MNICHOVSKÁ BEZPEČNOSTNÍ KONFERENCE: Klíčový projev ministra zahraničí USA

MNICHOVSKÁ BEZPEČNOSTNÍ KONFERENCE: Klíčový projev ministra zahraničí USA

Americký ministr zahraničí Marco Rubio přednesl o tomto víkendu na Mnichovské konferenci projev, kterým dokázal překvapit velkou část evropských lídrů. Jedná se o natolik důležité poselství pro budoucí vývoj Evropy, že si dovolím některé klíčové části připomenout a zároveň krátce okomentovat.

Amerika byla založena před 250 lety, ale její kořeny začaly na evropském kontinentu. Muži, kteří osídlili a vybudovali zemi mého narození, dorazili na naše břehy s pamětí, tradicemi a křesťanskou vírou svých předků jako se svatým dědictvím, s nerozlučným poutem mezi starým světem a novým. Jsme součástí jedné civilizace – západní civilizace.“

Potvrzení stálého pouta mezi USA a Evropou plus zdůraznění dědictví, které současné evropské elity svou progresivistickou politikou pošlapávají.

Spojené státy a Evropa k sobě patří.“

Spojené státy americké se znovu ujmou úkolu obnovy a nápravy, vedeny vizí budoucnosti stejně životaschopné jako byla minulost naší civilizace. A ačkoli jsme připraveni, bude-li to nutné, učinit tak sami, dáváme přednost tomu, že to učiníme společně s našimi přáteli zde v Evropě.“

Klíčový bod projevu, americký ministr zahraničí jasně deklaruje důležitost transatlantického spojenectví, vyvrací v evropských médiích často zaznívající názor o „stahování“ USA z Evropy změnou mezinárodních priorit.

„Bráníme velkou civilizaci, která má veškeré důvody být hrdá na svou historii, být si jistá svou budoucností a usilovat o to, aby byla vždy pánem svého vlastního hospodářského a politického osudu. Právě zde, v Evropě, se zrodily myšlenky, které zasely semena svobody a změnily svět.

Právě zde, v Evropě, vznikl svět, který dal světu vládu práva, univerzity a vědeckou revoluci. Právě tento kontinent zrodil génia Mozarta a Beethovena, …“

Politické elity v Evropě dnešní západní civilizaci rozhodně nebrání. Fakt, že pouze Západ byl schopen vytvořit civilizaci s bezprecedentní mírou osobní svobody jednotlivce, které spolu s možností uplatnit nadání, znalosti a schopnosti a svobodného podnikání vedly k hospodářskému i sociálnímu rozmachu, je v dnešní západoevropské společnosti ovládané levicovými liberály značně nepopulární.

„Předali jsme kontrolu nad našimi kritickými dodavatelskými řetězci jak protivníkům, tak rivalům. Stále více jsme přenášeli svou suverenitu na mezinárodní instituce, zatímco mnohé státy investovaly do rozsáhlých sociálních systémů za cenu toho, že si přestaly udržovat schopnost bránit se. A to vše v době, kdy jiné země investovaly do nejrychlejšího vojenského zbrojení v celé historii lidstva a neváhaly používat tvrdou sílu k prosazování vlastních zájmů.“

Éra zajištění obrany v Evropě americkou armádou, přesněji financemi pocházejícími od amerických daňových poplatníků, je nenávratně pryč. Proto mohly v Evropě vzniknout drahé sociální systémy, kterými si levicové vlády kupovaly své voliče.

“Abychom uklidnili klimatický kult, uvalili jsme na sebe energetické politiky, které ochuzují naše obyvatele, zatímco naši konkurenti těží ropu, uhlí, zemní plyn i cokoli dalšího – nejen k pohonu svých ekonomik, ale také jako páku proti nám samotným.“

Pro současné progresivistické elity v Evropě je hlavním cílem klimatická agenda spojená s destruktivními dekarbonizačními cíli.

Masová migrace není – a nikdy nebyla – okrajovým tématem bez významu. Byla a nadále je krizí, která proměňuje a destabilizuje společnosti napříč celým Západem.

Kontrola toho, kdo a kolik lidí vstupuje do našich zemí, není projevem xenofobie ani nenávisti. Je to základní akt národní suverenity a selhání v této oblasti není jen zřeknutím se jedné z našich nejzákladnějších povinností vůči vlastním lidem.“

Evropské a unijní elity jsou vychovány v duchu multikulturalismu a otevřených hranic. Myšlenka obrany Evropy před agresivními kulturami je stále v řadě západoevropských zemí klasifikována jako forma nenávistného projevu.

A co na závěr?

Je svěží poslouchat konečně projev vysokého západního politika, dokonce třetího nejvýznamnějšího muže současné americké administrativy, který chce západní civilizaci bránit a má zájem na společné cestě s Evropou.

Bohužel se Evropě zatím jako celku nepodařilo vymanit z progresivistického sevření a tak lze v nejbližší době očekávat spíše divergenci mezi Evropou a USA.

Převzato z neviditelnypes.cz

Článek vyjadřuje názor autora nejdená se o oficiální stanovisko strany.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Robert Troška

Robert Troška

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Robert Troška

Robert Troška

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31