INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Schodek státního rozpočtu není jen nějaké fiktivní hausnumero, které se v něm ztratí. Schodek rozpočtu jsou naše budoucí vyšší daně. Jsou to naše peníze vytažené v budoucnu z našich peněženek. „Hrubým odhadem mi vychází, že pan Stanjura možná každému aktivnímu člověku přihodil náklad až cca 20 tisíc korun, který z nás stát vydoluje, a Stanjura bagatelizuje mávnutím ruky. Kolik lidí z nás mávnutí ruky odepíše 20 tisíc korun s tím, že jsou to nepodstatné drobné, o kterých se nepřemýšlí? A my je opravdu zaplatíme,“ říká pro ParlamentníListy.cz Markéta Šichtařová.

Poslanci čtyř vládních stran schválili ve čtvrtek hodinu po půlnoci v prvním čtení státní rozpočet na příští rok, ačkoli mu Národní rozpočtová rada ve svém stanovisku vyčetla, že nadhodnocuje příjmy (z povolenek a odvodů státních firem) a podhodnocuje výdaje (na penze a dotace solárů). Co byste k plánu veřejných financí na rok 2025 uvedla vy?

Nejen, že Národní rozpočtová rada vlády má pravdu v tom, že rozpočet podhodnocuje výdaje na důchody a na solárníky a nadhodnocuje příjmy z emisních povolenek. Tohle všechno by samo o sobě vystačilo na „zapomenutí“ zhruba 50 miliard korun a přiblížení se s deficitem státního rozpočtu zhruba na 290 miliard korun. Ale ještě navíc vláda nejspíš nadhodnocuje růst ekonomiky, což znamená, že daňový výběr bude menší. Takže další řádově možná desítky miliard na nižším daňovém výběru. Myslím, že příští rok se dostaneme s deficitem rozpočtu nad 300 miliard korun.

Zbyněk Stanjura vystudoval obor elektronické počítače na Elektrotechnické fakultě VUT v Brně, tak asi netuší, že na VŠE v Praze se o státním rozpočtu přednášelo jako o nejdůležitějším zákonu roku. I proto mohl pronést, že se chybějící desítky miliard v rozpočtu „ztratí“. Výhrady rozpočtové rady popsal pomocí přepočtu na příkladu rodiny, která plánuje příjmy 20 tisíc korun a hrozí jí, že jí bude chybět 100 korun. Co tomuto připodobnění říkáte a je „zanedbatelných 50 miliard“, jak tvrdí, řešitelná částka? A je stejná bagatelizace – „Upřímně řečeno, mluvíme o pár desítkách miliard z dvou bilionů“ – ze strany premiéra Petra Fialy namístě?

Schodek rozpočtu není jen nějaké fiktivní hausnumero, které se v rozpočtu ztratí. Schodek rozpočtu jsou naše budoucí vyšší daně. Jsou to naše peníze vytažené v budoucnu z našich peněženek. Pokud by skutečně chybělo „jen“ 50 miliard (ale ono bude chybět víc), pak to znamená při deseti milionech obyvatel České republiky zhruba 5 tisíc korun na každého jednotlivého občana, které se panu Stanjurovi zdají zanedbatelné, že je budeme muset zaplatit. A pojďme dál. Ekonomicky aktivních je u nás lidí mnohem méně, jen kolem 5 milionů, protože část populace jsou děti nebo důchodci. Takže to už najednou máme 10 tisíc korun, které se panu Stanjurovi zdají nepodstatné, že je budeme muset z našich daní uhradit navíc. A ještě pojďme dál. Toto je jenom současná hodnota peněz. My budeme ale muset platit i úroky z obsluhy tohoto dluhu.

To je, jako když si vezmete úvěr na 100 tisíc – taky nezaplatíte „jenom“ 100 tisíc, ale 100 tisíc plus všechny úroky a poplatky, takže klidně zaplatíte třeba 130 tisíc korun. Tady je to stejné. I u státního rozpočtu musíme platit obsluhu dluhu. K tomu jsem říkala, že sekyra rozpočtu bude zřejmě mnohem vyšší, než se nyní počítá. Takže celkem mi to hrubým odhadem vychází, že pan Stanjura možná každému aktivnímu člověku přihodil náklad až cca 20 tisíc korun, který z nás stát vydoluje, a Stanjura bagatelizuje mávnutím ruky. Kolik lidí z nás mávnutím ruky odepíše 20 tisíc korun s tím, že jsou to nepodstatné drobné, o kterých se nepřemýšlí? A my je opravdu zaplatíme. Navíc ještě nad rámec toho dluhu, se kterým se už počítá.

V rozpočtu nebudou peníze například na školníky, uklízečky a hospodářky na základních školách, protože je v příštím školním roce budou platit zřizovatelé škol, tedy hlavně obce, i když žádný takový zákon zatím nebyl přijat. Navíc obce a města upozorňují, že ředitel školy má dosud pod sebou třeba školníka, kterému může kdykoli dát úkol. Když teď bude potřebovat něco opravit, bude to řešit přes starostu? A ten bude i rozhodovat o obědech v jídelně? Nebude to trochu chaos? Nebo je to zdůvodnitelné úsporou veřejných peněz (když kuchařky či školníky platí stát, zřizovatelé prý jejich počty neredukují, přitom by to v některých případech bylo efektivní)?

Je to ekonomicky vzato vlastně další manko rozpočtu, se kterým se v podstatě neuvažuje. Bude to nejspíš podobný chaos, jako když se přecházelo na inkluzi a na asistenty pedagogů.

Když si koncem srpna na Zemi živitelce pochvaloval premiér Petr Fiala, že se vytrvalé úsilí vlády o snížení vysokých cen potravin vyplatilo, netušil, že o dva měsíce později bude stát 250 gramů másla skoro sedmdesát korun, takže jeho cena vzrostla od začátku roku o třetinu. Dá se to vysvětlit tím, že „vytrvalé úsilí“ Fialovy vlády o snížení cen ochablo, nebo že na jejím „vytrvalém úsilí“ až tolik nezáleží?

Na „vytrvalém úsilí“ vlády nezáleží vůbec, respektive kdyby vláda nedělala nic, asi by máslo bylo levnější. Kdyby totiž vláda od svého jmenování nedělala nic, nepodepsala by za našeho předsednictví Green Deal, tím by nezdražily až tolik energie, tím by nezdražil celý dodavatelský řetězec, tím by tolik nezdražily potraviny, tím by tolik nezdražilo máslo. Neříkám, že vláda může za 100 procent růstu ceny, ale může za velký díl.

Výrobci potravin a obchodníci se neshodnou na tom, proč k tak prudkému zdražování másla a jiných mléčných výrobků dochází. Mluvčí Potravinářské komory Marek Zemánek vidí důvody v nedostatku mléčného tuku na českém, potažmo evropském trhu, ve zvyšujících se nákladech výrobců, ale také v obchodních přirážkách řetězců. Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza zase tvrdí, že „čeští producenti se čím dál častěji snaží využít situaci a zkoušejí velmi výrazně navyšovat ceny“. Ze statistik vyplývá, že obchodníci zdražili o třicet korun, zatímco výrobci jen o patnáct korun, což Prouza vysvětluje tím, že statistický úřad nezohledňuje různé cenové akce. Lze vůbec zjistit, zda si v tomto případě tzv. mastí kapsu výrobci, nebo obchodníci?

Je to dost bizarní, když prezident Svazu obchodu jde proti byznysu a obviňuje producenty… a je to také dost nechutné, že se někdo, kdo má hájit obchod, snaží kriminalizovat výrobce, kteří se snaží vyrábět i za stávajících ztížených podmínek. Čeští producenti jedou na samé hraně možností. Jestli si pan Prouza ještě nevšiml, český průmysl se stále zmenšuje, protože víc a víc firem bankrotuje. Za drahé máslo mohou vysoké náklady. Za vysoké náklady může centrálně plánovaná ekonomika, kterou Evropa pod rouškou Green Dealu zavádí. Zvykejte si. Jestli tohle zavádění centrální plánované zelené ekonomiky bude pokračovat, jako že asi bude, za chvíli budete mít masny a zelinářství podobně „vybavené“ zbožím jako za socíku. Jestli socík pod praporem marxismu-leninismu, nebo socík pod praporem Green Dealu, to je fuk, socík jako socík.

K žádostem některých rodičů, aby bylo jejich dítě vyňato z vyučování při tématech LGBT, vydalo ministerstvo školství odborný názor, že nesouhlas rodiče s tím, co je na škole vyučováno, není dostatečným důvodem pro to, aby bylo jeho dítě vyjmuto z výuky na část vzdělávání. U jiných témat by nám to přišlo samozřejmé, ale co v takovémto případě, který zavání vnucováním ideologie či konkrétních postojů?

LGBT téma jako jedna ze součástí ideologie ESG, nezavání vnucování ideologie, to JE vnucování ideologie. A zase, představte si, že byste chtěli před rokem 1989 na základě nesouhlasu rodičů vyjmout děti z výuky žvástů o třídním boji a o vítězné říjnové revoluci. Asi byste se se zlou potázali, že? No tak opět říkám: Zvykejme si. Kulisy se mění, metody ideologů a propagandistů zůstávají neměnné.

Převzato z Parlamentních listů