Markéta Šichtařová: Civilizace v rozkladu, svoboda v ohrožení. Pokud se neprobudíme, systém se zhroutí sám

Markéta Šichtařová: Civilizace v rozkladu, svoboda v ohrožení. Pokud se neprobudíme, systém se zhroutí sám

Na on-line debatě s názvem Na prahu nové civilizace nezůstalo jediné ideologické dogma na svém místě. Vystoupení ekonomky a volební lídryně Svobodných Markéty Šichtařové bylo nejen nečekaně otevřené, ale především výbušné. Její diagnóza současného Západu je tvrdá, přesná – a zároveň děsivě realistická.

Markéta Šichtařová se dlouhodobě netají kritikou zelené agendy, ekonomického intervencionismu a evropské byrokracie. Ale to, co zaznělo na debatě pořádané u příležitosti výročí sametové revoluce, šlo ještě dál. Před zaplněným sálem bez váhání vyslovila to, co mnozí pouze tuší: Že západní civilizace opustila zdravý rozum, že přestala věřit ve svobodu a že si dobrovolně pálí mosty pod vlastní budoucností.

„Žijeme v civilizaci, která se vědomě odklonila od racionality,“ zaznělo v úvodu. Nešlo o výkřik, šlo o konstatování. Podle Šichtařové se přestáváme rozhodovat na základě faktů, analýz a zkušeností. Vzorce racionálního myšlení jsou potlačeny. Politická rozhodnutí nejsou motivována tím, co funguje, ale tím, co „vypadá správně“. Tím, co se dobře vyjímá v médiích, co zní progresivně – byť by to reálně přinášelo chudobu, závislost a chaos.

Naprosto drtivou kritiku si vysloužila klimatická a environmentální politika Evropské unie. „To, co sledujeme v podobě Green Dealu, není o ekologii. To je ideologie, která se za ekologii pouze maskuje,“ řekla Šichtařová. Ostrý tón jejího projevu nepolevil ani na chvíli. Popsala, jak tlak na elektromobilitu, restrikce na emise a dotační greenwashing ničí konkurenceschopnost evropského průmyslu.

A co víc – občané, kteří mají platit zelený účet, jsou podle ní obelháváni. „Je to zelený socialismus. Chudoba bude natřena nazeleno a představena jako pokrok,“ dodala s jízlivou ironií. Zatímco český i evropský průmysl podle jejích slov „krvácí pod zelenou legislativou“, úředníci se utápějí v diskusích o uhlíkové neutralitě roku 2050. Žádná debata o efektivitě, žádný důraz na skutečné náklady, žádná ekonomická racionalita. Jen víra. Iracionální, slepá a centralizovaná víra.

Ale její kritika šla ještě dál. „Dospělost se dnes trestá,“ zaznělo. Šichtařová se dotkla fenoménu, který si podle ní málokdo dovolí otevřeně pojmenovat: infantilizace společnosti. Emotivní výlevy se povyšují nad fakta, morální relativismus je oslavován jako ctnost, a kdo řekne, že dvě plus dvě jsou čtyři, je obviněn z necitlivosti. „Společnost, která neví, že muž je muž a žena je žena, už sama neví, kdo je. A nebude žít dlouho,“ řekla doslova.

S výrazným znepokojením popsala i návrat cenzury. Ne té okaté, násilné, totalitní. Ale té nové, neviditelné – zato účinné. „Je to cenzura v rukavičkách. Umlčování probíhá sofistikovaně – přes sociální sítě, přes deplatformaci, přes to, čemu říkají ‚boj proti dezinformacím‘. Výsledek je ale stejný: Nepohodlné hlasy mizí.“

Tím podle ní mizí i samotné základy svobodné společnosti. Demokracie bez svobody slova, bez otevené debaty, bez konfrontace názorů, je prázdná slupka. Zůstane jen rituál voleb, které nerozhodují o ničem, protože voliči slyší jen jednu stranu. A to není demokracie, to je – jak říká – „marketing tyranie“.

V závěru svého vystoupení nezapomněla upozornit na to nejzásadnější: Ekonomický rozpad není daleko. Podle ní dnes HDP roste jen zdánlivě – kvůli tzv. efektu rozbitého okna. Stát ničí hodnoty a pak se chlubí, že je obnovuje. Opravujeme škody, místo abychom stavěli něco nového. „Současný růst je iluzorní. Je to spotřeba maskovaná jako investice. Jen přehazujeme zdroje z jednoho rozbitého sektoru do druhého,“ uvedla s odkazem na francouzského ekonoma Frédérica Bastiata.

Na závěr poslala přítomným i všem, kdo ještě nepropadli letargii, jasný vzkaz. „Tento systém už nefunguje. Zhroutí se, protože se zcela odchýlil od reality. Ale máme ještě šanci – pokud se ozveme, pokud řekneme dost, pokud se postavíme za svobodu.“

Podle Markéty Šichtařové je právě to úkolem politiky dneška: Neřídit se módou, ale pravdou. Nehledat popularitu, ale říkat, co je správné. A pokud bude její hlas slyšet i v Bruselu, možná se opravdu na prahu nové civilizace ocitáme. Jen je otázka, zda bude civilizací svobody – nebo poslušného ticha.

Převzato z Parlametních listů

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31