Včera se ve sněmovně řešily důchody a zajištění na stáří. Překvapuje mě, že na hlavních zpravodajských serverech o tom nevidím ani zmínku. Dal jsem si tu práci a přečetl jsem si celý záznam včerejšího jednání. A rád bych Vám nabídnul několik svých poznámek.

Úvodem k důchodového systému

Výplata důchodů je přibližně 1/3 všech výdajů našeho státu. Jde tím pro mnohé o nejpodstatnější funkci současného státu. Překvapivě se o ní vede jen velmi malá diskuze na veřejnosti.

Vláda, sněmovna i občané prokrastinují. Chorobné odkládání důležitých povinností a věnování se jiným méně podstatným je lidské. Nejoblíbenějším postupem řešení penzí je navrhnout drobný krůček („druhý“, ve skutečnosti druhý třetí pilíř minulé vlády), či problém posunout na další vládu a na později (typicky ČSSD).

U lidí je to jiné. U mladších je často rozšířené uvažování, že stát jim na stáří nic nedá a je to daleko. Střední generace, hlavně po dětech, si začíná uvědomovat, že to blíží, ale mají dojem, že se s tím nedá nic dělat. Senioři mají pochopitelný pocit, že oni už odpracovali a že starobní důchod si zaslouží.

První vlaštovka Andreje Babiše

Z taktiky „pošleme to dále“ nám překvapivě vybočil Andrej Babiš. Ministryně práce a sociálních věcí Marksová u velké části debaty podle všeho nebyla a měla jen jediný vstup, kde řekla, že věří číslům ministra financí. Je na samostatnou úvahou, proč důležitá témata otevírá Andrej Babiš a ne ten kdo je má v kompetenci, v tomto případě by to měla být právě Michaela Marksová.

V debatě se jednalo o zamezení vstupu dalších lidí do „druhého“ pilíře, což je marginální záležitost. „Druhý“ pilíř byl mrtvým dítětem už v okamžiku svého narození.

S čím hlavním tedy ministr vystoupil? Dovolím si okomentovat jednotlivá tvrzení z jeho projevu.

Chybí tady analysa nesmyslného pojistného od zaměstnavatelů (2/3), což tvoří podstatnou část nákladů práce a je to onen rozdíl mezi hrubou a superhrubou mzdou.

Věci z ministrova projevu pochází z analýzy Český penzijní systém a návrhy na jeho reformu, kterou pan Babiš od někoho dostal zdarma. Investigativní novináři by měli zjistit od koho.

Dobří ekonomové vědí, že zdarma není nic. Martin Komárek byl přesto z nepřečtené analýzy nadšen. – „V této debatě padl podle mě logický a po dlouhé době propracovaný návrh na reformu penzijního systému.“

Já myslím, že nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné věci. Ušetřené peníze za analýzu se stejně zatím věnovaly na PR elektronické evidence tržeb.

Ministr Babiš ve svém projevu velkou erudici neukázal, ale i tak se máme v červnu na co těšit. Je jen dobře, že se o reformě penzí bude mluvit.

A co další poslanci? Opozice?

Nejvíce polemizovali pánové Kalousek a Stanjura. Miroslav Kalousek se spíše snažil rétoricky špičkovat a uvažovat, proč jeho reforma byla odmítnuta, pan Stanjura považuje za zbytečné marnit čas dalším zrychlením likvidace „druhého“ pilíře a staví se za živnostníky, dokonce také jako já upozorňuje na snahu vlády rozeštvat lidi.

Jeroným Tejc (ČSSD) soudí, že soukromé fondy jistotu lidem nedají: „Jedinou garancí je dobře fungující stát, dobře fungující ekonomika, průběžný systém, který bude doplněn třeba právě třetím pilířem.“ Potvrzuje tím, co jsem říkal o ČSSD na začátku. Posunujme problém dále a dále. Současný průběžný systém je právě to, co dostatečně vysoké penze není schopné zajistit. Ostatně proto se to občas řeší.

Miroslav Opálka (KSČM) si zavzpomínal na dobu, kdy se mzdy určovaly nařízením, a doporučuje nastavit vyšší cenu práce: „A vzhledem k tomu, že u nás je nízká cena práce, tak aby ty odvody byly dostatečné, tak musí být vysoké procento. Zvyšte cenu práce a snižte odvody. Ty peníze budou stejné a budou stačit.“ Dále pak považuje třetí pilíř za systém pro bohaté: „Takže to je si třeba taky uvědomit, že nejenom první pilíř solidarita pro chudé, ale třetí pilíř solidarita pro bohaté.“ Dolejš z KSČM zato živnostníkům fandí: „A troufnu si říci, že malí podnikatelé jsou vykořisťováni právě těmi velkými. Například monopolními cenami, například nastavenými pravidly a také někdy tím, že abychom odvedli, jako když křepelka odvádí od mladých, pozornost od velkých korporací, tak honíme ty malé místo abychom pořádně progresivní daní zdanili ty velké."

Nevím, jak chce nastavit cenu práce, když mzdy jsou sjednávány volně a stát do toho vyjma minimální mzdy nemluví, a v třetím pilíři je kolem 4,5 miliónu lidí. Tím pádem je podle něj téměř každý pracující bohatý.

Na horníky si zavzpomínal Josef Hájek (ANO): „Polští horníci šli do Varšavy s baseballovými pálkami a vysvětlili pravicovým vládám, že si to takhle nepředstavují.“ Tak nyní víme jak je to s pravicovostí ANO. Hájek také zapomněl, kdo prodal byty OKD. „A já pevně věřím, že současná vláda napravuje věci, které jste vy, pane Kalousku, a vám na pravém spektru podobní, zapříčinili. Protože vy jste těm horníkům prodali střechu nad hlavou.“

Poslanci vnímají občany jako dojné krávy pro stát

Na diskusích je zajímavé, že občas se poslanci občas vyjádří docela přesně a hezky shrnou státní vztah k občanům. Například pan Jan Bartošek z KDU-ČSL: „Je potřeba si říct, že počet dětí samozřejmě není samospasitelný. Je potřeba, aby děti byly řádně vychovány, staraly se o svoje rodiče, chodily do práce a odváděly daně.“

Marek Benda horuje k odvaze říci občanům, ať mají více dětí. A ostatně nutnost více dětí padá častěji. Poslanci za ČSSD samozřejmě nezapomenou zmínit, že živnostníci jsou ti, co neplatí tolik, kolik by bylo vhodné.

Poučení z debaty?

„Když zasedá parlament, nikdo si nemůže být jistý majetkem ani životem.“ —Oliver Cromwell

200 (resp. 101) lidí rozhoduje o velké části budoucích příjmů drtivé většiny lidí v této zemi.  Při čtení jejich výroků jen těžko nepropadat skepsi o naší budoucnosti. Existenční závislost seniorů na politicích vnímám velice negativně. Nejde o solidaritu. Ta je ve společnosti potřebná. Ale potřebuje jiný mechanismus než příliš velké zatížení práce berněmi a závislost starých lidí rozmarech státní pokladny.

Nemůžeme být soběstační, hrdí a nezávislí, když o tom jak dožijeme stáří, bude rozhodovat jen několik zvolených lidí. Na penzích a dávkách závislý elektorát je risikový faktor v jakémkoli systému.

Závěrem

Veďme debatu. Ukažme si na problémy průběžného důchodového systému.

1. Začal bych důsledným dodržováním termínu důchodová daň. Ano jsou tam nuance, ale ve své podstatě jde o vynucenou platbu, za kterou nemáte žádnou jistotu výše odměny.
   Neplatíme žádné pojištění, neexistují státní fondy, které by spořily a zhodnocovaly investice. Platíme důchodovou daň. Věříme, že nám stát zaplatí peníze, které vybere od mladších lidí, než jsme my. Škoda, že to v roce 1992 poslanci nazvali pojištěním. Velmi zkomplikovali naší generaci život i tím, že rozdělili pojištění na dvě části (tu menší, kterou odvádí zaměstnanec, a tu větší, kterou odvádí zaměstnavatel)
2. Je nutné zmiňovat to, že stát nijak peníze neinvestuje (a ani by neměl, neumí to). Aktuální důchody jsou vždy závislé na státní kase. Ta nemůže zvyšovat daně až tak, jak si myslí, že může.
3. Zdůrazňovat lidem, zda chtějí ve stáří být existenčně závislí na rozhodnutí 101 lidí v jedné budově v centru Prahy. Senioři jsou v úspěšných zemích spíše bohatší vrstva společnosti.
4. Lidi mladšího věku to často nezajímá. Hořce žertují, či suše konstatují, že žádný důchod od státu oni nikdy neuvidí a že se o sebe na stáří postarají sami. To zní cynicky a rozumně, ale jak chcete dost šetřit při současném zdanění práce? S dětmi? S hypotékou, nájmem? Mediánová mzda je v mnoha krajích kolem 20 000 Kč hrubého, šetření pak jde velmi ztuha. Nízké úrokové sazby a řízená inflace naší měny tuto možnost dále oslabují. Až jim bude 55, pak už bude pozdě.

Hledejme řešení, které umožní odpolitizování penze.

Tomáš Pajonk,
místopředseda Svobodných