INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Slova premiéra Petra Fialy o poklesu cen potravin jsou určena voličům, kteří mají velmi krátkou paměť. Vždyť ve skutečnosti za tři roky, co je ve funkci, zdražily základní potraviny podle Českého statistického úřadu o desítky procent. Inflace byla důsledkem akceptace zelené politiky a obrovských schodků veřejných rozpočtů, které dopustila jeho vláda. Další chystá na rok 2025. „Až příští vláda si proto vyžere důsledky dnešního rozpočtového schodku,“ říká pro ParlamentníListy.cz Markéta Šichtařová s tím, proč by tedy pětikoaliční kabinet tyto důsledky nehodil na své nástupce.

V závěru rozhovoru, který vyšel v pondělí v MF DNES, jste na otázku, co si myslíte, že se stane, až rozhovor vyjde, odpověděla, že jste připravena na všechno. S jakými reakcemi jste se po jeho zveřejnění setkala a nezaskočila vás opravdu žádná?

Kdo jen trochu ví, jak funguje veřejný prostor, ví také, že ten mediální lynč, který následoval vůči mé osobě, se dal čekat. To jsem měla na mysli svou odpovědí, že jsem připravena na vše. A došlo k němu dokonce i poté, co moje slova potvrdila veřejně moje nejstarší dcera, moje chůva, můj spoluinvestor, moje asistentka na sociálních sítích… (a další lidé by mohli potvrdit také.) To, co se vzápětí ve veřejném prostoru rozjelo, je klasický scénář takzvané viktimizace oběti. Podívejme se, co o tom říká literatura (text trochu zkracuji):

„Viktimizace oběti, často označovaná jako obviňování oběti, je proces, při kterém se oběť násilí nebo zneužívání stává terčem dalšího psychického tlaku, kritiky nebo devalvace. Příčiny viktimizace oběti jsou:

1. Sociální předsudky: Například žena, která byla znásilněna, může čelit kritice, že „si o to sama říkala“ kvůli tomu, jak byla oblečená nebo jak se chovala.

2. Nedostatek empatie: Někteří lidé mohou mít potíže pochopit situaci oběti. Místo podpory mohou klást otázky, které oběť dále traumatizují, jako například „Proč jsi prostě neodešla?“ nebo „Proč jsi to neřekla dříve?“

3. Potřeba racionalizace: Lidé často hledají důvody, proč se něco stalo, aby se ujistili, že se to nestane jim. Tím, že hledají chyby u oběti, si mohou vytvořit iluzi bezpečí.

Průběh viktimizace oběti je následující:

1. Počáteční reakce na odhalení násilí může zahrnovat pochybnosti o pravdivosti tvrzení oběti nebo otázky zaměřené na chování oběti před incidentem.

2. Obviňování a bagatelizace: Oběť může být obviňována za to, co se jí stalo, například tím, že „nepodnikla dostatečné kroky k tomu, aby se ochránila“.

3. Sociální vyloučení: Lidé nechtějí být spojováni s někým, kdo je vnímán jako „problémový“.

Argumenty při viktimizaci oběti jsou následující:

„Proč jsi to neudělala jinak?“: Tento typ argumentu implikuje, že oběť mohla udělat něco, aby zabránila incidentu, čímž se přesouvá vina z pachatele na oběť.

„Musíš to přehánět“. Tento argument bagatelizuje závažnost situace, což může vést k pocitu, že oběť je příliš citlivá nebo nereaguje adekvátně.

„Nechápu, proč jsi neřekla něco dřív“. Toto je argument implikující, že oběť měla jednat rychleji nebo jinak, čímž se opět obviňuje za následky.

Poznáváte v tom komentáře na sociálních sítích a v diskusích pod články o mně? Sedí to na písmenko přesně! Ta smršť nadávek je přímo učebnicová ukázka.

Nepřivedly vás proto zmíněné reakce k tomu, že byste zvažovala odstoupení z voleb do Senátu?

Máme tady zcela jasnou dějovou linku: Agresor a jeho oběť. Oběť se dokázala vzbouřit a osvobodit i se svými dětmi. Agresor však pokračoval v nátlaku tím, že manipuloval okolí, roznášel pověsti o mně, snažil se vytvořit dojem, že agresor je obětí a já agresorem. Neboli agresor se mne snažil dál sociálně izolovat. Já k tomu dlouho mlčela, dokud nedosáhla tato manipulace okolí prahové úrovně.

Když nátlak sílil, já se vzbouřila podruhé a provedla druhé osvobození se: Přestala jsem k tomu mlčet. Spustil se klasický scénář viktimizace oběti, došlo k mediálnímu lynči na mě, dceru a další lidi, kteří potvrdili, co se stalo. Neboli nejprve jsme s dětmi prožili domácí násilí, následně jsme začali být s dětmi pronásledováni za zveřejnění faktů o násilí.

Násilí je společensky neakceptovatelný jev. Já měla sílu se mu postavit. Já dokonce měla sílu se tomu postavit ještě podruhé a zveřejnit to. A vy se mne nyní ptáte, zda uvažuju o odstoupení z voleb? Já? To je neskutečně perverzní úvaha. To, co média a sociální sítě předvádějí, je signál všem ženám, kterým se děje něco podobného: „Hlavně se nesnažte osvobodit od agresora, protože když se vám podaří zachránit se, dostanete ještě druhou nakládačku od veřejného mínění a bude vám naznačováno, abyste hlavně někam zalezla, nikam nekandidovala, a tím okolí nepřipomínala, že se umíte ubránit!“ Přesně tuhle zprávu nyní sociální sítě a média vysílají.

Proto je určitě dobře, že boj o Senát nevzdáváte. Nejen v senátních, ale i krajských volbách budou za tři týdny kandidáti pěti koaličních stran nemalým počtem voličů posuzováni podle toho, jak si vedou jejich nejvyšší politici ve vládních funkcích. Ti jsou zodpovědni za to, že v příštím roce má být schodek rozpočtu ve výši 230 miliard korun. Od ekonomů zaznívá, že to je deficit, jako kdyby Česko procházelo obří ekonomickou krizí, přičemž rok 2025 má být ekonomicky normální. Proč si Fialův kabinet netroufne na víc než jen symbolické snížení schodku o 22 miliard? Co mu v tom brání?

Fialův kabinet se hlavně snažit nechce. Takzvaný konsolidační balíček, který byl v podstatě daňovým balíčkem, totiž veřejné finance nevyspravil. Jenom ještě zvětšil veřejný sektor. Vládě nic nebrání opravdu veřejné finance spravit, což by se muselo udělat snížením veřejných výdajů. Ale vláda to udělat nechce ze dvou důvodů. Zaprvé je před volbami, a to se vždy rozhazuje nejvíc, aby se kupovaly hlasy voličů. A zadruhé, až dosud to posledním dvěma vládám procházelo, když rozhazovaly. A tak si vyzkoušela, že to jde.

Ono to rozhazování vlastně už mělo velmi neblahé následky v podobě dvouciferné inflace. Jenomže to se tehdy dalo svést na válku na Ukrajině, a tak si málokdo spojil, že ona inflace byla důsledkem dvou jevů, za které oba mohla vláda: Akceptace zelené politiky a obrovské schodky veřejných rozpočtů. Navíc když vláda dneska vysekne takový schodek rozpočtu, čímž opět zadělá na budoucí inflaci, nechá ten inflační odkaz už příští vládě. Až ta příští vláda si proto vyžere důsledky dnešního rozpočtového schodku. A tak co by vláda tyto důsledky nehodila na další vládu?

Podle nejnovějších dat z letošního července ve srovnání s červencem 2021 jsou brambory dražší o 50%, máslo o 43, vejce o 42, mléko o 28, mouka o 27 a hovězí o 24 %. Při tehdejších cenách burácel Petr Fiala o „Babišově drahotě“ a o tom, jak dá „ceny do pořádku“, takže díky této rétorice vyhrál o dva měsíce později parlamentní volby. Před týdnem se premiér na Zemi živitelce chlubil, že ceny potravin u nás v červnu meziročně klesly nejvíce v celé Evropské unii a že zlevňují nejvíce v rámci OECD. Nedodal už, že klesají z rekordních výšin. Komu asi tak mohou být jeho slova určena, když za tři roky jeho vládnutí zdražily základní potraviny podle ČSÚ o desítky procent?

Samozřejmě, že jsou tato slova určena voličům, kteří mají velmi krátkou paměť a někteří z nich navíc nemají moc dobrou orientaci v číslech. Je nutné mít na paměti, že kumulovaně za tři roky s nejvyšší inflací jsme ztratili zhruba třetinu našich úspor jenom na inflaci. To už se nám samozřejmě nikterak nevrátí. A to je právě onen důsledek toho, o čem jsem mluvila před chvílí: Totiž zelené politiky a vysokých rozpočtových schodků. Obojí společně znehodnocuje peníze. A my si tak za naše peníze koupíme stále méně.

Jenomže politika, kterou teď vláda provádí, peníze znehodnocuje pořád dál. Vlastně by mě samotnou zajímalo, jestli si to Petr Fiala uvědomuje, a je mu to jedno, anebo si to ani nepřipouští.

V souvislosti s tvrzením, že ceny zboží v českých obchodech jsou oproti zahraničí často vyšší, ale kvalita nezřídka nižší, mě zaujalo vysvětlení Roberta Le Veneura, marketéra ve společnosti RobertNemec.com, v rozhovoru pro iDNES.cz. „Kdyby si Čech řekl, že něco přestane kupovat, poletí cena velmi rychle dolů,“ uvedl s tím, že nejzásadnější ze základních čtyř faktorů, které určují cenu na daném trhu, je to, jakou cenu samotný spotřebitel akceptuje. Není to příliš zjednodušené a přitažené za vlasy, protože ve valné většině případů spotřebitel ani jinou možnost volby nemá?

Je to velmi zjednodušené. Skutečně existují segmenty zboží či služeb, kde toto platí, a to zejména v takzvaném „krátkém období“, jak říkají ekonomové. Prostě když máme nějakou nabídku, kterou není možné rychle zvýšit, a když je poptávka vysoká, cena je taky vysoká. A když tu najednou poptávka opadne, prudce klesne i cena. Pamatujete si „céčka“ z 80. let? Na ta si dneska pamatuje už jen generace 40+. Každopádně ta byla naprosto typickým příkladem. Vytvořila se jakési cenová bublina kvůli nedostatkovému zboží, pak se trh nasytil, poptávka klesla – a cena se zřítila. Takže v tomto případě by zmíněný výrok marketéra platil.

Pak jsou tu ale jiné věci, u kterých to platit nemůže. Tak například cena vám nikdy nemůže nadlouho klesnout pod výrobní náklady. Pokud dejme tomu benzín bude drahý kvůli vysokým daním a vysoké ceně ropy. Nepomůže k poklesu ceny, že ho lidé přestanou kupovat. Prodejci pod své náklady nikdy jít nemohou. Takže jak vidíte, je to enormně zjednodušené tvrzení.

Na Masarykův okruh v Brně se v příštím roce vrátí závody mistrovství světa silničních motocyklů, které odsud zmizely v roce 2020 kvůli sporu o financování. A to i díky tomu, že město i kraj by na akci měly každým rokem přispět shodně částkou 35 milionů korun, stát pak vyššími desítkami milionů. „Je to důležité nejen z ekonomického hlediska, ale označil bych to také za věc, která má i kulturní rozměr,“ komentoval příslib každoročních státních dotací s Brnem úzce spjatý premiér Petr Fiala. Když zůstaneme u ekonomického hlediska, je to krok, který se státu a nejspíš i organizátorům vyplatí? Může se suma (2x po 35 milionech od města a kraje plus cca 80 mil. = vyšší desítky milionů od státu) 150 milionu korun z veřejných prostředků mnohonásobně vrátit, jak věří Fiala?

Já nejsem odborník na silniční závody motocyklů, ale silně se mi to nezamlouvá. 150 milionů korun je tolik peněz, že nevěřím, že by se to vrátilo na vstupném a na útratách návštěvníků. Dokonce si troufám odhadnout, že je to vrcholně nepravděpodobné.

Převzato z Parlamentních listů