Za stovky miliard korun chce Praha postavit byty pro lidi, kteří ve městě ještě ani nežijí. Zatímco tisíce pražských seniorů čekají roky na místo v domově, radnice slibuje „dostupné“ nájmy budoucím voličům. Přečtěte si, proč je OPBH 2.0 podle všeho s

Praha má nový velký plán. Náměstek primátora pro územní rozvoj Petr Hlaváček slibuje, že na městských pozemcích vyroste kapacita až pro 70–80 tisíc nových bytů a že tyto byty pomohou lékařům, učitelům, policistům a úředníkům, bez kterých se město neobejde.^1,2 Zní to jako spravedlivá, moderní a nutná politika. Stačí se ale podívat na to, jak Praha v posledních letech skutečně staví, jak nakládá se svým majetkem a komu byty v minulosti přidělovala, a z velkorysého slibu se stává varovný příklad. Ptám se proto otevřeně: je Hlaváčkův plán skutečně řešením bytové krize, nebo jde o nejdražší politický experiment v dějinách Prahy. Je to návrat k logice socialistického OPBH, jen v dražším, „zeleném“ a mediálně vylepšeném balení?

Kolik to má vlastně stát

Hlaváček i vedení jím zřízené Pražské developerské společnosti (PDS) hovoří o kapacitě pro 70 až 80 tisíc městských bytů na pražských pozemcích.³ Zkusme si spočítat, kolik by to reálně stálo.

Podle České komory autorizovaných inženýrů a techniků (ČKAIT) mohou obce při dobré praxi postavit nový byt za celkové realizační náklady (vč. přiměřeného zisku) kolem 60 000 Kč za m² podlahové plochy.⁴ Průměrná plocha bytu v pražském bytovém domě se pohybuje kolem 62–70 m²,⁵ pro výpočet použijme konzervativní průměr 65 m².

Normal 0 false 21 false false false CS X-NONE X-NONE

Normal 0 false 21 false false false EN-US X-NONE X-NONE

Už jen „učebnicový“ odhad znamená účet za 312 miliard korun – zhruba stejně jako celý roční rozpočet hlavního města na tři roky. Jenže první konkrétní projekt, který PDS skutečně připravuje, stojí podle opozice přes 7 milionů korun na byt – tedy téměř dvojnásobek „ideálního“ propočtu.⁷ Přepočteno na celý plán to dělá 583 miliard korun. A to ještě předtím, než stavba vůbec začala – opoziční kritik dodává, že PDS „za pět let své existence nepostavila ani jeden byt“.⁷ Titulek tohoto textu tedy nebyl nadsázkou: mluvíme o stovkách miliard korun.

Praha neumí stavět za cenu, kterou vysoutěží

Klíčová otázka nezní „kolik to má stát na papíře“, ale „kolik to bude stát ve skutečnosti“. A zde má Praha katastrofální bilanci.

Dvorecký most. Město vypsalo v roce 2021 tendr za 972 milionů korun,⁸ vysoutěžená cena byla 1,075 miliardy Kč. V únoru 2026 radní schválili další navýšení a celková cena vyšplhala na 1,965 miliardy korun⁹ – tedy přesně dvojnásobek původní částky za pět let.¹⁰ I samotné sochy k mostu zdražily z 44 na téměř 80 milionů korun.¹¹

A není to výjimka, je to pravidlo:

Normal 0 false 21 false false false CS X-NONE X-NONE

Normal 0 false 21 false false false EN-US X-NONE X-NONE

Zdroje: Zdopravy.cz, ČT24 – Blanka, Seznam Zprávy – Libeňský most, Novinky – Trojská lávka, Aktuálně.cz – opencard

Pražský opoziční zastupitel to shrnul jednoduše u Dvoreckého mostu: „Kde je sakra ten druhý? Dvě miliardy za Dvorecký most“.¹² Pokud se stejný vzorec (navýšení blížící se ke stoprocentnímu) uplatní i u bytové výstavby, náš „učebnicový“ odhad 312 miliard korun se může snadno vyšplhat na 600 miliard korun a více. Proč bychom u bytů měli čekat jinou disciplínu, než jakou vidíme u mostů, tunelů a karet?

Od OPBH k OPBH 2.0

Název tohoto textu není náhodný. Obvodní podnik bytového hospodářství (OPBH) vznikl v roce 1959 a spravoval domy ve státním a obecním vlastnictví po celou dobu socialismu.¹³ Byt nebyl majetkem, ale přídělem. Rozhodovaly o něm bodovací systémy, politické preference a známosti. Členové Veřejné bezpečnosti, armády a funkcionáři KSČ dostávali byty přednostně, bez ohledu na pořadí. Úředníkům se běžně nosily úplatky – bonboniéry, tuzexové čokolády, kvalitní alkohol, aby žádost o byt „urychlili“. Koncem 80. let byl černý trh s užívacími právy k bytům jednou z nejčastějších forem hospodářské kriminality v ČSSR. Ekonomický komentář to shrnuje bez příkras: OPBH „byly zároveň semeništěm korupce a příkladem neefektivity. Oprávněně byly zrušeny. Styl myšlení, made in OPBH‘ však bohužel přežil“.¹³

A jak si dnes vede „moderní“ verze obecní bytové politiky? Vezměme Městskou nájemní agenturu (MNA), kterou Praha spustila v roce 2021 s cílem zprostředkovat lidem v bytové nouzi soukromé nájmy. Cíl byl 250 až 500 bytů do roku 2025.¹⁴ Realita v polovině roku 2025? 49 bytů¹⁵ – pětina až desetina slíbeného cíle. Server CzechCrunch to nazval „kapkou v moři“,¹⁶ Seznam Zprávy titulkovaly: „Mělo jich být tisíce ročně. Garantované nájmy ale narážejí na realitu trhu“.¹⁷ Pokud město neumí ani zprostředkovat pár desítek nájmů podle plánu, na základě čeho bychom mu měli věřit, že postaví a spravuje 80 tisíc vlastních bytů?

Byty jako přístup k moci

Tisíce bytů v rukou úředníků a politiků nejsou jen ekonomický, ale především politický problém. Vytvářejí obrovský prostor pro klientelismus. Nemusíme spekulovat, máme čerstvé, doložené příklady.

Brno a primátorka Vaňková. Od roku 2019 vyšetřuje NCOZ manipulace s přidělováním městských bytů v Brně-středu. Podle policejních dokumentů měly půdní prostory v ulici Hlinky původně sloužit k vybudování 300 m² bytu přímo pro primátorku Markétu Vaňkovou (ODS) – nájemní smlouvu ale formálně podepsal její švagr.¹⁸ V listopadu 2022 policie zadržela deset lidí, obviněných z organizované zločinecké skupiny a přijímání úplatků.¹⁹ V červnu 2025 padly první podmíněné tresty,²⁰ v červnu 2026 přišla další obžaloba.²¹

Praha 1 a ČSSD. Podobný vzorec vidíme i v Praze. Místopředsedkyně ČSSD na Praze 1 Michaela Šupinová figurovala hned ve dvou kauzách: radnice pod jejím vedením nakupovala nábytek u firmy, jejíž byla spolumajitelkou, za což dostala od ÚOHS pokuty,²² a ve stejné době si koupila obecní byt o 91 m² za cenu o 2,2 milionu korun nižší, než stanovil znalecký posudek.²³ Ukazuje to stejný mechanismus, jaký hrozí i v novém, „moderním“ systému: kdo rozhoduje o veřejných zakázkách a přidělování bytů, může snadno rozhodovat i ve svůj prospěch.

Tünde Bartha. Nejaktuálnější příklad ukazuje, že levné městské byty si i dnes najdou cestu k vlivným lidem. Vedoucí Úřadu vlády Tünde Bartha měla od roku 2004 v nájmu obecní byt na Žižkově, za nájemné pouhých 9 200 korun měsíčně. Ministerstvo financí odhaduje tržní nájem v té lokalitě na trojnásobek, kolem 28–29 tisíc korun.²⁴ Sama v bytě nebydlela – žije v pronájmu od firmy premiéra Babiše v Průhonicích. Zatímco její obecní byt obývaly její příbuzné ze Slovenska.²⁵ Radnice Prahy 3 jí teprve v červnu 2026, po medializaci, vypověděla smlouvu.²⁶ Zastupitel Prahy 3 k tomu poznamenal, že takoví „starousedlíci“ se k nevypověditelným nájmům dostali za éry ODS na radnici,²⁷ tedy zase napříč politickým spektrem. Toto jsou tři byty. Co se stane, když jich bude 80 tisíc?

Komu mají byty sloužit doopravdy?

Zákon o podpoře bydlení, který připravovalo ministerstvo pod vedením Ivana Bartoše (Piráti), podle právníka a publicisty Roberta Kotziana „zavede trvalý, celoplošný, automatický mechanismus podpory bydlení, do kterého budou mít přístup také migranti“ a „fakticky prolomí princip migračního práva, že bydlení se migrantům poskytuje za stejných podmínek jako ostatním cizincům, tj. ne jako občanům“.³⁰ Podle Kotziana zákon navíc umožní privatizaci části sociálního bydlení politickými neziskovkami bez demokratické odpovědnosti.³⁰ Rozsáhlý systém obecního nájemního bydlení bez jasně definovaných a vymahatelných kritérií je přesně ten typ nástroje, o kterém Kotzian varuje.

Není to jen teoretická obava. Francie je učebnicovým příkladem toho, kam podobná politika směřuje. Podle analýzy institutu Fondapol z dat INSEE (2021) je 41 % nájemníků francouzského sociálního bydlení (HLM) imigranty nebo jejich přímými potomky, ve čtvrtích tzv. politiky města dokonce 57 %.³¹ Zářijový průzkum CSA (2025) ukázal, že 77 % Francouzů chce, aby při přidělování HLM měli přednost francouzští občané.³² Geograf Christophe Guilluy ve své vlivné knize „La France périphérique“ popsal, jak se sociální bydlení ve velkých městech specializovalo na přijímání přistěhovaleckých populací, zatímco domácí dělnická a nižší střední třída se stěhovala na venkov a do malých měst, kde si musela bydlení financovat sama, a tento rozkol označil za jeden ze zdrojů hnutí žlutých vest.³³ Jinými slovy: lidé z venkova platí daně na sociální bydlení ve městech, ze kterého sami nemají nic, a cítí se tím právem podvedeni. Chceme tuto dynamiku dovézt do Prahy v době, kdy Evropa řeší migrační tlak intenzivněji než kdy dřív?

Lékaři, učitelé, policisté – potřebují dotaci?

Hlaváček svůj plán obhajuje tím, že byty mají sloužit lékařům, učitelům, policistům a úředníkům Magistrátu.³⁴ Zní to ušlechtile. Podívejme se ale, jak si tyto profese skutečně stojí vůči celostátnímu průměru.

Normal 0 false 21 false false false CS X-NONE X-NONE

Normal 0 false 21 false false false EN-US X-NONE X-NONE

Výsledek je jednoznačný: každá jedna z profesí, kterou Hlaváček uvádí jako cílovou skupinu, vydělává nad celostátním průměrem – lékaři výrazně, ostatní profese o desítky procent. To je politicky nepohodlné zjištění, ale je potřeba ho vyslovit: veřejná podpora ve formě nájmu pod tržní cenou by měla směřovat k lidem, kteří si sami bydlení objektivně nemohou dovolit. Nikoli k profesním skupinám, jejichž příjem je nadprůměrný, jen proto, že bydlí ve městě s vysokými cenami nemovitostí. Vysoké ceny bytů v Praze jsou problém, ale řešením není, aby Praha skrze vlastní výstavbu a netržní nájmy fakticky dotovala bydlení lidem, kteří vydělávají nadprůměrně.

Model: tři učitelky, tři osudy

Abychom viděli, jak nespravedlivě tento systém ve skutečnosti funguje, představme si tři fiktivní pražské učitelky se stejným platem (kolem 50 000 Kč hrubého, tedy přesně na úrovni průměru profese),³⁸ které chtějí bydlet ve srovnatelném bytě 1+1 (45 m²) ve stejné pražské lokalitě.

• Anna si vzala hypotéku. Byt v hodnotě 5,85 mil. Kč (130 000 Kč/m², odpovídá aktuálním cenám staršího bytového fondu v Praze),^38,39 s 20% akontací (1,17 mil. Kč z vlastních úspor) a úvěrem 4,68 mil. Kč na 25 let při aktuální průměrné sazbě 4,5 %.⁴⁰
• Jana žije v nájmu u soukromého pronajímatele za tržní cenu. V Praze se běžný nájem bytu 1+kk/1+1 pohybuje kolem 17 000–19 000 Kč měsíčně bez energií.⁴¹
• Marie bydlí v městském bytě. Praha u podobných programů (Městská nájemní agentura) stanovuje „dostupné“ nájemné na 70–80 % tržní ceny¹⁵ – použijeme střed, 75 %.

Normal 0 false 21 false false false CS X-NONE X-NONE

Normal 0 false 21 false false false EN-US X-NONE X-NONE

Anna platí měsíčně nejvíc, ale staví si majetek – z jejích 26 000 Kč jde ročně přes 3,1 milionu korun během 25 let na úroky, zbytek se jí vrací zpět jako vlastní kapitál.⁴² Jana platí plnou tržní cenu a nedostává nic navíc – žádný nárok, žádnou slevu, protože bydlí u soukromníka. A Marie? Marie platí nejméně, a přitom nestaví žádný majetek.

Rozdíl mezi tím, co by platila na trhu, a tím, co skutečně platí, tedy zhruba 4 500 korun měsíčně, 54 000 korun ročně, financuje město z rozpočtu, tedy z daní. Fakticky je Marie dotována Annou a Janou. To není solidarita s chudými. To je finanční transfer od dvou žen, které si o své bydlení dokázaly poradit samy, k té, která má stejný plat, ale díky přístupu k obecnímu bytu z toho profituje na úkor ostatních. Přesně tento mechanismus se má nyní rozšířit na 80 tisíc bytů.

Praha potřebuje investovat jinam

Zeptejme se ale ještě jinak: pro koho je těch 80 tisíc bytů skutečně určeno? Praha má dnes kolem 650–720 tisíc bytů celkem⁴² a naprostá většina současných Pražanů už bydlí v soukromém nájmu, ve vlastním bytě nebo v domě. Hlaváčkovou cílovou skupinou jsou z velké části lidé, kteří aktuálně žijí mimo Prahu a do metropole by se měli teprve nastěhovat. Jinými slovy: nejde o bydlení pro Pražany, kteří v Praze už žijí a mají problém s bydlením. Jde o dotovanou nabídku pro lidi, kteří v hlavním městě dnes nežijí. Řečeno bez příkras: Hlaváček chce za peníze současných Pražanů prostřednictvím dotovaného nájemného nalákat tisíce nových lidí, kteří mu budou vděčni za „levné bydlení“. Fakticky si tak z veřejných prostředků buduje vlastní budoucí elektorát. Není tedy důvod, aby současní Pražané platili ze svých daní stovky miliard korun na výstavbu bytů pro budoucí obyvatele, kteří v Praze dosud nežijí a nepřispívali na její infrastrukturu.

Mezitím město čelí skutečné, naléhavé a demograficky nezpochybnitelné výzvě, kterou tento plán zcela ignoruje: stárnutí populace. V Praze žije přes 256 tisíc lidí ve věku 65 a více let (18,5 % populace)⁴³ a počet nejstarších seniorů (80+) má do roku 2050 vzrůst ze 62 na 111 tisíc, tedy o 79 procent.⁴⁴ Praha má přitom nejhorší kapacitu domovů pro seniory ze všech krajů ČR – jen 1,1 lůžka na 100 seniorů a čtvrtý nejvyšší poměr čekatelů na jedno lůžko v republice.⁴⁵ Na jedno lůžko dnes připadá 15 obyvatel nad 80 let, v roce 2030 to bude 21 a v roce 2050 už 26.⁴⁴ Čekací doby na místo v domově pro seniory v Praze dosahují 1–2 let, v některých případech i 18 měsíců.⁴⁶ To je krize, která se týká skutečných, současných Pražanů a jejich rodičů a prarodičů, ne hypotetických budoucích obyvatel metropole.

Pokud má město k dispozici stovky miliard korun (nebo si je má vzít na dluh), patří primárně do infrastruktury, která slouží všem Pražanům bez rozdílu. Do dopravy, škol, zdravotnictví, a především do domů s pečovatelskou službou a nových domovů pro seniory. To je investice, ze které má prospěch každý, kdo v Praze žije a platí daně, bez ohledu na to, jaké má povolání nebo jak dlouho v metropoli žije. Bytová výstavba pro vybrané profesní skupiny za stovky miliard korun, s rizikem klientelismu, zdokumentovanou neschopností města dodržet rozpočet a nejasným dopadem na migraci, je naopak přesně ten typ projektu, který si žádná odpovědná samospráva nemůže dovolit.

Závěr

Jsem přesvědčen, že úloha města nemá být ve stavění bytových domů, přerozdělování nájmů a rozhodování o tom, kdo si „zaslouží“ bydlet levněji než jiný občan se stejným příjmem. Tuto logiku jsme jako společnost opustili v roce 1989 a nemáme důvod se k ní vracet. Ani v modernizovaném, „dostupném“ a dobře komunikovaném balení. Stát a město nejsou dobří hospodáři. Ukazuje to historie OPBH, ukazuje to fungování Městské nájemní agentury a ukazují to i kauzy z Brna i Prahy. Peníze daňových poplatníků nemají sloužit k budování paralelní, městem řízené bytové ekonomiky pro vyvolené. Mají sloužit všem Pražanům, zejména těm nejzranitelnějším, jako jsou naši senioři. Jako pravicový politik jsem proto proti tomuto nerozvážnému vyhazování veřejných peněz. Odpovědná vláda – ať na úrovni státu, nebo města – nemá rozdávat byty. Má odstranit překážky, které brání soukromé výstavbě, snížit daně a regulace, a nechat lidi, aby si o svém bydlení rozhodovali sami, na svobodném trhu. Vláda, která si myslí, že umí lépe než trh rozhodnout, kdo si zaslouží levný byt, dělá přesně tu chybu, kterou už jednou celá generace zaplatila – jen předtím se to jmenovalo socialismus.

Zdroje

1. HN – V Praze můžeme postavit 350 tisíc nových bytů, výškové budovy neodmítám, říká náměstek primátora
2. Starostové.cz – profil Petra Hlaváčka
3. e15.cz – Metropolitní plán prošel, nejvíc na něm vydělá město, slibuje radní Hlaváček
4. ČKAIT – Dostupné bydlení nemusí být chiméra
5. ČSÚ – bytová výstavba, souhrnná data
6. e15.cz – Nové městské byty vyjdou na víc než 20 miliard, říká šéf metropolitního developera Petr Urbánek
7. NašePraha.cz – Ondřej Prokop: Pražská rada řeší finance pro školství a dostupné bydlení, čas běží
8. Seznam Zprávy – Praha postaví Dvorecký most, město vypíše tendr za 972 milionů korun
9. Zdopravy.cz – Inflace, umění a vícepráce: cena za Dvorecký most už narostla ke dvěma miliardám
10. Novinky – Nový Dvorecký most v Praze zdražil za pět let o 100 procent
11. NašePraha.cz – Praha uvolní desítky milionů na sochy a světelnou instalaci Kryštofa Kintery pro Dvorecký most
12. YouTube – vyjádření opozičního zastupitele k ceně Dvoreckého mostu
13. Euro.cz – Nájemné, MF ČR a OPBH
14. Praha.eu – Pokračování Městské nájemní agentury
15. Demagog.cz – výrok o Městské nájemní agentuře
16. CzechCrunch – Praha se snaží řešit nájemní krizi, oživuje městskou výstavbu a pronajímá byty v soukromém vlastnictví
17. Seznam Zprávy – Mělo jich být tisíce ročně. Garantované nájmy ale narážejí na realitu trhu
18. Seznam Zprávy – Primátorka Vaňková využila bílé koně, aby získala bydlení od města
19. iROZHLAS – Kauza městských bytů Brno-střed
20. Seznam Zprávy – Padly první tresty za korupci s brněnským městským majetkem
21. ČT24 – Kauza údajné manipulace při přidělování bytů v části Brno-střed míří k soudu
22. Piráti Praha – ÚOHS dal za pravdu Pirátům v kauze Šupinová
23. Seznam Zprávy – Policie obvinila desítky politiků kvůli prodeji lukrativních bytů v centru Prahy
24. Seznam Zprávy – Místostarosta Prahy 3 navrhne vypovědět Tünde Bartha nájem obecního bytu
25. Deník N – Praha 3 prověřuje, zda Tünde Bartha nepodnajímá městský byt načerno
26. Reflex.cz – Tünde Bartha přišla o městský byt, radní Prahy 3 jí vypověděli smlouvu
27. praha3.cz – Obecní byty mají sloužit lidem v nouzi, ne spekulacím
28. Médium.cz – Robert Kotzian: Zákon o podpoře bydlení je nebezpečný
29. Boulevard Voltaire – Un logement HLM sur 2 occupé par un immigré
30. Le JDD – Sondage : 77 % des Français veulent réserver les HLM aux nationaux
31. Contre-Regard – Christophe Guilluy: „La France périphérique“ je contre-société
32. Praha.eu – Pražská developerská společnost žádá o povolení na výstavbu 450 nových městských bytů a mateřské školy
33. Zdravezpravy.cz – Průměrný plat praktika byl 98 300 Kč, mzda 58 700 Kč
34. IDEA CERGE-EI – Zaměstnanci státu
35. Demagog.cz – výrok o platu policistů
36. Učitelské noviny – MŠMT: průměrný plat učitelů stoupl v 1. pololetí 2025 na 49 231 korun měsíčně
37. ČSÚ / MŠMT – Analytická zpráva PAM 2024
38. ČSÚ – ceny nemovitostí
39. RE/MAX Prestige – Vývoj cen bytů v Praze, nové i starší byty
40. ČBA Hypomonitor / Banky.cz – Hypotéka 2026: trh se probouzí, ale pravidla hry se změnila
41. GarantovanyNajem.cz – cenová mapa nájmů Praha
42. Praha.eu – Metropolitní plán a bytová krize: Praha hledá cestu, jak stavět uvnitř města
43. ČSÚ – Senioři v Praze (kapitola 1)
44. regionpraha.cz – Kapacita domovů pro seniory v Praze nedostačuje
45. VÚPSV – analytická studie
46. prahain.cz – Čekací doby na domovy seniorů v Praze mohou překročit osmnáct měsíců

Mgr. Martin Reinisch

Článek vyjadřuje názor autora nejdná se o stanovisko strany Svobodných