Když prezident Petr Pavel ve středu usedl mezi studenty v Kongresovém centru Praha a debatoval s nimi po promítání filmu Velký vlastenecký výlet, pravděpodobně netušil, jak temné vzpomínky tato scéna vyvolá. Pro mnohé šlo o běžnou kulturní akci. Ale ne pro Irenu Steinhauserovou, členku Republikového výboru Svobodných. Ta v tom spatřila mrazivé déja vu: návrat do dob, kdy si děti povinně sedaly do sálů a učily se, co si mají myslet.
„Dívám se na fotky z akce a mám pocit, jako by se zastavil čas. Jako bych se vrátila do normalizace. Seděli jsme také kdysi v kulturních domech, poslouchali soudružky učitelky a další soudruhy, kteří nám vysvětlovali, co si máme myslet,“ popsala Steinhauserová. Její slova rezonují napříč českou společností, která se stále více obává o stav skutečné svobody.
Studenti, obklopení učiteli, vedením školy a samotným prezidentem republiky, se prý v takové atmosféře jen těžko mohou svobodně vyjádřit. „Děti se bojí říct odlišný názor – bojí se reakcí vrstevníků, autorit i veřejného odsouzení,“ upozorňuje. A právě to podle Svobodných není demokracie, ale nátlak. „To je totalitní myšlení,“ dodává.
Podle Svobodných je obzvlášť nebezpečné, že se takové akce odehrávají právě pod hlavičkou demokracie. „Pokud mají mladí lidé pocit, že existuje jen jedna ‚správná‘ osobnost a jeden povolený postoj, pak jsme se z minulosti nepoučili,“ varuje Steinhauserová.
Obavy přitom nejsou nové. Předseda Svobodných Libor Vondráček dlouhodobě kritizuje stav svobody v Česku. Upozorňuje, že svoboda projevu, svoboda podnikání i rozhodování o vlastním těle jsou v posledních letech cíleně oklešťovány. „Pokud ztratíme možnost svobodně diskutovat, ztrácíme základy demokratické společnosti,“ říká. Prezident Pavel se přitom podle něj chová spíše jako moralizující aktivista než jako ochránce svobody.
A do této rovnice přidávají Svobodní další zásadní otázky: Věděli rodiče o účasti svých dětí na akci s prezidentem? Šlo skutečně o dobrovolnou účast? Nebo o pečlivě organizovanou akci s jasně nastaveným rámcem? „Děti a mladí lidé nejsou publikum, které by mělo být vystavováno takovému tlaku. Jsou tvární, snadno ovlivnitelní,“ konstatuje Steinhauserová.
Kritiku směřuje také na roli neziskových organizací ve školách. Ty se podle ní často tváří jako „nositelé faktů“, přitom prosazují konkrétní ideologii. „Pokud tohle připustíme, pak jsme se z minulosti opravdu nepoučili,“ dodává.
Převzato z Parlamentních listů
