Cenzura Evropské unie je stejná jako v Rusku nebo Číně, myslí si Gregor

Cenzura Evropské unie je stejná jako v Rusku nebo Číně, myslí si Gregor

Mohlo by Vás také zajímat:

Evropská unie se snaží o zavedení jakéhosi „ministerstva pravdy“, které bude vyhledávat nevyhovující názory a „patologické jevy“. Alespoň to jsou slova Matěje Gregora, který stojí v čele spolku Odchod.eu. „Evropská unie už si dlouho brousila zuby na projevy oponentních názorů a vycítila, že když zavede první fázi cenzury v době, kdy Ukrajinou zmítá válka, tak to bude všem jedno,“ domnívá se Gregor, který stejně jako jeho kolegové ze Svobodných odmítá jakékoliv pokusy o omezování svobody projevu.

Evropský parlament v minulých dnech odsouhlasil výzvu Evropské komise, aby se více zaměřila na boj s takzvanými dezinformacemi, zejména ze strany Ruska a Číny. Co na to říkáte?

Je to využití situace k zavedení kontroly nad svobodným vyjadřováním. Evropská unie už si dlouho brousila zuby na projevy oponentních názorů a vycítila, že když zavede první fázi cenzury v době, kdy Ukrajinou zmítá válka, tak to bude všem jedno. A bohužel se obávám, že řadě lidí to skutečně jedno je. Je to prakticky identická cenzura, kterou Evropská unie tak ráda kritizuje v Rusku a v Číně. Problém z EU přerůstá rychle i v ČR. Když jsem zjistil, že byly na návrh vlády smazány desítky webů, zastavilo se mi na chvíli srdce.  

Překvapuje vás, že pro tuto rezoluci hlasovalo přibližně osmdesát procent europoslanců? Opravdu je téma tzv. dezinformací pro bruselské politiky tak zásadní a zároveň tak sjednocující téma? 

Není poslanec, jako poslanec. Europarlament je na můj vkus až příliš vznešený název pro místnost plnou dobře placených úředníků, kteří plní pokyny svých frakcí, vlád a stran. Není tam prostor pro diskuzi, není tam prostor pro kritické myšlení. Vždyť europoslanec nemůže ani navrhnout zákon. Co si Evropská komise chtít schválit bude, to si v současném složení vždy schválí. 

Na základě doporučení europoslanců by měl v rámci Evropské unie vzniknout také zcela nový úřad boje proti dezinformacím. Dokážete si představit, jak by takový nový orgán fungoval? Můžeme podle vás očekávat, že tento úřad bude vytvářet něco jako seznam nevhodných názorů?

Přesně tak. Evropská unie se snaží o zavedení jakéhosi „ministerstva pravdy“, které bude vyhledávat nevyhovující názory a „patologické jevy“ a poté Evropské unii radit a navrhovat, jak se s nimi vypořádat. Určitě se budou snažit koordinovat majitelé sociálních médií ke společným postupům. Spolkům, jakými jsou třeba Demagog, Čeští elfové a nebo Manipulátoři, budou pravděpodobně přisouzeny tučnější dotace. To nejhorší ale začne přicházet v době, kdy se bude aktivně měnit legislativa. Stále ale věřím, že naše země si své svobody váží a lidé nic takového nedopustí. Mne samého se to dotýká a za svobodu slova se budu rvát všemi prostředky do posledního dechu.   

Na druhou stranu se asi všichni shodneme na tom, že informační válka a práce se záměrnými dezinformacemi se stala velkou „módou“ posledních let a z jejich úplného ignorování by mohly vzejít celospolečenské problémy. Jak by tedy vláda či EU měla proti těmto nebezpečím bojovat? 

Pokud probíhá informační válka záměrně řízená některou velmocí, tak je to důvod k debatě, jak to řešit. V současnosti ale chodí předvolání k výslechu obyčejným lidem, kteří něco napíšou na Facebook. To je nebezpečné. Na druhé straně barikády, tedy té, která se EU zastává, probíhá šíření dezinformací v úplně stejné míře a intenzitě, jako na straně euroskeptiků. Jen se o tom nesmí mluvit, doslova. Když vydáte příspěvek, který na něco takového upozorňuje, dostanete BAN a smazání. Samotná definice dezinformace je velmi nebezpečná. Podle čeho ji určit? Jaké zdroje označit za věrohodné? Čelíme problémům, které dostatečně neznáme a snažíme se proti nim bojovat velmi nebezpečnými způsoby, které ohrožují samotnou podstatu naší svobody. Vláda by měla, pokud proti problému bojovat chce, učit lidi, jak se mají v dezinformačním prostředí vůbec vyznat. Ukázat jim, že i velká média šíří nepravdivé informace. Svobodná společnost, která díky svým znalostem nepodléhá vládní, mediální ani zahraniční propagandě je tou největší zbraní v boji proti dezinformacím.  

Z mnoha stran zaznívá, že právě diskuse kolem dezinformací vedou k postupnému okrajování svobody slova, na které si občané navíc dobrovolně zvykají. Vidíte to stejně? 

Vidím. A velkou roli v tom paradoxně hrají právě média. Média mají od začátku pandemie obrovskou sílu. Lidé čtou zprávy a sledují reportáže mnohem více než kdy předtím. Stejně tak média chrlí zprávy v daleko větší intenzitě než kdy dříve. To se ale negativně projevuje zejména na jejich kvalitě. Nafoukla se zde bublina, že existují „nějací dezinformátoři“, kteří pomáhali Rusku a že je vláda raději nechala smazat. A že je to pro naše dobro. A lidem to stačilo. Nikdo už ale neřekl, že řada cenzurovaných webů ani Rusko nepodporovala a jejich obsah se války na Ukrajině netýkal. Nikdo už lidem neřekne, že těch webů nebylo 8, 12 ani 19. Potvrzených je už přes dvacet případů. Mediální smog naučil lidi, aby si mysleli, že vše, co není ve velkých médiích, je nepravda. A tak si lidé zvykli, že se bude korigovat co mohou a nemohou sdílet a že jim bude ty informace někdo třídit, aby se náhodou nestali oběti propagandy. Je to naprosto absurdní a zní to až orwellovsky. 

Je možné podle vás mluvit o návratu cenzury? 

Je to určitě na místě a já sám o návratu cenzury mluvím. Dostáváme se do doby, kdy jsou lidem na příkaz vlády mazány weby, tudíž dochází k likvidaci menších, svobodných médií. Zároveň jsme v situaci, kdy je normální, že Vás za názor a příspěvek někdo může vyhodit z práce. Když slyším a vidím, jak lidem domů chodí předvolání k výslechu ve věci „šíření dezinformací na sociálních sítích“, tak mi běhá mráz po zádech. Někteří lidé nejsou dlouhodobě zváni do veřejnoprávních médií a Evropská unie zavádí úřad, který má lidem špehovat profily. Donedávna jsme zde měli jakousi salámovou metodu. Dnes se cenzura, s nadsázkou řečeno, šíří rychlostí Bugatti a bohužel za potlesku většiny. 

Mnoho nástrojů k omezování svobody projevu však dnes drží ve svých rukách nejen provozovatelé sociálních sítí, ale jak se ukázalo, i například spolky jako je CZ.NIC, apod. Nehrozí, že tyto soukromé subjekty budou zneužity či využity ve snaze vlády omezovat „nevhodné“ názory?  

To, že vláda vůbec vyvíjí tlak na soukromé subjekty, aby podporovaly cenzuru, je naprosto skandální a jedná se o totalitní prvek. Druhá věc už je samotný přístup konkrétních spolků. Soukromé subjekty budou zneužity jen tehdy, kdy budou chtít být zneužity. CZ.NIC se zachoval naprosto nevhodně a zbaběle. Prakticky tím lidem potvrdil, že vládní doporučení se rovná vládnímu příkazu. Doufám, že ostatní firmy se budou chovat v souladu se zákony a nebudou na tlaky vlády přistupovat. 

Matěj Gregor, člen Republikového výboru Svobodných, předseda spolku Odchod z. s.

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Matěj Gregor

Matěj Gregor

zastupitel Vítkovic a Moravskoslezský krajský předseda

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Matěj Gregor

Matěj Gregor

zastupitel Vítkovic a Moravskoslezský krajský předseda

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31