, že pan Babiš si uvědomuje, že relevantní můžeme být, pokud budeme mít vojenskou sílu a schopnost odstrašit nepřítele. Když to nejde po dobrém, když to nejde diplomaticky, tak tu musí být vojenská síla“…

Podle mého názoru je to slizká až hnusná hra. Od zájmových skupin především válečných štváčů, korupčníků, kterým se sahá do jejich finančních zdrojů, přes novináře, až po bývalé i současné politiky. A jsou do toho bohužel pravděpodobně zapojené i tajné služby, které tyto věci z meritu své činnosti monitorují.

A dopadá to tak, jak popsal renomovaný zpravodajec a bývalý pracovník BISky pan Jan Schneider jako metodu „špinavá slina“.

Jan Schneider (J.S.): „Načasování je zajímavé. Před eurovolbami se proti Turkovi nic neobjevilo, což znamená, že pokus nabořit sestavování Babišovy vlády je důležité tak moc, že je nutno vytáhnout i skrytá esa. Nebo alespoň ta zdánlivá, ne-li dokonce cinknutá či rovnou falešná“…

J.S. „Motoristé ohlásili podání trestního oznámení, takže se věc v režimu trestněprávního vyšetřování potáhne minimálně v řádu mnoha měsíců“…

Ano a to může být pro Andreje Babiše problém, ale zase on si to sám zažil a zažívá dál…

J.S. „Ono vlastně ani není divu, protože atribuce (přisouzení autorství) čehokoliv v digitálním světě je věc nesmírně složitá, ne-li nemožná“… 

J.S. „V této metodě zvané ‚špinavá slina‘ je zřejmě pointa. Na někom ulpí, cosi zmaří, a za čas už případná omluva nikoho nezajímá“…

J.S. „Z logiky věci vyplývá, že by to mohla být nějaká policejní nebo zpravodajská služba. Pak by v okamžiku, kdy autor těchto příspěvků začal být nějak politicky exponovaný, na něčí žádost prostě sesumírovala obsah archivované složky a předala by ji posluhujícím novinářům ke zveřejnění“…

A závěr pana Jana Schneidera snad musí být jasný i těm, kteří nemají jeho zkušenosti: „To by ovšem znamenalo, že by státní bezpečnostní či zpravodajská složka zasahovala do politického dění, čímž by hrubě porušila zákon, a státní zastupitelství v součinnosti s GIBS by tuto variantu měly prošetřit. Už i proto, že by svědčila též o hrubém zanedbání zákonných povinností, neboť by státní organizace shromažďovala indicie o možném páchání trestné činnosti, a nekonala by“… 

J.S. „V případě, že by šlo o padělky, šla by trestní odpovědnost jak za padělateli, tak za médiem, které padělky zveřejnilo ve zřejmém úmyslu ovlivnit politické dění. A Turek by byl slavně z podezření očištěn“…

Přečtěte si pozorně ještě jednou citace Petra Koláře a Jana Schneidera. Nejde o žádnou moji konspiraci, ale jen popis skutečného děje. A dokládá to ještě i text amerického novináře znalého našich detailních procesů Erika Besta z 16. října 2025 ve Fleet Sheet´s:

Bude se příští léto Bezpečnostní informační služba (BIS) ve své výroční zprávě za rok 2025 chlubit, že úspěšně zabránila obratu země směrem ke Slovensku, Maďarsku nebo ještě dál díky sofistikované informační – či dezinformační – operaci proti nově zvolenému poslanci Filipu Turkovi zahájené týden po sněmovních volbách? BIS a další zpravodajské služby jsou v podstatě jediní, kdo jsou schopni „shromáždit všechno a uchovat to navždy“, takže největší otázkou je, která ze služeb poskytla kompromitující materiál Deníku N. Kdyby to byli Rusové, ředitel BIS Michal Koudelka by bezesporu vydal jedno ze svých slavných prohlášení o stopách vedoucích do Ruska, neboť jedním z deklarovaných úkolů BIS je bránit se pokusům o ovlivňování veřejného mínění. Kampaň proti Turkovi takovým pokusem bezpochyby je, ale Koudelka nápadně mlčí. Nabízí se tedy vysvětlení, že pokud „jde o všechno“, zpravodajská operace proti politicky nekorektnímu českému občanovi je oprávněná.

Řeší se i nominace Petra Macinky na ministerstvo životního prostředí. „Macinka je prázdná schránka. Je to takový malý český člověk, který má zapotřebí vyjet obrovský autem na Hrad,“ řekl o něm Miroslav Patrik, předseda organizace Děti Země. Ekoaktivistům Macinka vadí. A vám?

Znám Petra Macinku řadu let a přirovnání k „prázdné schránce“ v souvislosti s ním považuji nejen za nepatřičné, ale současně i hloupé. Navíc vzhledem k tomu, že ho vyslovil předseda Dětí země, jsem si jistý, že bylo motivováno jen a pouze obyčejnou lidskou zlobou a nenávistí. Permanentní zatrpklost a útoky na všechny, kteří netleskají ve skutečnosti této nenávistné, komunisticky pomatené ideologii těchto údajných „zachránců planety“, jsou i v naší zemi přece jedním z evergreenů dnešní doby. Paradoxně tito tzv. „zachránci planety“ nechrání přírodu kolem nás jako takovou, ale především zabraňují tomu, aby se pomáhalo lidem, kteří pomoc skutečně potřebují, jako jsou malé děti a staří lidé po celém světě. Kritikové falešného náboženství enviromentalismu jsou paradoxně více humánní, neboť vidí potřebu pomáhat teď a nikoliv za 100 let.

Pan Macinka je úspěšný manažer, který dle mého názoru ministerstvo zvládne uřídit a vnést na něj aspoň trochu zdravého rozumu. Když mohla být ministryní provozovatelka penzionu či traktorista, tak proč ne manažer? Problém dnešní doby je navíc ten, že se proti vám bude vždy někdo stavět do opozice. Kdyby pan Macinka na Hrad přijel na kole, ozve se jiná část společnosti a bude před ním varovat a častovat ho zase jinými nálepkami. Odmítám tvrzení, že by byl hrozbou pro naši přírodu. On je totiž velký rozdíl mezi reálnou péčí o životní prostředí kolem nás – a falešnými, velikášskými a podvodnými gesty jako je Green Deal, podpora elektromobility, zavírání uhelných a někde i jaderných elektráren či zavádění absurdních emisních povolenek.

Ožil spolek Milion chvilek pro demokracii. Jejich práce se zaměřuje hlavně na Babiše, Turka a Macinku. Čekáte, že se vrátí protibabišovské demonstrace?

To opravdu netuším, je to možné. Je to možné. Právo na demonstraci a svobodné shromažďování je stále ještě naší základní občanskou svobodou a lidé mohou demonstrovat proti čemu chtějí. Pokud k tomu ale dojde, rád bych jejich organizátorům připomněl, že demokracie od svého vzniku žila a žije ze svobodných a regulérních voleb. Ty poslední v České republice proběhly 3. a 4. října letošního roku, zúčastnilo se jich téměř 70 % voličů, kteří se vyjádřili tak, jak se vyjádřili. Pokud někdo chce organizovat demonstrace proti výsledkům těchto voleb, neměl by se prezentovat jako ochránce demokracie. Naopak, měl by férově přiznat, že útočí na výsledky svobodných a regulérních voleb, a tedy útočí na samu podstatu demokracie v České republice.

V rámci nové vlády má vzniknout ministerstvo sportu a prevence. Řídit by ho měl Boris Šťastný z Motoristů. K čemu nové ministerstvo přispěje?

Vzhledem k tomu, že jsem se sportu věnoval celý život jak aktivně, tak i organizátorsky, vznik této instituce neodmítám. Pohyb, pokud možno na čerstvém vzduchu, sport a další činnosti hlavně pro děti, je nejlepší zdravotní prevencí. A je co napravovat jak po covidismu, tak i po posledním ministrovi školství. Dokázal bych si samozřejmě představit rozpočtově zodpovědnější formu existence tohoto úřadu, ale s tím už asi nic nenaděláme.

Převzato z Parlamentníc listů

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

doc. Ing. Miroslav Ševčík, CSc.

doc. Ing. Miroslav Ševčík, CSc.

Novinky

Nejnovější video

Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.

Konzistence místo pokrytectví

Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.

Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.

Obrana podnikatelů a trhu

Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.

Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.

Polsko jako lepší model

Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.

Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.

ETS2 a odpor vůči přemíře regulace

Další část debaty se stočila k emisním povolenkám ETS2. Vondráček se zde držel svého dlouhodobého postoje, že systém emisních povolenek je jen jinou formou zdražování života lidí a oslabování konkurenceschopnosti ekonomiky. Jeho argument nebyl jen ideologický; opakovaně vysvětloval, že vyšší náklady pro domácnosti a malé a střední podniky dopadnou především na ty, kdo mají nejmenší prostor se bránit. Pro české prostředí jde o srozumitelnou a politicky silnou linku.

Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.

Veřejnoprávní média a právo veta

Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.

Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.

Oblíbené štítky

doc. Ing. Miroslav Ševčík, CSc.

doc. Ing. Miroslav Ševčík, CSc.

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31