Švýcarská vláda tento týden zhoršila výhled domácí ekonomiky na letošní i příští rok. Poukázala v této souvislosti na zpoždění hospodářského oživení v Evropě. Slovenská centrální banka ve stejný den také snížila výhled růstu hrubého domácího produktu Slovenska. Česká národní banka pro změnu zas přerušuje šňůru snižování úrokových sazeb, protože inflace už zase roste. Náhoda? Nikoliv. Kam se podíváme, tam se to v Evropě nedaří tak, jak by si Evropa přála.
A co nám blízké Německo? Tam je to mega zajímavé. Tam se totiž různé indexy důvěry neshodují. Důvěra v německou ekonomiku měřená indexem ZEW se v prosinci nečekaně zlepšila, index důvěry se zvýšil na 15,7 bodu z listopadových 7,4 bodu. Naproti tomu významnější Ifo index podnikatelského klimatu za prosinec dál klesl. Dosáhl 84,7 bodu, očekávalo se 85,5 bodu. Jeho hodnota je už nejnižší od května 2020.
Tady se na chvíli zastavme. To, jak výrazně se rozchází ZEW a Ifo, je totiž příznačné a velmi důležité. Poskytuje nám to vlastně další důležité indicie, co se děje. Oba indexy, ZEW i Ifo, jsou klíčové ekonomické ukazatele používané k měření nálady a očekávání v německé ekonomice. Ale oba se liší v metodologii a v tom, koho se ptají. Index ZEW měří očekávání „finančních expertů a investorů“ ohledně ekonomického vývoje v Německu na příštích 6 měsíců. Rozumějme: šetření se provádí mezi analytiky a portfolio manažery sedícími v pěkných kancelářích třeba někde ve Frankfurtu, kteří obchodují na burze. A kteří vidí, jak nám ty akcie pěkně rostou.
Ifo reprezentuje firmy, které mají šmír za nehty. Odpovídají manažeři a podnikatelé napříč sektory z průmyslu, služeb, obchodu i stavebnictví. Jsou to lidé, kteří mají prsty na tepu skutečné německé ekonomiky. To oni denně chodí po svých fabrikách. Prezident Ifo institutu Clemens Fuest na adresu výsledků Ifo indexu v tiskové zprávě uvedl: „Slabost německého hospodářství se stala chronickou“.
Kdo má tedy pravdu, podnikatelé, nebo hráči na burze a analytici? Odpovědí nám budiž to, o čem mluvím již delší dobu: Úpadek průmyslu zejména v listopadu prudce zrychlil, ale vláda, provládní analytici, ani statistici to nechtějí vidět. Dost možná i proto, že údaje z průmyslu jsou zveřejněny až se dvouměsíčním zpožděním, údaje o HDP dokonce s více než čtvrtletním zpožděním. Tito akademici tak mají neustále sklon problémy evropského průmyslu bagatelizovat. Jsou ale úplně mimo mísu.
Jeden příklad za všechny: Minulý týden nastal v německé i celoevropské energetice slušný „fičák“ kvůli jednorázovému výkyvu cen elektřiny na krátkodobých trzích až k 1000 eur. Některé podniky kvůli tomu dokonce musely omezovat výrobu. Okamžitě se ve veřejné diskuzi objevila snaha bagatelizovat rizika v tom smyslu, že do dlouhodobých kontraktů tyto výkyvy vůbec nepromlouvají, a že průmyslové podniky „přeci“ mají jen dlouhodobé kontrakty, takže se jich to nijak nemohlo dotknout.
Těžko říci, zda je to vědomá lež jako věž, nebo jen neinformovaný omyl. Ale fakt je ten, že to prostě není pravda. Mezi průmyslovými podniky nalezneme takové, které sice mají 100 % elektřiny nakoupeno za fix, ale také takové, které 100 % kupují za spotové ceny. Většina používá nějaký mix, část elektřiny fixuje, část nakupuje za spot. Podniky tak postupují zcela vědomě a racionálně kvůli snaze o diverzifikaci rizik.
Toto bagatelizování faktů je všudypřítomné. Naposledy byl dnes stažen z hlavní strany jednoho nejmenovaného českého média můj článek informující o tom, jak prudce dochází k poklesu průmyslové výroby, s odůvodněním, že článek porušuje kodex a šíří neopodstatněnou paniku. Čeští podnikatelé však vědí své z jejich denní podnikatelské reality.
Převzato z Echo24.CZ
