Lucky Strike Českého rozhlasu

Lucky Strike Českého rozhlasu

Zaznamenali jste, že před pár dny spustil veřejnoprávní Český rozhlas na sociálních sítích
kampaň, která nás má přesvědčit o tom, že platit povinné koncesionářské poplatky za
něco co vůbec nepoužíváme a ani o to nestojíme, má být úplně v pořádku
? Veřejnoprávní
média jsou prý nutným pilířem, bez kterého by se naše mladá demokracie zhroutila v
prach, podobně jako šla k zemi známá bělehradská televizní věž Avala po zásahu pumou
ze stíhačky Tornado.
Nedalo mi to a jsa zvědav na onoho Titána třímajícího na svých znavených bedrech tíhu
veškeré naší demokracie, naladil jsem dnes (26.11.2024) něco po poledni slovutnou
stanici mluveného slova zaměřenou na analytickou publicistiku, aneb ČRo – Plus.
Tento kanál, oháněje se vznešeným heslem „když chcete vedět víc“ má totiž být tím
hlavním veřejnoprávním rozhlasovým štítem, který nás občany chrání před rafinovanými
svody a nástrahami různých nepřátelských propagandistů a dezinformátorů, brousících si
na naši křehkou a bezbrannou demokracii své křivé zuby.
Vyslechl jsem tedy obligátní zprávy o půl a poté se zaposlouchal do komentáře jistého
publicisty, zřejmě velmi dobře orientovaného v reáliích sousedního Polska. Díky němu již
zcela jistě nebudu ani vteřinu tápat v tom, kdo má být v nadcházejících jarních polských
prezidentských volbách tím hodným a kdo naopak tím zlým mužem.
Příspěvek, který následoval, mě však zaujal o poznání více. Redaktorka Iva Pekárková jej
zahájila zkormouceným hlasem, jímž stručně popisovala krušný život své kamarádky –
jakési Lucky, která po návratu z pobytu v Anglii měla čelit rozličným, blíže příliš
nekonkretizovaným protivenstvím své zlolajné a nevděčné rodiny, jež onu reemigrantku
zahrnula přívalem nepochopení, zapříčineným údajně tou skutečností, že nešťastná
slečna Lucie na onom bájném západě příliš nezbohatla.
Kdo má být ona Lucie, čím je její osud důležitý a proč zrovna o ní jako posluchač
potřebujete vědět „když chcete vědět víc“ nebylo z první části příběhu příliš zřetelné.
Smysl příspěvku byl nejasný až do chvíle, kdy redaktorka svůj původně tragicky
zkormoucený hlas přeladila do mírně šibalského tónu, aby národu zvěstovala
pozoruhodné zjištění, že ona většině posluchačů pravděpodobně zcela neznámá Lucka z
toho všeho vlastně nemusí být nikterak smutná, protože jí údajně patří polovina Londýna.
V tom Londýně totiž mají Lucky Casino, Lucky Bingo, ba dokonce i čínskou restauraci
Lucky Park a ono nevýslovné štěstí z „vlastnictví“ nemalé části světové metropole slečně
Lucii trochu kalí, v dnešní progresivní a nezdravému životu nepřející době, pouze klesající
zájem o cigarety značky Lucky Strike.
Abych pravdu řekl, k maximalizaci pocitu trapnosti scházela asi už jen informace o tom, že
ona Lucie je „blondýna z Londýna“. Redaktorce Pekárkové ke cti slouží, že k této ultimátně
kreativní slovesné bombě nakonec nesáhla.
Pozorný posluchač, občan a povinný koncesionář se však po vyslechnutí tohoto
publicistického veledíla musí nutně ptát, jak a čím tato slaboduchá novinařina přispívá k
„poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných
informací pro svobodné vytváření názorů“, či k plnění jiného z úkolů, které našemu
veřejnoprávnímu rozhlasu ukládá skrze § 2 zákon č. 93/1991 Sb. (Zákon o Českém
rozhlasu)?
Není mi ani příliš jasné, jak se díky tomuto příspěvku ubráníme všem těm populistům,
extrémistům, autoritářům, oligarchům či dezolátům, kteří na nás dnes a denně číhají na
každém rohu?
Možná by bylo možné zmíněný příspěvek považovat za vysílání určené menšinám. Leč
zákon výslovně hovoří pouze o menšinách národnostních či etnických, přičemž o vysílání
pro menšinu dospělých, jež svým intelektem zůstala na úrovni žáků druhé třídy základní
školy se nikde nezmiňuje.
Nepředpokládám ani, že by zrovna stanici ČRo – Plus poslouchali školáci odpovídajícího
věku a příslušných mentálních schopností, takže v tomto případě nejspíš nešlo ani o
vysílání pro děti a mládež.
Dovolím si suše předpokládat, že autorka Pekárková mikrofon ve veřejnoprávním studiu
neopotřebovávala jen tak pro nic za nic a za tento svůj publicistický přínos pilíři naší
demokracie dostane asi i něco zaplaceno.
A my si položme otázku – není to náhodou zjevným důkazem, že veřejnoprávní rozhlas
dostává z našich kapes zbytečně příliš mnoho peněz, když musí své vysílání futrovat i
takovýmito obsahově úplně prázdnými nesmysly?


Jiří Svoboda Randula


Pozoruhodný příběh slečny Lucie, jíž patří polovina Londýna si můžete vyslechnout zde: https://plus.rozhlas.cz/iva-pekarkova-lucky-zivot-9360654

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Randula

Jiří Randula

Novinky

Nejnovější video

Debata o plánovaném sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně opustila sněmovní lavice a přesunula se do studia CNN Prima News. Ve středu 14. května se v pořadu 360° střetl poslanec Libor Vondráček, předseda Svobodných a člen výboru pro evropské záležitosti, s bývalým ministrem zahraničí Janem Lipavským (nestraník za ODS). Výsledkem bylo jasné střetnutí dvou nepřekonatelně rozdílných přístupů k témuž historickému i politickému problému.

Lipavský: „S touhle špínou nechceme mít nic společného“

Lipavský hned v úvodu razantně odmítl celou parlamentní debatu jako předem ztracený čas. Opozice se rozhodla sněmovní jednání bojkotovat a svůj postoj obhajoval slovy, že koalice ANO, SPD a Motoristů celou aférou záměrně „překrývá jiné hrozné věci“ – jako jsou EET nebo nový stavební zákon. Sudetoněmecký sjezd označil za přehlídku „německých důchodců“ a celou debatu smetl ze stolu jako zbytečně vyvolané politické divadlo.

Vondráček: Historický kontext se bagatelizovat nedá

Právník a absolvent brněnské Právnické fakulty Vondráček na tuto interpretaci nereagoval rétorickými výpady, ale věcnými argumenty zakotvenými v historické paměti. Připomněl, že sjezd se má konat pouhých několik set metrů od Kounicových kolejí – místa, kde nacisté za druhé světové války uvězňovali a popravovali. Přirovnání k Polsku bylo přitom zvlášť výstižné: „Absolutně si nedovedu představit, že kdyby se Němci rozhodli mít sjezd v blízkosti Varšavy, kde ji sami vybombardovali, polští politici by to takto bagatelizovali.“ Vondráček tak přirozeně přesunul debatu ze sféry emocí do sféry principů a historické logiky.

Sporná otázka veřejného financování

Vondráček v debatě otevřel i méně diskutované, ale o to podstatnější téma: financování celé akce z veřejných zdrojů. Podle jeho slov stojí za organizací sjezdu spolek Meeting Brno, který čerpá peníze z veřejných rozpočtů, přičemž právě brněnská koalice vedená Spolu tyto prostředky poskytuje. Svobodní přitom od počátku důsledně rozlišují mezi soukromým shromážděním a akcí s veřejnou patronací – tu považují za politicky nepřijatelnou, nikoli protože by popírali právo na svobodu shromažďování, ale protože veřejné peníze de facto legitimizují organizaci, jejíž část členské základny poválečné uspořádání zpochybňuje.

Název a identita organizace jako klíčový argument

Jeden z nejpůsobivějších momentů debaty přinesl Vondráčkův argument o samotném názvu organizace. Sudetští Němci jsou podle něj historický konstrukt z roku 1903 – záměrně vytvořená identita těch, kdo chtěli tvrdit, že jsou na území českých zemí utiskováni. „Už jenom z podstaty svého názvu budou vždycky zpochybňovat celistvost českých zemí,“ řekl Vondráček. Porovnání s komunistickým programem roku 1946 přitom nebylo náhodné – varoval před tím, že deklarované postoje organizace a její reálné cíle nemusí být totéž.

Silná slova a jejich meze

Moderátorka Pavlína Wolfová v debatě otevřela i otázku použití pojmu „kolaborant“, který v téže věci použil Jindřich Rajchl. Vondráček se od tohoto označení zřetelně distancoval – nikoli proto, že by považoval postoj opozice za správný, ale protože má za to, že podobná slova prošla „inflací“ a ztratila váhu. Tento moment vystihoval celkový styl jeho vystoupení: věcnost, historická důslednost a odmítání lacině vyhrocené rétoriky – i tam, kde by ji situace zdánlivě svádějícím způsobem nabízela.

Kontext celého sporu

Poslanecká sněmovna přijala 13. května 2026 usnesení vyjadřující nesouhlas s konáním 76. sněmu Sudetoněmeckého landsmanšaftu na území České republiky. Pro hlasovali poslanci ANO, SPD a Motoristů, opozice jednání zcela bojkotovala. Sjezd je plánován na 22.–25. května 2026 v Brně a půjde o historicky první konání podobné akce na území České republiky – dosud se vždy odehrávala v Německu nebo Rakousku. Právě tato symbolická premiéra dává celé debatě rozměr, který přesahuje jednu sněmovní schůzi.

Oblíbené štítky

Jiří Randula

Jiří Randula

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31