Ve dvou silnější: Svobodní a Soukromníci nabízejí šanci na změnu

Ve dvou silnější: Svobodní a Soukromníci nabízejí šanci na změnu

Koalice bude bojovat za svobodu, soukromí, bezpečnost a prosperitu

Vrcholní představitelé Svobodných a Soukromníků dnes v Praze podepsali dohodu o koalici pro krajské volby. Nová koalice nese název SVOBODNÍ A SOUKROMNÍCI a staví na těchto tezích: obrana svobody a soukromí, boj proti bobtnající státní byrokracii i nesmyslným evropským regulacím či hájení tradičních kulturních hodnot. Dnes podepsaná rámcová dohoda otevírá především možnost k utváření koalic v jednotlivých krajích. Obě strany už spolupracují delší dobu, například v říjnu loňského roku uspořádaly společnou demonstraci na Václavském náměstí.

Následovala tisková konference, na níž představitelé obou stran vysvětlili, co je ke spolupráci vede.

Předseda Svobodných Petr Mach:

„Je to významná událost pro českou politickou scénu. V Evropském parlamentu hájím svobodu občanů proti evropské byrokracii. Se stejnou intenzitou je ale nyní, bohužel, nutné bránit občany i před politikou současné vlády, která potlačuje právo na soukromí, omezuje svobodu a napadá ty, kteří mají jiný názor. Spolupráce dvou stran s natolik blízkými programy je logickou cestou, jak zvýšit šanci na změnu tohoto kurzu.“

Předseda Strany soukromníků Petr Bajer:

„Je to důkaz, že se středopravicové strany dokážou spojit. Současný stav, kdy za nečinného přihlížení velkých politických stran začíná stát sloužit zájmům konkrétní skupině velkých firem a všem ostatním hází klacky pod nohy, logicky vede všechny, kterým není lhostejná svoboda a právo na soukromí, k vyšší aktivitě. Politické spektrum je ovšem rozdrobené – hlasů zaznívá hodně, ale nejsou dostatečně silné. Naše spolupráce se Stranou svobodných občanů je tak kromě jiného i důležitým krokem k vytvoření platformy pro integraci všech, kdo se nechtějí s aktuálním vývojem české a potažmo evropské společnosti smířit."

Vše začne v krajích

Dnes podepsaná smlouva vytváří podmínky pro vznik takových koalic pro krajské volby, které voličům mohou nabídnout reálnou šanci na změnu. „I na úrovni krajů vidíme to, co u současného státu – jde o byrokratické molochy, které ztrácejí kontakt s realitou. Protékají jimi obrovské sumy peněz, přitom dopad na lepší životní podmínky lidí v regionech tomu neodpovídá. Jde o důsledek politikaření velkých stran. Věřím, že jsme schopni společně sestavit natolik kvalitní kandidátky, že se nám podaří uspět a vrátit tak do řízení krajů zdravý rozum – tedy to, že kraj je tu pro občany, kterým má pomáhat prostřednictvím podpory jejich měst, obcí a regionů,“ vysvětlil 1. místopředseda Strany soukromníků Rudolf Baránek, který spolupráci v krajských volbách považuje za generálku na volby sněmovní v příštím roce.

„Míříme na podobné skupiny voličů. Podnikatele i zaměstnance, které mezi sebou současná vláda i Brusel cíleně rozeštvávají a hází mezi ně vidle s cílem zrodu novodobého třídního boje ze strachu z vlastní odpovědnosti. Podnikatelé a zaměstnanci jsou ve skutečnosti na jedné lodi a musí začít táhnout za jeden provaz proti současné politice české vlády i Evropské unie,“ dodal místopředseda Svobodných František Matějka, podle něhož je současným největším nebezpečím v naší zemi ministr Andrej Babiš: "Pro mě Babiš znamená to nejhorší, co se mohlo na naší politické scéně stát. Podvedl ve volbách spoustu svých voličů, když sliboval něco jiného, než co reálně dělá. Směřujeme doslova ke korporátnímu fašimu!"

Kolika krajů se nakonec bude předvolební spolupráce týkat, se ukáže v následujících týdnech. Jasno už je ale například ve Zlínském, Pardubickém či Středočeském kraji. V dalších regionech se jedná.

Strana soukromníků i Strana svobodných občanů už kampaně v řadě regionů zahájily loni na podzim. Soukromníci například rozjeli ve Zlínském a Pardubickém kraji projekt s názvem „Hledáme hejtmana“, Svobodní představili na tiskové konferenci v prosinci všechny krajské lídry, kteří vzešli z jejich unikátních primárních voleb.

Na více frontách

O návrat zdravého rozumu do politiky na všech úrovních usiluje i senátor a podporovatel Strany soukromníků Ivo Valenta. „Vítám toto spojení, tyto strany mají společné názory a chuť věci změnit. Jsme svědky toho, že stát jen tahá lidem peníze z kapes, trestá je za každý projev vlastní iniciativy a aktivity, šmíruje a vstupuje do soukromí. Prostě usiluje o to, aby společnost proměnil v poslušné stádo ovcí. Tomu se snažím ze své pozice senátora postupně vystavět hráz. Jsem rád, že se dnes podařilo položit základ pro to, aby se mohli připojit další. Třeba z pozice krajských zastupitelů,“ podotkl slovácký senátor.

Ramcova-smlouva-Svobodni-a-Soukromnici.pdf

V Praze dne 6. ledna 2016

Kateřina Kašparová, tisková mluvčí Svobodných

e-mail: kasparova@svobodni.cz
telefon: 736 530 384

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31