Americký ministr zahraničí Marco Rubio přednesl o tomto víkendu na Mnichovské konferenci projev, kterým dokázal překvapit velkou část evropských lídrů. Jedná se o natolik důležité poselství pro budoucí vývoj Evropy, že si dovolím některé klíčové části připomenout a zároveň krátce okomentovat.

„Amerika byla založena před 250 lety, ale její kořeny začaly na evropském kontinentu. Muži, kteří osídlili a vybudovali zemi mého narození, dorazili na naše břehy s pamětí, tradicemi a křesťanskou vírou svých předků jako se svatým dědictvím, s nerozlučným poutem mezi starým světem a novým. Jsme součástí jedné civilizace – západní civilizace.“

Potvrzení stálého pouta mezi USA a Evropou plus zdůraznění dědictví, které současné evropské elity svou progresivistickou politikou pošlapávají.

Spojené státy a Evropa k sobě patří.“

„Spojené státy americké se znovu ujmou úkolu obnovy a nápravy, vedeny vizí budoucnosti stejně životaschopné jako byla minulost naší civilizace. A ačkoli jsme připraveni, bude-li to nutné, učinit tak sami, dáváme přednost tomu, že to učiníme společně s našimi přáteli zde v Evropě.“

Klíčový bod projevu, americký ministr zahraničí jasně deklaruje důležitost transatlantického spojenectví, vyvrací v evropských médiích často zaznívající názor o „stahování“ USA z Evropy změnou mezinárodních priorit.

„Bráníme velkou civilizaci, která má veškeré důvody být hrdá na svou historii, být si jistá svou budoucností a usilovat o to, aby byla vždy pánem svého vlastního hospodářského a politického osudu. Právě zde, v Evropě, se zrodily myšlenky, které zasely semena svobody a změnily svět.

Právě zde, v Evropě, vznikl svět, který dal světu vládu práva, univerzity a vědeckou revoluci. Právě tento kontinent zrodil génia Mozarta a Beethovena, …“

Politické elity v Evropě dnešní západní civilizaci rozhodně nebrání. Fakt, že pouze Západ byl schopen vytvořit civilizaci s bezprecedentní mírou osobní svobody jednotlivce, které spolu s možností uplatnit nadání, znalosti a schopnosti a svobodného podnikání vedly k hospodářskému i sociálnímu rozmachu, je v dnešní západoevropské společnosti ovládané levicovými liberály značně nepopulární.

„Předali jsme kontrolu nad našimi kritickými dodavatelskými řetězci jak protivníkům, tak rivalům. Stále více jsme přenášeli svou suverenitu na mezinárodní instituce, zatímco mnohé státy investovaly do rozsáhlých sociálních systémů za cenu toho, že si přestaly udržovat schopnost bránit se. A to vše v době, kdy jiné země investovaly do nejrychlejšího vojenského zbrojení v celé historii lidstva a neváhaly používat tvrdou sílu k prosazování vlastních zájmů.“

Éra zajištění obrany v Evropě americkou armádou, přesněji financemi pocházejícími od amerických daňových poplatníků, je nenávratně pryč. Proto mohly v Evropě vzniknout drahé sociální systémy, kterými si levicové vlády kupovaly své voliče.

“Abychom uklidnili klimatický kult, uvalili jsme na sebe energetické politiky, které ochuzují naše obyvatele, zatímco naši konkurenti těží ropu, uhlí, zemní plyn i cokoli dalšího – nejen k pohonu svých ekonomik, ale také jako páku proti nám samotným.“

Pro současné progresivistické elity v Evropě je hlavním cílem klimatická agenda spojená s destruktivními dekarbonizačními cíli.

„Masová migrace není – a nikdy nebyla – okrajovým tématem bez významu. Byla a nadále je krizí, která proměňuje a destabilizuje společnosti napříč celým Západem.

Kontrola toho, kdo a kolik lidí vstupuje do našich zemí, není projevem xenofobie ani nenávisti. Je to základní akt národní suverenity a selhání v této oblasti není jen zřeknutím se jedné z našich nejzákladnějších povinností vůči vlastním lidem.“

Evropské a unijní elity jsou vychovány v duchu multikulturalismu a otevřených hranic. Myšlenka obrany Evropy před agresivními kulturami je stále v řadě západoevropských zemí klasifikována jako forma nenávistného projevu.

A co na závěr?

Je svěží poslouchat konečně projev vysokého západního politika, dokonce třetího nejvýznamnějšího muže současné americké administrativy, který chce západní civilizaci bránit a má zájem na společné cestě s Evropou.

Bohužel se Evropě zatím jako celku nepodařilo vymanit z progresivistického sevření a tak lze v nejbližší době očekávat spíše divergenci mezi Evropou a USA.

Převzato z neviditelnypes.cz

Článek vyjadřuje názor autora nejdená se o oficiální stanovisko strany.