tyden.cz: Svobodní obsadí berňáky. Na daních se prý prodělává

tyden.cz: Svobodní obsadí berňáky. Na daních se prý prodělává

Strana svobodných občanů v čele s Petrem Machem vyhlásila na úterý, tedy poslední den, kdy je možné odevzdat daňové přiznání, akci, při níž svými straníky a příznivci hodlá „obsadit“ stovku finančních úřadů, které daně vybírají, a vybízet k podpisu petice proti několika typům daní. Stát na jejich výběru prodělává, řekl on-line deníku TÝDEN.CZ šéf strany Petr Mach.

Trnem v oku je euroskeptickým svobodným hlavně daň z převodu nemovitosti, daně darovací a dědická a pak relativní novinka nařízená z Bruselu: spotřební daň z elektřiny, plynu a uhlí.

Vaše strana hodlá obsadit stovku finančních úřadů. Co si od toho slibujete?

Je to asi jen polovina finančních úřadů. Na některých jsme byli už předtím. Naše idea byla oslovit takové lidi, pro které by to, co naše strana nabízí, mohlo být zajímavé. Jsou to hlavně živnostníci. Pokud se nám podaří nasbírat nějaký signifikantní počet podpisů, věříme, že se tím vláda bude zabývat a navrhne parlamentu zrušení těchto daní. Kdyby se o tom vedla debata, tak většina zákonodárců řekne, že je to hloupost mít daně, za které dáme více, než kolik vlastně stojí.

Tvrdíte, že stát na výběru zmíněných daní prodělává? Máte to nějak podloženo?

Psal jsem na to několik analýz už dříve. Tak například daň z elektřiny, uhlí a plynu. To jsou maličkaté daně, na kterých stát vybere řádově dvě tři miliardy korun. A když si vezmete, že na každém finančním úřadě musí být člověk, který se tou daní zabývá, jsou to obrovské náklady ze strany státu. A pak jsou tu náklady na straně daňových poplatníků.

Týká se prodražení všech těchto daní?

Trochu z toho vyčnívá daň z převodu nemovitosti, jejíž sazbu nedávno vláda zvýšila ze tří na čtyři procenta. Náklady na výběr sice nepřevyšují výnos, ale tvoří tak obrovské procento, že to je obrovsky neefektivní daň, která je navíc hodně zatěžující pro člověka. Je to vlastně opakované zdanění majetku. Kromě toho činí trh s bydlením nepružným a komplikuje lidem život. Kdyby měnili práci, nemohou jen tak změnit bydliště, pokud by najednou museli státu zaplatit 100 tisíc korun z prodaného bytu.

Daň z převodu nemovitosti je ale podle jiných pojistkou proti nelegálnímu kšeftování s nemovitostmi…

Ale lidé přeci prodávají nemovitost, protože už ji třeba nepotřebují nebo chtějí koupit něco jiného. A jestli v ní lidé bydlí nebo ji pronajímají, tak do toho by státu nemělo nic být. A argument, že tím stát brání ilegálním obchodům, tak tady daň samozřejmě není třeba, protože stát každý obchod s nemovitostí se registruje na katastru nemovitostí. Pokud by někdo tímto způsobem pral špinavé peníze, dá se to zjistit jinou cestou a není k tomu potřeba daň. Pak to šíleně dopadá na 99,9 procenta lidí, kteří svůj byt nebo dům počestně nabyli a teď ho chtějí počestně prodat a stát je nutí platit daň opakovaně z toho, co už jednou zaplatili.

Z vašeho letáku k akci před finančními úřady vyplývá, že se stavíte proti dani z elektřiny. Směřuje váš protest také proti podpoře obnovitelných zdrojů energie, která převyšuje procento vynaložené na samotnou daň z elektřiny?

Samozřejmě chceme ukončit tyto povinné odkupy, ale s tím naše akce před finančními úřady nesouvisí. Nejvíc nás trápí ta zbytečná byrokracie, která je nesmyslná. Tvrdí se tady, že je nějaké globální oteplování, ale ono přitom není.

Je tedy důvodem protestu dodaná spotřební daň?

Donedávna jsme měli spotřební daň jen z alkoholu, piva, cigaret a benzinu. V roce 2010 k tomu na základě směrnic EU přibyly ještě spotřební daně z elektřiny, ale ty byly přijaty na minimální výši, kterou požadovala Evropská unie. Jsou vlastně tak malé, že ten náklad na výběr skutečně převyšuje samotný výběr. 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31