WERNER: Respekt versus Klaus a držitelé Nobelových cen

WERNER: Respekt versus Klaus a držitelé Nobelových cen

Týdeník Respekt je proslaven svým neustálým vyvoláváním nenávisti vůči prezidentu Klausovi. Na to už jsme si všichni zvykli a není to nijak překvapující informace. Daleko nepříjemnější je však to, že se Respekt z dlouhodobého hlediska stává tmářským týdeníkem, který prosazuje anti-vědecké postoje a ignoruje přední světové odborníky z oblasti přírodních věd. Je tomu už dlouho, co se Respekt stal hlásnou trobou nového světového náboženství, totiž Globálně oteplovačské církve Ala Gora.

Základní podmínkou každého náboženství je nějaké dogma. Většina světových náboženství má kromě jiných dogmat dogma o Bohu. Bůh je, Bůh existuje a to je pravda, o které se nediskutuje, nepochybuje, která se nezkoumá a nepodstupuje kritickému bádání. U globálně oteplovačského náboženství, které je v posledních letech drasticky na vzestupu, je tímto dogmatem právě nezpochybnitelná existence globálního oteplování, které navíc z valné části způsobuje člověk svým nezodpovědným chováním. Podobně jako u Boha u ostatních světových náboženství, je „skutečnost“ globálního oteplování něčím zcela zřejmým, o čem se nediskutuje a nebádá se o tom. Opačný názor se pak rovná herezi toho nejtěžšího kalibru a vědci a odborníci jsou tak postaveni do role trpných a nechtěných „předmětů“, kteří mají tu drzost na toto „pravdivé“ dogma útočit.

Vzhledem k tomu, že prezident České republiky Václav Klaus není členem globálně oteplovačské církve, a dokonce proti ní naopak bojuje, stal se právě Klaus jakýmsi hromosvodem veškeré české pseudo-intelektuální sféry. Klaus není přírodní vědec ani klimatolog a tak se stal jakýmsi terčem posměchu za to, že „fušuje“ do něčeho, čemu nerozumí. Václav Klaus je ale především obhájcem toho vůbec nejcennějšího artiklu, který může být člověku dostupný – totiž lidské svobody. A globálně oteplovačské náboženství – podobně jako ostatní světová náboženství – tuto svobodu drasticky a programově omezují. Globálně oteplovačské náboženství má to „štěstí“, že je zaobaleno do hábitu přírody a že se profiluje jako síla která bojuje za záchranu rostlin, zvířat, životního prostředí – no prostě přírody vůbec. I to je důvod toho, proč v posledních letech stoupá raketovým tempem počet oveček, jež se pod globálně oteplovačskou církev řadí.

Zpátky ale k Respektu. V posledním čísle (37/11) vyšel v Respektu krátký sloupek s názvem „Arktida taje“, jehož autorkou je molekulární bioložka Helena Štorchová. Celý text pojednává – jak asi nikoho nepřekvapí – o tom, že „Arktida taje“. Paní Štorchová totiž tuhle letěla letadlem nad severním Grónskem a všimla si, jak tam tají ledovce, z čehož lze vyvodit, že globální oteplování existuje a jen úplný blbec může tvrdit, že ne. Abych byl konkrétní, stěžejní pasáž sloupku ocituji:

„Subarktické kraje jsou řídce osídleny. Hladoví lední medvědi vyhlížejí led, na kterém by mohli lovit tuleně, lidi tolik nedojímají. V nižších zeměpisných šířkách změny podnebí kolísají a trendy jsou méně patrné. Proto se občas vyskytnou jedinci, kteří oteplování klimatu zpochybňují. Těm lze doporučit návstěvu Baffinova ostrova nebo alespoň webové stránky www.snap.uaf.edu. Lidé budou muset vynaložit velké úsilí, aby naše planeta zůstala obyvatelná“.

Je vcelku jasné, „koho“ se asi tak část, jež jsem červeně zvýraznil, týká. Ano, v tom našem malém českém rybníčku, kde každý oteplovač bere slovo Liškovo jako slovo Boží, je to doopravdy jasné – občas se vyskytne nějaký arogantní blbeček, co tomu přeci vůbec nerozumí, a jen aby udělal rozruch a zaprovokoval, tak „všechno popře“. Třeba takový Václav Klaus, že ano. Ovšem toto je přesně něco, na co oteplovači spoléhají. Na neznalost. Nikoliv na neznalost přírodních věd u běžných lidí, oteplovači spléhají na to, že většina lidí nezná žádné vědecké autority, které by zastávali v otázce globálního oteplování stejný názor jako Václav Klaus – poté se dá velice jednoduše o prezidentovi republiky vydedukovat to, co jsem napsal výše. Ono to ale samozřejmě ani zdaleka tak jednoduché není a je smutné, velice smutné, že paní Štorchová – tedy vědecký pracovník – neuvažuje skepticky, což je při vědecké práci základ, a zcela bez jakéhokoliv zkoumání vynáší jednoznačné závěry o „nezpochybnitelnosti“ globálního oteplování.

Vraťme se nyní k výroku, že se „občas vyskytnou jedinci, kteří oteplování klimatu zpochybňují.“ Tentokrát se ale k tomuto tvrzení vraťme nikoliv v rovině zapuchlého a sterilního českého rybníčku, nýbrž v rovině odborné. Ano, paní Štorchová, skutečně se občas najdou jedinci, kteří oteplování klimatu zpochybňují. Tak z poslední doby například takový vítěz Nobelovy ceny za fyziku z roku 1973 a profesor na Renssealerově Polytechnickém Institutu v New Yorku, doktor Ivar Giaever. Ten před pár dny vystoupil z American Physical Society (APS), poté co tato organizace oficiálně prohlásila, že globální oteplování je „nepopiratelné a nevyvratitelné“, což je něco s čímž tento vítěz Nobelovy ceny v žádném případě nemohl souhlasit a tak na protest z organizace vystoupil.

Giaever již dříve, stejně jako například Klaus, označil doktrínu globálního oteplování doslova za „nové náboženství“.  Giaever ale není ani zdaleka první, kdo se k takovému kroku odhodlal. Již v roce 2010 totiž z APS vystoupil doktor Harold Lewis, fyzik a profesor na University of California. Lewis zemřel 26. května tohoto roku a i když pro svět udělal nesrovnatelně více, než někteří nejmenovaní hokejisté, pravděpodobně jste jeho jméno v životě neslyšeli a v tomto článku se s ním setkáváte poprvé. Jak jsem tedy již uvedl, Lewis vystoupil z APS v roce 2010 a to po 67 letech členství v této organizaci. Důvod jeho vystoupení? Globální oteplování. Lewis se vyjádřil v tom smyslu, že tato organizace byla stále více korumpovaná (vládou) ve prospěch doktríny globálního oteplování. Lewis dále uvedl, že organizace postuně upouští od vědeckých metod na úkor globálně oteplovacího alarmismu.

Podobnými příklady by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho, proto na závěr uvedu pouze stručný seznam několika málo osobností vědeckého světa, které mají na problematiku globálního oteplování podobný či stejný názor jako Václav Klaus. Tak například prezident Světové federace vědců (WFS) Antonio Zichichi, což je italský jaderný fyzik a objevitel první částice antihmoty, dále Roy Spencer a John Christy, vynálezci metody, jak ze satelitního měření odvodit globální teplotu (držitelé ceny NASA Exceptional Scientific Achievement Medal a AMS Special Award). Dále například jeden z největších současných odborníků na hurikány, William Gray a jeho kolega Chris Landsea, dále Henrik Svensmark a Eigil Friis-Christensen, což jsou přední odborníci dánského Ústavu pro výzkum vesmíru v Kodani. Je Vám zřejmě jasné, že výčtem jmen vynikajících vědců bych mohl pokračovat, tak na závěr snad jen dodám, že kupříkladu v USA existuje tzv. „Oregonská petice“, kterou podepsalo zhruba 30 000 vědců a která mluví o tom, že neexistuje důkaz pro to, že by člověk způsoboval změny v klimatu.

Pokud všechny tyto výrazné postavy považuje paní Štorchová za nekompetentní přisluhovače prezidenta Klause, je to smutné, stejně tak jako je smutné, že týdeník Respekt dlouhodobě zcela účelově a programově lže o problematice globálního oteplování.

Jan Werner je členem Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.

Konzistence místo pokrytectví

Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.

Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.

Obrana podnikatelů a trhu

Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.

Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.

Polsko jako lepší model

Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.

Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.

ETS2 a odpor vůči přemíře regulace

Další část debaty se stočila k emisním povolenkám ETS2. Vondráček se zde držel svého dlouhodobého postoje, že systém emisních povolenek je jen jinou formou zdražování života lidí a oslabování konkurenceschopnosti ekonomiky. Jeho argument nebyl jen ideologický; opakovaně vysvětloval, že vyšší náklady pro domácnosti a malé a střední podniky dopadnou především na ty, kdo mají nejmenší prostor se bránit. Pro české prostředí jde o srozumitelnou a politicky silnou linku.

Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.

Veřejnoprávní média a právo veta

Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.

Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31