„Turek? A co jízda bez helmy, pane prezidente?“ Vondráček reaguje na aktuální dění

„Turek? A co jízda bez helmy, pane prezidente?“ Vondráček reaguje na aktuální dění

ROZHOVOR: Předseda Svobodných a poslanec Libor Vondráček si pochvaluje profesionální spolupráci v nově vzniklé vládě. V rozhovoru pro server PrahaIN.cz reaguje také na aktuální průtahy se jmenováním Filipa Turka (Motoristé sobě) ministrem.

V pondělí vznikla nová vláda. V čem bude jiná?

Myslím si, že to nejdůležitější – a je to vidět i v programovém prohlášení – je to, že se budeme snažit plnit předvolební sliby, co nejlépe to půjde. Hned první jednání vlády to ukázalo.

Buďte konkrétní. Co je pro vás osobně nejdůležitějším bodem?

Pro mě jsou velice důležité věci, které uměle zdražují život lidem v České republice, jelikož poklesla reálná mzda ve srovnání s rokem 2019 a 2024 o téměř deset procent. Přestože se měnily cenovky a současně rostly platy, celkový výsledek byl takový, že si lidé mohli pořídit za stejnou práci daleko méně.

ásledující období bude ovlivněno tím, že jsme odmítli přijetí emisních povolenek ETS2, které by domácnostem život ještě víc zdražily. To je ta zelená umělá drahota, která se na nás v posledních letech valila. Další věcí, která lidem a firmám průběžně zdražovala život, jsou poplatky za obnovitelné zdroje. To je daň za špatné rozhodnutí politiků, kteří si vymysleli solární barony. My jsme říkali, že se k tomu chceme postavit čelem, a když už si to politici vymysleli, není možné hendikepovat skupinu lidí, jež to má zaplatit. České firmy na rozdíl od zahraničních musely platit přirážku k energiím, a z toho důvodu nemohly prodávat zboží za takovou cenu, aby byly konkurenceschopné. Ohrožovaly se tím tedy pracovní pozice. Obecně náš průmysl do dnešního dne není na úrovni například roku 2018. Tohle je něco, co jsme řešili hned na první vládě. A myslím, že další kroky, které jsme slibovali, se budeme snažit plnit co nejdříve.

Opozice ještě před vznikem vlády kritizovala programové prohlášení s tím, že tam není žádná zmínka o Rusku, potažmo o bezpečnosti. Jak jste připraveni na spolupráci s bývalou vládou, která je dnes v opozici?

Myslím si, že spolupráce musí být profesionální. Přestože oni mluví o Rusku jako o zástěrce svých kroků od rána do večera, zatímco my chceme v první řadě mluvit o České republice, neznamená to, že nebudeme spolupracovat. Myslím, že pan předseda Poslanecké sněmovny, pokud jde o zlepšení vztahů mezi vládou a opozicí, nabídl, že se v rámci plánovaného programu jednání opět budou řešit takzvaná opoziční okénka. Ta umožňují stranám v opozici předložit své stěžejní zákony, aby se dostaly na pořad jednání a mohly být i schváleny. I když třeba ty zákony neprojdou, aspoň se o nich v rámci celého legislativního kolečka diskutuje. To je něco, co se v minulém období nestalo. Hnutí SPD v podstatě nemělo šanci jednat o jediném zákonu, který byl z jeho pera. Z toho pochopitelně pramenily i extrémní snahy zdržovat jednání, protože byla nulová ochota slušně se s opozicí bavit a dát jí prostor v rámci konstruktivních témat. 

Jak důležitý je pro vás vztah se Slovenskem?

Je mimořádně důležitý. Aktuální situace, kdy pan prezident otálí a chce se nejdříve potkat s budoucím ministrem Turkem, zároveň přináší komplikaci z hlediska účasti našeho ministra na schůzi Evropské unie, kde se mají setkávat ministři životního prostředí. To, že jsme si mezitím zlepšili vztahy, nám umožňuje, abychom se pobavili o našich pohledech. Mám však pocit, že ministr životního prostředí pan Hladík se se slovenským ministrem nepotkal ani jednou. Teď k tomu setkání došlo ještě předtím, než byl Filip Turek jmenován. Probrali spolu své pohledy na danou věc a zjistili, že jsou v podstatě totožné. V extrémních případech jsou důvěra a porozumění velmi důležité. Třeba se to někdy může hodit i Slovákům, aby měli podobnou možnost, že za ně někdo zaskočí. Když vidíme věci stejně, je opravdu potřeba, aby zaznívaly společným hlasem, a abychom tak mohli v Evropské unii zastavovat kroky, které by jinak mohly zásadně komplikovat život, protože drtivá většina opatření, která se v Bruselu připravují, může mít takový dopad.

ak jste sám zmínil, post ministra životního prostředí zůstává neobsazený. Právní výklady v této věci se liší, ale co si myslíte vy? Může prezident nejmenovat ministra? 

Říká se, že co právník, to právní názor. V tomto případě jsem ale nezaznamenal diametrálně odlišná stanoviska. Myslím si, že je to všechno o míře, jak úzce vymezený okruh příkladů opravňuje prezidenta nenaplňovat článek, který hovoří o tom, že na návrh předsedy vlády jmenuje ministra. Názory nejrůznějších právníků, včetně bývalého poradce pana prezidenta, pana Kysely, hovoří o velmi úzkém výčtu situací, ve kterých by měl oporu v zákoně či ústavě, aby otálel se jmenováním. Pan Kysela konkrétně říká něco, co si myslím, že se ujalo, hodně právníků si to také tak vykládá. Šlo by to, kdyby se jednalo o podezření ze špionáže či prokázanou špionáž. A také vážný trestný čin by mohl být překážkou, která by prezidenta definitivně opravňovala, aby někoho ministrem nejmenoval.

Nic z toho se v případě Filipa Turka nikdy ani nepovažovalo za podezření, natož aby to někdo myslel vážně. Všechny další věci spojené s Filipem Turkem jsou irelevantní vůči těmto kategoriím. Navíc výčitky, které se tak často objevují, nejsou ani vysvětlené, ani podložené. Když zaznělo, že pan prezident má právní důvody, tak nevysvětlil, co tím konkrétně myslí. Pak zaznělo, že Filip Turek nemá úctu k pravidlům. Zase nevím, co tím myslí. Pokud bychom však toto brali jako zásadní překážku k výkonu mandátu, mohli bychom se ptát, jestli bylo například to, že pan prezident jezdil na motorce bez helmy, také vážnou překážkou pro výkon mandátu. Myslím, že nikoli. Ti lidé, ať už pan prezident i Filip Turek, dostali mandát v demokratických volbách. Musíme to brát tak, že jen v extrémních případech by jim něco mělo zabránit ve vykonávání demokratického mandátu od voličů.

A vy si myslíte, že by byl Filip Turek dobrým ministrem životního prostředí? Mnoho lidí se podivuje nad poměrně zvláštní výměnou. O Filipu Turkovi se dlouhodobě mluvilo jako o kandidátovi na šéfa zahraničního rezortu, přičemž se zdůrazňovalo, že má zkušenosti ze zahraničí a dobré jazykové schopnosti. Najednou se však s Petrem Macinkou vyměnili a Filip Turek má vést rezort životního prostředí. Je k tomu skutečně způsobilý?

Určitě nebude plácat takové nesmysly, jako že se Česko otepluje dvakrát rychleji než zbytek světa, jak tvrdil předchozí ministr životního prostředí. Nemám strach, že by si ministerstvo životního prostředí jakkoliv pohoršilo, ať už to nakonec dopadne jakkoliv, i kdyby náhodou stále byla ve hře varianta, že ministrem životního prostředí bude Petr Macinka. Pokud mluvíme o Filipu Turkovi, domnívám se, že to, jak je dnes agenda životního prostředí vnímána veřejností, velmi souvisí s Green Dealem, zelenou drahotou a omezováním našeho průmyslu. Přestože je to mezirezortní záležitost a zahrnuje také agendu ministerstva průmyslu a obchodu, často také ministerstva pro místní rozvoj, myslím, že je potřeba vrátit ministerstvo životního prostředí na správnou cestu. Je nutné ukončit zelený aktivismus a vrátit se ke skutečné ochraně naší krajiny a přírody. K tomu, co máme ve svých rukou a co můžeme svou silou ovlivnit. Sluníčku ještě neporučíme, větru a dešti také ne.

Ještě se zeptám na Motoristy. Už před více než rokem jste mi říkal, že si do voleb dokážete představit spolupráci s nimi, ale nakonec to nedopadlo. V jiném rozhovoru jste pak ale uvedl, že spolupráce možná nebyla, protože Petr Macinka měl zájem maximálně o vás, ale o dalších členech Svobodných mluvil hodně ostře. Jak se na spolupráci teď těšíte?

Myslím si, že i mediálně bylo zaznamenáno, že se Petr Macinka změnil. Od těch slov ustoupil a například konkrétně Zuzaně Majerové předal kytici s omluvou za ty výrazy, které vůči ní použil. Nemyslím si, že už takové výrazy padají, naopak jde o naprosto profesionální spolupráci. Účastnil jsem se mnoha jednání o kapitolách programového prohlášení a tím, že jako SPD a Motoristé jsme tam několikrát vystupovali z podobných pozic, to bylo velmi užitečné. Už jsme se trochu znali a věděli, kdo, co a jak zamýšlí. Mohli jsme se tedy i pokoušet přesvědčit hnutí ANO, aby některé věci v programovém prohlášení zohlednilo. Obecně si myslím, že spolupráce i s hnutím ANO je velmi profesionální. Vývoj posledních let nás dostal do situace, kdy se o programových bodech nemusíme navzájem tolik přesvědčovat, protože ekonomická situace ukázala, že to, co ještě před časem ANO relativně hájilo, tedy zelenou politiku Evropské unie, tak to dnes už způsobuje zásadní ekonomické problémy. Společnými silami se tomu snažíme bránit. Takhle bych řekl, že je to i v mnoha dalších případech a je pryč období, kdy ANO koketovalo se zavedením eura. Čas nám napomohl, aby se programy přiblížily, trochu troufale bych řekl, že ANO se přiblížilo těm našim konzervativnějším a pravicovějším myšlenkám. I proto věřím, že spolupráce s Motoristy bude velice konstruktivní a ku prospěchu českým občanům a České republice.

Převzato z PrahaIN.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

V pořadu Události, komentáře na ČT24 8. ledna 2026 se střetly dva odlišné pohledy na roli prezidenta, premiéra i české angažovanosti v muniční iniciativě pro Ukrajinu. V debatě moderované Lukášem Dolanským proti sobě stanuli předseda Svobodných a místopředseda ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny Libor Vondráček a místopředseda poslaneckého klubu Pirátů Ivan Bartoš. Výsledkem byla svižná, místy konfrontační, ale argumentačně nabitá diskuse, v níž Libor Vondráček vystupoval jako právník a obhájce parlamentní demokracie proti podle něj příliš ambicióznímu pojetí prezidentské funkce.

Pat kolem Filipa Turka: prezident pod palbou kritiky

Debatu otevřela aktuální kauza nejmenovaného ministra životního prostředí Filipa Turka, nominanta Motoristů, jehož setrvávající kandidatura a odmítavý postoj prezidenta Petra Pavla vytvářejí vleklý politický pat. Moderátor připomněl čerstvé prohlášení Motoristů Borise Šťastného, že klub jednomyslně podporuje Turka, je znepokojen kroky prezidenta při plnění jeho ústavních povinností a trvá na Turkovi jako kandidátovi na ministra.

Ivan Bartoš v úvodu podotkl, že od chvíle, kdy byl Turek poprvé navržen – původně na ministerstvo zahraničí – se situace v jeho neprospěch spíše zhoršovala. Připomněl výroky a chování Turka na sociálních sítích i další „přitěžující okolnosti“ a zmínil, že i tehdejší místopředsedkyně hnutí ANO Alena Schillerová už v říjnu veřejně pochybovala, že pro Filipa Turka může být ve vládě místo. Motoristy označil za hnutí, které vsadilo svou tvář právě na Turkovi, což podle něj stojí za jejich tvrdohlavým trváním na nominaci.

Na přímou otázku moderátora, zda rozumí argumentům prezidenta republiky, Libor Vondráček odpověděl jednoznačným „Ne.“ Vysvětlil, že se dokáže vcítit do prezidentovy role do okamžiku, než premiér oficiálně podá návrh na jmenování. Do té doby mohlo být podle něj legitimní diskutovat, zda nominace skutečně přijde – brzdily ji i zdravotní indispozice Filipa Turka a snaha, aby se kandidát osobně setkal s prezidentem, byť to ústava nevyžaduje.

Klíčový zlom nastává v momentě, kdy byl návrh skutečně oficiálně podán. Od té chvíle prezident podle Vondráčka nemá prostor pro svévolné váhání. Vondráček se ostře vymezil proti předvolebnímu videu Petra Pavla, v němž prezident varoval před silami údajně chtějícími změnit systém české politiky: „Nakonec on tady začíná překreslovat systém parlamentní demokracie na systém, kde prezident má daleko silnější roli, než jakou mu přisuzuje ústava.“

Jako oporu pro svůj výklad cituje bývalého předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského, který podle Vondráčka už před čtyřmi lety jasně řekl, že ústava prezidentovi neposkytuje žádný prostor pro diskreci při jmenování ministra – prezident má jmenovat na návrh předsedy vlády, nikoli posuzovat politickou vhodnost kandidáta. I proto Vondráček tvrdí, že prezident překračuje své pravomoci a narušuje „štít demokracie“. V provokativní narážce dodává, že kdyby šlo o obranu parlamentní demokracie, „Milion chvilek pro demokracii by měli svolávat demonstrace“ – tentokrát ne proti vládě, ale na obranu ústavy proti prezidentovi.

Historie prezidentů a „zvykové právo“: Vondráček trvá na literě ústavy

Ivan Bartoš oponuje historickou perspektivou. Připomíná, že v minulosti se politické strany včetně SPD a Tomia Okamury odvolávaly na „silnější mandát“ přímo voleného prezidenta Miloše Zemana a obhajovaly jeho aktivistický výklad pravomocí, pokud jim to politicky vyhovovalo. Citoval ústavního právníka Jana Kyselu, který mluví o kontinuitě prezidentských „vrtochů“ – od Havlových amnestií, přes Klausovy abolice až po Zemanovo „roztahování mundúru“ prezidentského úřadu do maxima.

Moderátor se proto ptá, zda současný postup Petra Pavla není jen pokračováním zvykového práva vytvořeného jeho předchůdci. Vondráček připouští, že prezidenti v minulosti zkoušeli hranice ústavy, ale zdůrazňuje, že nikdy nedošlo až do fáze kompetenční žaloby, která by je jasně vymezila. Připomíná, že právě Petr Pavel se v kampani vymezoval proti svým předchůdcům a sliboval, že „to dělat nebude“. Proto podle něj nelze současné jednání omlouvat méně či více problematickou praxí z minulosti.

Na Bartošův odkaz na Jana Kyselu Vondráček navazuje tím, že i Kysela mluví o tom, že jen závažný trestný čin nebo špionáž by mohly být důvodem, aby prezident odmítl vyhovět premiérově návrhu. Nic takového podle Vondráčka v Turkově případě prokázáno není – a ani veřejné „černé puntíky“ či mediální průzkumy nemohou nahrazovat volby a ústavu.

Vondráček proto trvá na tom, že návrh padl, prezident měl jmenovat a vláda měla 13. ledna dostat důvěru jako celek, nikoli v „okleštěné“ podobě. Kritizuje i to, že otálení s jmenováním ministra nebo i předsedy vlády může být prakticky nekonečné, protože ústava nestanoví žádné lhůty. Naznačuje, že by bylo vhodné se na ústavněprávním výboru nebo ve stálé komisi pro ústavu bavit o zavedení alespoň orientačních časových rámců.

Kompetenční žaloba: právní řešení, nebo zbytečný konflikt?

Další část debaty se soustředí na otázku kompetenční žaloby na prezidenta. Bartoš připomíná, že podle ústavy může takovou žalobu podat jen vláda, respektive premiér, v tomto případě Andrej Babiš, a že právě on je za celou situaci politicky odpovědný. Zaznělo, že Babiš veřejně prohlásil, že do žádné žaloby nechce jít, protože ji považuje za zatěžující – a Bartoš to interpretuje jako důkaz, že spor je především Babiš–Pavel, nikoli Motoristé–Hrad.

Vondráček připouští, že nikomu se nechce pouštět do otevřeného ústavního sporu s prezidentem, byť by to „vyjasnilo“ výklad ústavy a ukončilo roky trvající nejistotu. Jako právník však říká, že by si ústava po 33 letech zasloužila právě takové judikaturní upřesnění. Na druhé straně upozorňuje, že i samotný proces kompetenční žaloby by politickou práci zdržoval, a s typicky svobodnickým důrazem na šetření financí ironicky dodává, že jediným pozitivem současného stavu je ušetřený ministrův plat na životním prostředí – ovšem ihned dodává, že to jistě nebyl záměr prezidenta.

Ivan Bartoš zdůrazňuje, že v právním státě se zákony vykládají až v konfliktu před soudem, nikoli politickými proklamacemi. Proto by podle něj kompetenční žaloba byla čistým způsobem, jak rozetnout spor. Zároveň však varuje před častými zásahy do ústavy: sahání na ústavu v koaličně roztříštěném prostředí často končí „zásadním průšvihem“. Jako realistickou cestu vidí buď žalobu, nebo politické řešení – dohoda Andreje Babiše s Motoristy na jiném kandidátovi.

Vondráček odpovídá, že v minulosti měl na všechny podobné situace (za Havla, Klause i Zemana) stejný názor – kompetenční žaloba měla být podána vždy. Připomíná, že Miloš Zeman nakonec Jana Lipavského – přes silné řeči a výhrady – jmenoval, zatímco Petr Pavel nyní „realizoval to, čím Zeman jen strašil“. Současně chápe, že Babiš se může obávat podezření z osobní msty vůči prezidentovi, který ho porazil ve druhém kole prezidentské volby, pokud by žalobu inicioval.

Role premiéra a Motoristů: vláda nespadne, program běží dál

Moderátor posléze odklání debatu od prezidenta k premiérovi Andreji Babišovi. Ptá se, zda podle Vondráčka Babiš za Motoristy u prezidenta bojoval dostatečně. Vondráček odpovídá opatrně: „Ještě uvidíme, tahle věc neskončila.“ Připomíná, že post ministra životního prostředí zůstává neobsazený a že další krok je na Motoristech a premiérovi.

Současně zdůrazňuje, že spor kolem Turka vládu neohrozí: „Podstatné pro občany je, že tato vláda na tomto sporu nepadne. Vláda se pustí do práce.“ Ministerstvo životního prostředí je podle něj možné po určitou dobu vést přes náměstka či pověřeného člena vlády, a podobné situace, kdy jeden politik dočasně spravoval dva resorty, Česko v minulosti již zažilo.

Na dotaz, jak dlouho jsou ochotni tolerovat dočasné řešení, Vondráček odpovídá v duchu koaliční stability: je to odpovědnost Motoristů a premiéra, ale Svobodní a SPD budou situaci snášet tak dlouho, „aby vláda vydržela čtyři roky“ a mohla naplnit programové prohlášení – tedy v jejich pojetí učinit život svobodnějším, levnějším a zbavit stát „umělého zdražování“ i prostřednictvím ministerstva životního prostředí.

Bartoš z opoziční lavice připomíná, že Babiš má talent sledovat především zájmy sebe a svého hnutí a že v minulosti neváhal náhle měnit postoj – ať už k evropským otázkám, nebo dnes k muniční iniciativě. Připomíná také, že souběh dvou náročných ministerských agend (zahraničí a životního prostředí) je dlouhodobě těžko zvládnutelný, zejména v době konfliktu na Ukrajině.

Když Bartoš zmiňuje morální profil Filipa Turka a odkazuje na jeho údajné sbírání nacistických relikvií, Vondráček kontruje, že voliči dali Motoristům i Turkovi mandát a že osobní nelibost či mediální kampaně nemohou nahrazovat ústavu. Podle něj by se podobné „průzkumy černých vroubků“ daly udělat na celou řadu politiků a nesmí se stát normou, podle níž se přepisují základní pravidla politického systému.

Muniční iniciativa: peníze českých daňových poplatníků jako klíčový spor

V závěru se debata přesouvá k muniční iniciativě pro Ukrajinu, která se stala symbolem české angažovanosti ve válce. Moderátor připomíná, že Andrej Babiš po jednání „koalice ochotných“ zjemnil svou kritiku a připustil, že pokud Česko z iniciativy neodejde, ale nebude do ní dávat další peníze, je to akceptovatelné.

Libor Vondráček odmítá, že by šlo o zásadní obrat: podle něj byla pozice Svobodných  vždy stejná – je potřeba zabránit tomu, aby na muniční iniciativu šly peníze českých daňových poplatníků. Připouští, že iniciativu lze nechat běžet, pokud je financována ze zahraničí: „Každá věc, která funguje bez peněz českých daňových poplatníků, ať si funguje.“

Moderátor však upozorňuje, že Babiš dříve iniciativu označil za „předraženou, plesnivou“ a na dotaz agentury Reuters, zda by z ní Česko mělo vystoupit, odpověděl „samozřejmě, proč bychom pokračovali“. Vondráček přiznává, že konkrétní citaci pro Reuters neznal, ale trvá na tom, že problémem jsou konkrétní částky: „Dvě miliardy korun jsme tam dali a pořád jsou to dvě miliardy, které nechybí na zemi. Chybí ve školství a jinde.“ Zdůrazňuje, že z hlediska Svobodných jde o peníze, které bychom neměli vyvážet z rozpočtu, když doma chybí na základní služby.

Ivan Bartoš naopak – netypicky pro opozici – vyjadřuje uznání k tomu, že vláda Andreje Babiše fakticky nechává muniční iniciativu běžet. Připomíná, že Česká republika na začátku poskytla zhruba dvě miliardy korun a že následné roky se financování opíralo hlavně o zahraniční zdroje. Podle Bartoše je muniční iniciativa auditovaná, kontrolovaná více státy a není důvod o její účelnosti plošně pochybovat; sám byl u jejího vzniku a považuje ji za správnou a pro reputaci Česka v Evropě důležitou.

Závěr moderátor uzavírá připomenutím, že i ministr zahraničí Lipavský hovořil o českém příspěvku ve výši 2–3 miliard korun, a konstatuje, že je výjimečné slyšet od opozičního politika něco, co se blíží pochvale práce vlády. Vondráček i Bartoš diskusi zakončují stručným poděkováním za pozvání – po debatě, která zřetelně ukázala, že v otázkách ústavy, role prezidenta i válečné pomoci Ukrajině vede Libor Vondráček konzistentní, právnicky vyargumentovaný odpor k posilování Hradu i k dalšímu zatěžování českého rozpočtu.

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31