Musíme to zastavit! Jinak větrníky postaví i navzdory místnímu referendum či územnímu plánu

Zákon o akceleračních zónách pro výstavbu větrných elektráren ohrožuje místní demokracii a ignoruje vůli občanů. Pokud ho nezastavíme, větrníky mohou vyrůst i proti referendům a územním plánům obcí. Jako právník a poslanec vím, že toto je neústavní centralizace moci, kterou musíme odložit nebo zrušit – navzdory tlaku z EU.

V posledních měsících se v České republice rozvířila debata o zákonu č. 249/2025 Sb., o urychlení využívání některých obnovitelných zdrojů energie, známém jako ZOZE. Tento zákon, který vstoupil v platnost 1. srpna 2025, představuje nebezpečný precedens v české legislativě. Pod rouškou plnění evropských cílů v oblasti obnovitelných zdrojů energie (OZE) umožňuje stavět větrné elektrárny (VTE) i navzdory jasně vyjádřené vůli místních obyvatel, ať už prostřednictvím referend nebo územních plánů obcí. Jako předseda Svobodných a poslanec Parlamentu ČR vidím v tomto zákonu zásadní porušení principů ústavního pořádku, místní samosprávy a ochrany životního prostředí. Musíme to zastavit, než bude příliš pozdě.

ZOZE přenáší rozhodování o vymezení tzv. akceleračních oblastí (AO) na státní úroveň, konkrétně do Územního rozvojového plánu (ÚRP) a Zásad územního rozvoje krajů (ZÚR). Obce a kraje jsou tak nuceny převzít tyto oblasti do svých územních plánů, aniž by měly skutečný vliv na proces. To znamená, že i když občané v místním referendu jasně odmítnou výstavbu VTE, jako se to stalo v Černovicích na Vysočině, investor může projekt prosadit díky státnímu schválení.^[1] Právní analýza zákona od renomovaných právníků Venduly Zahumenské a Davida Zahumenského jasně ukazuje, že ZOZE oslabuje systémovou ochranu krajiny a omezuje účast veřejnosti na rozhodování o zásazích do životního prostředí.^[2] Tento přístup je v přímém rozporu s Aarhuskou úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k spravedlnosti ve věcech životního prostředí, kterou Česká republika ratifikovala a která je součástí našeho právního řádu.

Navíc ZOZE zjednodušuje procesy povolování, což vede k oslabení posouzení vlivů na životní prostředí (EIA/SEA). V akceleračních oblastech je EIA povinné jen výjimečně, což otevírá dveře k nevratným škodám na biodiverzitě – například k zabíjení ptáků a netopýrů, jak upozorňujují stanoviska krajských úřadů Vysočiny a Jihočeského kraje.^[3] Krajské úřady v těchto dokumentech požadují vyloučení několika AO kvůli migračním koridorům ptáků a nedostatku ornitologických průzkumů, což potvrzuje, že stát ignoruje lokální znalosti a rizika. Smlouvy Ministerstva životního prostředí (MŽP) s firmami jako DHP Conservation na posouzení AO jsou navíc netransparentní – přílohy jsou začerněné a procesy zpožděné, jak ukazují oficiální sdělení krajů.^[4]

Nebezpečí ZOZE se netýká jen přírody, ale i zdraví obyvatel. Větrné elektrárny generují nízkofrekvenční hluk (LFN) a infrazvuk, který může způsobovat zdravotní problémy, jako migrény nebo poruchy spánku. Francouzský precedens z roku 2024, kdy Conseil d’État zrušil hlukové protokoly pro VTE kvůli procedurálním vadám a ignorování LFN, vede k paralýze výstavby ve Francii a slouží jako varování pro ČR.^[5] Podle komplexní analýzy Vladimíra Šefrny k revizi EU taxonomie by měla být TSC zpřísněna, včetně povinného měření LFN podle ISO 1996-1:2016 a minimálních odstupů 1,5 km od obydlí.^[6] Navíc lopatky VTE obsahují toxické látky jako PFAS, které kontaminují životní prostředí, jak upozorňuje nedávný článek v Epoch Times.^[7] Tyto rizika ZOZE bagatelizuje, což je v rozporu s principem prevence podle čl. 191 Smlouvy o fungování EU (SFEU) a Listinou základních práv a svobod ČR (čl. 35 – právo na příznivé životní prostředí).

Kritika ZOZE se odráží i v odpovědích krajských úřadů na žádosti spolků jako Hlas krajiny. Vysočina a Jihočeský kraj potvrzují, že nepřipravují vymezení AO kvůli chybějícím podkladům od ministerstev a nesouladu s místními plány jako Strategie ochrany krajinného rázu (SOKR).^[8] Smlouvy Ústavu územního rozvoje (ÚÚR) s firmami jako ASITIS na hodnocení vlivů Změny č. 2 ÚRP ukazují zpoždění kvůli nedodání biologických hodnocení od MŽP, což jen podtrhuje chaotický proces.^[9] Všechny tyto prvky ukazují, že ZOZE není o udržitelné energetice, ale o ideologické akceleraci na úkor místních komunit.

Závěr

ZOZE je špatný zákon, protože porušuje principy místní demokracie, oslabuje ochranu přírody a zdraví a centralizuje moc v rukou státu, což je v rozporu s Ústavou ČR (čl. 100 – samospráva) a EU právem. Ignoruje referenda, jako v Černovicích, a umožňuje stavět VTE navzdory územním plánům obcí, což vede k nevratným škodám – od ztráty biodiverzity přes zdravotní rizika LFN až po kontaminaci PFAS. Navíc oslabuje EIA, což je v přímém rozporu s principem prevence a Aarhuskou úmluvou. Musíme jeho platnost odložit, přepsat nebo zrušit – a to navzdory Směrnici RED III. Tuto směrnici lze implementovat udržitelněji, s respektem k lokálním zájmům, bez rizika porušení základních práv. Jako poslanec vyzývám vládu, Parlament i občany: Zastavme tento nebezpečný experiment, než zničí naši krajinu a svobody. Připojte se k petici a podpořte revizi – naši demokracie si to zaslouží!

Poznámky pod čarou

Dopis spolku Hlas krajiny ze dne 24. 11. 2025, adresovaný SMS Kraje Vysočina: Odkaz na dokument.
Právní výklad zákona č. 249/2025 Sb. od Mgr. Venduly Zahumenské, Ph.D., a Mgr. Davida Zahumenského, 2025: Odkaz na dokument.
Stanovisko Krajského úřadu Vysočina ze dne 22. 10. 2025 k AO v okrsku E: Odkaz na dokument; Stanovisko Jihočeského kraje ze dne 20. 8. 2025 k Změně č. 2 ÚRP: Odkaz na dokument.
Smlouva MŽP s DHP Conservation s.r.o., evidenční č. 250226, 2025: Odkaz na dokument.
Komparativní analýza Francie a ČR k RED III od Realistická energetika a ekologie, z.s., 2025: Odkaz na dokument.
Stanovisko Vladimíra Šefrny, LL.M., k revizi EU taxonomie, Ref. Ares(2025)9926351, 12. 11. 2025: Odkaz na dokument.
Článek „Akcelerovaná cesta do pekla může vést i na lopatkách větrných elektráren“ v Epoch Times, 25. 11. 2025: Odkaz na článek.
Odpovědi Krajského úřadu Vysočina ze dne 19. 11. 2025 a Jihočeského kraje ze dne 14. 11. 2025 na žádost Hlas krajiny: Odkaz na dokument Vysočina; Odkaz na dokument Jihočeský kraj.
Smlouva ÚÚR s ASITIS s.r.o. č. 27/2025 a dodatek č. 1, 2025: Odkaz na dokument.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Další články autora >

Novinky

Zelenější Praha 11 začíná před domem

5. 10. 2026

Svobodní Praha 1

30. 9. 2026

Svobodní Praha 11

29. 9. 2026

Dočkáme se opravy kašny u OC Blankyt?

28. 9. 2026

Obnovený fotbal v Lomu píše nový příběh: Šestiletou pauzu střídá nadšení a stovky fanoušků v hledišti

27. 9. 2026

Klimatický plán Prahy: drahý experiment s účtem pro město a jeho obyvatele

26. 9. 2026

Vondráček v Interview ČT24: Víc mluvit o míru, dvakrát měřit a jednou řezat, výdaje se nerovnají bezpečnosti

25. 9. 2026

Nejnovější video

Interview ČT24 s moderátorem Danielem Takáčem mělo být zpovědí k projevu prezidenta Petra Pavla na valném shromáždění OSN, ve skutečnosti se ale proměnilo ve čtvrthodinový výslech, v němž moderátor opakovaně tlačil hosta k jednoslovným odpovědím. Libor Vondráček, předseda Svobodných a místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti, se do této hry nenechal vtáhnout. Na otázky odpovídal klidně, s právnickou přesností a s argumenty, které se v televizních debatách o bezpečnosti objevují jen zřídka.

Hned na úvod bez vytáčení potvrdil, že agresivita jakékoliv velmoci, včetně Ruska, je hrozbou pro bezpečnost, a to zejména pro menší státy, které velmocemi nejsou. Zároveň ale upozornil na věc, kterou si mnozí diváci jistě uvědomují také: v projevech světových lídrů zaznívá slovo válka mnohem častěji než slovo mír. Vondráček připomněl, že všechny války, včetně těch světových, nakonec skončily u jednacího stolu, a proto je potřeba o mír aktivně usilovat, nikoli neustále vyvolávat dojem, že České republice bezprostředně hrozí válka. To podle něj není pravda a strašení veřejnosti nikomu nepomáhá.

Když se ho moderátor zeptal, čím k ukončení války přispěl on sám, odpověděl věcně a bez nafukování vlastní role. Zahraniční politiku podle ústavy vede ministerstvo zahraničí a nejvyšší ústavní představitelé, poslanec na to mandát nemá. Jeho příspěvkem je snaha neeskalovat situaci, a to i ve veřejné komunikaci. Připomněl bývalou ministryni obrany Janu Černochovou, která po dopadu rakety na polské území začala na sociálních sítích psát téměř o třetí světové válce, a doporučil učit se spíše od rakouské diplomacie. Bezpečnost podle něj není soutěž o to, kdo se vyjádří první a bombastičtěji. Platí staré pravidlo: dvakrát měřit, jednou řezat.

K roli Číny, kterou prezident Pavel vyzval k pomoci s ukončením války, zaujal Vondráček střízlivý postoj. Přiznal, že konkrétní výsledky čínské snahy nevidí, ale dodal podstatnou věc: konkrétní výsledky nevidíme u nikoho, jediné, kdo o mírových jednáních alespoň otevřeně mluví, jsou Spojené státy. Možnou čínskou strategii viděl v tom, že nedodává zbraně žádné ze stran, a tím konflikt neeskaluje. K prezidentově větě, že čím je země mocnější, tím větší nese odpovědnost, doplnil přesnou právní logiku: odpovědnost nese v první řadě ten, kdo jedná. Za překročení ukrajinských hranic odpovídá Rusko, stejně jako za invazi do Iráku v roce 2003 bez mandátu Rady bezpečnosti odpovídala vláda Spojených států. Jde o konzistentní měřítko, které neuhýbá podle toho, o koho se jedná.

Tuto nestrannost prokázal i u Donalda Trumpa. Přestože přiznal, že s mnoha jeho větami souhlasí, výrok o tom, že někdo může někoho poslat do pekla, označil za špatný slovník, který na půdu OSN nepatří. K reformě OSN pak nabídl jasnou vizi: organizace vznikla po druhé světové válce proto, aby pečovala o mír, a to má zůstat jejím hlavním úkolem. Nemá rozšiřovat pravomoci o pandemické úmluvy WHO ani prosazovat zelené ideologie. Zároveň ale Vondráček realisticky upozornil, že větším ohrožením pro každodenní život Čechů je dnes centralismus Evropské unie, který má nad naším životem mnohem větší moc než OSN.

U otázky, zda zrušit právo veta stálých členů Rady bezpečnosti, ukázal, že uvažuje o krok dál. Formálně by šlo o škrtnutí pár slov, jak namítal moderátor, jenže prakticky by to mohlo vést k tomu, že Čína a navázané země BRICS z OSN odejdou a velmoci přestanou spolu mluvit úplně. OSN má cenu právě jako místo, kde se politici mohou setkávat, aniž by je někdo a priori z něčeho obviňoval. V této souvislosti připomněl pokrytectví kolem cest do Číny: zatímco Ursula von der Leyenová tam za posledních deset let byla asi pětkrát, česká delegace vyvolala doma poprask.

K NATO se Vondráček vyjádřil zcela jednoznačně. Pro něj je důležité, aby platily články čtyři a pět Severoatlantické smlouvy, a na přímou otázku odpověděl, že je připraven hlasovat pro vyslání českých vojáků na pomoc spojenci, pokud bude zjevné, že probíhá otevřený válečný konflikt. Kdyby někdo zaútočil na nás, také očekáváme, že nám spojenci přijdou na pomoc. Zároveň ale rozlišil skutečnou obranu od zneužívání článku pět a připomněl Afghánistán, kde čeští vojáci přišli o život, a dnešní režim tam rozhodně není lepší než ten předchozí. Jde o poučení z historie, nikoli o zpochybňování aliance.

Profesionalitu prokázal i ve chvíli, kdy mu moderátor předložil výrok slovenského premiéra Roberta Fica, že nechce, aby se Slovensko stalo součástí vojenského konfliktu kvůli nějakému článku pět. Místo aby se nechal vtáhnout do komentování citátu vytrženého z kontextu, Vondráček férově uvedl, že výrok neslyšel a nezná jeho kontext ani tón. Přesto dodal, že on sám by na Ficově místě volil jiná slova. Taková odpověď není vytáčením, ale projevem odpovědnosti politika, který nechce hodnotit cizí slova, dokud si je sám neověří.

Nejostřejší část rozhovoru se týkala hybridní války a důvěry v tajné služby. Vondráček uvedl, že Rusko vede hybridní válku proti NATO, což se dotýká i Česka, a že nejlepší obranou je pravdivá komunikace vlády. Na naléhání, zda bere za fakt vše, co řeknou tajné služby, odpověděl jako právník: nečiní tak automaticky a pro označení něčeho za fakt uplatňuje podobně přísná kritéria jako trestní řízení. Jako příklad uvedl útok na Nord Stream, kde se to, co se zpočátku prezentovalo přesvědčivě jako fakt, po letech vyšetřování ukázalo jinak. Připomněl, že pachatele lze stíhat i v nepřítomnosti, jak se to děje u válečných zločinců, a pokud jsou u Vrbětic jmenováni konkrétní lidé, mělo by to vést k soudnímu řízení, stejně jako tomu bylo po 11. září. Nejde o nedůvěru ke státu, ale o požadavek na právní stát.