TOMSKÝ: Euro pro děti, hlupáky a kariéristy

TOMSKÝ: Euro pro děti, hlupáky a kariéristy

Ve školních „učebnicích“ pro malé děti v mnoha státech evropské unie lze číst větu: „Euro je každodenní symbol hospodářské integrace jednotného trhu i budoucnosti a pokroku celé evropské (politické) integrace.“

Vyzařuje z ní nezlomná víra evropských elit a politiků, že je společná měna vnějším znakem vnitřní duchovní jednoty nového evropanství. A jen nepřítel či zapšklý reakcionář by se chtěl posmívat idealistické víře. Má znamenat totožnost unie a její měny, a proto tak často slyšíme, že nelze připustit opuštění eurozóny, neboť by to zahájilo rozpad Unie. Proto musí být euro zachráněno za každou cenu. Opravdu?

Ohrožená evropská elita ústy svých ekonomů teď tvrdí, že nikoli společná měna, ale nezodpovědné chování řeckých, irských či portugalských politiků způsobilo krizi a teprve nastolení fiskální disciplíny a hlubší integrace na způsob evropského ministerstva financí vše vyřeší. Čistě teoreticky je to pravda, prakticky je to ale nesmysl. Dokud platili Irové librou, byl hospodářský zázrak chráněn stoupajícími úroky a stoupající hodnotou vlastní měny a k přehřátí ekonomiky by automaticky nedošlo. Jak mohli politici zabránit tomu, aby si irské banky nepůjčovaly levné euro, které podnítilo irskou inflaci i špatné investice a spekulativní trh? Jak měli zabránit špatným úvěrům, když byli ještě dlužníci solventní? Masivní zvýšení daní nepřipadalo politicky v úvahu, stejně jako stagnace platů státních zaměstnanců, když v soukromém sektoru rostly platy jako o závod. Velice složitá a podivná by musela být regulace bank, aby nelikvidovala normální úvěry i ty spekulativní zároveň.

Ani fiskálně opatrné Španělsko nemělo šanci. Ještě uprostřed recese mělo státní dluh o polovinu menší než Německo, jenomže vnitřní inflace způsobila astronomický propad bilance obchodní. Španělský export přestal být konkurenční. A teď prý mají španělští politici, nádavkem socialističtí, nahradit externí devalvaci měny, devalvací vnitřní čili tvrdým snižováním platů a státního rozpočtu. Chtít po politicích, aby prohráli volby? A většinou to trvá celá léta, než nezaměstnanost výrazně sníží platy. Chtít, aby recese splácela dluhy? Španělsko se dostalo do pasti eura a nemá, na rozdíl od konkurenceschopného Irska a devalvaceschopné Anglie, východisko. Jen masivní finanční pomoc unie.

Ta ovšem povede k devalvaci eura a následné inflaci v eurozóně. Po počáteční výhodě se exportní boom Německa zastaví. Skutečnost nakonec zvítězí nad vírou idealistů a bude velmi nepříjemná.

A ekonomům, kteří budují svou kariéru v intencích integračních europolitiků, stále opakujme: Španělé a Irové nebyli neschopní ani nezodpovědní, to euro jim neumožnilo dohonit vyspělé státy unie. Evropa není jako Amerika, nemá společný jazyk, a proto nemůže mít společný trh práce, kde se stěhují lidé, nejen peníze, není ani národem, aby vytvořila makroekonomickou nadvládu, kde budou jedni rádi a loajálně dotovat ty druhé. Podle Angličanů hraničí politická snaha přijmout euro s velezradou. Nemělo by to platit i u nás?

Alexander Tomský je členem Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31