28. září v Den České státnosti jsme vyrazili na horu Říp a na ní jsme si připomněli, jak aktuálně znějí slova, které zde zaznívala, před mnoha lety.

„Chceme býti konečně šťastní a svobodni ve vlasti své, jako bývali otcové naši; chceme, aby svobodný a slavný kdysi národ český opět stal se pánem svých osudů a rozhodoval všech věcech svých toliko sám.

Chceme, aby neplatilo v Čechách jiného Zákona, než který vypracuje řádný český sněm.

Chceme, aby tady v Čechách žádná daň nemohla býti ukládána a žádné vojsko sbíráno než po takovémto ústavním snešení sněmu českého.

Proto byl dnešní tábor svolán, aby prohlásil veřejně, že český lid nepřestane nikdy bojovati za sva práva a že nikdy šíje své neskloni pod jho jakékoliv,” připomenul jsem slova našich předků, kteří se pod horou Říp sešli už v roce 1900.

Tito lidé toužili být svobodní občané, a tak si přáli místo povinnosti podřizovat se nadnárodního celku Rakousku-Uhersku, samostatný a nezávislý stát.

Totéž si přejeme i dnes. Prosvobodný i dnes znamená pronárodní, protože euro-obr šlapající po našem štěstí a po našich svobodách je pro nás hůře kontrolovatelný a zastavitelný, než vlastní český vládní obřík, který když se utrhne ze řetězu, může našim svobodám také sám o sobě škodit, ale snáze se mu ubráníme a nebo ho rychleji vyměníme.