Jak politické neziskovky legálně obcházejí demokratická pravidla

Jak politické neziskovky legálně obcházejí demokratická pravidla

Česká politická soutěž čelí nebezpečnému paradoxu. Zatímco jsou politické strany svázány drastickými limity a povinností rozkrývat identitu každého dárce, pohybují se na scéně profesionální neziskové organizace s milionovými rozpočty, které v legislativním stínu formují veřejné mínění. Na příkladu spolku Milion chvilek se ukazuje, jak lze skrze anonymizované dary a rozsáhlé zázemí vést permanentní kampaň ve prospěch vybraných stran, aniž by kdokoli nesl odpovědnost za férovost takového boje. Je systém, kde se statisícové politické vlivy schovávají za anonymní platební brány, slučitelný s principy rovné demokracie?

Nastavení české politické soutěže z roku 2016, kdy vznikl Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSH), přestává být adekvátní. Legislativa, která měla zajistit férový boj, dnes selhává tváří v tvář fenoménu profesionálních politických spolků. Tyto organizace disponují vlivem i rozpočty srovnatelnými s parlamentními stranami, ale pohybují se v regulačním vakuu, které jim dává neúměrnou výhodu.

Zatímco politická strana musí u každého daru nad 1 000 Kč rozkrýt identitu dárce až po jeho adresu, politické spolky využívají benevolenci zákona. Na rozdíl od politických stran nemusí odhalovat původ darů ani respektovat zákonná omezení na jejich výši.

Permanentní kampaň pod hlavičkou neziskovky

Typickým příkladem je spolek Milion chvilek, který se od svého vzniku transformoval v profesionální organizaci s rozsáhlým zázemím a ročními náklady na lidskou práci přesahujícími 11,5 milionu korun ročně. S tímto rozpočtem vede spolek permanentní kampaň ve prospěch vybrané části politického spektra, konkrétně stran předchozí vládní koalice.

Podpora těchto stran je realizována skrze:

  • Volební doporučení: V kampaních jako „Demokracie má jméno“ spolek otevřeně nabádal k volbě těchto subjektů.
  • Kampaňové manuály: Vyvíjením tlaku na „odpovědnou volbu“ a distribucí návodů, jak „netříštit síly“, se spolek snažil aktivně přesměrovávat hlasy od menších stran ke stranám bývalé vládní koalice, které tak uměle posiloval.
  • Negativní kampaň: Spolek realizuje systematické útoky na konkurenční politické subjekty (zejména ANO a SPD), čímž favorizovaným stranám šetří náklady na vlastní útočnou komunikaci.

Tím dochází k hrubému narušení rovných šancí a limitů na kampaň. Peníze vybrané od skrytých dárců skrze spolek de facto financují volební kampaně dřívějších vládních stran, aniž by se tyto miliony objevily v jejich oficiálním účetnictví.

Peníze bez tváře: Výhoda skrytých dárců

Spolek Milion chvilek má transparentní účet, podstatná část příspěvků však proudí jinými kanály, zatímco identita koncových dárců zůstává skryta. To vytváří ideální prostředí pro vlivné skupiny, jak anonymně financovat politický boj.

Hospodaření Milionu chvilek navíc vykazuje znepokojivou tendenci – s přerodem hnutí v politickou neziskovku se proklamovaná transparentnost stala pouhou fasádou. V roce 2024 přes veřejný účet protekla směšná 4 % z celkových darů a ačkoliv spolek zveřejňuje seznamy vybraných dárců, bez bližších údajů a možnosti nezávislého ověření jde spíše o marketingový tah než o cokoli jiného. Nabízí se otázka, zda tento neprůhledný kanál neslouží spolku jako bezpečný bypass pro politické peníze, u nichž je jmenovitá identifikace dárce nežádoucí.

Směšné pokuty a mezinárodní srovnání

Milion chvilek požívá výhod neziskového sektoru, na který se regulace politických aktivit nevztahují. V zahraničí je ovšem regulace politických neziskovek nesrovnatelně tvrdší:

  • USA: Neziskové organizace (tzv. 501(c)(4)) sice mohou vyvíjet politickou činnost, ale nesmí to být jejich primární účel. Pokud se organizace soustředí výhradně na kampaň, musí se registrovat jako Political Action Committee (PAC), což obnáší povinnost jmenovitě zveřejňovat všechny dárce nad 200 USD.
  • Německo: Spolky, které se příliš angažují v politice, mohou ztratit status „obecně prospěšné organizace“ (Gemeinnützigkeit), což znamená ztrátu daňových úlev. Německý finanční úřad v posledních letech tento status odebral několika organizacím (např. hnutí Attac), protože jejich činnost vyhodnotil jako jednostrannou politickou kampaň, nikoliv osvětu.

V Česku je situace diametrálně odlišná. Zatímco politická strana může dostat likvidační pokutu i za drobné administrativní pochybení, Milion chvilek obdržel za netransparentní vedení prezidentské kampaně 2023 souhrnnou pokutu 40 000 Kč, což je pro organizaci s ročním obratem 20 milionů korun částka naprosto marginální. Tato asymetrie v trestání je alarmující.

Čas srovnat pravidla

Současná situace v ČR již nevyhovuje nastavení zdravé demokratické společnosti. Pokud spolek vykazuje dlouhodobou politickou aktivitu, favorizuje konkrétní strany a disponuje milionovým aparátem, nesmí požívat výhod určených pro drobné neziskovky.

Na politicky aktivní spolky by se měla minimálně v otázce transparentnosti financování vztahovat stejná pravidla jako na politické strany. Jen tak lze zajistit, aby politická soutěž byla férová a aby peníze v pozadí kampaní měly vždy svou konkrétní tvář.

Lucie Maňáková

Článek vyjadřuje názor autora nejedná se se oficiální stanovisko Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Lucie Maňáková

Lucie Maňáková

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v pořadu 360° CNN Prima NEWS hájil vládní rozpočet na rok 2026, vysvětloval, proč podle něj obrana reálně neklesá pod 2 % HDP, a bránil opatrný postup vlády při řešení prudkého zdražení nafty

Rozpočet 2026: proti „vycucaným číslům“

V debatě nad čerstvě schváleným rozpočtem (schodek 310 miliard) Vondráček tvrdil, že současná verze je „návrat do reality“ po Stanjurově návrhu, který podle něj stál na „vycucaných číslech“ a nepočítal s reálnými výdaji, zejména na dopravu. Kritizoval, že dříve chyběly peníze na už vysoutěžené dopravní stavby, zatímco nyní se podle něj podařilo peníze na tyto projekty zajistit, a naopak ušetřit u armádních nákupů, které nebyly ani soutěžené.

Zároveň připomněl, že po započtení chybějících prostředků pro SFDI by reálný schodek starého návrhu nebyl 286, ale kolem 323,5 miliardy. Národní rozpočtovou radu, vedenou Mojmírem Hamplem, použil jako argument, že realita je blíže nynějším vládním číslům než původním představám bývalé vlády.

Obrana: 2 % a víc, ale bez „honění procent“

Na výtku opozice, že kabinet „kašle na obranu“, Vondráček odpověděl, že klíčové je dívat se na celkové výdaje na obranu, nejen na kapitolu Ministerstva obrany. Tvrdil, že celkový balík pro obranu roste o zhruba 13 miliard a že se tak dostává nad hranici 2 % HDP (uváděl 2,07 %), přičemž do obrany se započítávají i výdaje jiných resortů, například infrastruktura využitelná pro přesuny armády.

Odmítl představu „nahánění procent“ předčasnými zálohovými platbami či zbytečnými nákupy jen proto, aby se papírově splnil cíl: podle něj je lepší kupovat to, co armáda skutečně potřebuje, a zároveň držet schodek nižší než v návrhu předchozí vlády. Připomněl také, že historicky měla ODS za svých vlád výdaje na obranu kolem 1 % HDP, zatímco dnes jsou násobně výš.

Na otázku, zda Česko naplní dlouhodobý závazek vyšších výdajů do roku 2035, odpověděl vyhýbavě s tím, že závazků se koalice nevzdala, ale nejdřív potřebuje „ekonomický růst a sociální smír“, jinak budou i vysoké obranné výdaje politicky těžko obhajitelné.

Spor o dluh: kdo je „levicový“?

Jan Skopeček označil současný rozpočet za „šílený“ a Svobodné za „novou levicovou stranu“, která se podílí na růstu deficitu oproti původním 286 miliardám. Vondráček kontroval, že právě za vlád ODS vznikl nárůst dluhu o zhruba 1200 miliard a že v poměru k HDP šlo o rekord.

Zdůraznil, že do současného rozpočtu koalice dokázala vtělit i zrušení „zelené daně“ – poplatku za obnovitelné zdroje, který podle něj uměle zdražoval energie a tlačil inflaci nahoru. Tvrdil, že díky tomu je inflace okolo 1,6 % a že se to podařilo bez zvýšení odvodů pro OSVČ.

Vlček ze STAN naopak argumentoval, že čísla vlády nesedí, protože nepočítají s nespotřebovanými výdaji a dalšími příjmy z EU, a že rozpočet je „nezákonný“ a neodpovídá dnešní bezpečnostní realitě. Vondráček odmítl, že by šlo o „prázdný“ rozpočet, a připomněl, že právě z nespotřebovaných výdajů se dříve financovaly některé sliby minulé vlády.

Nafta +6 Kč/l: monitoring teď, daňové zásahy až podle okolí

Ve druhé části pořadu řešila čtveřice skokové zdražení nafty, která za týden podražila zhruba o 6 Kč na litr a místy se v rámci jednoho města lišila až o 10 Kč. Radek Vondráček jako „těžký řidič“ uznal, že rozdíl 10 Kč je extrém, ale připomněl, že část rozdílů může být dána aditivy a typem paliva.

ODS přišla s návrhem snížit spotřební daň o 1,70 Kč z litru, který chtěla urychleně projednat; Skopeček to označil za „relevantní krok“ na omezenou dobu. Vondráček jej varoval, že jisté je jen to, že takový krok udělá díru zhruba 11 miliard do rozpočtu, zatímco dopad na konečnou cenu není garantovaný. Připomněl také, že Maďarsko se svým zastropováním cen pohonných hmot narazilo na problémy a nechce opakovat chyby, které vedou k nedostatku a frontám.

Stropy, Polsko, Maďarsko a daně

Na dotaz, zda by podpořil zastrojování marží jako „krajní variantu“, Libor Vondráček připomněl zkušenost z roku 2022: podle něj „nejlepší model“ zvolilo Polsko, které šlo cestou snížení daní, zatímco maďarské stropy přinesly vedlejší problémy. Pokud by okolní státy znovu začaly snižovat spotřební daň, Česko by podle něj nemohlo zůstat stranou, jinak by přicházelo o tranzitní tankování.

K ODS byl v této věci kritický: připomněl, že když se během energetické krize mluvilo o stropech, tehdejší premiér nejdřív označoval stropování za populismus, aby krátce před volbami koalice prezentovala zastropování energií na billboardech jako svůj úspěch. Podle Vondráčka je tedy na místě méně moralizování a více realistického zvažování nástrojů podle situace.

Ropa, plyn a Rusko: „neexistuje ideologicky lepší plyn“

V závěru debaty se téma posunulo k otázce energetické bezpečnosti a možného návratu k ruským surovinám. Moderátorka citovala výzvy, aby EU znovu zvážila sankce na ruskou ropu a plyn, a připomněla argumenty, že bez ruských surovin bude doplňování zásobníků před zimou složité.

Vondráček zopakoval dlouhodobou pozici Svobodných: podle něj „neexistuje ideologicky lepší nebo horší plyn“ a Slovensko je příkladem země, která reálně mnoho alternativ nemá. Poukázal na to, že i Ukrajina, která s Ruskem válčí, ruské suroviny odebírá, a položil otázku, zda omezení odběru ze strany EU skutečně vedla k menším ztrátám na životech.

Zároveň upozornil, že výpadek dodávek přes Hormuzský průliv – kudy prochází zhruba pětina světové produkce – Rusko samo nenahradí, a proto se primárně dívá na globální trh a diverzifikaci. Kritizoval „pokrytectví“, kdy Evropa formálně sankcionuje, ale zároveň roste dovoz ruského LNG po moři například do Francie, a vyzval k otevřené debatě bez ideologických klišé.

Na přímou otázku, zda Česko „obětuje sankce a Ukrajinu“, odpověděl, že o zrušení sankcí se nyní v EU fakticky nejedná a že případná změna musí být součástí širšího balíčku, nikoli izolovaného kroku jednoho státu.

Oblíbené štítky

Lucie Maňáková

Lucie Maňáková

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31