ZAVADIL: Svobodu a prosperitu místo socialismu a úpadku

ZAVADIL: Svobodu a prosperitu místo socialismu a úpadku

Redakce: Dlouhodobě kritizujete státní dluh. Vaše strana tvrdí, že lepší situace lze docílit přijetím ústavního zákona o rozpočtové kázni, co by to vlastně pro politiky a lidi znamenalo?

Petr Zavadil: Pro politiky by to znamenalo nemožnost vytvářet meziroční deficity státního rozpočtu a nutnost velmi rychle se začít zabývat hledáním úspor, které by vedly k trvalému, a to zdůrazňuji, k trvalému snížení výdajové stránky státního rozpočtu. Politikům Svobodných by to samozřejmě nečinilo žádný problém, ale pro některé politické strany, jejichž program je založen permanentním zadlužování současných i příštích generací by to byla katastrofa. Lidem by to přineslo nižší daňové zatížení nyní i v budoucnosti (stálým zmenšováním dluhové služby), možnost lépe plánovat svou finanční budoucnost a spoléhat se více na sebe než na paternalistický stát a nepředvídatelné rozmary politiků.

Redakce: Mezi radikální kroky k uskutečnění propagujete i zrušení úřadů práce s tím, že zbytečně čerpají peníze z rozpočtu a kazí činnost pracovních agentur. Jak by ten systém měl tedy fungovat?

Petr Zavadil: Hledání práce, je především zájmem samotných lidí, ne úřadů nebo politiků. Nezaměstnaní musí mít sami co největší motivaci nabízet své schopnosti na trhu práce. Současný sociální systém je k tomu rozhodně nemotivuje. Osobně jsem přesvědčen, že skutečně „nezaměstnatelných“ lidí je minimum. V době internetu a chytrých mobilních telefonů udržovat „kamenné“ úřady mi připadá jako dosti drahá zpozdilost. Stačí si chvíli projít internet a nezaměstnaní najdou dostatek soukromých agentur zprostředkujících práci. Rovněž přímé oslovování firem je dnes nesrovnatelně jednodušší než před pár lety. Nevidím žádný důvod, aby se do toho pletl stát.

Pokud jde o poskytování podpor a dávek, měla by stačit jen jedna registrace a veškerá další komunikace mezi nezaměstnaným by probíhala poštou, po internetu nebo telefonicky. Opravdu si někdo myslí, že dospělý a svéprávný člověk neumí poslat dopis nebo telefonovat?

Redakce: Vaše strana kandiduje do podzimních voleb v bouřlivé době za velké nespokojenosti obyvatel, v čem vidíte Vaši hlavní zbraň?

Petr Zavadil: V tom, že Svobodní přicházejí s kvalitativně jinými způsoby řešení současných problémů než ostatní politické strany. Neslibujeme, že tomu dáme nebo „zajistíme“ to a to. Prosazujeme co nejmenší zasahování státu do života občanů, jinými slovy, jako politik chci mít co nejmenší pravomoci plést se lidem do života.

To mi připadá jako velmi radikální obrat v myšlení a šíření této myšlenky je podstatou všech našich volebních kampaní. To se mimo jiné odráží ve způsobu vedení letošních volebních kampaní. Ačkoliv máme nějaké billboardy, inzerujeme v tisku a vydáme vlastní volební noviny, základem je práce na ulicích a náměstích přímo mezi lidmi. Mohu stoprocentně voličům zaručit, že každý s kým se v rámci naší kampaně setkají je buď kandidátem nebo členem Svobodným či jejich příznivcem. Žádné hostesky, žádní brigádníci, ale lidé, kteří si stojí za svým programem a jsou schopni ho obhájit.

Redakce: Ovlivní maléry a skandály současných politiků nějak rozhodnutí lidí u volebních uren?

Petr Zavadil: Jsem přesvědčen, že ano. Za prvé jich zřejmě přijde více k volbám a za druhé si myslím, že budou důkladněji zvažovat, které straně dají svůj hlas. Jsem lídrem kandidátky Svobodných do krajského zastupitelstva ve Středočeském kraji a právě v tomto kraji se jasně ukázalo, kam vede a jaké důsledky má nehorázný populismus, nereálné sliby voličům a téměř neomezená vláda „charismatického“ vůdce kraje. Obří zadlužení kraje, klientelismus, doslova rozhazování peněz z daní občanů na nesmyslné dotační programy a to vše zcela logicky provázené korupcí na každém kroku.

Redakce: Navrhujete také, aby si zaměstnanci se zaměstnavateli mohli mezi sebou vytvořit smlouvu, jakou chtějí. Proč by to mělo být pro stát výhodnější? 

Petr Zavadil: Pro mne je nejdůležitější, aby to bylo výhodnější pro lidi a firmy. Aby si každý člověk a každá firma mohli sami určit způsob spolupráce. Úloha státu, ale spíše práva než státu, by měla spočívat v tom umožnit jim to a garantovat vymahatelnost tohoto práva a ne je kriminalizovat jak se děje dnes např. u tzv. švarcsystému.

K oživení ekonomiky zásadně přispěje zpružnění trhu práce a ne všemožné dotování neschopných. Tím mám na mysli tzv. kurzarbeit (už samo to slovo je příšerné) kdy stát, tedy současně vládnoucí i nevládnoucí politici, chtějí platit firmám za udržování zbytečných pracovních míst. Otřesné, je ve vládě vůbec nějaký ekonom? Pokud ano, podle mne by měl vrátit diplom.

Redakce: Dlouhá léta také Váš předseda Petr Mach kritizuje Evropskou unii a její fungování. Od mnoha půjček státům s problémy přes euro až po Lisabonskou smlouvu a další nařízení, která svazují svobodné jednání jejích členů. Je podle Vás řešením odstoupení z Evropské unie? 

Petr Zavadil: Ano, je. Po přijetí Lisabonské smlouvy a po dalším vývoji v EU a v eurozóně ho vidím jako nejlepší možné. Konec konců, do vstupu do EU jsme také existovali, nevidím tedy důvod, proč by tomu mělo být jinak i po našem vystoupení. Jsem toho názoru, že by pro ČR byla schůdná cesta, jakou zvolilo Norsko a Švýcarsko. Tedy spolupracovat s EU byť za cenu „výpalného“ jako platí obě tyto země. Vyšlo by to levněji, (je nutno porovnat veškeré náklady, které nám plynou z členství v EU, nejen naše roční platby) a zbavili bychom se faktického protektorátu z Bruselu. Tím mám na mysli přijímání nesmyslných direktiv Evropské komise do našeho právního řádu.

Redakce: V čem podle Vás tkví největší problém EU?

Petr Zavadil: V samotné její podstatě. Od počátku je to projekt zásadně zaměřený proti svrchovaným státům, proti osobní svobodě jednotlivce. Slouží k uskutečňování naprosto nesmyslné, zhoubné a neuskutečnitelné myšlence nadnárodního státu v Evropě. Státu řízeného nikým nevolenými komisaři a úředníky směrem, který oni považují za nejlepší a o kterém je nepřípustné diskutovat. Tedy podle hesla: „Kdo nejde s námi, jde proti nám.“ Stále více zřetelný a vnímaný deficit demokracie v EU není náhoda nebo vedlejší nechtěný produkt procesu integrace. Je záměrně vytvářený. Popření demokratických způsobů vlády je cílem eurovládců.

Redakce: Často se objevují takzvané „konspirační teorie“. Osobně tento termín nemám ráda, neboť mnoho teorií se postupem let stává realitou (jak sleduji) a najednou si nikdo nevzpomene, že před pěti lety to byla konspirace. Jedná se například o sílící moc bank i Evropské unie. Jakou zkušenost s takovými teoriemi máte Vy a na co by si lidé měli dát pozor?

Petr Zavadil: Konspirační teorie mají jednu zásadní vadu. Předpokládají totiž, že je možno z jednoho místa a několika málo lidmi plánovat, řídit a ovládat miliardy lidí. Bylo teoreticky prokázáno a empiricky dokázáno, že to, naštěstí, není možné. Kdyby tomu tak bylo, existoval by stále Sovětský svaz či jiné velkoříše a „pěkně“ by prosperovaly. Ano, existují skupiny lidí po celém světě, které se pokoušejí o to dosáhnout co největšího vlivu, ale nikdy se jim to nemůže podařit. Nebezpečí spíš vidím v záměrné a postupné erozi základních občanských práv a svobod lidí vládami států a nadstátních organizací jako je EU. 

Redakce: Jaký je Váš recept proti korupci v České republice?

Petr Zavadil: Je třeba si nejdříve uvědomit co je základní příčinou korupce. Tou je přerozdělování peněz jinými lidmi než těmi, kteří je vydělali. K rozhodování o penězích daňových poplatníků jsou politici a úředníci přímo magicky přitahováni. A příležitost dělá zloděje.

Recept Svobodných je jednoduchý. Minimální, spravedlivý a efektivně fungující stát. Snížení přerozdělování HDP státem, z toho plynoucí zmenšení objemu státního rozpočtu a to na obou stranách, tedy příjmů i výdajů. Zrušení všemožných dotací jako skvělého podhoubí pro korupci všeho druhu. Jiná cesta nikam nevede. 

Argumentace výměnou lidí za lepší, mravnější, neobstojí. Lidé jsou lidé a ne andělé. Rovněž další a další úřady na kontrolu a dohled jsou slepou uličkou. Kdo bude kontrolovat je? Úřad na kontrolu kontrolorů?

Redakce: Jedním z Vašich cílů má být vyrovnaný rozpočet, jak toho dosáhnout?

Petr Zavadil: Na rozdíl od většiny politických stran převážně snížením výdajů státního rozpočtu. Tedy, zrušením několika ministerstev, zrušením min. 40 zbytečných státních úřadů a agentur, propuštěním několika tisíc jejich zaměstnanců, zrušením příspěvků stavebního spoření, zrušením tzv. investičních pobídek, ukončení dotací MHD a Českým drahám, zavedení školného na VŠ a dalších skutečných úspor. Na straně příjmů pak např. zrušením přimíchávání biosložek do paliv, vedoucí k jejich zlevnění a většímu prodeji. Další naleznete na https://svobodni.cz/snizte-schodek-statniho-rozpoctu. Obrovským finančním přínosem by pak bylo vystoupení z EU.

Redakce: Jak se díváte na daňovou politiku, Vaše strana by ráda některé z nich zrušila a daň z příjmu snížila, proč a pomůže to doopravdy?

Petr Zavadil: Daň z příjmů fyzických osob nechceme snížit, ale úplně zrušit. A spolu s ní i 130 výjimek z této daně. Ty sloužily ke kupování hlasů různých skupin voličů. Najednou by byl konec předvolebnímu nadbíhání voličům a jejich uplácení výjimkami. 

Danění práce a iniciativy lidí rozhodně nevede k prosperitě. Místo boje proti tzv. daňovým rájům chtějí Svobodní daňový ráj vytvořit v České republice pro její občany.

Daně, které sotva vynesou více, než stojí jejich výběr jsou naprosto nesmyslné a o jejich zrušení není třeba moc přemýšlet.

Pro Svobodné jsou zcela nepřijatelné daně z majetku, tedy neustále znovu a znovu zdaňování něčeho již zdaněného. Proto navrhujeme zrušení daně z nemovitostí.

V principu jsme spíše pro daně nepřímé (DPH a spotřební daně), než pro přímé. DPH navrhujeme jednotnou na všechny druhy zboží a služeb. Její výše by se mohla být někde kolem 16%.

Rozhovor poskytnutý Parlamentním novinám 24. 8. 2012
Petr Zavadil je předsedou krajského sdružený Svobodných ve Středočeském kraji

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.

Konzistence místo pokrytectví

Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.

Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.

Obrana podnikatelů a trhu

Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.

Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.

Polsko jako lepší model

Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.

Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.

ETS2 a odpor vůči přemíře regulace

Další část debaty se stočila k emisním povolenkám ETS2. Vondráček se zde držel svého dlouhodobého postoje, že systém emisních povolenek je jen jinou formou zdražování života lidí a oslabování konkurenceschopnosti ekonomiky. Jeho argument nebyl jen ideologický; opakovaně vysvětloval, že vyšší náklady pro domácnosti a malé a střední podniky dopadnou především na ty, kdo mají nejmenší prostor se bránit. Pro české prostředí jde o srozumitelnou a politicky silnou linku.

Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.

Veřejnoprávní média a právo veta

Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.

Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31