VODIČKA: Solidarita v EU – malá domů

VODIČKA: Solidarita v EU – malá domů

Strukturální dotace z Bruselu stojí na vznešené myšlence – budeme naše chudší státy v EU dotovat, aby se v rámci solidarity rozvíjely strukturu svého hospodářství, aby budovaly nové silnice, dálnice, čističky vod, atd.

Jak ale ukazuje studie polského Institutu pro strukturální výzkum (IBS), z unijních peněz na dálnice, železnice, čističky odpadních vod, školicí centra (ale třeba i na hotely) profitují nejen příjemci, ale i plátci. To znamená, že solidární příspěvek na lepší infrastrukturu se stal malou domů pro západoevropské vývozce a stavbaře. Výpočty IBS ukazují, že z celkových 130 miliard eur, které státy evropské patnáctky vletech 2004 až 2015 poslaly a pošlou do Česka, Slovenska, Maďarska a Polska, se do nich nakonec vrátí 75 miliard, tedy skoro šedesát procent.

Česko je ze všech zemí Visegrádu „nejúspěšnější“ – „návratnost“ dotací dosahuje 64 %. Většina těchto peněz reprezentuje dodatečný import ze západní Evropy. V Česku si např. německé firmy umějí takto stáhnout více než polovinu všech peněz, které z bruselských peněz proudí českým podnikatelům nebo veřejné správě. Miliardové příjmy z bruselských fondů čerpaných ve střední Evropě mají také západoevropské stavební společnosti, např. švédská Skanska, nebo rakouský Strabag.

A bude hůř. Evropská komise už teď dává najevo, že nová kohezní politika by v rámci let 2014 – 2020 měla nejen srovnávat rozdíly v infrastruktuře, ale v přístupu k životnímu prostředí a vzdělanostní politice.  Brusel by rád určoval a diktoval zemím i jednotlivé centrálně stanovované cíle. Při pohledu na přední výrobce tzv. čistých technologií je zcela jasné, že tato politika může přihrát západoevropským společnostem ještě více obchodů než je tomu dnes.

Obávám se proto, že takové další „srovnávání kroku“ s bruselskými nápady jen povede k dalšímu přerozdělování peněz a nic dobrého pro Českou republiku nepřinese. 

Milan Vodička
předseda kontrolní komise
kandidát Svobodných v senátním obvodu Benešov

Pramen: Institut Badań Strukturalnych, časopis Euro č. 13

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

V pořadu TV Česko vystoupila zdravotnice Adriana Čipižáková, která dlouhodobě komentuje téma očkování a kriticky se vyjadřuje k připravované Národní očkovací strategii. V rozhovoru popisuje, proč podle ní není správné stavět očkování jako „základní pilíř“ prevence a proč v dokumentu vidí riziko nepřímého nátlaku na veřejnost.

Čipižáková strategii označuje za komplexní plán, který podle ní detailně popisuje, „kam se očkování má ubírat“, co má být povinné a nepovinné a jaké má mít vazby a důsledky. Současně tvrdí, že dokument může v praxi vytvářet tlak směrem k „nepovinně povinnému“ očkování, protože jako cíl zmiňuje velmi vysokou proočkovanost – podle jejích slov až  populace. Strategie je podle ní prezentována jako prevence, ale fakticky se soustředí téměř výhradně na vakcinaci.

Jedním z klíčových argumentů, který prezentuje je, že část veřejnosti si podle ní zjednodušila význam očkování a začala jej chápat jako záruku bezpečí. V ordinacích se prý setkává s představou, že po vakcinaci „se už nemůže nic stát“, což podle ní vede k podceňování dalších návyků a opatření. Kritizuje také výroky, které podle ní zaznívají ve veřejném prostoru ve smyslu, že „jiná prevence infekčních onemocnění, než očkování není“.

V další části rozhovoru vysvětluje, proč podporuje výzvu „stop“ Národní očkovací strategii. Jako zásadní uvádí dvě roviny: jednak obavu z donucovacích mechanismů, jednak podle ní nedostatečné a málo férové zacházení s problematikou nežádoucích účinků. Tvrdí, že nežádoucí účinky se v praxi často bagatelizují a lidé se mohou setkat s odmítnutím souvislosti ze strany části lékařů, i když potíže přijdou krátce po očkování. Zároveň připomíná, že informace o nežádoucích účincích jsou uvedené v příbalových letácích a že systém by podle ní měl jasněji řešit, jak budou lidé s vážnými následky případně podpořeni.

Rozhovor se věnuje i očkování dětí a těhotných. Čipižáková říká, že rodiče by podle ní měli dostávat srozumitelné informace nejen o deklarovaných přínosech, ale i o možných rizicích a nežádoucích účincích – a zejména vysvětlení „proč se očkuje“ a proč v určitém věku. Kriticky popisuje zkušenosti některých rodičů, kteří jí podle jejích slov píší o komunikaci v ordinacích, včetně strašení. Opakovaně zdůrazňuje, že rozhodnutí má být dobrovolné a postavené na úplných informacích, a zmiňuje i alternativní přístupy k prevenci, jako je životní styl, spánek, strava a hygienické návyky.

Významná část vystoupení se vrací do období covidu. Čipižáková popisuje svou zkušenost ze zdravotnictví, rozpor mezi mediálním obrazem a tím, co dle jejího líčení viděla v praxi, a také situace spojené s tlakem na očkování a testování u zdravotníků. Navazuje tím na svůj podíl na aktivitě známé jako Deklarace sester, kterou prezentuje jako reakci na nátlak na povinné očkování profesí. Podle jejích slov se téma nyní vrací v jiné podobě právě skrze Národní očkovací strategii.

V závěru rozhovoru zve na besedy a přednášky, kde se má diskutovat Národní očkovací strategie i širší rámec tématu. Zmiňuje vlastní web a další informační stránky a popisuje snahu zvát na akce i lékaře, aby zazněly různé pohledy a lidé si mohli informace sami vyhodnotit. Zároveň vyzývá ke společenskému „kompromisu“: aby se lidé navzájem ne dehonestovali podle toho, jakou cestu prevence si zvolí.

Redakce

Oblíbené štítky

Svobodni-31