Podle předběžných dat Českého statistického úřadu průmyslová výroba v Česku v květnu 2025 sice meziročně vzrostla o 2,2 %, oproti dubnu však klesla o 1,6 %. To nejsou moc dobrá čísla. Většina lidí se spokojí s konstatováním, že průmysl „má pořád nějaké obtíže“. Ale klíčová je odpověď na otázku, proč tomu tak je. A jedním z nejpodstatnějších důvodů je tlak na zavádění obnovitelných zdrojů.
Obnovitelné zdroje totiž prodražují i výrobu zdrojů konvenčních. Pokud nějaký subjekt žádá banku o úvěr spojený s konvenčními zdroji, banka často tento úvěr podmiňuje proinvestováním určité jeho části za obnovitelné zdroje. Je to podobné, jako když majitelé aut se spalovacími motory nejrůznějšími přirážkami, ať už při nákupu vozu, pohonných hmot nebo dálniční známky, dotují majitele elektromobilů.
Další nepřímé náklady plynou z drahých cen energie a nestabilního prostředí. Když investoři vidí ESG požadavky a k tomu ještě ceny energií násobně vyšší proti USA nebo Číně, logicky se rozhodnou v Evropě neinvestovat, protože v těchto podmínkách nedokáží být konkurenceschopní. A nesmíme zapomínat také na to, že každou dotaci hradí daňový poplatník. Náklady na dotované obnovitelné zdroje se tak projevují ve stále rostoucích daních a inflaci.
Větrné turbíny dosahují v optimálních podmínkách, to znamená na moři (offshore) v Německu, kapacitního faktoru přibližně 35 až 40 %. Na britském pobřeží je to více – zhruba 40 až 45 %. V Čechách (onshore) dokument ENTSO-E uvažuje 23 %, realita České republiky pro rok 2023 byla v průměru okolo 20 %. Pro porovnání, v případě jaderných elektráren je udáván kapacitní faktor okolo 80 %.
Z toho je zjevné, že optimální energetická koncepce pro ČR by měla obsahovat dostatečné kapacity jaderné energie, jak to bylo uvažováno v původní Státní energetické koncepci (SEK) v roce 2015. Ve starší verzi, než jaká byla nakonec schválena, se počítalo s výstavbou pěti nových jaderných bloků. Dnes se počítá s výstavbou dvou bloků o výkonu 2 × 1.050 = 2.100 MW. Po dostavbě a spuštění dvou nových bloků budou muset minimálně tři stávající bloky svůj provoz ukončit. Důvodem je, že v dané lokalitě není pro více bloků dostatečná kapacita vody k jejich chlazení. Dnes v Dukovanech stojí čtyři bloky, každý o výkonu 510 MW. Celkový výkon tedy činí 4 × 510 = 2.040 MW. Pokud přistavíme dva nové bloky o výkonu 1.050 MW a provoz tří stávajících o výkonu 510 MW ukončíme, celkový výkon bude pouze 2 610 MW. Kde je tedy náhradní výkon za dosluhující uhelné elektrárny a kde je výkon pro plánovanou elektrifikaci automobilového průmyslu?
Technologická agentura ČR (TAČR) si na základě ministerstva pro životní prostředí (MŽP) objednala od Karlovy univerzity studii SEEPIA, která dnes představuje něco jako aktualizovanou státní energetickou koncepci ČR. Tato studie je plná kontroverzí. Například zpracování této energetické studie neprováděli energetici a na začátku nevycházela, protože se do ní nezahrnulo jádro. Poté autoři tuto „drobnost“ napravili. Při validaci zdrojové přiměřenosti se ukázalo, že v ní jsou další vady. Jednak jde o již zmíněné součinitele využití nereálné pro české klima, dále studie nerozlišuje uhelné elektrárny a elektrárny na biomasu, a za třetí autoři ve svých výpočtech úplně zapomněli zohlednit prosté ztráty přenosu v rozvodné soustavě. Ve studii pracují s čistou výrobou, která by v roce 2030 měla být 67 TWh (včetně 9 TWh dovozu energie ze zahraničí), ale reálný objem energie, která bude k dispozici pro čistou spotřebu, bude kvůli ztrátám na rozvodné soustavě o 13 % nižší, to znamená 58 TWh. Takže tato studie žádnou energetickou koncepcí není. Česká energetika je tak plánována ideologicky na základě nereálných vstupů.
To potvrzuje i analýza „Hodnocení zdrojové přiměřenosti elektrizační soustavy ČR do roku 2040“ společnosti ČEPS: „Nejnákladnější složku po pokrytí spotřeby elektřiny ČR roce 2040 představují čisté importy (v roce 2035 v Dekarbonizačním scénáři dosahují 23 % spotřeby ČR s cenou 11,5 tisíc Kč/MWh). Vysoký tuzemský podíl OZE není schopný dostatečně uspokojit poptávku v zimních měsících a vybilancovat výkonovou potřebu. (…) Vysoká nákladovost a podíl importů na spotřebě ČR indikují nutnost urychleného dozdrojování tuzemského výrobního mixu.“
Co nám tedy analýza říká? Jednak to, že obnovitelné zdroje nejsou schopny vyrobit tolik energie, kolik bychom potřebovali, a dále, že je nutné počítat s regulací spotřeby elektrické energie. Máme se tedy připravit na to, že energie bude nedostatek, bude drahá, a ještě nebude pro každého. Průmyslové podniky například v zimních měsících mohou dostat stopku pro energeticky náročné činnosti, v domácnostech zase může být například regulována doba, kdy je možné dobíjet elektromobily.
Asi není třeba zdůrazňovat, že takové podmínky jsou návratem do hluboké minulosti. Některé průmyslové provozy nelze přerušovat vůbec. Dojde k enormnímu zdražení některých produktů. Zboží se vyrobí méně. Studie ČEPS v podstatě dokládá, že probíhající dezindustrializace Evropy a přesun výroby do Číny a USA budou pokračovat i v následujících letech. Není to náhodný jev, ale řízený proces. Průmyslové podniky, které přežily dvě světové války a čtyřicet let komunismu, teď skončí na ESG.
Převzato z Epochtimes
