(Praha, 4. března 2013) Senát v pondělí schválil žalobu na prezidenta Klause. Podle lídra Svobodných Petra Macha jde o naprosto absurdní žalobu. Zradou národních zájmů naopak zavání senátní a sněmovní schválení změny smlouvy u fungování EU umožňující zřízení Evropského stabilizačního mechanismu (ESM), jejíž nepodepsání žalující senátoři Klausovi vyčítají.
Svobodní jsou silně znepokojeni pondělním rozhodnutím Senátu žalovat prezidenta Václava Klause za velezradu. Ačkoliv jde stále jen o žalobu, o které musí rozhodnout Ústavní soud, zvolili senátoři velmi nevhodnou formu politického boje.
„Nejsem zastáncem všech Klausových rozhodnutí. Senátoři však použili zbraň největšího kalibru na vyřizování politických účtů. Nevím, zda si to uvědomují, ale žalobou na prezidenta rozdělují už tak dost polarizovanou společnost,“ reagoval na hlasování senátorů Petr Mach.
Absurdita jednání 38 senátorů pak podle lídra Svobodných vynikne zejména v momentě, kdy zákonodárci obviňují Klause z nepodepsání unijní smlouvy o Evropském stabilizačním mechanismu. „Pokud tu něco zavání zradou národních zájmů, pak je to hlasování Poslanecké sněmovny a Senátu o Evropském stabilizačním mechanismu,“ doplnil Petr Mach.
Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.
Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.
Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.
V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.
Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.
K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.
