Jak politické neziskovky legálně obcházejí demokratická pravidla

Jak politické neziskovky legálně obcházejí demokratická pravidla

Česká politická soutěž čelí nebezpečnému paradoxu. Zatímco jsou politické strany svázány drastickými limity a povinností rozkrývat identitu každého dárce, pohybují se na scéně profesionální neziskové organizace s milionovými rozpočty, které v legislativním stínu formují veřejné mínění. Na příkladu spolku Milion chvilek se ukazuje, jak lze skrze anonymizované dary a rozsáhlé zázemí vést permanentní kampaň ve prospěch vybraných stran, aniž by kdokoli nesl odpovědnost za férovost takového boje. Je systém, kde se statisícové politické vlivy schovávají za anonymní platební brány, slučitelný s principy rovné demokracie?

Nastavení české politické soutěže z roku 2016, kdy vznikl Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSH), přestává být adekvátní. Legislativa, která měla zajistit férový boj, dnes selhává tváří v tvář fenoménu profesionálních politických spolků. Tyto organizace disponují vlivem i rozpočty srovnatelnými s parlamentními stranami, ale pohybují se v regulačním vakuu, které jim dává neúměrnou výhodu.

Zatímco politická strana musí u každého daru nad 1 000 Kč rozkrýt identitu dárce až po jeho adresu, politické spolky využívají benevolenci zákona. Na rozdíl od politických stran nemusí odhalovat původ darů ani respektovat zákonná omezení na jejich výši.

Permanentní kampaň pod hlavičkou neziskovky

Typickým příkladem je spolek Milion chvilek, který se od svého vzniku transformoval v profesionální organizaci s rozsáhlým zázemím a ročními náklady na lidskou práci přesahujícími 11,5 milionu korun ročně. S tímto rozpočtem vede spolek permanentní kampaň ve prospěch vybrané části politického spektra, konkrétně stran předchozí vládní koalice.

Podpora těchto stran je realizována skrze:

  • Volební doporučení: V kampaních jako „Demokracie má jméno“ spolek otevřeně nabádal k volbě těchto subjektů.
  • Kampaňové manuály: Vyvíjením tlaku na „odpovědnou volbu“ a distribucí návodů, jak „netříštit síly“, se spolek snažil aktivně přesměrovávat hlasy od menších stran ke stranám bývalé vládní koalice, které tak uměle posiloval.
  • Negativní kampaň: Spolek realizuje systematické útoky na konkurenční politické subjekty (zejména ANO a SPD), čímž favorizovaným stranám šetří náklady na vlastní útočnou komunikaci.

Tím dochází k hrubému narušení rovných šancí a limitů na kampaň. Peníze vybrané od skrytých dárců skrze spolek de facto financují volební kampaně dřívějších vládních stran, aniž by se tyto miliony objevily v jejich oficiálním účetnictví.

Peníze bez tváře: Výhoda skrytých dárců

Spolek Milion chvilek má transparentní účet, podstatná část příspěvků však proudí jinými kanály, zatímco identita koncových dárců zůstává skryta. To vytváří ideální prostředí pro vlivné skupiny, jak anonymně financovat politický boj.

Hospodaření Milionu chvilek navíc vykazuje znepokojivou tendenci – s přerodem hnutí v politickou neziskovku se proklamovaná transparentnost stala pouhou fasádou. V roce 2024 přes veřejný účet protekla směšná 4 % z celkových darů a ačkoliv spolek zveřejňuje seznamy vybraných dárců, bez bližších údajů a možnosti nezávislého ověření jde spíše o marketingový tah než o cokoli jiného. Nabízí se otázka, zda tento neprůhledný kanál neslouží spolku jako bezpečný bypass pro politické peníze, u nichž je jmenovitá identifikace dárce nežádoucí.

Směšné pokuty a mezinárodní srovnání

Milion chvilek požívá výhod neziskového sektoru, na který se regulace politických aktivit nevztahují. V zahraničí je ovšem regulace politických neziskovek nesrovnatelně tvrdší:

  • USA: Neziskové organizace (tzv. 501(c)(4)) sice mohou vyvíjet politickou činnost, ale nesmí to být jejich primární účel. Pokud se organizace soustředí výhradně na kampaň, musí se registrovat jako Political Action Committee (PAC), což obnáší povinnost jmenovitě zveřejňovat všechny dárce nad 200 USD.
  • Německo: Spolky, které se příliš angažují v politice, mohou ztratit status „obecně prospěšné organizace“ (Gemeinnützigkeit), což znamená ztrátu daňových úlev. Německý finanční úřad v posledních letech tento status odebral několika organizacím (např. hnutí Attac), protože jejich činnost vyhodnotil jako jednostrannou politickou kampaň, nikoliv osvětu.

V Česku je situace diametrálně odlišná. Zatímco politická strana může dostat likvidační pokutu i za drobné administrativní pochybení, Milion chvilek obdržel za netransparentní vedení prezidentské kampaně 2023 souhrnnou pokutu 40 000 Kč, což je pro organizaci s ročním obratem 20 milionů korun částka naprosto marginální. Tato asymetrie v trestání je alarmující.

Čas srovnat pravidla

Současná situace v ČR již nevyhovuje nastavení zdravé demokratické společnosti. Pokud spolek vykazuje dlouhodobou politickou aktivitu, favorizuje konkrétní strany a disponuje milionovým aparátem, nesmí požívat výhod určených pro drobné neziskovky.

Na politicky aktivní spolky by se měla minimálně v otázce transparentnosti financování vztahovat stejná pravidla jako na politické strany. Jen tak lze zajistit, aby politická soutěž byla férová a aby peníze v pozadí kampaní měly vždy svou konkrétní tvář.

Lucie Maňáková

Článek vyjadřuje názor autora nejedná se se oficiální stanovisko Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Lucie Maňáková

Lucie Maňáková

Novinky

Nejnovější video

Rozhovor Mariána Barana s místopředsedou Svobodných Miroslavem Havrdou, krajským zastupitelem Královéhradeckého kraje, byl ukázkou toho, jak vypadá politická debata, když se nebojí jít proti pohodlnému mediálnímu konsenzu. Havrda, sám lékař, mluvil věcně a bez zbytečných emocí i o tématech, u kterých se běžně sklouzává k nálepkování, a právě proto stál rozhovor za pozornost.

Hned na úvod se dostal ke kauze Thomase Paunkera a vyplouvajícím faktům o hnutí STAN. Havrda upozornil na nepříjemný paradox, tedy že zatímco tak závažná fakta by měla řešit policie, velká média o nich mlčí, a přitom se stejná média podrobně věnují marginálním kauzám politických oponentů. Ocenil, že jde o dobře odzdrojovaná a ověřitelná tvrzení, a řekl, že teď bude klíčové sledovat, zda policie skutečně odvede svou práci, nebo zda se věci opět zametou pod koberec.

Velký prostor patřil kritice prezidenta Petra Pavla, kterou Havrda vedl s chirurgickou přesností, bez laciných urážek. Odmítl nazývat prezidenta hlupákem, jak to udělal moderátor, a naopak zdůraznil, že jde o člověka, který celý život vydával rozkazy a kompromis v jeho chování prostě nikdy pořádně nenastal. Havrda místo osobních nálepek pojmenoval konkrétní problém: prezident podle něj opakovaně přešlapuje přes ústavu, brzdí legitimní proces obnovy po demokratických volbách a porušil vlastní slib být prezidentem všech. Konkrétní a prakticky uchopitelný byl i jeho návrh, aby parlament zvážil zastavení měsíční apanáže sto tisíc korun pro manželku prezidenta, protože jde podle něj o tradici, nikoliv o ústavní povinnost.

Havrda přitom nešetřil ani takzvané hradní žurnalisty, kterým podle jeho slov Hrad platí za oslavné články, a jako konkrétní příklad zmínil fotografie z Blesku, které prezidenta soustavně staví do zářivého světla. Otevřeně řekl, že takové peníze by měly jít raději do zdravotnictví, aby nemocnice nekrachovaly kvůli podfinancovaným pojišťovnám, a nikoliv na vytváření obrazu na objednávku.

Zajímavý byl i jeho pohled na neziskový sektor. Havrda upozornil, že organizace typu Člověk v tísni hospodaří s rozpočty v řádu miliard korun na platy, přičemž občané často nemají přehled, odkud tyto peníze skutečně pocházejí, ať jde o zahraniční státy nebo nadnárodní instituce. Podle něj by Česko mělo zavést transparentní evidenci zahraničního financování podobnou americkému modelu, protože bez ní nelze vyloučit, že některé neziskovky slouží zájmům jiných než českých občanů, kteří demokraticky zvolili současnou vládu.

Havrda se jako lékař vyjádřil i k větrným elektrárnám, a to z pozice člověka, který má za sebou konkrétní zkušenost z terénu, konferenci v Mikulově i cestu skrz stovky větrníků směrem na Vídeň. Popsal zdravotní rizika spojená s nízkofrekvenčním duněním, na které dlouhodobě upozorňuje jeho kolega, ušní specialista doktor Zlínský, a doplnil vlastní neurologický pohled na to, jak dlouhodobá expozice takovým vlnám může organismus zatěžovat. Nechal zaznít i praktickou výhradu k ekologii celého řešení, tedy že vyřazené kompozitové lopatky se dnes ve velkém vozí z Německa do Česka, protože jejich recyklace nikdo pořádně nedořešil.

Na téma evropské regulace Chat Control byl Havrda věcný a přesný v detailech, které v mediálním zkratkovém podání obvykle chybí. Vysvětlil, jak první, dobrovolná verze nařízení prošla evropským parlamentem díky nízké účasti poslanců v létě, a upozornil, že chystaná druhá verze by narozdíl od té první měla zavést povinnou a trvalou kontrolu komunikace na sociálních sítích, což podle něj představuje zásadní krok od dobrovolného nástroje k plošné digitální kontrole občanů.

K úvaze o možných nástupcích na Hradě přistoupil Havrda se střízlivějším nadhledem než častá mediální hysterie. Připomněl, jak těsný byl v poslední volbě výsledek mezi Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou, a otevřeně přiznal, že představa druhého kola mezi Nerudovou a premiérem Babišem by byla přinejmenším zajímavou zkouškou pro celý politický systém. K Nerudové samotné byl kritický, poukázal na její vystupování v europarlamentu, kde jí podle něj chybí argumenty a nahrazuje je nálepkováním oponentů, což považuje za špatný vzor pro veřejnou debatu. Naopak s uznáním zmínil svou kolegyni z partaje, konkrétně Adrianu Čepižákovou, která se podle něj v době covidových restrikcí zachovala charakterně a hájila lidi, kteří byli tehdy ostrakizováni jen proto, že se nechali očkovat později nebo vůbec.

Rozhovor uzavřel Havrda osobním poděkováním předsedovi Svobodných Liborovi Vondráčkovi, kterého ocenil za to, jak si počíná v parlamentu i v médiích. Podle Havrdy je právě tento klidný, na faktech postavený způsob vystupování cestou, jak dostat českou politiku na vyšší úroveň, a vyjádřil přesvědčení, že díky takovému vedení může strana v příštích volbách získat výrazně větší podporu než dosud. Je to přesně ten typ uznání, které v politice nejvíc váží, tedy ocenění od vlastního kolegy, který ví, o čem mluví

Oblíbené štítky

Lucie Maňáková

Lucie Maňáková

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31