Divize Ministerstva financí pro boření mýtů pracuje na plné obrátky. Někdejší bojovník proti starým pořádkům, Andrej Babiš, se ve své roli již zcela zabydlel a nyní mu nic nebrání zavádět pořádky lepší. Kverulantům, kteří si zřejmě nepřejí lepší výběr daní a tím i lepší život pro nás všechny, věnoval obhajobu o sedmi bodech. Pojďme se na ni společně podívat.
1) Není pravda, že stát nařizuje podnikatelům poskytovat další a další údaje.
Na údaje, které budou podnikatelé zasílat v rámci EET, má už dnes Finanční správa nárok a v rámci kontrolní činnosti je prověřuje. Rovněž účtenku musí podnikatel umět na žádost spotřebitele vystavit. Novinkou je jen automatické zasílání těchto informací přes internet, které celý proces zautomatizuje a poctivým podnikatelům ušetří cenný čas i administrativní náklady spojené s daňovou kontrolou.
Reakce: Rozdíl mezi tím mít něco někde připravené a muset to v reálném čase někam posílat je poměrně značný. Ať už jde o údaje, na které má stát dnes při kontrole nárok, či o nějaké doplňující údaje, tak povinnost automatizovat celý proces je povinností zcela novou, technicky a administrativně náročnou a je také velkým zásahem do podnikatelského prostředí.
2) Není pravda, že stát pokládá a priori všechny podnikatele za podvodníky.
Naopak, Ministerstvo financí si je vědomo toho, že většina firem odvádí daně v souladu se zákonem. EET odstraní nespravedlnost, která zvýhodňuje podvodníky v konkurenčním boji. Současně umožní zacílit kontroly tam, kde se projeví nesrovnalosti, a nezdržovat poctivé podnikatele zbytečnými kontrolami, které je obtěžují. I proto je projekt EET podnikatelskými svazy, asociacemi a komorami v naprosté většině podporován. Poctiví podnikatelé mají zájem na odstranění jejich konkurenční nevýhody a narovnání tržního prostředí.
Reakce: Jinými slovy, aby tedy poctivé podnikatele neobtěžovaly občasné kontroly, bude je obtěžovat permanentní kontrola a nutnost nasazovat nové technologie, které řada z nich dosud k ničemu nepotřebovala.
3) Není pravda, že stačí nevydat jednou účtenku a podnikatel čelí půlmilionové pokutě nebo dočasnému uzavření provozovny.
Nesmyslnost takového tvrzení v českém právním prostředí se zdá zjevná. Přesto: K této krajní variantě je možné sáhnout jen pro opakované porušení zákona a významnou škodu způsobenou státní pokladně. Kontrolovat, udělovat sankce a provádět kontrolní nákupy budou orgány finanční správy a celní správy. V případě, že podnikatelský subjekt nebude evidovat tržby, můžou pracovníci kontrolních orgánů udělit sankci. Uložení pokuty není povinné, porušení zákona lze řešit i napomenutím.
Reakce: Úředníci jsou vskutku pověstní svou objektivitou a neúplatností. Domnívám se, že korupční potenciál takového ustanovení je obrovský. Jak se s tím vypořádají poctiví obchodníci vs. nepoctiví, je dopředu celkem zjevné.
4) Není pravda, že zákazník, který si u pokladny nevezme účtenku, bude pokutován nebo jinak popotahován finančními kontrolory.
Stejně jako většina zemí, kde již některá z forem evidence tržeb funguje, hodlá i Česká republika zákazníky motivovat pozitivně, nikoliv je pokutovat a šikanovat. Přestože ani v původním znění návrhu zákona uvedená povinnost převzít účtenku nepočítala se sankcemi ani jiným trestáním zákazníka, akceptovali jsme vznesené připomínky a z návrhu zákona jsme povinnost zákazníka účtenku převzít úplně odstranili. Je tedy zcela na rozhodnutí každého jednotlivce, zda si účtenku fyzicky převezme.
Reakce: Přebírání účtenek zákazníky je do značné míry neuralgickým bodem systému – pokud zákazníci nebudou účtenku vyžadovat, nebude obchodníka nic nutit prodávat přes registrační systém, a tudíž bude celý systém více méně k ničemu. Pozitivní motivací se zřejmě myslí účtenková loterie, ale skutečně zákazník vymění mizivou šanci na nějakou výhru za jistotu nižší ceny za zboží/službu? A sankci za nepřevzetí účtenky zavést klidně lze – jelikož to téměř nejde kontrolovat, nedá se čekat, že by zákazníky někdo skutečně pokutoval.
5) Není pravda, že EET se bude týkat všech firem a živnostníků.
A už vůbec ne všech naráz. Do EET se zapojí jen ti, kteří inkasují v hotovosti, platební kartou, šeky, stravenkami. Ostatní, kteří inkasují bezhotovostně, tzn. přímým převodem z účtu na účet, tak činit nemusí. Drobní podnikatelé, jako například řemeslníci, nejsou na pořadu dne.
Reakce: Ministerstvo financí si tímto krokem osobuje nebezpečné právo zvýhodnit jedno odvětví oproti jinému. Stačí nějaké odvětví nařknout, že v něm dochází k daňovým únikům, a následovat bude represe ve formě povinnosti odesílat údaje on-line ministerstvu financí. Navíc časem nebude státu nic bránit objem těchto informací zvětšovat – kromě údajů o tržbách může následovat evidence skladových zásob, údaje o zaměstnancích, kteří účtenku vystavili (to se např. už děje v Chorvatsku), atd.
6) Není pravda, že v místech, kde není (třeba i dočasně) připojení k internetu nebude možné pokračovat v podnikání.
Zákon pamatuje i na takové případy a nabízí jednak možnost v případě výpadku spojení zaslat účtenku do 48 hodin, jednak režim off-line. Pro případ dočasného výpadku systému existuje řešení, které umožní podnikateli bez prodlení transakci se zákazníkem dokončit. Je navrhována minimální doba, po kterou je třeba čekat na odpověď serveru finanční správy, na 2 sekundy. V Chorvatsku tato doba ve skutečnosti v průměru trvá méně než sekundu. Takové prodlení žádné fronty u pokladen nevytvoří.
Reakce: Zkušenosti s funkčností, uživatelskou přívětivostí a dobou odezvy státních IT systémů jsou v ČR takové, že tomuto tvrzení bude možné věřit až ve chvíli, kdy bude skutečně fungovat.
7) Není pravda, že si podnikatelé budou muset pořídit registrační pokladnu.
Technické řešení je jednoduché, nevyžadují se žádná speciální certifikovaná zařízení, která by musela být vybavena fiskální pamětí. Podnikatelé budou moci využít jakékoliv zařízení, které bude umět odeslat požadované informace do systému a vytisknout účtenku. Pro nejmenší podnikatele bude stačit např. chytrý telefon s tiskárnou. Záleží pouze na volbě podnikatele, jaké řešení nabízené na trhu zvolí.
Reakce: Málokdo s sebou běžně nosí tiskárnu kompatibilní s chytrým telefonem. I ta skupina, kterou ministerstvo financí označuje jako „nejmenší podnikatele“ si tedy bude muset pořídit tiskárnu na účtenky. A není tak docela pravda, že záleží jen na podnikateli, jaké řešení nabízené na trhu zvolí. Kdyby to bylo čistě na něm, nezvolil by si žádné a ani by o pořízení takového vybavení nepřemýšlel. Nicméně v současnosti se zdá, že mu nic jiného nezbude.
Tomáš Pajonk,
místopředseda Svobodných
