Právě si připomínáme 80 let od ukončení nejstrašnějšího konfliktu našich dějin. Ještě nedávno bych to považoval za zbytečné, ale podle výroků některých je potřeba si stále připomínat, že jsme byli osvobozeni armádami ze západu i východu. Přímo u nás na jihu Čech tomu roku 1945 nebylo jinak. Čest, vděk a pieta patří všem, kteří se na tom podíleli.
Velké 80. výročí konce druhé světové války si připomínáme po celé zemi a opakování je matka moudrosti. Takže bez ohledu na to, kdo co řekl a kdo, co zamlčel. V dubnu a květnu 1945 osvobodila naši zemi nejen armáda USA, ale velké území také armáda SSSR, před kterou zejména v dubnu postupovaly jednotky armády Rumunska.
My, Jihočeši máme tu výhodu, že přes náš region vedla demarkační linie. Díky přímé zkušenosti ze setkání obou armád v Písku, ale i jinde, není šance, aby nás kdokoli ošálil
a tvrdil nám, že se na osvobození podíleli pouze jedni, nebo pouze druzí.
Když 8. května kapituloval do rukou správy či armády ČSR Wehrmacht, bylo již Slovensko a velká část Moravy, včetně Brna, v držení armády SSSR
a okresy nejvíce na západ zase osvobodila již armáda USA.
Náš odboj se snažil, nejen při květnovém povstání. Stateční předkové nečekali na cizí pomoc se založenýma rukama a sami vzdorovali, aby získali zpět svoji svobodu. To potvrzuje i fakt, že jsme jako jediný národ úspěšně zneškodnili nejvýše dosazeného německého představitele Heydricha. A za náš vzdor Němci pouze u nás popravili premiéra a armádního generála Aloise Eliáše. Nikde jinde premiér popraven nebyl.
Naši hrdinové se přičinili, ale bez spolupráce obou armád, bychom jako národ možná nepřežili. I naše generace je za všem to velmi vděčná!
