Zákon o rozpočtovém určení daní přiznává zvláštní koeficient jen Praze, Brnu, Ostravě a Plzni. Olomouc přitom plní srovnatelné krajské a nadregionální funkce, ale na obyvatele dostává výrazně méně. Řešením je změna zákona, ne jednorázová kompenzace.
Čtyři velká města, tři výjimky
Rozpočtové určení daní (RUD) rozděluje mezi obce peníze z celostátně vybíraných daní podle vzorce, který zohledňuje hlavně počet obyvatel. Pro Prahu, Brno, Ostravu a Plzeň však platí zvláštní koeficient. Olomouc mezi tato města nepatří.
Přitom Olomouc plní srovnatelné nadregionální a krajské funkce jako tato statutární města: je centrem kraje, spádovým bodem pro desítky tisíc lidí z okolí, sídlem fakultních nemocnic, vysokých škol, krajských institucí i kulturních a sportovních zařízení. Dojíždí sem za prací, školou, lékařem i zábavou lidé, kteří ve městě nebydlí, ale jeho infrastrukturu a služby využívají každý den.
O čtyřicet procent méně na hlavu
Podle podkladů pro rok 2026 získává Olomouc na jednoho obyvatele z hlavních sdílených daní zhruba o 40 % méně než města se zvláštním koeficientem [OVĚŘIT: přesný zdroj a metodika propočtu pro rok 2026]. Absolutní příjmy Olomouce z RUD přitom rostly: z přibližně 1,93 miliardy korun v roce 2022 na 2,32 miliardy v roce 2025 [OVĚŘIT: doložit zdroj — rozpočet obce / MF ČR].
Problém tedy není v tom, že by město dostávalo méně než dříve. Je relativní: ve srovnání s Brnem, Ostravou a Plzní začíná Olomouc z nižší základny, protože jí chybí koeficient, který tato města mají navíc.
Školské peníze nejsou náhrada
Od roku 2026 mají obce z vlastních rozpočtů ve větší míře zajišťovat provoz škol, zejména financování nepedagogických pracovníků. Část peněz se proto přesunula do RUD, aby tento nový závazek obcí pokryla.
Navýšení RUD od roku 2026 však souvisí především s převodem školských nákladů do systému. Nejde proto o automatickou kompenzaci nerovnosti mezi velkými městy. Chybějící koeficient ani potřeby Olomouce jako krajského centra tím nejsou vyřešeny.
Změna zákona je nutná
Nerovnováha v RUD není abstraktní účetní otázka. Promítá se do toho, kolik může Olomouc investovat do dopravy, škol, sociálních služeb, veřejného prostoru i dalšího rozvoje. Tyto služby přitom neslouží jen místním, ale celému regionu.
Pokud nerovnost zůstane součástí zákona, bude se rozdíl mezi možnostmi Olomouce a zvýhodněných měst při rozvoji služeb a infrastruktury dále prohlubovat. Jde o předpokládaný důsledek dlouhodobě nižšího příjmu na obyvatele, nikoli o jistotu, kterou lze vyčíslit bez podrobné analýzy výdajů.
Chceme-li, aby Olomouc dál rostla jako silné krajské centrum, musíme se zasadit o změnu zákona o rozpočtovém určení daní. Nejde o dar ani neopodstatněnou výjimku. Jde o spravedlivější pravidla, která budou zohledňovat skutečnou roli města a odstraní dnešní systémové znevýhodnění.
Bohuslav Coufal místopředseda Svobodných v Olomouckém Kraji
Článek vyjadřuje názor autora nejedná se o oficiální stanovisko Svobodných
Pondělní superdebata CNN Prima NEWS, kterou moderovala Pavlína Wolfová, posadila kjednomu stolu lídry menších stran a hnutí: Gabrielu Svárovskou za Zelené, Jindřicha Rajchla zaPRO, Roberta Šlachtu za Přísahu, Vítka Prokopa za Stačilo!, Jiřího Nedvěda za SOCDEM a LiboraVondráčka za Svobodné. Nejostřejší ideový souboj večera se odehrál mezi dvěma opačnýmipóly české politiky. Na jedné straně stála spolupředsedkyně Zelených, která věří ve větší rolistátu, evropské daně a Green Deal. Na druhé straně předseda Svobodných, který proti tomupostavil nižší výdaje, žádné nové daně a právo lidí rozhodovat o vlastním okolí. Diváci mělijasno: v anketě CNN Prima NEWS přesvědčil Vondráček 34,3 procenta hlasujících a skončildruhý. Debata o rozpočtu začala otázkou, zda Vondráček ve vládní koalici trpí. Odpověděl s nadhledemi upřímně: při pohledu na vysoký schodek samozřejmě trpí, ale za minulé vlády trpěl víc. Věří,že po dalších volbách budou mít Svobodní silnější mandát a budou moci víc používatpomyslnou motorovou pilu na státní výdaje. Zároveň ocenil, že šéfka Úřadu vlády přišla spožadavkem snížit výdaje na aparát jednotlivých ministerstev o deset procent. Připomněl, žepodobnou cestou šel Nový Zéland a fungovalo to. Když moderátorka naznačila, že jde ohausnumera, Vondráček odpověděl, že stejné výtky slyšeli i Novozélanďané, a přesto se úsporypodařily. Rozpočtový problém je podle něj na straně výdajů, nikoli příjmů. Tady se nejvíce rozcházel se Svárovskou. Ta navrhovala zdanit miliardáře, nejlépe na evropskéúrovni. Vládní příspěvek dva tisíce korun pro seniory přitom označila za aroganci a peníze byraději rozpustila v systému sociálních služeb a superdávky. Vondráček oproti tomu jasně řekl,že pro zvyšování daní jako svobodný ruku nezvedne. Moderátorka jeho slova později použilajako měřítko, podle kterého se ptala i ostatních hostů. Vondráček připomněl, že progresivnízdanění v Česku už existuje prostřednictvím slevy na poplatníka. Další zatížení občanů bypodle něj nic nevyřešilo. Kdo dnes v Česku podniká a dává lidem práci, odejde tam, kde jsoulevnější energie a nižší daně, a lidé přijdou o práci. Levicovým zastáncům vyšších daní vzkázal,že pak to bude jejich vizitka. Svárovská přitom na hrozbu odchodu bohatých odpovídala tím, že Vytvoř z přepisu z vystoupení Libora Vondáčka vpořadu Svoební super debeta na CNN Prima nesw aťje tak jeho střet se svárovskou. Článek na 3,5 NS.Clánek musí vyjít pro Vondráčka pozivtivně. Vytvoř tove stejném stylu jako je Saloń Echa24: zdanění by se mělo přenést na evropskou úroveň. To by ale znamenalo předat Bruselu dalšípravomoc, o kterou Svobodní dlouhodobě bojují, aby zůstala v rukou českého státu. Vondráček přitom neskončil u odmítání. Na rozdíl od Svárovské, jejíž návrhy stály na novýchdaních, přišel s konkrétním zdrojem peněz bez zvyšování daní: pracovními agenturami, kterépodle něj často fungují načerno a připravují stát o velké sumy. Připomněl, že nestačí řešit jenEET, jak naznačoval Robert Šlachta. Agentury jsou podle něj další oblast, kde stát může získatpeníze tím, že vymůže dodržování stávajících pravidel. Je to přístup člověka, který místonových břemen pro poctivé hledá peníze tam, kde se dnes nepoctivě šetří na úkor ostatních. Do rozpočtové debaty Vondráček vnesl i varování ze zahraničí. Na adresu nového newyorskéhostarosty, kterého označil za neomarxistu, poznamenal, že tento politik ještě nevládne ani rok, alidé se už stěhují do Texasu a na Floridu. Tak to podle něj chodilo ve všech státech, které začalyždímat majetné obyvatele a nemovitosti. Kapitál i lidé utíkají tam, kde je nikdo nedusí. Přesněpřed tímto scénářem varoval i ve vztahu k návrhům Zelených a dalších levicových stran. Rozdíl mezi oběma politiky byl vidět i u tématu, které večer sjednotilo téměř celé studio:soukromé zahraniční cesty prezidenta Petra Pavla v době komunálních a senátních voleb.Svárovská zvolila opatrnou formulaci a odjezd prezidenta označila za nešťastný. Vondráček bylmnohem přímější. Prohlásil, že po 33 letech od pádu komunismu jsme si za prezidenta vybraličlověka, který tento úřad ponížil a dokazuje, že dokáže laťku snižovat ještě níž. Připomněl, ževolby jsou svátkem demokracie, a od hlavy státu se proto očekává, že je bude brát vážně. Spodobně tvrdým hodnocením přišli i Rajchl, Prokop, Šlachta a Nedvěd. Opatrnost Svárovskétak působila spíš jako snaha prezidenta chránit než ho hodnotit. Nejvěcnější a pro Svárovskou nejnepříjemnější střet přišel u větrných elektráren a takzvanýchakceleračních zón. Svárovská tvrdila, že obce mají díky územnímu plánu své právo rozhodovatgarantované a naprosto nezpochybnitelné. Stát by podle ní měl být aktivnější a obcím pomocivstupovat do investic do obnovitelných zdrojů. Vondráček jí na to odpověděl přesně: zákon oakceleračních zónách územní plány obcí naopak ruší. Tvrzení o nezpochybnitelném právu obcítím postavil do zcela jiného světla. Divákům zároveň dal jasnou radu: ať se podívají, jak o tomtozákonu hlasovali jejich senátoři, a pokud se jim to nelíbí, ať je ve volbách vymění. Stejně zásadní byl jeho postoj k referendům o větrnících. Stát podle něj nesmí dát ani korununa to, aby ovlivňoval smýšlení lidí. Připomněl, že před referendem o vstupu do Evropské uniedal stát 200 milionů korun na přesvědčování občanů, aby hlasovali pro vstup, a nula korun navysvětlení nevýhod členství. Tohle se podle něj nesmí nikdy opakovat. Svobodní jsou rádi, že sereferenda konají, ale lidé v nich musí rozhodovat sami, ne pod tlakem státní propagandy.Zatímco Svárovská mluvila o tom, jak by stát měl být aktivnější, Vondráček hájil právo občanů,aby jim stát do jejich rozhodnutí nemluvil. Kvality Vondráčkova vystoupení si všimli i komentátoři, kteří debatu hodnotili po jejímskončení. Thomas Kulidakis ho zařadil mezi nejpřesvědčivější řečníky večera, vedle Rajchla,Prokopa a Svárovské. Ocenil, že na rozdíl od Šlachty a Nedvěda dokázal oslovit své voliče.Martin Schmarcz sice upozornil, že Vondráček to měl jako člen vládní většiny nejtěžší, protoževláda zatím neplní vše, co Svobodní chtějí. Zároveň ale uznal, že své postoje v debatě obhájil. Superdebata tak ukázala dva zcela odlišné pohledy na roli státu. Gabriela Svárovská nabídlaevropské daně pro bohaté, další přerozdělování a akcelerační zóny pro obnovitelné zdroje.Libor Vondráček nabídl škrty v aparátu ministerstev, žádné nové daně, vymáhání pravidel upracovních agentur a respekt k rozhodnutí obcí a jejich obyvatel. Výsledek divácké anketynaznačuje, že druhý přístup je českým voličům bližší.