Gregor: Jak za Heydricha. Úder Pekarové z řad mládeže. A plán odchodu z EU

Gregor: Jak za Heydricha. Úder Pekarové z řad mládeže. A plán odchodu z EU

Mohlo by Vás také zajímat:

„Green Deal se může stát ekonomickou sebevraždou celé Evropské unie,“ domnívá se Matěj Gregor, předseda spolku Odchod.eu, který je přesvědčený o tom, že pokud bychom odpor proti „zelenému údělu“ bojovně prosazovali uvnitř EU, tak bychom mohli pro ČR vyjednat řadu výjimek. Mladý politik ze Svobodných se také opřel do předsedkyně poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové za vyvěšení vlajky EU v jednacím sále. „Za dob sovětské okupace jsme zde neměli vlajky SSSR v Parlamentu. Naposledy za dob Heydricha,“ řekl Gregor, který je přesvědčený o tom, že i po odchodu z Evropské unie bychom zůstali členy NATO, což jakýkoliv příklon k Rusku či Číně vylučuje.

Jak se jako předseda hnutí Odchod.eu díváte na první kroky vlády Petra Fialy. Můžeme od nového kabinetu sledovat tolik proklamovanou změnu?

Prozatím se ukazuje, že až tak velká změna se konat nebude. Selský rozum napoví každému, že koalice pěti různých stran nebude fungovat v úplné harmonii. První kroky byly chaotické a moc neodpovídají té sebejisté kampani, která se vedla. Doufám, že se podaří odvrátit přijetí eura a pracovat na snížení daní. Nové vládě běží čas a já nevnímám, že by její podpora rostla.

Složení vládní koalice dává tušit, že se nový kabinet zaměří spíše na upevňování vztahů s Evropskou unií. Vnímáte to také tak?

Rozhodně vnímám a velmi mě to mrzí. Piráti a TOP 09 se dlouhodobě vyslovují pro přijetí eura a pro co největší integraci s EU. Tyto dvě strany se zasazují také o podporu Green Dealu a vytvoření větší závislosti na dotacích. Nemám z toho dobrý pocit, ale na druhé straně vím, že za čtyři roky se toho tolik stihnout nedá. Třeba když voliči těchto stran uvidí „evropskou politiku unie“ v plném rozsahu, tak z toho vystřízliví. 

Mnohé napovídá také text vládního prohlášení, se kterými kabinet získal důvěru v Poslanecké sněmovně. Předpokládám, že jste měl možnost jej prostudovat. Co vám v jeho obsahu vadí nejvíce? A naopak, je něco, za co byste vládu pochválil?

Nechci zatím nic chválit ani kritizovat, protože nevíme, co vláda doopravdy udělá. Kdybych ale měl předpokládat, že své programové prohlášení naplní, tak se nejvíce obávám korespondenční volby a přílišné orientace na EU. Korespondenční volba je velkým nebezpečím pro naši demokracii a v Rakousku i USA se ukázalo, že tudy cesta prostě nevede. Byl bych rád, kdyby se více lidí ozvalo, ale zdá se mi, že toto téma je jaksi upozaděné. Přál bych si, aby se vládě povedlo udělat důchodovou reformu. Do důchodu mám sice ještě padesát let, ale vnímám, v jakém ohrožení jsou nyní senioři. 

Jedním z prvních kroků předsedkyně Poslanecké sněmovny bylo vyvěšení vlajky EU v jednacím sále Sněmovny. Byl to podle vás správný symbolický krok? Co si o tom myslíte?

Bylo to politické gesto, které je Markétě Pekarové velmi vlastní. Jakási symbolika moci, kterou nevnímám jako nic pozitivního. Za dob sovětské okupace jsme zde neměli vlajky SSSR v Parlamentu. Naposledy za dob Heydricha. Nečekal jsem od Markéty Pekarové jiný postup, ale doufám, že toto gesto ji před mnoha lidmi vyobrazí jako političku EU a ne političku ČR.

Markéta Pekarová Adamová se zároveň ostře vymezila proti maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi, kterého přirovnala k českému expremiérovi Andreji Babišovi. Jak hodnotíte tento výrok? Neohrozí podle vás vztahy mezi ČR a Maďarskem, resp. spolupráci v rámci V4.

Určitě to na vztazích s V4 nic dobrého nepřidá. Ten výrok mi nepřijde závadný názorově, jako spíše obsahově prázdný. Je to ukázka velkého amatérismu a velké neprofesionality. Ústavní činitel má zkrátka vědět, který výrok se „hodí říct“ a který by si raději měl nechat každý pro sebe. Když politikovi ujede něco vůči jinému českému politikovi, případně vůči médiím, tak je to stále menší problém, než když paní předsedkyni „ujede“ výrok směrem k jiné zemi. Nám může být úplně jedno, jak dopadnou volby v Maďarsku a nemáme vůbec co komentovat či přirovnávat vysoké ústavní činitele jiné země ke komukoliv.

Neobáváte se přece jen, že V4 bude dřív nebo později otázkou minulosti? Například česko-polské vztahy pro změnu komplikuje spor o důl Turów.

Turów mě mrzí. Sám to mám k hranici s Polskem pár desítek minut jízdy, jsem z Ostravy. Ta situace je pro Českou republiku hrozně nevýhodná, protože Polsko neudělalo žádný ústupek k nápravě. Na druhé straně Polsko věrohodně předložilo, proč nemůže Turów uzavřít. Byl by to pro Polsko obrovský problém. Nejvíce mě na tom mrzí asi to, že spory se sousedskou zemí řešíme formou soudů na Evropském soudním dvoře. Přál bych si, aby se naše vztahy narovnaly. Poláky i Maďary čekají volby a poté uvidíme, jaká chuť pokračování ve V4 nakonec bude. 

S Novým rokem se ujala předsednictví Evropské rady Francie, která chce posílit soběstačnost Evropské unie i přijmout zásadní klimatické a digitální normy. Jsou to podle vás správné priority, na které bude muset v polovině roku navázat právě Česká republika?

Na papíře zní vždy všechno sympaticky, stejně jako „posílení soběstačnosti EU“. Já jsem přesvědčený, že by se Evropská unie měla zaměřit na co nejrychlejší řešení energetické krize a začít se na Green Deal dívat skutečně realisticky. Ještě jsme se ani nepustili do naplnění „Zeleného údělu“ a už vystartovaly ceny emisních povolenek a energií do neskutečných výšin. Evropská unie, chce-li být prospěšná, musí řešit problémy realisticky a ne ideově.

Francii však v dubnu letošního roku čekají velmi sledované prezidentské volby. Očekáváte od jejich výsledku nějaký zásadnější průlom do směřování EU?

Vůbec si netroufnu předvídat, jak volby dopadnou. Držím palce Marine Le Pen a bedlivě se snažím sledovat průzkumy. Pokud skutečně Le Pen vyhraje, tak očekávám velké změny ve vztazích vůči EU a migrační politice. Francie by získala silný mandát. Francie je poloprezidentská republika a to, kdo je zrovna prezidentem, hraje obrovskou roli v její zahraniční i tuzemské politice. Překvapuje mě, že Emmanuel Macron je i přes velké problémy, které Francii potkaly, stále jedním z favoritů prezidentských voleb. I on však musel pootočit ze svých názorů a začal do značné míry kopírovat rétoriku svých kritiků. 

V České republice vyvolává v posledních měsících velkou polemiku, jestli máme jako stát možnost uniknout před evropským Green Dealem. Jak to vidíte vy?

Musela by mezi českými politiky panovat velká shoda, že Green Deal přijmout nechceme. Pokud bychom tento názor bojovně prosazovali uvnitř EU, tak věřím, že bychom mohli vyjednat řadu výjimek, na které nyní můžeme zapomenout. Vždy jsou možnosti, za které stojí bojovat a vzdávat se bez boje je nesmysl. Budeme předsedající zemí a jestli z toho máme něco vytěžit, tak to rozhodně není větší evropská integrace. Máme příležitost poukázat na to, že Green Deal se může stát ekonomickou sebevraždou celé Evropské unie a že musíme jednat zodpovědněji. Ano, přírodu je třeba chránit, ale Green Deal nereflektuje současnou situace ve světě ani v Evropě.

Váš spolek prosazuje odchod z Evropské unie. Asi nejsem první, kdo se vás ale zeptá na to, jestli odchod z EU by pak neznamenal příklon k jiným velmocem, např. Rusku či Číně.

Česká republika je v srdci Evropy, a tak to vždy zůstane. V naší historii se střídaly extrémy, při kterých jsme patřili pod diktaturu Německa a následně Sovětského svazu. Já jsem přesvědčený, že dnes předáváme Evropské unii až příliš velkou roli na to, abychom se mohli nazývat suverénní zemí. Měli bychom se snažit budovat dobré vztahy napříč celým světem, se všemi zeměmi. V žádném případě nemůžeme být servilní vůči kterékoliv velmoci. I po odchodu z Evropské unie bychom zůstali členy NATO, což jakýkoliv příklon k Rusku či Číně vylučuje.

A ještě jeden podobný dotaz. Ekonomika ČR je velmi proexportně založená. Neznamenal by odchod z EU také zásadní ochromení našeho hospodářství?

Odchod z Evropské unie by neznamenal zmrazení všech obchodních vztahů. Podporuji plánovaný odchod z Evropské unie, kterému by dle mého názoru měla předcházet řada vyjednávání. Českou republiku není možno z mapy vymazat, stejně jako my nemůžeme vymazat zbytek Evropy. Rozhodně by v krátkodobém horizontu naše hospodářství utrpělo. Je třeba ale myslet na to, že Česká republika by svým odchodem byla osvobozena od řady regulací a zákazů, které nás v některých směrech ekonomicky brzdí. Myslím si, že při všech ekonomických nesmyslech, které EU ve své budoucnosti plánuje (viz. Green Deal), by se Česká republika mohla po svém odchodu stát ekonomickým tygrem. 

Matěj Gregor, člen Republikového výboru Svobodných, předseda spolku Odchod z. s.

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Matěj Gregor

Matěj Gregor

zastupitel Vítkovic a Moravskoslezský krajský předseda

Novinky

Nejnovější video

Nedělní debata Lukáše Dolanského u jednoho stolu posadila Radka Vondráčka z ANO, Jiřího Pospíšila z TOP 09, Alexandra Vondru z ODS a Libora Vondráčka, předsedu Svobodných. Právě Libor Vondráček, jehož nezaměňovat s poslancem ANO stejného jména, se v hodinové debatě prosadil ne hlasitostí, ale tím, že u dvou nejsložitějších témat, střetu zájmů a vlastního zákona o pravomocích prezidenta, dokázal nabídnout přesnější argument než všichni ostatní kolem stolu.

V úvodní části o možném střetu zájmů Andreje Babiše, kde se Pospíšil a Vondra přetahovali s Radkem Vondráčkem o desítky a miliardy korun, zůstal Libor Vondráček nad politickým handrkováním. Připomněl výrok Jaroslava Kubery, že dotace by měly být trestným činem, minimálně sprostým slovem, a rovnou dodal, že kdyby dotace neexistovaly, nikdo by u stolu neřešil hodiny diskuzí o tom, kdo je v konfliktu zájmů. Šlo o řízný, ale věcný komentář, který posunul debatu od osobních útoků k podstatě problému.

Na dotaz, zda riziko nakonec nezaplatí čeští občané, odpověděl Vondráček jasným rozlišením kompetencí: ministerstvo spravedlnosti je dohledový orgán podle českého zákona, a to, že Evropská komise má jinou, širší definici střetu zájmů, je realita, se kterou je třeba počítat, ale neznamená to automaticky prohru. Zdůraznil princip, že pravidla pro vyplácení dotací musí platit stejným metrem pro všechny aktéry na území republiky, bez výhod pro premiéra i bez výhod proti němu, což je přesně ten typ nestranného postoje, který v ostré předvolební atmosféře ostatním hostům u stolu chyběl.

Když se debata přesunula k technickým rozdílům mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi, Vondráček doplnil argumentaci Radka Vondráčka o důležitý detail: pokud by v budoucnu vznikla prokázaná pohledávka státu vůči firmě z nesprávně vyplacených prostředků, je jednou z podmínek nárokových dotací i to, že firma nemá vůči státu nesplacené závazky, takže stát má nástroj k započtení dlužné částky i u dotací, které jinak automaticky náleží. Šlo o konkrétní, prakticky použitelnou informaci, nejen politické ujišťování.

Nejsilnější část večera ale patřila obhajobě zákona, který sám Vondráček prosadil ve sněmovně a který nedávno přehlasoval veto Senátu, totiž zákona, jenž prezidentovi odebírá pravomoc jmenovat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací. Zatímco Pospíšil, Vondra i moderátor Dolanský ho tlačili k přiznání, že jde o pomstu prezidentu Pavlovi, Vondráček zůstal u právního jádra věci: podle článku 44 Vídeňské úmluvy jsou prezidentskými velvyslanci pouze ti, kteří jsou přijímáni hlavou jiného státu v rámci bilaterálních vztahů, zatímco vedoucí stálých delegací se předkládají vedoucímu mezinárodní organizace a jejich listiny podepisuje ministr zahraničí, nikoli prezident. Na podporu svého výkladu citoval tři nejčastěji zmiňované komentáře k ústavě, které jeho interpretaci potvrzují, a odmítl, že by šlo o svévolné rozšíření role vlády.

Na tvrdý argument Jiřího Pospíšila, že otázka nikdy nebyla sporná a že to potvrdí devadesát procent ústavních právníků, Vondráček nezačal ustupovat ani se hádat, ale klidně zopakoval, že situaci vyjasňuje pro všechny budoucí prezidenty a vlády, bez ohledu na politickou konstelaci, a otevřeně přiznal, že motivací je i obava z dalšího stupňování takzvaných naschválů ze strany hlavy státu, pokud by získala druhý mandát bez nutnosti obhajoby u voličů. Právě tato kombinace právní argumentace a otevřeně vysloveného politického kontextu působila mnohem přesvědčivěji než snaha ostatních hostů celou věc zredukovat na jedno slovo.

V pasáži o volebním vítězství AfD v Sasku-Anhaltsku pak Vondráček ukázal, že umí kritizovat extremismus konzistentně na obě strany politického spektra. Připomněl teroristický útok v Pardubicích spojený se Stiftung Rosy Luxemburgové a ptal se, proč česká média nevěnují stejně důslednou pozornost krajně levicovým hnutím jako AfD, když nastupující vítězství Die Linke v Berlíně bude podle průzkumů podobně výrazné. Zároveň jasně a bez váhání odmítl požadavky některých zemských politiků AfD na zrušení Benešových dekretů, čímž ukázal, že sympatie k některým konzervativním pozicím AfD u něj nepřebíjí obranu národních zájmů.

Vondráček přiznal i praktickou inspiraci, kterou německá strana pro Svobodné představuje, konkrétně v tom, jak komunikuje s voliči a jak dokázala z jednotek procent vyrůst na téměř třicet procent podpory celostátně, v Sasku-Anhaltsku dokonce na 43,8 procenta. Zároveň ale hned dodal, že jde o inspiraci ve způsobu komunikace, nikoli v programu, a připomněl, že postoj Svobodných k evropské integraci je dlouhodobý a nemění se podle toho, jak si aktuálně vede některá zahraniční strana. Svobodní podle něj hlásají už od Lisabonské smlouvy totéž, totiž že by pro Česko bylo výhodnější být součástí EFTA, tedy uskupení po vzoru Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska než hluboce integrovanou součástí Evropské unie.

Poznamenal také, že AfD by na rozdíl od současné německé vlády nikdy nevypnula jaderné elektrárny, což je z pohledu Vondráčka relevantní i pro Česko, protože Německo dnes kvůli odstavení vlastních jaderných zdrojů potřebuje dovážet energii i od nás, a to je jeden z důvodů, proč jsou ceny elektřiny v regionu dlouhodobě vyšší, než by musely být. Vondráček tím ukázal, že i k tématu, které je v médiích často redukováno na emoce a nálepky, dokáže přistoupit věcně a spojit ho s konkrétním dopadem na české spotřebitele.

Když se moderátor Dolanský pokusil Vondráčka zatlačit otázkou, zda by Svobodní byli ochotni s AfD spolupracovat i za cenu ústupků v citlivých otázkách, odpověděl bez zaváhání, že spolupráce v Evropském parlamentu je věc programových průsečíků, ne bezvýhradného souhlasu se vším, co ten který spojenec řekne. Zdůraznil, že stejně jako u domácích partnerů posuzuje Svobodní zahraniční spojence podle konkrétních kroků, ne podle toho, jak je která strana označena v titulcích zpravodajství, a že tento přístup platí i směrem k voličům, kterým chce nabídnout srozumitelné vysvětlení, nejen politický slogan.

Celý večer tak Vondráček ukázal politika, který dokáže obhájit vlastní legislativní práci právním rozborem, rozlišit spravedlivou kritiku od demagogie a nebát se nepříjemných otázek, aniž by sklouzl k výkřikům, které kolem něj předváděli ostatní hosté. Zatímco debata jako celek často sklouzávala k vzájemným obviněním mezi ANO, TOP 09 a ODS, Libor Vondráček si udržel roli hlasu, který věcné argumenty upřednostňuje před politickým divadlem, a to je přesně ten typ vystupování, který voliče Svobodných dlouhodobě přesvědčuje, že jde o stranu se skutečným programem, nejen s hlasitými hesly.

Oblíbené štítky

Matěj Gregor

Matěj Gregor

zastupitel Vítkovic a Moravskoslezský krajský předseda

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31