Zálom: Jak reformovat Českou televizi?

Zálom: Jak reformovat Českou televizi?

Výsledek volby do Rady České televize nastavil zrcadlo veřejnoprávní politicko-mediální lobby. Její hysterický křik zní skoro jako rajská hudba.

Jestliže jedním z důležitých aspektů veřejnoprávních médií má být objektivita vyváženost politických postojů a názorů, je žádoucí, aby v kontrolních orgánech České televize bylo co nejpestřejší zastoupení nositelů různých názorů, včetně názorů na samotnou podstatu a činnost veřejnoprávních médií. Moderátor Luboš Xaver Veselý a ekonomka Hana Lipovská se v minulosti netajili kritickým postojem vůči současné České televizi a tento jejich postoj nepochybně není v české veřejnosti ojedinělý.

Obava, že Česká televize protežuje jeden určitý politický směr, je oprávněná. A koneckonců důkazem oprávněnosti této obavy je i hysterická mediálně-politická kampaň, která se vůči Veselému i Lipovské rozpoutala. Věřím, že výsledek volby bude ku prospěchu věci – když už nic jiného, tak alespoň ve smyslu rozpoutání debaty o podstatě veřejnoprávních médií.

Nesdílím obavu některých politiků, že zvolení “nežádoucích osob” do Rady ČT znamená konec nezávislosti ČT. Tato instituce totiž podle mě vlastně nikdy skutečně nezávislá nebyla. Obava politiků a komentátorů se týká něčeho jiného: ztráty vlivu.

Přeji si si Českou televizi, která bude referovat o různých alternativních společenských a politických postojích, ať už vůči Evropské unii, vůči migrační krizi nebo změnám klimatu, nebo vůči podstatným ekonomickým otázkám, a to v kontextu nikoliv apriorně odsuzujícím nebo zesměšňujícím, ale objektivním a informačně přínosným. Přeji si Českou televizi, která nebude vehementně prosazovat jeden, „ten správný“ názor. Osobně si však nemyslím, že změny v Radě ČT postupně k nějaké reformě České televize skutečně povedou.

Zásadní reforma ČT totiž nemůže spočívat jen v pouhé změně politické orientace, personálních rošádách, zrušení některých pořadů či vytvořených nových, ale především ve vztahu vůči občanům. Tento vztah není a nemůže být rovnoprávný a férový, pokud jsou občané nuceni k placení povinných koncesionářských poplatků.

Dobrovolné koncesionářské poplatky by nepochybně znamenaly užitečnou zpětnou vazbu pro kontrolní orgány ČT a ČRo, a prověřily by proklamovanou prospěšnost a užitečnost programové náplně veřejnoprávních médií. Něčeho takového se však zastánci veřejnoprávních médií bojí jako čert kříže – co kdyby se ukázalo, že si občané vlastně žádnou Českou televizi ve skutečnosti nepřejí?

Luboš Zálom 

Zastupitel Berouna, místopředseda Strany

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31