Rozhovor s energetikem Ivanem Noveským ukázal, jak drahá byla česká cesta k zelené ideologii

V rozhovoru Michala Jandy s dlouholetým energetikem Ivanem Noveským, který stavěl podzemní zásobníky plynu a vedl Energetický regulační úřad, padla čísla, která se v mediálním mainstreamu obvykle neobjevují, a právě proto stojí za pozornost. Noveský totiž nemluví o energetice jako o politickém tématu, ale jako o oboru s vlastními fyzikálními a ekonomickými zákony, které se podle něj v posledních dvou desetiletích čím dál víc podřizují ideologii.

Za klíčový moment označil rok 2007, kdy Evropská unie nařídila takzvaný unbundling, tedy rozbití velkých energetických firem na menší celky. Podle Noveského to rozsekalo dřív ucelený systém výroby, přenosu a distribuce elektřiny a nastartovalo zdražování, které pak pokračovalo. Zatímco v roce 1996 stála průměrná domácnost za elektřinu kolem koruny za kilowatthodinu, dnes je to zhruba osminásobek. Druhým zlomem byl rok 2010, kdy se rozjel solární boom, na jehož důsledky se doplácí dodnes, výkupní ceny elektřiny z tehdejších solárních elektráren dosahují 16,70 korun za kilowatthodinu, zatímco jádro vychází na 0,24 korun a uhlí za 0,4 Kč, i s emisními povolenkami, na zhruba 2,10 Kč.

Nejsilnější část rozhovoru patřila kritice emisních povolenek, které Noveský označil za spekulativní cenný papír bez skutečné vazby na životní prostředí, jehož cena se navíc určuje na burze, a ne podle skutečných nákladů. Připomněl, že z výnosů profitují především zahraniční penzijní fondy, které povolenky vlastní a s nimi obchodují, a že reálný dopad na českou ekonomiku je opačný než deklarovaný cíl, tedy odchod průmyslu a růst takzvané energetické chudoby, kterou podle citovaných odhadů pociťuje až třetina české populace.

Zajímavý byl i technický pohled na obnovitelné zdroje. Podle dat, která Noveský citoval z prvního čtvrtletí letošního roku, tvořily solární a větrné elektrárny 22 procent instalovaného výkonu v Česku, ale vyrobily jen 4 procenta skutečné elektřiny, což ukazuje na jejich nespolehlivost coby takzvaných občasných zdrojů. V debatě padla i konkrétní příčina loňského červencového výpadku sítě, přetěžované vedení mezi rozvodnami v kombinaci s nedostupností jednoho bloku v Ledvicích, což podle Noveského ukazuje, jak blízko limitům se přenosová síť už dnes pohybuje.

Rozhovor se dotkl i plynu a dovozní závislosti po odstřižení od ruských dodávek přes Ukrajinu. Noveský vysvětlil rozdíl mezi klasickým potrubním plynem, kterého dnes k Česku neteče nic, a zkapalněným LNG, které si evropské státy podle něj bez větších rozpaků nadále kupují přímo od ruských dodavatelů. Otevřeně řekl, že z odstřižení Evropy od ruského plynu paradoxně nejvíc profitují Spojené státy, jejichž dražší břidlicový plyn se díky vyšším evropským cenám stal konkurenceschopným.

Na otázku, jak by řešil energetiku, kdyby měl rozhodovací moc, odpověděl bez váhání: rychlá výstavba dalších jaderných bloků v Temelíně, udržení těžby uhlí jako mostu do doby, než naběhnou nové reaktory, a odklon od bateriových úložišť, která podle něj nemají surovinovou budoucnost, ve prospěch osvědčených přečerpávacích vodních elektráren. Nezůstal jen u kritiky Bruselu, upřesnil, že samotná evropská směrnice RED III i český zákon 249/2025 předepisují umisťovat nové solární a větrné projekty primárně na střechy a nezemědělskou půdu, jenže realita je opačná, podle jeho čísel je v souladu s pravidly umístěno jen pět procent takzvaných akceleračních zón.

Noveský se v rozhovoru nevyhnul ani technickým a bezpečnostním rizikům spojeným s větrnými elektrárnami, která se v politické debatě obvykle neřeší. Podle jeho slov konce lopatek moderních turbín dosahují rychlosti až 300 kilometrů v hodině a jejich otěr uvolňuje do půdy toxické částice pryskyřice, pro které dosud neexistuje způsob dekontaminace. Ještě konkrétnější byl u požární bezpečnosti, český hasičský záchranný sbor má u dvěstěsedmdesátimetrových věží úředně stanovenou takzvanou požární výšku nulovou, tedy fakticky se s hašením ani nepočítá, přestože každá turbína obsahuje kolem 600 litrů syntetického oleje z převodovky.

Stejně věcně se Noveský postavil i k uhlí, které podle něj zůstává nezastupitelné nejen jako zdroj elektřiny, ale i jako surovina pro výrobu oceli, bez koksovatelného uhlí se ocelářský proces karbonizace prostě neobejde. Připomněl, že těžební společnost OKD loni vykázala zisk jen 7 milionů korun, v předchozích letech to byly miliardy, a varoval, že krátkodobá ztrátovost by se neměla stát důvodem k ukončení strategicky důležitého odvětví dřív, než bude mít Česko hotovou jadernou náhradu. Podle jeho slov v české politice dnes chybí lidé, kteří by uměli myslet v horizontu desetiletí jako skuteční národohospodáři.

Zajímavá byla i souvislost, kterou Noveský nabídl k takzvanému Green Dealu, tedy že Čína dnes kontroluje 70 až 80 procent světové výroby neodymových magnetů nezbytných pro větrné turbíny a elektromobily, a evropská zelená politika tak paradoxně posiluje čínskou surovinovou dominanci. Jako protipól zmínil čínský thoriový reaktor v poušti Gobi, který nepotřebuje vodu k chlazení, i britský malý modulární reaktor Rolls-Royce o výkonu kolem 470 megawattů, který je svým rozsahem srovnatelný s modernizovanými bloky v Dukovanech, tedy zdaleka ne tak malý, jak název této technologie napovídá. Zmínil také, že nová smlouva na dukovanský reaktor nakonec připadla jihokorejské firmě, a ne francouzskému uchazeči, jak se dřív čekalo, což může ukazovat směr i pro budoucí financování nových bloků v Temelíně.

Závěr rozhovoru patřil otázce skladování energie. Noveský zdůraznil, že jaderné palivo lze bezpečně uložit až na sto let, zatímco skladovací kapacita plynu je omezená a elektřinu ve velkém měřítku prakticky uložit nelze. Za jediné osvědčené dlouhodobé řešení proto označil přečerpávací vodní elektrárny typu Dlouhé Stráně, na rozdíl od baterií, jejichž životnost je pouhých pět až deset let a na jejichž masové rozšíření podle něj ve světě chybí dostatek surovin. Na závěr vyjádřil obavu z možné budoucí denacionalizace, rozdělení a rozprodeje české energetiky a varoval, že končit s uhlím dřív, než bude jaderná náhrada skutečně připravena, by byla chyba, kterou by zaplatili všichni.

Celý rozhovor byl ukázkou toho, jak vypadá debata o energetice, když se vrátí k inženýrským faktům, cenám a fyzikálním zákonům místo hesel. Noveský sice nešetřil ani americkou administrativu, ani evropské instituce, ale jeho hlavní poselství bylo jednoduché: energetika by měla sloužit ekonomice, ne naopak, a čím dřív se u nás k tomuto principu vrátíme, tím míň to bude bolet.