To, kdo bude zvolen do Evropského parlamentu, ovlivňuje naši budoucnost mnohem více, než si mnozí lidé uvědomují. Je o tom alespoň přesvědčený Jiří Hynek, dlouholetý prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, který se zapojil do letošních voleb do Evropského parlamentu. Jako bezpečnostní expert posílil kandidátku Svobodných. „Místo toho, aby se evropští úředníci zpovídali z toho, že nezabezpečili vnější hranice schengenského prostoru, tak chtějí vytvořit další agendu – armádu EU, na kterou nemají kompetence a schopnost,“ upozorňuje Hynek v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Proč jste se rozhodl kandidovat v letošního volbách do Evropského parlamentu? 

Směrnice a nařízení Evropské unie stále více zasahují do naší národní legislativy. Zvláště nařízení (direction) dělají z našeho Parlamentu automat na jejich přijímání a z vlády vykonavatele rozhodnutí přijímaných bez znalosti zájmů a potřeb našich občanů. To, kdo bude zvolen do Evropského parlamentu, ovlivňuje naši budoucnost mnohem více, než si mnozí lidé uvědomují. Mám dostatečné odborné znalosti, a hlavně takové morální vlastnosti, které umožní hájit české národní zájmy a zabránit nekompetentním evropským úředníkům negativně ovlivňovat naše životy. Z žádné vysoké funkce, kterou jsem v životě zastával, jsem nezblbnul a nezpychl. Proto nehrozí, že by se mi to stalo ve funkci europoslance tak, jak k tomu došlo u mnohých přede mnou. Jestliže budu zvolen, pak funkci europoslance budu vykonávat zodpovědně a s pokorou, majíce na paměti, kdo mě do ní zvolil.

Kandidujete za Svobodné, za které jste v minulosti již kandidoval také v komunálních volbách v obci Jesenice, kde žijete. Proč zrovna Svobodní? 

V celém svém životě jsem byl pouze členem jediné politické strany, a to strany Realisté. Již tehdy jsme se Svobodnými spolupracovali a měli na spoustu věcí podobný náhled.  Svobodní mě podpořili v prezidentských volbách i ve volbách senátních. Byl jsem na jejich kandidátce v komunálních volbách v Jesenici. Před letošními evropskými volbami jsem se sešel s předsedou Svobodných Liborem Vondráčkem a probírali jsme možnou spolupráci. Zapůsobil na mě díky své kompetentnosti a zápalu. Proto jsem přijal nabídku být na kandidátce jako nestraník a reprezentuji tam TEA PARTY, jíž jsem členem.

V posledních volbách do Poslanecké sněmovny jste však jako nestraník vedl kandidátku Přísahy v Praze. Co se stalo, že pro evropské volby nepokračuje vaše spolupráce s Robertem Šlachtou? 

Když politická strana Realisté ukončila svou činnost a zanikla, nechtěl jsem už být v politice aktivní. Bohužel jsem při své práci i normálním životě zjišťoval, jak moc politika ovlivňuje naše životy, a hlavně naši budoucnost. Nejvíce mi vadí, jak se zapomnělo, že jsme v roce 1989 volali po vládě odborníků. Dnes je normální, že se funkce obsazují podle politického klíče v duchu socialistického hesla: „Politicky mu to myslí a odborně to dožene.“ Před posledními parlamentními volbami jsem byl Robertem Šlachtou osloven, zda bych u Přísahy nebyl odborným garantem pro oblast obrany a bezpečnosti a nepomohl vytvořit volební program. Zpočátku jsem vůbec nepočítal, že bych za Přísahu kandidoval. Odborná spolupráce nakonec přerostla do toho, že jsem do Poslanecké sněmovny za Přísahu kandidoval, ale po volbách naše spolupráce již nepokračovala. 

Patříte mezi nejznámější české zbrojařské lobbisty, v čele Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR stojíte již od roku 2011. Chtěl byste se tedy také v Evropském parlamentu věnovat právě problematice obrany?

Určitě. Považuji oblast obrany a bezpečnosti za naprosto klíčové téma. Ale obrana není pouze dobře vycvičená a odhodlaná armáda a silný obranný průmysl, který ji dokáže zásobovat. Jde i o systém ochrany obyvatel, zajištění zásobování občanů v době konfliktu, energetickou a potravinovou nezávislost či mobilizační schopnost. Dále pak o kvalitní dopravní infrastrukturu a její udržitelnost. Stát dnes není schopen zajistit průjezdnost páteřní dálnicí D1 a dopravní nehoda ji dokáže zablokovat na několik hodin. Jak by to fungovalo v době války? Chce se problematice obrany věnovat právě na základě odbornosti a řešit ji v celém jejím rozsahu. 

Právě díky vleklé válce na Ukrajině se zbrojení znovu stalo velkým evropským tématem a mnoho členských států přehodnocuje svůj dosavadní přístup k investicích do armády. Je to podle vás správná reakce? 

Je to reakce naprosto nutná a bohužel přichází dost pozdě. Dovolte jedno přirovnání s povodněmi. Když připravujete opatření proti povodním v době, když ještě neprší, máte šanci povodně zvládnout. Když už je velká voda v ulicích, je pozdě budovat hráze. My se nacházíme ve fázi, kdy se velká voda na nás řítí a nic nemáme připraveno. Tou velkou vodou myslím válku na Ukrajině, která trvá přes dva roky, to je polovina první světové války, a v zemích EU se pouze mluví o tom, že je potřeba něco dělat. Je to až děsivé, jak evropská byrokracie zabíjí jakoukoliv akceschopnost. 

V posledních měsících se hodně začalo mluvit o roli EU v rámci kolektivní obrany. Měl by Brusel podle vás rozvíjet tyto myšlenky i nadále, nebo je to parketa, která má zůstat pouze v agendě NATO? 

Když evropský politik či úředník neumí vyřešit nějaký problém, vrhne se na problém jiný, kterému se začne věnovat. Je pro ně typické chování ve stylu filmu „Vrtěti psem“. Místo toho, aby se evropští úředníci zpovídali z toho, že nezabezpečili vnější hranice schengenského prostoru, tak chtějí vytvořit další agendu – armádu EU, na kterou nemají kompetence a schopnost. Jsme v situaci, kdy Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž neumí ochránit vnější hranice a v EU máme vytvořenu pátou kolonu nelegálních migrantů, kteří naprosto nerespektují zákony a pravidla žití v zemích, do kterých přišli. Tomu ať se orgány EU věnují, je to naprosto prioritní. Obranu ponechme v rukou národních armád, které mezi sebou budou spolupracovat v rámci struktur NATO.

V případě NATO však někteří s obavami vyhlížejí nadcházející prezidentské volby v USA a výroky Donalda Trumpa, které naznačují přinejmenším ochlazení přístupu USA k obranně starého kontinentu. Máme se podle vás v tomto ohledu čeho bát?

My se máme především bát své neschopnosti. Příští rok to bude 80 let od konce druhé světové války. To se za těch osmdesát let země západní Evropy nedokázaly v oblasti obrany postavit na vlastní nohy? Nevidím jediný důvod, proč by USA měly někoho v Evropě chránit. Spojené státy přesměrovávají své zájmy do oblasti jihovýchodní Asie a Středního východu bez ohledu na tom, kdo bude americkým prezidentem. Evropské země by se měly konečně začít řídit pravidlem: „Hledáš-li pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.“ Začal bych tím, že zastavím plýtvání ve formě dotací. S výjimkou dotací do infrastruktury a budování silného obranného průmyslu. Samozřejmě infrastrukturou nejsou myšleny cyklostezky, ale páteřní dálnice a vysokorychlostní železnice. Přestaňme se konečně v EU vymlouvat na Trumpa. Ochrana země je záležitostí obyvatel žijících na tomto území a vlád, které si tito občané zvolili.

Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že zbrojnímu průmyslu teď nastávají časy hojnosti. Je tomu opravdu tak, nebo leží na této cestě nějaká zásadní překážka?

Myslíte si, že v byrokraticky přebujelé Evropské unii neleží na cestě k prosperitě nějaké překážky? A co nezvládne evropský úředník, to dokáže český. Žádný průmyslový obor není tak rozsáhle regulovaný, jako je zbrojní průmysl. Takže přílišná byrokracie je tou první překážkou. Dále nedostatek kvalifikovaných pracovních sil, především chybějí absolventi vysokých škol technicky zaměřených směrů. Chybějí suroviny a jsou neúměrně drahé energie. Více než dvacet let se ze zemí EU prostřednictvím přísných regulačních opatření vymísťuje výroba do Asie a nyní jsme závislí na dovozech. A diskriminační vztah bankovního sektoru vůči obrannému průmyslu, to je kapitola sama pro sebe. I když některé banky začínají přístup pomalu měnit. Překážek je opravdu hodně, a jestli se nám je nepodaří rychle odstranit, pak nezlepšíme naši obranyschopnost. 

Pokud byste se stal europoslancem, na co byste se chtěl zcela konkrétně soustředit?

Na mých webovkách Hynekprezident.cz lze najít témata, která považuji za klíčová, i jsou tam mé názory. Stále obranu a bezpečnost považuji za zásadní. Ale bezpečnost je nejen to, že nám nikdo nevykrádá domovy a můžeme se jít večer projít, aniž bychom se báli, že nás někdo přepadne a okrade. Ale bezpečnost je i to, že máme energie, suroviny, léky, potraviny za rozumné peníze v potřebném množství, a ne dovážené z nepřátelsky laděných zemí. A vždy jako europoslanec budu bojovat proti tomu, aby EU nebyla diktaturou úředníků z Bruselu, ale aby byla společenstvím suverénních států. 

Převzato z Parlamentních listů.

Redakčně upraveno