ZAVADIL: Prezident Zeman versus akcionáři

ZAVADIL: Prezident Zeman versus akcionáři

V posledních Hovorech z Lán 25. 8. prezident Miloš Zeman při rozhovoru na téma zrušení či ponechání daně z dividend, objasnil svou představu typického akcionáře. Cituji: „s doutníkem v ústech, stříhající kupony a pobírající dividendy“. Pro mne tedy dosti šokující představa. Proč? Jako kdyby totiž vypadla z Rudého práva či Dikobrazu z 50. let. 

Bylo by to možno možná považovat za jeden z prezidentových bonmotů, kdyby dále nerozvinul svůj postoj k zachování zdanění dividend. Na otázku zda tím neodradí některé voliče ČSSD, odpovídá, že si nemyslí, že by zrovna mezi nimi bylo mnoho akcionářů.

 „A pokud ano, půjde o dividendy řádově v desetikorunách či nanejvýš stokorunách“, tedy nic zas tak důležitého. Toto tvrzení mi připadá jak z jiného světa. Stačí jeden pohled například na hlavní trh pražské burzy. ČEZ, Erste Bank, Komerční banka, Telefónica O2, Pegas, VIG či Philip Morris, to jsou firmy které každoročně, dlouhodobě, krize nekrize, vyplácejí dividendy. Většina občanů ČR využívá jejich služby či produkty. Žádné pofiderní firmy, skoro by se chtělo říci, konzervativní investice.

Představme si čerstvého, průměrného důchodce s jeho důchodem 10 500,- Kč měsíčně. Šetřil si, opatrně investoval a nyní vlastní 14 kusů akcií Philip Morris. Není to mnoho, celkem při dnešní hodnotě kolem 150 000 korun. Ale i tato investovaná částka mu za loňský rok přinesla výnos 900 korun na akcii, celkem tedy 12 600 korun, velmi pěkných 8,4 % p. a.!

Tedy žádné desetikoruny, nanejvýš stokoruny! Z toho může mít náš důchodce hezkých 1050 Kč měsíčně jako přilepšení k důchodu. Ovšem to je před zdaněním ve výši 15 %. Po něm už se výnos scvrkne na 10710, tedy na měsíc 892,50 korun. Kolikpak asi vynáší penzijní připojištění se „státním“ příspěvkem?

Že by prezident Zeman a jeho socialističtí souvěrci nepřáli důchodcům přilepšení k důchodu? Ale přáli, jen to musí být to ideově správné, ze správného zdroje. Představa, že by se občané sami začali více starat o finanční zabezpečení ve stáří je pro každého levičáka nepřijatelná. Bez pomocné přerozdělovací ruky státu, rozumějme za své, ne z peněz daňových poplatníků? Ani náhodou. To příliš zavání svobodou rozhodování a odpovědností za vlastní život. Kam se vytrácí tzv. solidarita? Takže, pěkně vás, vy „akcionáři“ budeme i nadále zdaňovat abyste si rozmysleli investovat, či dokonce spekulovat. Fuj, to je ale hnusné slovo spekulant, že? Co na tom, že pochází z latinského speculatio, značící zkoumání či pátrání. Například zkoumání kde, v které dobře hospodařící firmě, budou mé peníze nejlépe zhodnoceny.

Pokud nám po volbách budou vládnout lidé jako Bohuslav Sobotka, Jaroslav Zavadil či Vratislav Mynář, máme se, my investoři a spekulanti, tedy zodpovědní a samostatně na svou budoucnost myslící lidé na co těšit. Jeden už nám vládne teď.

Petr Zavadil je členem Republikového výboru Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31