Zatímco regulátoři a byrokrati oslavují drobná statistická vítězství, tržní realita zůstává nemilosrdná. Nová data z USA, EU, a zejména Německa či Slovenska opět ukazují, jak hluboce je západní hospodářství ponořené v systémové nerovnováze, kterou nelze maskovat ani umělými injekcemi optimismu, ani kreativní interpretací čísel.
Začněme ve Spojených státech, kde podle aktuálních statistik údajně „pozitivní“ vývoj spotřebitelských cen (CPI bez potravin a energií) meziměsíčně dosáhl 0,2 % namísto očekávaných 0,3 %. Meziročně se drží na 2,9 %. Pro Fed a média jde o vítězství nad inflací. Skutečnost? Tento ukazatel už dávno ztratil relevanci, protože uměle vylučuje právě ty komodity, které běžný občan platí denně – například energie. Když „mírné“ zdražení signalizuje vítězství, je zřejmé, že vítězí jen statistika – nikoliv kupní síla, která slábne mnohem rychleji.
Evropská unie mezitím slavnostně hlásí růst průmyslové výroby o 1,5 % v květnu poté, co v dubnu klesla o 1,6 %. Na papíře to vypadá jako obrat, ale realita je jiná: Česko, jako jeden z motorů průmyslové produkce v regionu, zaznamenalo naopak pokles o 1,6 %. V eurozóně se sice meziročně výroba zvýšila o 3,4 %, ale tento nárůst se děje na pozadí dvouleté recese.
Skutečným důvodem k obavám je především hrozba obchodní války s USA, která může všechny „pozitivní“ trendy v jediném okamžiku zvrátit. Donald Trump avizuje uvalení 30procentních cel na zboží z EU, což by samo o sobě mohlo srazit růst české ekonomiky o celý procentní bod. Proč? Protože jsme součástí obchodního uspořádaní, které z nás udělalo dodavatele Německa. A Německo vyváží do USA mnohem intenzivněji než ČR.
Optimismus, nebo psychologická berlička?
A právě Německo je další ukázkou, jak lze mediálně generovat falešnou naději. Index důvěry investorů ZEW sice vzrostl na 52,7 bodu, ale hodnocení aktuální situace zůstává hluboko v červených číslech (-59,5). To není optimismus – to je psychologická berlička. Německá ekonomika sice ve Q1 vzrostla o 0,4 %, ale s výhledem na letošní rok čeká růst pouhých 0,3 %. Příští rok se má sice dostavit oživení (1,5-1,7 %), ale v prostředí, kde se spoléháme na vládní investiční programy a sentiment investorů, nejde o zlepšování ekonomického výkonu, nýbrž jen o statistickou hru.
Do této mozaiky patří i Slovensko, kde inflace v červnu vystoupala na 4,3 % – nejvíc od roku 2023. V době, kdy ECB předstírá, že má inflaci pod kontrolou, roste v regionu cenová hladina tempem, které decimuje úspory i životní úroveň obyvatel.
Souhrn? Západní ekonomiky se snaží hrát na lepší časy, ale všechny klíčové ukazatele – inflace, průmysl, závislost na Německu, hrozba celních válek – ukazují na systémovou slabost. A místo toho, aby se politiky liberalizovaly, deregulovaly a přenechaly iniciativu trhům, volí se cesta dalšího zásahu, dalšího dluhu. To však není řešením, to je příčinou problémů.
Převzato z Deník.to
