Inflace už zas vystrkuje růžky

Inflace už zas vystrkuje růžky

Češi si za letošní tři čtvrtletí pořídili o 44 procent více nových aut vyrobených v Číně. Mezi elektromobily dokonce podíl čínských aut přesahuje 30 procent. Jak tohle souvisí s inflací? Naprosto zásadně!, píše Markéta Šichtařová.

Statistici přinesli nová čísla o české spotřebitelské inflaci. A výsledek byl docela překvapivý. Sice ne vyloženě šok, ale nepříjemně varovné překvapení ano.

O co šlo: víme, že před pár měsíci se inflace blížila 20 procentům. Poté výrazně poklesla. Přednedávnem dokonce inflace zkrotnula ke 2 procentům, což je cíl, jakého chce dlouhodobě dosahovat i Česká národní banka. Panovalo vesměs přesvědčení, že takhle to už zůstane – minimálně do konce roku. Že inflace je vyřešený problém, který již můžeme smést ze stolu. Jenomže to byl omyl.

Ve skutečnosti během září spotřebitelské ceny meziročně vzrostly o 2,6 %. To bylo o 0,4 procentního bodu silnější tempo inflace než v srpnu. Tak výrazné zrychlení inflace se nečekalo. A například Česká národní banka navíc počítala s inflací jen na hladině 2,3 %. Výsledek už nezachrání ani to, že meziměsíčně spotřebitelské ceny v září klesly o 0,4 %. Pro ekonomické uvažování totiž není ani tak podstatné, co se děje z měsíce na měsíc, ale co se děje z roku na rok. Musíme porovnávat stav k letošnímu září proti stavu k loňskému září.

A co tedy nejvíc přispělo k tomu meziročnímu navýšení hladiny spotřebitelských cen? Byly to hlavně potraviny – i když nejen ony. Ale právě potraviny notně přispěly k nečekaně silnému nárůstu meziroční inflace. Potraviny totiž meziročně podražily poprvé od loňského listopadu, konkrétně o 0,6 %. Například ceny polotučného trvanlivého mléka byly v září oproti loňsku vyšší o zhruba 20 %, másla přibližně o 43 % a čokoládových výrobků o 22 %. To už jsou docela vysoká čísla.

Jistě se zase najde nějaký chytrolín, možná i z vládních řad, který bude chtít tvrdit, že obchodníci si přihazují nemravně vysoké marže a zdražují svévolně“. Ale to není pravda. Od zemědělců, přes zpracovatele zemědělské produkce až po obchodníky všichni svorně hlásí nárůst nákladů, a to zejména z titulu energií, ale i nájemného. Ostatně – přesně to potvrzují i další čísla.

Meziroční inflace totiž už tradičně našla oporu také ve zdražujícím bydlení. Ceny nájemného z bytu konkrétně narostly o 6,4 %. Připlatíme si také za stravovací služby, které podražily o 6,9 % a za ubytovací služby, které zdražily o 8,8 %. Navíc podražily „neřesti“. Ceny lihovin narostly o 5,0 %, piva o 5,1 % a tabákových výrobků o 6,6 %.

Jedinou položkou, která v současné době výrazně brzdí meziroční inflaci, je jen vývoj cen pohonných hmot. Ceny pohonných hmot totiž byly v září meziročně nižší o 11,2 %. Horší je to, že v souvislosti s nárůstem napětí na Blízkém východě v posledních dnech narostla burzovní cena ropy. To se projevuje tak, že koncové ceny pohonných hmot už začínají pozvolna růst. Brždění inflace ze strany pohonných hmot proto nebude v říjnu tak výrazné jako v září.

A je tady další špatná zpráva. Výrazným pomocníkem k brždění inflace byla po velkou část letošního roku vysoká srovnávací základna – prostě ceny byly loni tak vysoké, že čistě statisticky vzato to působilo jako číselná brzda. To už ale přestává platit. I tohle bude dál přiživovat inflaci, společně s potravinami, bydlením, energiemi a cenami pohonných hmot. V závěru roku bude inflace nejspíš koketovat s 3% úrovní, tedy s horní hranicí tolerančního pásma České národní banky. To není možno chápat vyloženě jako úspěch poté, co jsme se několik měsíců snažili inflaci výrazně srazit.

Leckdo by si tedy mohl položit otázku, kde se stala chyba, že inflace není už dávno mnohem vyšší. Chcete znát odpověď? Tady je malá nápověda: Češi si za letošní tři čtvrtletí pořídili o 44 procent více nových aut vyrobených v Číně. Mezi elektromobily dokonce podíl čínských aut přesahuje 30 procent. Jak tohle souvisí s inflací? Naprosto zásadně! Evropa si sama sobě regulací tak zdražila energie a výrobu, že její průmysl se stahuje pryč, Evropané se odklánějí od evropského zboží a evropské zboží zdražuje… I kdyby centrální banka znovu zvýšila úrokové sazby, zelenou regulaci to neodbourá a zboží to nezlevní.

Zdroj: echo24.cz/a/HnaZB/uhel-pohledu-sichtarova-inflace-uz-zas-vystrkuje-ruzky

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31