Jaroslav Chalupský: Proč jsem PROTI mediální novele a poplatkům pro Českou televizi a rozhlas?

Jaroslav Chalupský: Proč jsem PROTI mediální novele a poplatkům pro Českou televizi a rozhlas?

Dotýká se to nás všech. Hlasoval jsem PROTI zákonu zvyšujícímu poplatky pro Českou televizi a Český rozhlas a proti novému způsobu placení. Není to totiž poplatek, nýbrž „mediální daň“. Navíc ve slepé víře. Jak trefně připodobnil jeden kolega, nelze nalévat do sudu další vodu, aniž bychom věděli, zda jí není už dost a zda někde nevytéká množstvím různě velkých děr! Je stávajících 8 mld. Kč pro ČT moc, nebo málo? Nevíme.

Zákonem ale nutíme platit všechny domácnosti a pak ještě znovu firmy. Stylem „zaplať a víc nám do toho nestrkej nos“, my jsme přeci nezávislí.

Tedy zcela proti logice slova PO-PLATEK = POUŽÍVÁM – PLATÍM.

Ano, kdo využívá nějaké služby, má za ně zaplatit. Ten obchodní model si ale musí poskytovatel služby nastavit a technicky zajistit. Chceš peníze, trochu se snaž! Dnes klidně formou předplatného jako např. NETFLIX. Možností je více. A přináši větší kvalitu.

Zde se však udělal stejně jednoduchý nespravedlivý handl jako u autorských poplatků OSA a Intergramu.

Možná ani nevíte, že když si koupíte telefon, tablet, paměťovou kartu, CDčko, flashdisk, paměťový disk máte v ceně automaticky od prodejce naúčtován a skryt poplatek pro OSA. Je to 1,50 Kč za 1GB, u 250+ GB karty je to 90 Kč. Takto opouští naše peněženky víc než miliarda ročně. Ne za to, že si poslechnete hudbu, ale že si koupíte mobil, nebo flashdisk na fotky z dovolené.

Koncesionářský poplatek pro ČT a ČRo se dotkne nově právě i majitelů mobilů, tabletů, počítačů, možná herních konzolí, i těch, kdo se na ČT NEDÍVAJÍ. ČT si nechá od ČSSZ nahlásit seznam registrovaných zaměstnavatelů a od elektráren seznam domácností připojených na elektřinu a jednoduše a levně všechny datovkou obešle s platebním rozkazem. Možná hned snějakou pokutou, jak to už jednou právníci ČT neúspěšně zkoušeli i na naší firmu YDD!

Zaměstnavatelé nad 24 zaměstnanců zaplatí pětinásobek základního poplatku, nad 50 zaměstnanců desetinásobek a nad 500 zaměstnanců už to dělá 250.000 Kč ročně!

Zaplatí firmy, ale i nemocnice, IZS, důchoďáky, školy, fabriky, kde se určitě nemají čas dívat na televizi.

Navíc zákon zavedl automatické navyšování poplatku o 6%, jakmile se kumulativní inflace přehoupne přes 6%.

Pro srovnání, komerční TV Nova hospodaří se 7,8 mld. Kč a se ziskem 1,1 mld. Kč ročně.

Veřejnoprávní ČT měla v roce 2024 rozpočet 7,95 mld. Kč, ČRo 2,39 mld. Kč.

Po schválení zákona počítají s navýšením příjmů asi o dalších 865 mil. Kč a 330 mil. Kč pro rozhlas.

Aby ale nedošlo k mejlce, že snad nechci veřejnoprávní televizi a rozhlas jako jeden z prvků demokratické a svobodné společnosti.

Naopak, jsem PRO veřejnoprávní média! Jsem PRO prvky podporující, nezávislost, svobodu a demokracii. Na mediální trh patří.Nový zákon však nezávislost narušuje ustanovením o Memorandu o způsobu naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání uzavřeným mezi generálním ředitelem ČT a ministrem kultury. Tedy občané platí, ministr ovlivňuje.

Platí i ten, kdo nekonzumuje. Na druhou stranu nemusí platit např. Češi žijící v zahraničí. Dívají se, poslouchají. Jak jinak by přeci mohli uvážlivě volit v korespondenční volbě? Poplatky se jich však netýkají! Což je další nespravedlnost tohoto zákona.

Nad penězi ČT/ČRo není žádná pořádná kontrola. Maximálně něco jako dozorčí rada dosazených lidí. Audit, zda mají vše na správných účetních položkách. Ale to měli i v Motole, že? A rozkrádaly se tam haldy veřejných peněz léta.

Proto jsme s dalšími kolegy senátory iniciovali návrh zákona, kterým by se hospodaření ČT a ČRo dostalo pod dohled Nejvyššího kontrolního úřadu. Ti pracují dobře, jsou nezávislí a nenechají se tahat za nos.

Jestli náš návrh zákona projde, jsem si jist, že budeme překvapeni, co po letech zjistí z hlediska efektivity nakládání s penězi a naplňování role veřejnoprávního média.

Pak se snad konečně také otevře skutečná diskuse, jak moc potřebujeme veřejnoprávní televizi, jaký by měla mít obchodně-provozní model, co je jejím posláním a jaké konkrétní měřitelné cíle by měla plnit, kolik by měla mít programů, co se na nich má vysílat a kolik od nás potřebuje peněz.

Závěrem… Paradoxně si myslím, že by náladě v naší společnosti prospělo více, kdyby se lidé dívali do přírody, na krásy kolem sebe, mluvili  spolu, přátelili se, místo celodenního sledování laciné reality show ze Sněmovny. Nestál by takový májový mediální detox za vyzkoušení? 😊

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. Jaroslav Chalupský

Ing. Jaroslav Chalupský

senátor za Svobodné – obvod 15

Novinky

Nejnovější video

Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.

Konzistence místo pokrytectví

Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.

Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.

Obrana podnikatelů a trhu

Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.

Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.

Polsko jako lepší model

Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.

Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.

ETS2 a odpor vůči přemíře regulace

Další část debaty se stočila k emisním povolenkám ETS2. Vondráček se zde držel svého dlouhodobého postoje, že systém emisních povolenek je jen jinou formou zdražování života lidí a oslabování konkurenceschopnosti ekonomiky. Jeho argument nebyl jen ideologický; opakovaně vysvětloval, že vyšší náklady pro domácnosti a malé a střední podniky dopadnou především na ty, kdo mají nejmenší prostor se bránit. Pro české prostředí jde o srozumitelnou a politicky silnou linku.

Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.

Veřejnoprávní média a právo veta

Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.

Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.

Oblíbené štítky

Ing. Jaroslav Chalupský

Ing. Jaroslav Chalupský

senátor za Svobodné – obvod 15

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31