Markéta Šichtařová: Civilizace v rozkladu, svoboda v ohrožení. Pokud se neprobudíme, systém se zhroutí sám

Markéta Šichtařová: Civilizace v rozkladu, svoboda v ohrožení. Pokud se neprobudíme, systém se zhroutí sám

Na on-line debatě s názvem Na prahu nové civilizace nezůstalo jediné ideologické dogma na svém místě. Vystoupení ekonomky a volební lídryně Svobodných Markéty Šichtařové bylo nejen nečekaně otevřené, ale především výbušné. Její diagnóza současného Západu je tvrdá, přesná – a zároveň děsivě realistická.

Markéta Šichtařová se dlouhodobě netají kritikou zelené agendy, ekonomického intervencionismu a evropské byrokracie. Ale to, co zaznělo na debatě pořádané u příležitosti výročí sametové revoluce, šlo ještě dál. Před zaplněným sálem bez váhání vyslovila to, co mnozí pouze tuší: Že západní civilizace opustila zdravý rozum, že přestala věřit ve svobodu a že si dobrovolně pálí mosty pod vlastní budoucností.

„Žijeme v civilizaci, která se vědomě odklonila od racionality,“ zaznělo v úvodu. Nešlo o výkřik, šlo o konstatování. Podle Šichtařové se přestáváme rozhodovat na základě faktů, analýz a zkušeností. Vzorce racionálního myšlení jsou potlačeny. Politická rozhodnutí nejsou motivována tím, co funguje, ale tím, co „vypadá správně“. Tím, co se dobře vyjímá v médiích, co zní progresivně – byť by to reálně přinášelo chudobu, závislost a chaos.

Naprosto drtivou kritiku si vysloužila klimatická a environmentální politika Evropské unie. „To, co sledujeme v podobě Green Dealu, není o ekologii. To je ideologie, která se za ekologii pouze maskuje,“ řekla Šichtařová. Ostrý tón jejího projevu nepolevil ani na chvíli. Popsala, jak tlak na elektromobilitu, restrikce na emise a dotační greenwashing ničí konkurenceschopnost evropského průmyslu.

A co víc – občané, kteří mají platit zelený účet, jsou podle ní obelháváni. „Je to zelený socialismus. Chudoba bude natřena nazeleno a představena jako pokrok,“ dodala s jízlivou ironií. Zatímco český i evropský průmysl podle jejích slov „krvácí pod zelenou legislativou“, úředníci se utápějí v diskusích o uhlíkové neutralitě roku 2050. Žádná debata o efektivitě, žádný důraz na skutečné náklady, žádná ekonomická racionalita. Jen víra. Iracionální, slepá a centralizovaná víra.

Ale její kritika šla ještě dál. „Dospělost se dnes trestá,“ zaznělo. Šichtařová se dotkla fenoménu, který si podle ní málokdo dovolí otevřeně pojmenovat: infantilizace společnosti. Emotivní výlevy se povyšují nad fakta, morální relativismus je oslavován jako ctnost, a kdo řekne, že dvě plus dvě jsou čtyři, je obviněn z necitlivosti. „Společnost, která neví, že muž je muž a žena je žena, už sama neví, kdo je. A nebude žít dlouho,“ řekla doslova.

S výrazným znepokojením popsala i návrat cenzury. Ne té okaté, násilné, totalitní. Ale té nové, neviditelné – zato účinné. „Je to cenzura v rukavičkách. Umlčování probíhá sofistikovaně – přes sociální sítě, přes deplatformaci, přes to, čemu říkají ‚boj proti dezinformacím‘. Výsledek je ale stejný: Nepohodlné hlasy mizí.“

Tím podle ní mizí i samotné základy svobodné společnosti. Demokracie bez svobody slova, bez otevené debaty, bez konfrontace názorů, je prázdná slupka. Zůstane jen rituál voleb, které nerozhodují o ničem, protože voliči slyší jen jednu stranu. A to není demokracie, to je – jak říká – „marketing tyranie“.

V závěru svého vystoupení nezapomněla upozornit na to nejzásadnější: Ekonomický rozpad není daleko. Podle ní dnes HDP roste jen zdánlivě – kvůli tzv. efektu rozbitého okna. Stát ničí hodnoty a pak se chlubí, že je obnovuje. Opravujeme škody, místo abychom stavěli něco nového. „Současný růst je iluzorní. Je to spotřeba maskovaná jako investice. Jen přehazujeme zdroje z jednoho rozbitého sektoru do druhého,“ uvedla s odkazem na francouzského ekonoma Frédérica Bastiata.

Na závěr poslala přítomným i všem, kdo ještě nepropadli letargii, jasný vzkaz. „Tento systém už nefunguje. Zhroutí se, protože se zcela odchýlil od reality. Ale máme ještě šanci – pokud se ozveme, pokud řekneme dost, pokud se postavíme za svobodu.“

Podle Markéty Šichtařové je právě to úkolem politiky dneška: Neřídit se módou, ale pravdou. Nehledat popularitu, ale říkat, co je správné. A pokud bude její hlas slyšet i v Bruselu, možná se opravdu na prahu nové civilizace ocitáme. Jen je otázka, zda bude civilizací svobody – nebo poslušného ticha.

Převzato z Parlametních listů

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31